Úterý 12 březen 2019
Obrácení Ferdyše Pištory (alias Babiše)…   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 05:21:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Člověk se musí bavit a může se bavit, protože bohudík Česku nic nehrozí a dokonce je jedno, co kde plácá či neplácá náš náhle a pokolikáté již obrácený premiér. Mimochodem i právě proto, že na rozdíl od fanatických stoupenců euroatlantických či probruselských postojů, on sám nemá žádné pevné názory, je zárukou toho, že se Česko bude umět přizpůsobit, až například po květnových volbách do nastane zásadně odlišné rozdání karet a staré struktury půjdou od válu.

Ferdyš (Andrej) svého času horoval pro spolupráci s Macronem, v každém rozhovoru říkal, jak si rozumí a že jen Emanuel napodobil jeho myšlenku hnutí. Dnes označuje Macrona velmi originálně za EUfašistu a lapidárně konstatuje, že se svými návrhy je zcela mimo mísu. Ne že by Macron nebyl. Macronova výzva, která vyšla ve všech 27 zemích EU narazila na velkou kritiku a pochválili ji jenom stávající staré struktury typu Junckera. Dnes jsem zaznamenal obsáhlou kritiku celé řady Macronových tézí z úst stranické nástupkyně Angely Merkelové, která neváhala si to s Macronem rozdat v jednom celostátně rozhodujícím deníku a z jiných pozic jej kritizují zase například racionální Seveřané.

Ferdyš Babiš se nám vrátil z USA zcela obrácený a přeměněný na euroatlantického a pronaťáckého jestřába. Hoří pro NATO, na papírku má napsáno, protože by sám o své vůli takové věty dobrovolně nedal dohromady, jak NATO nás chrání proti dezinformacím, kyberšpináži a já nevím proti čemu všemu. Trump je skvělý, NATO je skvělé, Amerika je skvělá…Trump byl ve vynikající náladě a vysoce obdivuje Česko…

Inu básnil podobně jako kdysi básnil po svých setkáních s Macronem.

Ale nás zase tak neoblbne. Měřítkem opravdového zájmu Donalda Trumpa jsou jeho tweety. Někdy po setkáních s významnými spojenci jsou jich desítky. Po Babišovi ani jeden. Nulový člověk.

Nechci samozřejmě úplně shazovat onu návštěvu, která byly u nás líčena tak fantaskně. Ale zasaďme si ji zcela věcně. Je především rozhodně dána tím, že Trumpova administrativa zejména díky svým protisměrným krokům se po desítkách prohlášení a výstupů Trumpa a jeho viceprezidenta Pence, ministra zahraničních věcí Pompea a poradce pro bezpečnostní záležitosti Boltona dostává stále více do izolace, a vlastně se jim téměř nic nedaří…Merkelová odmítne Pencův návrh provokovat Rusko v Kerčském průlivu, aby pomohli Porošenkovi, stejný pohled zaujme Macron a Turecko nejsilnější člen NATO na jižním cípu je doslova v líbánkách s Putinem a ať se Trump vzteká, jak vzteká, stejně neodmítne obranný ruský systém S 400; Itálie přes smrtelné výhružky čeká na příjezd prezidenta ČLR a podepíše přístup k Hedvábné stezce a navíc zablokovala jednotný postoj EU k uznání vzdoroprezidenta Guaido a je rozhodnuta napříště zablokovat sankce proti Rusku.

A co tedy to úspěšné NATO?

Inu končí propadákem alianční a nekončící dobrodružství v Afganistánu, kde pozice vojsk NATO se zhoršuje měsíc od měsíce. Ze Sýrie USA také musí odcházet s neúspěchem, v Libyi se dostává k moci proputinovsky laděný velitel Haftar. Tím plynule přecházím k tématu NATO.

Je nesporné, že význam Donalda Trumpa pro osud NATO je klíčový. Jen Babiš nepochopil, že přesně v opačném gardu, než jak on si to vysvětluje.

Pokud Donald Trump bude zvolen i na druhé volební období (a v Americe je možné všechno), spolehlivě NATO dodělá.

Vždyť jen ten jeho poslední nápad, aby si ty země, na jejichž území jsou rozmístěna vojska American boys si platili 100% nákladů na pobyt + 50% navíc. On si to asi nikdo neuvědomil. Ale SRN zatím platí jen 28% nákladů, nic více. To si Babiš klidně může říkat, že je proti evropské armádě, ale pak se Němcům prostě vyplatí zvýšit náklady na svou armádu a na Američany se vykašlat. Konec konců Merkelová to nezastřeně opakuje už dva roky.

