Úterý 02 duben 2019
Rusko hodilo rukavici USA ohledně Venezuely   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:57:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mluvčí ministerstva zahraničí Maria Zacharová v úterý v Moskvě přiznala, že ruští „specialisté“ jsou skutečně ve Venezuele, a to v rámci dohody z roku 2001 o vojensko-technické spolupráci s Caracasem. Zacharová zdůraznila, že dvoustranná vojenská spolupráce Ruska s Venezuelou je v souladu s ústavou Venezuely, a má právní základ, který „nevyžaduje žádný další souhlas Národního shromáždění Venezuely (jež je pod kontrolou opozice)“.

Před tímto prohlášením média oznámila, že v sobotu přistála v Caracasu dvě ruská vojenská letadla, na jejichž palubě byli Vasilij Tonkoškurov, náčelník štábu pozemních sil, téměř 100 vojenských představitelů a 35 tun materiálu. Nejmenovaný úředník z ruského velvyslanectví v Caracasu řekl pro agenturu Sputnik, že ruští vojáci přicestovali kvůli „výměně zkušeností a konzultacím. Rusko má různé smlouvy, které jsou v procesu plnění, smlouvy technicko-vojenského charakteru.“

Zacharová uvedla prohlášení den poté, co ministr zahraničí Sergej Lavrov přijal 25. března telefonický hovor od ministra zahraničních věcí USA Mikea Pompea. V prohlášení ruského ministerstva bylo uvedeno, že Pompeo se „zajímal o určité otázky, související s vývojem ve Venezuele “. Ve zprávě se dodává: „Sergej Lavrov zdůraznil, že snahy Washingtonu zorganizovat státní převrat ve Venezuele a výhrůžky legitimní vládě jsou porušením Charty OSN a nehorázným vměšováním do domácích záležitostí suverénního státu… Poté, co si představitelé sdělili hlavní rozdíly mezi postoji Ruska a USA, dohodli se, že zůstanou v kontaktu a budou pokračovat ve výměně hodnocení. “

V prohlášení ministerstva zahraničí USA se však tvrdí, že Pompeo varoval Rusko, „aby ukončilo své nekonstruktivní chování“ ve Venezuele, a že Washington a jeho regionální spojenci „nebudou nečinně přihlížet, jak Rusko zvyšuje napětí“. Ve zprávě bylo také uvedeno, že Pompeo obvinil Rusko z „pokračujících snah… podpořit nelegitimní režim Nicoláse Madura ve Venezuele, [čímž] riskuje prodloužení utrpení venezuelského lidu, který převážně podporuje prozatímního prezidenta Juana Guaidóa “.

Mezitím v pondělí a úterý si americký poradce pro národní bezpečnost John Bolton vyléval zlost a frustraci v celé řadě tweetů: „Maduro ztratil podporu venezuelského lidu, takže se spoléhá na kubánskou a ruskou podporu, aby se zmocnil demokracie a utlačoval nevinné civilisty… Rusko by mělo raději spolupracovat s mezinárodním společenstvím a podporovat venezuelský lid, než posílat jaderné bombardéry a zvláštní jednotky na podporu zkorumpovaného diktátora. Spojené státy nebudou tolerovat vměšování nepřátelských zahraničních vojenských sil do společných cílů západní polokoule, týkajících se demokracie, bezpečnosti a právního státu… Maduro požaduje po kubánských a ruských rváčích, aby potlačovali venezuelský lid.“

S tímto vývojem může být krizová situace kolem Venezuely považována za novou dimenzi studené války. Je zřejmé, že Moskva zvážila klady a zápory ohledně situace ve Venezuele, a rozhodla se, že nebude obhajovat svou podporu Madurovy vlády. Navzdory americkým výbuchům hněvu Moskva také nevykazuje žádné známky ústupu.