Trump má ke všem mezinárodním dohodám a jejich uskupením zásadně negativní vztah a konečně s tézí, že NATO se přežilo šel i do voleb. A i od té doby dal několikrát najevo, že by nejraději NATO zrušil. Rozhodně se nenechá opájet bláboly o euroatlantických vazbách a hodnotách. Je mu to zcela cizí a v tomto ohledu je pro mnohé z nás sympatický.

A tak až teď v tomto týdnu opět vypuknou orgie oslav našeho vstupu před 20 lety do NATO, které jsme tehdy následně pokřtili zvěrstvem v podobě souhlasu s humanitárním bombardování Srbska, ať si to stoupenci NATO užijí. Za 10 let už zde může být zcela nová bezpečnostní architektura, zahrnující i třebas Rusko. Z logiky věci je rozumné namísto přípravy války proti Rusku, začlenit Rusko do obraného systému.

Ale Ferdyš Pištora (alias Babiš) jistě bude schopen pružně se spojit s jinou vizí.

Jiří Vyvadil

Zdroj: Vaše Věc
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„DO ŽÁDNÉHO PAKTU NEPŮJDEME“ a než jsme se nadechli, byli jsme v NATO   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 05:16:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Odpověď na tuto otázku má více variant. Nejlépe by bylo položit tuto otázku lidem, kteří se pohybovali v tu dobu kolem Havla. Nemám na mysli jen osoby spjaté s Občanským forem, ale různé poradce i oficielní včetně „ bývalých struktur“. I přes jeho nevyzpytatelnost nepředpokládám, že by vůbec nevěděl, oč jde.

Za několik týdnů tu budeme mít výročí vstupu do NATO. Co nám tato Aliance vlastně přinesla?

Ano máte pravdu 12. březen 1999 je oficiální přistoupení ČR, jako plnoprávný člen NATO. Měsíc březen má také další smutná výročí; 15. březen 1939 okupace Československa fašistickým Německem se souhlasem našich spojenců( naši současní i tehdejší „ přátelé“ a spojenci by se měli za tuto hanebnost velmi hlasitě omluvit) a 24. březen1999, kdy jsme jako nový plnoprávný člen NATO horlivě přispěchali na pomoc našemu skutečnému pánu – Pentagonu- a souhlasili s

Havlovým „humanitárním“ bombardováním Jugoslávie. Pokud budeme rekapitulovat uplynulých 20 let našeho členství v NATO, těžko najdeme něco pozitivního. Ze spousty negativ snad největší je skutečnost, že jsme se stali spoluviníky za rozvrácení a zničení řady suverénních členských států OSN kromě Jugoslávie – Lybie, Syrie, Irak, Afghanistan apod. Jsme spoluodpovědní za smrt milionů mrtvých v těchto státech, za hlad, bídu a rozvaliny, které jsme způsobili také my – mlčeli jsme a tím podporovali agresora. Vždyť je to přece náš pán a vzor. Již jsem to jednou říkal, ale opakuji, Po ukončení bojových akcí v Lybii, pracovnice britské vojenské rozvědky prohlásila – „ …tato země byla vržena zpět do doby kamenné“.

Víte alespoň o nějakém kladu?

Zbytečně přemýšlím, o žádném nevím.

Ač Aliance měla být jen zaměřena na obranu, může se zaplést do války, kdekoli na světě, protože všude má některá z jejích členských zemí své zájmy. Máme je někde také my?

Ano máte pravdu, ale začněme od začátku.

Již v 60 letech minulého století byla studijní skupinou, složenou z generality Bundeswehru, představitelů tajných služeb SRN zejména BND ( Spolková zpravodajská služba) diplomatů a politiků SRN vypracována tajná vojensko-strategická studie PŘÍŠTÍ VÁLKA NA VÝCHODĚ. Uvedená studie má 4 základní strategická východiska:

- budoucí válka na východě, bude možná jen jako válka koaliční;
- proti Rusku se musí získat a připravit východoevropský strategický prostor;
- bude to válka útočná, ale její dlouhodobá příprava se bude realizovat pod“ obranými“ programy;
- získáme-li celou Evropu proti Rusku, pak máme šanci. V opačném případě pak SRN a Západ prohrají vše.

Tato strategický studie „ PŘÍŠTÍ ,VÁLKA NA VÝCHODĚ“ byla vojenskými odborníky v USA podrobně rozpracována v dokumentu
Joint Operational Access Concept (JOAC) - Defense.

Společný koncept operačního přístupu (JOAC) - Defense.
O kterém jsem již v minulosti hovořil. Ale stojí za připomenutí,

V Koncepci k zajištění operačního přístupu společných sil do zájmových oblastí (JOAC) je rozpracován způsob jak budoucí společné síly USA dosáhnou operačního přístupu a vstup do zájmové oblastí. V podstatě se jedná o detailní návod na přípravu porážky Ruska a příhodnější název by byl „ KONCEPCE PŘÍPRAVY ÚTOČNÉ VÁLKY PROTI RUSKU“. V jednotlivých částech dokumentu je popisována činnost, která je již několik let ze strany NATO prováděna. Počínaje „přibližováním“, získáváním nových členů, obkličování Ruska, budování nových základen kolem Ruska, společná cvičení členských států NATO co nejblíže ruských hranic, nácviky provádění dálkových přesunů vojenských jednotek a techniky US Army přes území několika států a další.

Připravujme infrastrukturu – opravujeme dálnice pro použití jako startovací a přistávací dráhy, přepravu, přesuny a stanoviště mobilních odpalovacích zařízení a těžké bojové techniky tak, jak to bylo stanoveno na Summitu NATO 2018. Koncepce JOAC je o válčení. Pojednává o použití síly k získání přístupu do operační oblasti za situace, kdy se protivník svými silami snaží tomuto přístupu zabránit. Koncepce navíc zdůrazňuje, že protivník je schopný a disponuje pokročilými technologiemi v rozmanitém prostředí. I když to zde není zvláště zmíněno, použití ZHN zůstává i nadále předmětem vážných úvah.

Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že do budoucí útočné války budou zákonitě zapleteny všechny státy Evropy. A to nikoliv pro plnění svých vlastních zájmů, ale k naplnění geostrategických a geopolitických zájmů Spojených států. Česká republika má pochopitelně také své zájmy, které jsou v dokumentu Bezpečnostní strategie ČR definovány takto: Životní, Strategické a Další významné. Životním zájmem je zajištění suverenity, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR, zachování všech náležitostí demokratického právního státu včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel. Strategické zájmy České republiky 1.Bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru. 2Prevence a zvládání místních a regionálních konfliktů a zmírňování jejich následků. 3.Zachování globální stabilizační role a zvýšení efektivnosti OSN.4.Posilování soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby.5.Naplňování strategického partnerství mezi NATO a EU, včetně posilování jejich spolupráce při komplementárním rozvíjení obranných a bezpečnostních schopností.6.Rozvíjení role OBSE v oblasti prevence ozbrojených konfliktů, demokratizace a posilování vzájemné důvěry a bezpečnosti. K takto formulovaným zájmům ČR si neodpustím poznámku-otázku.

Jak jsou plněny příslušnými státními orgány opatření k zajištění stěžejních životních zájmů ČR tj. suverenity a politické nezávislosti, když přes území ČR projíždějí podle libosti konvoje cizích ozbrojených vojáků až na hranice nám spřáteleného m.j. také členského státu OSN. A to se zdůvodněním, že se jedná o obrannou akci před rozpínavostí tohoto státu (Ruska). Mimo-to jsme dali k dispozici a užívání území a objekty patřící Českému státu cizím ozbrojeným silám.

To vše je projev zřeknutí se vlastní suverenity. Skutečnost zřeknutí se politické nezávislosti ČR je podpořena jednáním našich zástupců na mezinárodní scéně, které je vedeno vždy v „ závěsu“ za řídícím státem tj. USA. Mimo-to všechny státní sdělovací prostředky jsou angažovány „ podle not“ stanovených v Bílém domě, nebo Pentagonu.

Toto vše je obsahem nikoliv útlé brožury s obsahem „ Společný koncept operačního přístupu (JOAC)“ (Joint Operational Access Concept (JOAC) – Blížíme se ke konci obsahu brožurky, vše bude již připraveno. Stáváme se aktivními činiteli v přípravě útočné války proti Rusku.

Jakým právem se rozhodlo o našem členství v Alianci, když na rozdíl od vstupu do EU jsme se k tomu nemohli vyjádřit v referendu? Čeho se tehdejší mocní báli?

NATO bylo ustaveno již v dubnu 1949, tedy velmi krátce po ukončení 2 světové války a dále budováno především jako hráz proti „rozpínavosti komunismu“, proti pronikání myšlenek na jiné politicko-ekonomické uspořádání společnosti než bylo na západě, Po rozpadu bipolárního uspořádání světa a tzv, „ návratu k demokratickým hodnotám 1 ČSR a západního světa“.