Velkou otázkou zůstává, zda bude Rusko stoupat po žebříku eskalace. Ve skutečnosti zintenzivnění vojensko-technické spolupráce pramení z hodnocení Moskvy, že zoufalé snahy USA zorganizovat/sponzorovat vojenský převrat v Caracasu nikam nevedou. Mezitím prezident Nicolás Maduro v rozhovoru pro ruskou státní televizi oznámil, že se v dubnu bude konat „pracovní setkání na vysoké úrovni o mezivládní spolupráci“ mezi Ruskem a Venezuelou, kde „podepíšeme přes 20 dokumentů o spolupráci v ekonomice, obchodu, kultuře, energetice a vzdělávání“.

Postačí říci, že Moskva hodlá zintenzivnit podporu pro Madura a připravuje akční plán na rozvoj komplexního programu bilaterální spolupráce, který bude mít střednědobý a dlouhodobý výhled. To může znamenat pouze to, že Rusko vyhodnotilo americký plán na svržení režimu prostřednictvím ekonomických sankcí a jiných tajných akcí (jako je sabotáž dodávek elektřiny), a různých metod politického a diplomatického nátlaku (včetně nezákonné konfiskace venezuelských aktiv v západních bankách v řádu desítek miliard dolarů), a došlo k závěru, že je třeba tomu čelit. Je zajímavé, že Kuba, která má bohaté zkušenosti s odporem proti nátlakové politice USA, pracuje v tomto směru bok po boku s Ruskem.

Jak se zdá - alespoň přinejmenším - přímá vojenská intervence USA ve Venezuele, která by vedla k násilné změně režimu, není na pořadu dne. Vypadá to, že je na obzoru éra studené války, postupné oslabování nepřítele. Unese Rusko finanční a ekonomickou zátěž? Ale analogie ruské intervence v Sýrii zde neplatí, protože Venezuela je potenciálně bohatou zemí s největšími zásobami uhlovodíků na světě. Čína je také zainteresována do ekonomické stability Venezuely.

Na druhé straně je pro Rusko životně důležité, aby USA, které usilují o to, aby byly vývozcem ropy a zemního plynu číslo jedna, nezískaly kontrolu nad rozsáhlými venezuelskými zásobami. To by totiž znamenalo, že by Washingtonu spadla do klína obrovská kapacita, a USA by tak mohly manipulovat s nabídkou a poptávkou na světovém energetickém trhu a stanovovat ceny ropy a plynu.

Z geopolitického hlediska se silná přítomnost Ruska ve Venezuele stává pro Moskvu trumfem při vyjednávání ohledně rostoucího nasazení NATO a USA podél západních hranic Ruska ve střední a východní Evropě, a v pobaltských státech. To samo o sobě činí z Venezuely strategického partnera Ruska.

Řečeno jednoduše, jakákoli projekce ruské moci na americkém „dvorku“ zapůsobí v určitém okamžiku, spíše dříve než později, na Washington, na zcela nezbytnou potřebu konstruktivně zapojit Moskvu do dialogu a vyjednávání, ať už se tato vyhlídka může jevit jakkoliv nepříjemně. Zacharová se vlastně v jednom bodě přímo dotkla Monroeovy doktríny Trumpovy administrativy, když se otázala jízlivým tónem: „Co oni sami (USA) dělají na východní polokouli? Možná věří, že lidé z této části světa budou vděční, když Washington svévolně vymění jejich lídry a zabije ty nežádoucí. Nebo USA stále věří, že lidé čekají na to, až jim Američané přinesou demokracii na křídlech bombardérů? Zeptejte se na to Iráčanů, Libyjců nebo Srbů.“

Zacharová neuvedla přímo Ukrajinu nebo pobaltské státy a Polsko, Černé moře a Kavkaz, ale skrytý význam je jasný: Pokud USA zasahují na ruském „dvorku“, Moskva má právo na odvetné opatření. Tečka. Je užitečné si připomenout, že k rozuzlení kubánské raketové krize v roce 1962 nakonec došlo na základě vzájemného stažení ruských raket z Kuby a amerických raket, rozmístěných v Turecku.