Sílilo volání vymýcení hrozby válek a odbourání mírových překážek, které byly spatřovány v existenci 2 vojenských paktů – NATO a Varšavská smlouva, která stejně po rozpadu bipolárního uspořádání ztratila své opodstatnění. Vzniká pokus o jedno-polární uspořádání pod vedení USA, Vznikají pochybnosti o opodstatněnosti další existence NATO. Toto samo zoufale hledá zdůvodnění své existence. V té době sílí národně-osvobozovací boj v různých částech světa. Účastníci národně-osvobozovacího boje stále častěji nemají jiné možnosti) sahají k individuální likvidaci figur a představitelů utiskujícího režimu. Toto jednání začíná být nazýváno teroristickým činem s politickým podtextem. Teroristický čin je ve své podstatě kriminální jev a jako takový byl také stíhán a bylo v boji proti němu používáno policejních metod. Bojovníci v národně-osvobozovacím boji se nyní stávají teroristy a je proti nim třeba bojovat razantně nikoliv policejními, ale vojenskými jednotkami včetně zpravodajských služeb. Tohoto úkolu se ujímá NATO a má opodstatnění své existence- boj proti světovému terorismu. V této situaci je třeba zajistit bezpečnost ČR a je nabídnuta účast v NATO. Žádost ČR o přijetí do aliance podpořila i tehdejší nejsilnější opoziční strana Česká strana sociálně demokratická. Podmiňovala ji však referendem, což bylo pro pravicovou koalici nepřijatelné. Právě sociálnědemokratický požadavek referenda byl v souvislosti se vstupem do NATO nejčastějším tématem diskusí. Konec těchto sporů přineslo až rozhodnutí, že o ratifikaci přístupu k alianci rozhodne parlament ještě v období před předčasnými volbami v roce 1998. To nakonec akceptovala i ČSSD a od prosazování myšlenky referenda ustoupila.

Nevzniklo naším členstvím nebezpečí, že země, které byly napadeny nebo napadeny být ještě mohou, se budou mstít na nás?
Samozřejmě, že toto nebezpečí existuje a je reálné. Pokud se agrese zúčastníme fyzickou přítomností našich vojáků, je velmi pravděpodobné, že dojde ke ztrátám na životech. To je přirozené. Budeme agresoři a příslušníci napadeného státu se budou bránit. Tak jako v Afghanistánu byli naši vojáci příslušníci okupačních jednotek. Není pravděpodobné odvetné napadení našeho území, pokud se v námi napadeném státě jedná o vzdálený malý, stát. Ale Spojenými státy prostřednictví NATO je útočná válka připravována především proti RF. V tom případě je nutno počítat se silnou odvetou. Evropa by se stala bojištěm. Na území Evropských státu by dopadaly ruské rakety a z území evropských států by byly odpalovány rakety proti Rusku. Co by z Evropy v tomto případě zůstalo, tak to si nedovedu představit. Byla by to válka nukleární a Evropa by shořela v nukleárním žáru.

Proti komu je Aliance vůbec namířena? Podle generála Petra Pavla, donedávna náčelníka náčelníků v NATO, největším nebezpečím pro nás je Rusko a teprve pak islamisté. Jak to vidíte vy, Vojáci proti válce?

Bez komentáře. Snad jen to, že generál Pavel podpořil svého zaměstnavatele v protiruské rétorice.

Je přece evidentní a dokládá to i mediální vystupování nejen našich politiků, že terčem a objektem příští připravované války je Ruská federace, Je usilovně vedena kampaň dosáhnout protiruského zaměření většiny občanů-

Proč o svém dalším členství, ač by to bylo demokratické, nesmíme hlasovat?

Na to je celkem jednoduchá odpověď. Vládnoucí garnitura a pravicová opozice v Parlamentu mají společně strach, že by výsledek hlasování byl stejný jako v Britanii hlasování o setrvání nebo ochodu z EU. Také není možné jak hlasovat. Obecné referendum není a zřejmě tak rychle ani péčí vlády a Parlamentu nebude. Jednoduše z hlasování občanů o setrvání nebo odchodu z NATO

Máme vůbec možnost něco proti dalšímu prodloužení našeho členství udělat?

Samozřejmě máme. Jednoduše podat oznámení o odstoupení. To ale nemá kdo podat – stávající vláda a parlament v tomto obsazení také ne. Tedy se musíme postarat o nápravu a to velmi rychle, již jsme promarnili příliš mnoho času. Tedy musíme docílit změnu obsazení Parlamentu a tím i změnu vlády, nebo změnu přístupu vlády k otázce členství ČR v NATO a to je nepravděpodobné.

Tedy zůstáváme na to opět samy – my ti dole, kteří to rozhodnou. První předpoklad úspěchu je uvědomit si, že o úspěchu rozhodnou lidi. Obyčejní lidi v naší krásné vlasti. A lidi nejsou jen Praha, Praha je sice vysoká politika, ale také kavárna a politická lumpárna. Ale odbory, to je síla. A když odboráři pochopí, že náš boj je i jejich bojem a naopak a vzájemně se podpoříme, tak musíme zvítězit. Hlavní je, aby nás lidi pochopili. S těmi musíme hovořit. Máme přece zkušenosti z boje o Brdy. Jezdili jsme po všech krajích, lidi nám rozuměli a podpořili nás. Dokonce i bývalí emigranti. Tak tedy to toho. Práce je hodně a máme na to rok.