Pompeův telefonát Lavrovovi naznačuje, že se USA snaží zjistit záměry Ruska. Je zajímavé, že v prohlášení ruského ministerstva se uvádí, že Lavrov během rozhovoru s Pompeem také nadnesl téma Sýrie a Ukrajiny. Poznámky Lavrova byly poněkud ostré: „On (Lavrov) také zdůraznil, že úmysl USA uznat suverenitu Izraele nad Golanskými výšinami povede k vážnému porušení mezinárodního práva, zabrání syrskému procesu urovnání a zhorší situaci na Blízkém východě. Pokud jde o Ukrajinu, Sergej Lavrov poznamenal, že je nepřijatelné, aby Washington hrál do ruky režimu Kyjeva při sabotování Minských dohod, týkajících se urovnání konfliktu uvnitř Ukrajiny.“
Oproti tomu prohlášení amerického ministerstva zahraničí kuriózně zcela vynechalo veškeré odkazy na Sýrii nebo Ukrajinu. Zjevně to byl pro Washington příliš horký brambor, aby alespoň přiznal, že Lavrov vyvodil paralelu s tím, jak se USA chovají na „východní polokouli“, což Rusko považuje za naprosto nepřijatelné.

Melkulangara K. Bhadrakumar

Russia Throws Down The Gauntlet To US On Venezuela vyšel 28. března 2019 na orientalreview.org. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/04/7870-rusko-hodilo-rukavici-usa-ohledne-venezuely.htm



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zač se bývalý Haagský tribunál mstí Karadžićovi?   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:53:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Radovan Karadžić, jeden z klíčových činitelů balkánského konfliktu devadesátých let minulého století, už nikdy nevyjde z vězení. Tento rozsudek byl vynesen soudem v Haagu, tedy přesněji tím, co z něj v právním smyslu zbylo. Co to je za podivný soudní mechanismus, proč byl rozsudek Karadžićovi tak náhle zpřísněn a jaký to má význam pro evropskou vládnoucí třídu? Exlídr bosenských Srbů, Radovan Karadžić, byl odsouzen v Haagu k doživotnímu odnětí svobody. Dříve byl Mezinárodním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (dále jen ICTY) odsouzen ke čtyřiceti letům odnětí svobody za „válečné zločiny“, což pro 73-letého Karadžiće znamenalo v podstatě trest doživotí. Odmítl však uznat svoji vinu a podal odvolání, což v Haagu vyvolalo neadekvátní odpověď.

V dubnu minulého roku požadovala prokurátorka OSN, Katrina Gustafson, v reakci na Karadžičovo odvolání, aby mu byl zpřísněn trest na doživotí. Přitom žádný Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii už neexistuje, byl rozpuštěn. „Instance“, která 21. března 2019 vynesla rozsudek doživotního odnětí svobody a zamítla Karadžićovo odvolání, se nazývá Mezinárodní reziduální mechanismus pro trestní věci v Haagu“. Fantaskní struktura, jejíž legitimnost se strmě kloní k nule.

„Odvolací sněm souhlasil s tribunálem, že rozsudek čtyřiceti let odnětí svobody není adekvátní vzhledem k závažnosti trestných činů, spáchaných Karadžićem, jakož i rozsudek vynesený soudním sněmem. Rozsudek je uznán za neopodstatněný a nepravomocný. Soudní sněm učinil chybu, když vynesl rozsudek čtyřiceti let odnětí svobody“, - informoval jeden ze srbských televizních kanálů. Informace unikly odněkud z nitra „reziduálního mechanismu“ v Haagu. Nový rozsudek vynesl dánský soudce Vann Prüsse Johnsen, který dříve pracoval v kosovské Mitrovici jako soudce „vyslaný“ k Albáncům a do té doby působil ve Rwandském genocidním tribunálu. Je užitečné zapamatovat si toto jméno v souvislosti se starým aristokratickým holštýnským rodem a harvardským vzděláním.
Toto je konečný verdikt, proti kterému není odvolání. Ze strany bývalého tribunálu to vypadá jako pomsta.

Jistě je možné vykonstruovat konspirační teorii o spojení zpřísněného trestu pro Karadžiće s pouličními protesty v Srbsku, ale s největší pravděpodobností taková přímá souvislost neexistuje. Velmi mnoho Srbů považuje Karadžiće za národního hrdinu a toto zacházení s ním v Haagu pracuje spíš proti zastáncům eurointegrace, než pro ně. Vojislav Šešelj to vyjádřil ve středu večer za všechny: „Nač potřebuje Srbsko takovou Evropskou unii?“ Kromě toho bylo odvolání posuzováno téměř rok a tehdy se v Bělehradě žádné protesty nekonaly.
Podle další verze chtěl zbytek tribunálu uzavřít všechny případy, včetně toho nejznámějšího – odvolání Karadžiće – před 24. březnem, výročím zahájení bombových útoků NATO na Jugoslávii. Ale Karadžiće neobvinili v souvislosti s touto válkou, ale s válkou v Bosně, která skončila v roce 1996. V roce 1999 pracoval jako psychoterapeut pod falešnou identitou s doklady znějícími na jméno Dragan Dakič a do politického dění se nezapojil.

Čtyřicet bodů obvinění ICTY proti Karadžićovi je soustředěno kolem událostí v jihovýchodní Bosně, konkrétně v Srebrenici a Goražde a také kolem Sarajeva. To znamená, že zde neexistuje žádná přímá souvislost s válkou v roce 1999, ačkoliv pro Evropany se všechny války na území bývalé Jugoslávie od roku 1991 spojily do jedné velké neznámé, za kterou jednoznačně nese vinu jen a pouze srbská strana.

Další „konspirace“ spojuje rychlé završení případu Karadžiće tímto drastickým způsobem s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu. Ale to je silně přitažené za vlasy. ICTY byl vnímán jako čistě evropská struktura, ale ve skutečnosti byl ustaven rozhodnutím OSN a pracovali zde nejen Evropané. Pro naprosto neznámé prokurátory a soudce z Toga nebo Bangladéše to byl obrovský karierní skok, který je rázem vynesl do pozic místních ministrů spravedlnosti. Například v Togu z této pozice nemají daleko k funkci prezidenta. Je proto zcela pochopitelné, že přizvaní soudci ze zemí třetího světa se ukázali být velmi loajálními ve vztahu k celkové politice a praktikám tribunálu a stali se většími inkvizitory, než Torquemada (1) a ojedinělé vzpoury vycházely pokaždé od sebejistých Skandinávců a Angličanů.

ICTY v rámci ukončení své činnosti předala všechny nedokončené případy, vyšetřování a vykonatelná rozhodnutí tzv. Národním tribunálům. To znamená, že případy všech obviněných, které nestačili odsoudit v Haagu, se převádějí na jakési struktury, které působí v Sarajevu, Prištině, Záhřebu a s určitými výhradami v Bělehradě. V rámci tohoto scénáře by se případ Karadžiće mohl dostat před sarajevský tribunál, kde, pokud by jej okamžitě nezabili, by ho rychle umučili k smrti, ale předtím by jej odsoudili k několikanásobnému doživotnímu odnětí svobody. Pravděpodobnost, že by mohl být převezen do Srbska kvůli přezkoumání odvolání, byla velmi malá.

Obecně vytvoření tzv. Národních tribunálů a přenos pravomocí ICTY na tyto instituce, je mimořádně škodlivá myšlenka. O žádné spravedlnosti zde nemůže být ani řeč, je to výhradně nástroj pomsty a vyřizování účtů.