Na jak dlouho jsme se vlastně organizaci NATO upsali?
Po dvaceti letech platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických, která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o odstoupení.

Z mlhavé formulace čl. 13 smlouvy vyplývá, že po 21 letech by mohl být teoreticky ukončen výstupní proces, pokud oznámení o vystoupení bude podáno ihned po 20 letech členství. Jak dlouhý a co představuje výstupní proces, není zřejmé. Po výstupní dobu zřejmě platí plné členství. Celý výstupní proces nebude zřejmě nikterak lehká záležitost – na základě zkušeností z britského brexitu.

Jiří Bureš, plk.v.v.
Předseda Asociace Vojáci proti válce

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Okamurův výstup ve sněmovně   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 05:04:14 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Němci nám kradli a ukradli, co jen mohli, včetně potravin. Využívali naše lidské i výrobní kapacity na samý okraj jejich konečného upotřebení. Ožebračili nás, týrali statisíce našich lidí v koncentračních táborech, byli odpovědní za smrt 360 tisíc našich spoluobčanů.

Zdravím a k informaci zasílám informaci o tom co se odehrálo na

26. SCHŮZI POSLANECKÉ SNĚMOVNY 22. 1. 2019

Byl přednesen – NÁVRH NA ZAŘAZENÍ NOVÉHO BODU PROGRAMU SCHŮZE “ NĚMECKÉ VÁLEČNÉ REPARACE“,

Stenozáznam vystoupení:

Místopředseda PSP Tomio Okamura:

Vážené dámy a pánové,

dovolte mi navrhnout zařazení nového bodu na jednání Poslanecké sněmovny s názvem Německé válečné reparace.
Je nutné otevřít nedořešenou otázku válečných reparací, tedy náhrady škod, které nám dodnes dluží Spolková republika Německo jako nástupce hitlerovského Německa.

Podle našich konzervativních odhadů na základě porovnání průměrných mezd tehdy a dnes nám k dnešku Německo dluží 10 až 15 tisíc miliard korun.

Tyto naše peníze mělo Německo po 70 let k dispozici a mohlo s nimi úspěšně budovat prosperitu. Nám naopak tyto peníze dodnes chybí a bezesporu se můžeme ptát, za čí peníze mají Němci vysoké platy, vysoké důchody a za čí peníze si koupili naše fabriky v devadesátých letech, z nichž opět mají miliardové zisky naši drazí sousedé.

Téma válečných reparací je zcela úmyslně zamlženo nepravdami, proto mi dovolte shrnout pár faktů.

Zaprvé Česká republika se svých tzv. reparačních nároků vůči Německu plynoucích z tzv. Pařížské dohody nikdy formálně nevzdala, na čemž nic nemění ani právně nezávazná Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji z 21. ledna 1997.

Tento fakt nám před týdny potvrdil i nový pan ministr zahraničí Petříček. Z Pařížské dohody vyplývá, že do reparací se nikdy neměl, a dokonce nesměl počítat majetek sudetských Němců zabavený v rámci a v důsledku jejich odsunu. Výše československých reparačních nároků činila podle našeho ministerstva v dobové měně 306 miliard korun československých. Ze strany Německa bylo Československu z tohoto nároku vyplaceno jen 230,1 milionu korun československých. Profesor Jan Kuklík z Právnické fakulty Univerzity Karlovy uvádí – cituji: „V roce 1945 došlo jen k předběžnému vyjádření Německem způsobených škod. Československo tak na pařížské reparační konferenci uplatnilo pouze 11 583,5 milionu amerických dolarů v hodnotě roku 1938. Dodatečně byla celková výše československých nároků na reparace vyčíslena na 19 471,6 milionu dolarů. Celkem však bylo Československu od mezispojeneckého reparačního úřadu v Bruselu a přímými restitucemi československého majetku skutečně uhrazeno jen 91,3 milionu dolarů. Německo vyplatilo v reálu tedy jen směšný zlomek.“ To je z citace pana profesora Kuklíka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

K tomu je třeba dodat, že uvedených 306 miliard nebyla konečná suma, protože v čase konání pařížské a později postupimské konference naše republika škody teprve sčítala. Pan doktor Richard Král vyčíslil náhrady na 360 miliard korun v hodnotě roku 1945 a vyslovil zásadní názor: agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil.