Jakýkoliv „Národní tribunál“ může naprosto libovolně a dle svého vlastního uvážení interpretovat pojem „kolektivní odpovědnost“. Tento pojem vynalezl ICTY s cílem potrestat nejvyšší představitele Srbska, bývalé Srbské Krajiny (2) a Srbské Bosny a vyšších důstojníků jejich armád.

Tento mechanismus pracuje přibližně takhle. ICTY „stanovil“ určitý „fakt“, že všichni tito lidé „chtěli“ nebo „zamýšleli“ uskutečnit genocidu nebo podobné válečné zločiny. Žádné fyzické důkazy nebo výpovědi svědků neexistují. Toto je jasný případ zločinu mysli. Prokurátoři a soudci ICTY vtloukli tyto myšlenky do hlav obžalovaných, prohlásili je za skutečnost a začali se jí zaobírat u soudu. Následně jsou i všichni podřízení nejvyšších státních a armádních činitelů považováni za spolupachatele tohoto vymyšleného zločinu a jsou spolu s nimi obviněni z genocidy.

Z hlediska práva a systému právních věd tohle všechno připomíná procesy, které se odehrály v nacistickém Německu proti antifašistům. Místní (Národní) tribunály se drží jen o něco více při zemi, protože neprojednávají případy takového zásadního významu, jako byly procesy se Slobodanem Miloševičem, Ratko Mladićem a Radovanem Karadžićem, ale mohou svobodně interpretovat princip „kolektivní odpovědnosti“ stejným způsobem.

Jinými slovy, kdokoliv, kdo byl ve spojení v 90. létech minulého století s výše uvedenými státními útvary a armádami, spadá do „kolektivní odpovědnosti“ a je ohrožen. Přitom na Albánce ICTY princip „kolektivní odpovědnosti“ neuplatňuje. Z úhlu pohledu bývalého tribunálu a jeho prokurátorů a soudců jsou Albánci jako národ poškozená strana a Kosovská osvobozenecká armáda jako organizace neměla v úmyslu páchat genocidu Srbů a Romů v Kosovu. Právně měla tento systém zabezpečit rezoluce OSN o uznání kolektivní odpovědnosti Srbů za genocidu, kterou zablokovalo Rusko.

Kdyby tato rezoluce byla přijata, pak by se ze Srbů stal národ zločinců, jejichž postavení by bylo podobné situaci, ve které se ocitli Němci v druhé polovině čtyřicátých let minulého století. Chorvaté a bosenští muslimové se v tomto jednoznačném postavení neocitli. Albáncům byla dána svoboda.

ICTY krásně ukázal, jak vypadá nepřítomnost mezinárodního práva v praxi, když je nahradil uměle vykonstruovanými formulacemi zločinů mysli a prokázal tak svoji maximální loajalitu současným politickým trendům. Samotná existence ICTY byla projevením vůle Evropské unie a prodlouženou rukou evropských vládnoucích elit, byť byla vyjádřena skrze africké soudce.

Po zničení Jugoslávie měla evropská vládnoucí třída silnou potřebu sebeospravedlnění, proto prohlásila Srby za viníky genocidy. Jinak by se musela poškrábat na hlavě a položit si otázku: „Co jsme to udělali?“

Na něco takového však evropská byrokracie, šířící kolem sebe světlo civilizace, není připravena. Evropané, kteří vtrhli do složitého a nepochopitelného světa balkánských národů, natropili tolik škody, že budou mít velký problém se očistit. Nebylo bez důvodu, že byla utajena svědectví holandských důstojníků, kteří vzdali Srebrenici, nikdo nepátral po svědectví francouzských generálů, kteří veleli obraně v tzv. Bezpečnostních zónách, nevyšetřovaly se vůbec okolnosti chorvatsko-islámské války, která byla provázena monstrózním masakrem katolického obyvatelstva Hercegoviny.

„Mírové“ operace Evropské unie, OBSE a NATO na území bývalé Jugoslávie, jsou jedním ze základních kamenů sebevědomí evropské byrokracie. „Zastavili jsme genocidu“. Kdyby se tento systém idejí zhroutil, pravděpodobně by v Bruselu vznikla krize identity, která by byla horší, než Brexit. Současný systém společenského vědomí evropské vládnoucí třídy a bruselsko-štrasburské byrokracie nelze vnímat mimo kontext válek v Jugoslávii devadesátých let a následné činnosti ICTY.
Je přirozené, že zpřísnění trestu pro Radovana Karadžiće až k maximální hranici možného, v reakci na jeho důsledné, tvrdohlavé jednání, bylo pro ně jediným možným východiskem. Téma ICTY muselo být zakončeno tímto vznešeným akordem, který ještě jednou potvrdil „správnost“ postoje Evropanů při jejich ohlédnutí zpět.
Ale vše se vrátí. Určitě mnohonásobně vrátí.

Poznámky

(1) Tomás de Torquemada (1420 – 16. září 1498) byl dominikánský mnich, první španělský velký inkvizitor a zpovědník Isabely I. Kastilské. Byl popsán španělským kronikářem Sebastiánem de Olmedo jako kladivo na kacíře, světlo Španělskaa spasitel své země, dělající čest svému řádu. Je znám pro své horlivé tažení proti španělským přívržencům Židů a muslimům. Byl jeden z hlavních stoupenců Ediktu o vyhnání (španělsky Edicto de Granada), který roku 1492 vyhnal Židy ze Španělska. O počtu odsouzených během Torquemadova funkčního období jako Velkého inkvizitora bylo v průběhu let ostře diskutováno, ale nyní je číslo ustáleno na 2 200.
(2) Republika Srbská Krajina (srbsky Република Српска Крајина / Republika Srpska Krajina), zkratkou RSK (РСК), byl separatistický státní útvar, existující v letech 1991–1995, resp. 1998 na přibližně třetině území Chorvatska. Hlavním městem RSK byl Knin (později Vukovar), rozloha 17 028 km2 a podle sčítání z roku 1993 zde žilo 435 595 obyvatel, převážně Srbů.

Během své existence nebyla Republika Srbská Krajina oficiálně uznána žádným cizím státem.

Jevgenij Krutikov

За что бывший Гаагский трибунал мстит Караджич

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/04/7869-zac-se-byvaly-haagsky-tribunal-msti-karadziovi.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pro(ti) rodinná politika dnešních států   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:17:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dnešní Evropu trápí mnoho neduhů. Jedním z nich je takzvaná demografická krize. Průměrná evropská matka totiž za celý svůj život porodí 1,58 dítěte. Situace, kdy dva rodiče mají méně než dvě děti, zřejmě vede k snižování počtu lidí, tedy vymírání. Současná situace znamená pokles o více než 20 % za generaci.

Není snad mírné snížení populace v přelidněném světě výhodou? Z několika důvodů tomu tak není. Jednak důchodovému systému, v němž všichni dospělí živí všechny starce, způsobí nedostatek mladých nedostatek peněz. Dále to povede k vytlačení původního evropského obyvatelstva imigranty, kteří se množí o poznání více. Také populace jako celek stárne, takže i staří, kteří si důchod zajistí sami, budou potřebovat třeba zdravotní péči. Nastane tedy nedostatek pracovních sil.

Z výše uvedených důvodů se někdy mluví o prorodinné politice státu, která má uvedené potíže údajně řešit. Typická státní řešení však mají nežádoucí vedlejší účinky. Navíc státy provádí spoustu opatření, které tyto problémy prohlubují.