Dr. Richard Král je expert na mezinárodní právo, který se řadu let zabýval na Ministerstvu zahraničních věcí majetkoprávními otázkami a tyto informace napsal v článku s názvem Agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil, který vyšel v deníku Právo 9. listopadu 1993. Pochopitelně, naši přední právní experti se shodují na tom, že náš nárok na odškodnění je stále platný a měli bychom ho vymáhat.

Všechny vlády od momentu, kdy bylo možné otázku reparací Německu položit, tedy od jeho sjednocení, naopak buď mlčí, nebo mlží, nebo dokonce lžou.

A je načase ptát se, proč někteří naši politici doslova odmítají žádat po Německu dlužné peníze. Ukázkovým příkladem rozdílného postupu byla vyjádření po podpisu Česko-německé deklarace v lednu 1997. Zatímco česká strana mlžila a strašila nároky sudetských Němců s tím, že deklarace na jedné straně sice ukončuje naše nároky na reparace, ale na druhé straně přináší úlevu, protože ukončuje také nároky sudetských Němců, tak německý kancléř Kohl ihned po podpisu na tiskové konferenci prohlásil, že majetkových nároků sudetských Němců se deklarace nijak netýká. Člověk by řekl, že každá země podepsala jinou dohodu, a pravda je, že české a německé texty, které připravovali Němci, se zřejmě lehce lišily, protože byly šité na míru publika dané země.

Bylo by dobré, aby česká vláda vyčíslila spravedlivé nároky České republiky vůči Spolkové republice Německo a tyto nároky následně uplatnila.

V tomto smyslu jsem také již směřoval dotaz na ministra zahraničí Petříčka. Pan ministr zahraničí mi odpověděl v tom duchu, že vlastně neexistuje orgán, kde bychom mohli žádat rozhodnutí válečné reparace, a vymáhat je prý otázkou politického rozhodnutí vlády, která by takový postup v žádném případě nepovažovala za šťastný s ohledem na jeho nepředvídatelné důsledky a na skutečnost, že by to narušilo celkové klima vzájemné důvěry panující v Evropě v posledním desetiletí.

Z mého pohledu tohle není argument, ale výmluva. Nechápu, jaký k ní vede důvod. Bojíme se Německa? To, že je naším obrovským dlužníkem, nás přece naopak staví do daleko silnější role, než když poníženě o nárocích budeme mlčet a vzdáme se jich výměnou za drobky, které Němcům spadnou ze stolu, které hoduje 70 let za naše peníze.

Pro ty, kteří na tohle neslyší, mám skvělou zprávu. Německo splatilo poslední část reparací z první světové války v roce 2010, a to dokonce skupině soukromých finančníků, kteří pohledávky skoupili.

Je vidět, že když se chce, tak to jde, a tomu, kdo si o dluh řekne, Němci nakonec zaplatí.

Ale tady přece nejde jen o Němce a Německo, ale hlavně o to, že ty peníze přece nepatří tady nám, ale našim předkům, které německý stát okradl, zotročil a vraždil.

Až zase budeme v souvislosti s církevními restitucemi poslouchat, že co bylo ukradeno, musí být zaplaceno nebo vráceno, zvlášť ze stran, které jezdí na sjezdy Sudetoněmeckého landsmanšaftu do Německa, mám na mysli KDU-ČSL, mějme na mysli, že když druhá světová válka skončila, byla Evropa, zvláště východní, střední a jižní, zničena. Při svém ústupu německá vojska za sebou nechávala doslova spálenou zemi. Tisíce měst a desítky tisíc vesnic byly zcela destruovány. Za tuto hroznou spoušť, především však za nepředstavitelné útrapy, krev občanů podmaněných států, za desítky milionů mrtvých odpovídalo Německo, které s dosud nevídanou brutalitou a barbarismem vedlo válku, kterou samo označilo za totální.

Z Čech a Moravy bylo deportováno do Německa 750 tisíc občanů na nucené práce k vojenským účelům. Po obsazení Československé republiky 15. března 1939 se Němci zmocnili velkých zásob surovin a potravin. Odvezli do Německa velké množství vozového parku včetně lokomotiv, vagonů, parníků a trolejbusů, vybavení laboratoří a uměleckých muzeí, knihy, obrazy, umělecké předměty, zařízení i nábytek. Ukradli zlatý fond a všechny československé valuty včetně 23 tun zlata, které tehdy mělo nominální hodnotu 5,265 milionu liber šterlinků. Oloupili české banky a mnohé české průmyslové podniky, vyloupili a přisvojili si veřejný soukromý majetek. Němci nám kradli a ukradli, co jen mohli, včetně potravin. Využívali naše lidské i výrobní kapacity na samý okraj jejich konečného upotřebení. Ožebračili nás, týrali statisíce našich lidí v koncentračních táborech, byli odpovědní za smrt 360 tisíc našich spoluobčanů.
Německo svůj dluh dodnes nesplatilo a je naší povinností žádat spravedlnost a náhradu maxima škod. Pracovník německé úklidové firmy si v průměru v Německu vydělá v přepočtu 48 tisíc korun měsíčně a průměrná mzda v Německu je v přepočtu 92 tisíc korun měsíčně, přičemž třeba potraviny má za stejnou nebo nižší cenu a bydlení je také srovnatelné. Je vyloženě sprosté, když český dělník má třetinu co Němec a důchodce má ještě méně, a to i proto, že Německo si užívá peněz, které patří naší republice a jejím občanům.

Přátelé buďme, ale dluhy si plaťme. Nezávidím Německu ani euro, které si poctivě vydělají, ale je nefér, když dlužník vesele hoduje, rozdává dokonce africkým a arabským migrantům a věřitel kouká hladově za plotem.

Na závěr mi dovolte přednést návrh usnesení, o kterém navrhuji jménem SPD hlasovat, pakliže by byl tento námi navržený bod schválen na pořad schůze Poslanecké sněmovny, a uvidíme, jestli nás nějaká další strana podpoří. Usnesení zní: „Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby zahájila jednání s vládou Německé spolkové republiky o vyčíslení a zaplacení válečných náhrad, které nám dluží německý stát podle mezinárodních dohod po druhé světové válce.“
A ještě jednou pro pana předsedu zopakuji návrh bodu. Navrhuji zařadit bod jako bod na dnešní schůzi po pevně zařazených bodech, a to s názvem Německé válečné reparace.
Děkuji za pozornost.

Závěr:

Návrh NEBYL PŘIJAT. Ze 187 poslanců bylo pro 34, proti 129, zdrželo. se 24

ZDE SE MŮŽETE PODÍVAT JAK KDO HLASOVAL

http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=68890

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vítej doma, slavná rodačko!   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 04:55:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Taková normální česká satira: U příležitosti našeho vstupu do Severoatlantické obranné aliance přiletí do České republiky vzácná návštěva. Madeleine Albrightová! To jsme se ale načekali! V srdečném, soudružském a přátelském ovzduší bude se svými zdejšími druhy rozprávět o nerozborném přátelství mezi americkým a českým lidem, plánovat další spravedlivé a liberálně demokratické osvobozování národů z područí starého nepraktického světa a bude nás také varovat před námi samými.Nesmíme se prý bát potoků krve. Pravda a láska za to stojí. Vy, kdož sledujete cíle ušlechtilé, pravdu a lásku do krve bráníte, vězte, že velká źena míru nepřijíždí s prázdnou. Natočila pro vás motivační upoutávku:



Stanislav Novotný
Zdroj: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Stanislav-Novotny-Vitej-doma-slavna-rodacko-573454




Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Konec? Mayová ztratila podporu téměř celé britské vlády   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 04:43:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vláda Spojeného království s výjimkou dvou ministrů vystupuje za odstoupení předsedkyně vlády Theresy Mayové, uvádí The Daily Telegraph. Publikace podotýká, že ministři doufají, že Mayová opustí svůj post před červencem, aby jednání o brexitu svěřili novému lídru.

Britská premiérka Theresa Mayová ztratila podporu prakticky celého kabinetu ministrů kvůli situaci s odchodem Spojeného království z Evropské unie.

The Daily Telegraph poznamenává, že Mayová již potvrdila, že nemá v úmyslu se účastnit voleb v roce 2022, ale britským ministrům to nestačilo. Vláda s výjimkou dvou jejích členů vystupuje za rezignaci Mayové již před červencem letošního roku, protože chce svěřit další jednání o brexitu novému vůdci Konzervativní strany, pokud by se Parlament Spojeného království postavil proti tomu, že by země vystoupila z EU bez dohody.

„Řekl bych, že v kabinetu jsou jen dva ministři, kteří ji stále podporují. Všichni ostatní ztratili víru v její schopnost vést,“ uvádí Daily Telegraph slova zdroje ve vládě Spojeného království.

Také se očekává, že Mayová bude v úterý poražena při hlasování o dosažené dohodě o podmínkách brexitu. Následující den mohou poslanci hlasovat o otázce opuštění EU bez dohody. Ale i tady nikdo neočekává úspěch. Nakonec poslanci budou mít příležitost hlasovat pro odložení brexitu.

The Daily Telegraph podotýká, že šéfka britské vlády může opustit svůj post již večer 13. března, pokud Labouristická strana vyvolá a vyhraje hlasování o nedůvěře vládě.

Současně v posledních měsících hlavní soupeři Mayové připravují své vlastní žádosti na post premiéra. Ministr zahraničí Jeremy Hunt, bývalý ministr zahraničních věcí Boris Johnson a ministr vnitra Sajid Javid se proto snaží určit úroveň podpory mezi poslanci.

Dokonce i ministři, kteří Mayovou předtím podpořili, ji nyní vyzývají, aby důstojně odešla, aniž by čekala na nové hlasování o důvěře, které budou členové téže strany schopni předložit v prosinci tohoto roku.

Očekává se však, že příští týden bude pro Mayovou velmi obtížný. Pokud bude po hlasování v parlamentu nucena požádat EU o odložení brexitu, poruší slib, že Británie 29. března opustí EU. Kromě toho bude premiérku čekat dalších několik měsíců nových jednání, což, jak naznačuje The Daily Telegraph, nepřinese nic nového.

Zdroj: The Daily Telegraph


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vládnoucí strana Turecka: Proč jsou S-300 povolené Slovensku? USA překračují meze   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 04:40:23 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mluvčí Strany spravedlnosti a rozvoje, která vládne v Turecku, Ömer Çelik prohlásil, že USA zacházejí příliš daleko ve svých komentářích k nákupu Ankarou ruských protivzdušných systémů S-400, informuje agentura Anadolu.

„Prohlášení ohledně S-400 překročila rozumné meze. Znějí neuvážená prohlášení o revizi účasti Turecka v projektu letadel páté generace F-35,“ řekl Ömer Çelik na tiskové konferenci.

Poznamenal, že Turecko nemělo na vybranou a koupilo systém S-400 na ochranu svého vzdušného prostoru. Řekl, že se Turecko rozhodlo pro koupi ruských protivzdušných systémů poté, co USA nereagovaly na žádost Ankary ohledně prodeje systému Patriot na pozadí zvýšení hrozby pro bezpečnost země kvůli situaci v Sýrii.

„Spojenci z NATO měli podpořit Turecko, jehož vzdušný prostor byl ohrožen,“ citují Çelika turecká média.

„Proč považují za normální skutečnost, že Řecko má ve výzbroji S-300?“ řekl Ömer Çelik a připomněl, že Bulharsko a Slovensko, jež jsou členskými státy NATO, také vlastní S-300.

V sobotu Pentagon vyhrožoval Turecku „vážnými důsledky", pokud koupí systémy S-400. Americký ministr obrany Charlie Summers uvedl, že Turecko nemusí získat protiletadlové komplexy US Patriot a F-35.

Ankara a Moskva podepsaly smlouvu na dodávku S-400 v roce 2017. Washington opakovaně nesouhlasil s touto dohodou a hrozil Ankře, že zastaví dodávky stíhaček F-35, které již zaplatili. V reakci na to turecký prezident Recep Tayyip Erdogan slíbil, že se odvolá u Mezinárodního soudního dvoru.
5. března americký generál Curtis Scaparotti, velitel spojených ozbrojených sil NATO v Evropě, uvedl, že evropské velení amerických ozbrojených sil doporučuje nepředat Turecku americké stíhačky F-35, pokud Ankara koupí ruské protiletadlové systémy S-400.

Zdroj: agentura Anadolu

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americký úředník: Donald Trump je otevřený třetímu setkání s Kim Čong-unem   
Pridal tk Úterý 12 březen 2019 - 04:33:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost John Bolton 10. března uvedl, že americký prezident Donald Trump je otevřený třetímu setkání s nejvyšším vedoucím představitelem KLDR Kim Čong-unem.

John Bolton téhož dne v rozhovoru řekl, že Trump má důvěru ve svůj osobní vztah s Kim Čong-unem. Spojené státy a KLDR zatím neplánují třetí setkání mezi vůdci obou zemí, ale Donald Trump je připraven na další kontakt s KLDR. Trump nespěchá na dosažení dohody se severokorejskou stranou. Chce dosáhnout „dobré dohody". USA potřebují vědět co nejvíce o akcích KLDR a musí být schopny ověřit, zda KLDR dodržuje své závazky.

Nejmenovaný úředník americké vlády 7. března uvedl, že Spojené státy věří, že je možné, aby Severní Korea dosáhla ještě během tohoto funkčního období amerického prezidenta „konečného a plně ověřitelného" odstranění jaderných zbraní. Rozdíly v postojích obou zemí v řadě otázek týkajících se dvoustranných vztahů se zmenšily, avšak v důležitých oblastech, jako je denuklearizace, je stále třeba dosáhnout pokroku.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2052 sec,0.0430 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,440kB