Mladá rodina si potřebuje sehnat bydlení. To je však drahé. A stát to jen zhoršuje. Jednak má jistou centrální banku, která uvolňováním peněz do oběhu zvýhodňuje půjčky na úkor spoření, takže si lidé levněji půjčí na bydlení, je po něm větší poptávka a to vede k vyšší ceně. Mladá rodina však zpravidla na hypotéku nemá. Navíc stát provádí územní plánování, které ztěžuje výstavbu nových domů a pomáhá jen těm, kteří už bydlení mají. Tyto faktory tak komplikují samotné založení rodiny. Řešením by bylo zrušit územní plánování a ČNB (nechat současné množství peněz v oběhu a nezvyšovat).

Rodina bývala tradičním zajištěním na stáří či pro případ nouze. V této roli ji však prakticky nahradil stát svým sociálním a důchodovým systémem. Výnos ze založení rodiny se tak značně snižuje. Řešením by bylo sociální systém zrušit a část odvodů na důchody dávat přímo rodičům. Nebo povolit manželům, kteří mají tři a více dětí vystoupit ze sociálního systému.

Mít děti a zároveň být na škole je v současnosti velmi obtížné, ale vysokoškoláci dostudují asi v 25 letech. Před založením rodiny si však zpravidla shání zaměstnání, takže optimální období pro početí prvního dítěte (20-30 let) mnohdy nestíhají. Vysokoškoláci tak mají méně dětí. Tento jev, spolu se státní prorodinnou politikou (která podporuje sociálními dávkami zejména rozmnožování vyžírek), vede k poklesu inteligence a schopností lidí. Řešením by bylo státní školní systém zrušit a nahradit systémem přirozeného sebeřízeného vzdělávání v průběhu celého života, doplněný kurzy (programování, vaření, …), i ty však již s nástupem internetu ztrácí význam. Tato změna by zároveň umožnila, aby děti už dříve zkoušely pracovat či podnikat, což by snížilo náklady na dítě.

Tak tedy souhrnem: Evropu trápí nízká porodnost. Státy to mnohými způsoby zhoršují. A státní prorodinné politiky podporují kvůli sociálním dávkám zejména rozmnožování vyžírek, čímž spolu s imigrací snižují kvalitu populace. Tož tak.

Zdroj: http://dfens-cz.com/proti-rodinna-politika-dnesnich-statu/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Muslimští obyvatelé Západu vraždí a terorizují nevěřící a židy, to je to kam chce patřit šéf ODS Fiala   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:13:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Antverpách dnes zadrželi muslimského muže, který napadl ortodoxní židovku přes židovskou školou. Tak jsem si projel incidenty v oblasti Beneluxu a vypadlo mi:

20.3.2019 - Židovský obchodník se synem pobodaní na amsterodamském tržišti zradikalizovaným Egypťanem.

4.9.2018 - Dva Američané pobodaní v Amsterodamu afghánským žadatelem o azyl, podle něhož se v Nizozemsku uráží islám

31.8.2018 - Policie v Amsterodamu postřelila syrského uchazeče o azyl, který pobodal tři lidi, když hledal židovské nebo křesťanské oběti.

Autor: Martin Gust / eurabia

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO vyčlení peníze na vytvoření vojenské infrastruktury USA v Polsku   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:09:39 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
NATO investuje více než čtvrt miliardy dolarů do výstavby infrastruktury ke skladování amerických zbraní v Polsku, sdělil v pondělí novinářům generální tajemník Jens Stoltenberg.

„NATO přijalo rozhodnutí o nových podstatných investicích do vojenské infrastruktury. Investujeme více než 260 milionů dolarů do projektu na podporu amerických vojsk ve středním Polsku. To umožní financovat skladování a technickou obsluhu dříve instalované vojenské techniky, což urychlí posilování v Evropě,“ prohlásil.

Podle jeho slov jsou tyto plány součástí společného úsilí, ve výši 2,3 miliardy dolarů, v oblasti financování projektů vojenské mobility ze strany NATO během posledních čtyř let.

Zdroj: https://sptnkne.ws/mdMA

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Zločiny bez trestu: USA tají své zločiny v Afghánistánu   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:06:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Podle zpráv médií nebudou USA vydávat víza pracovníkům Mezinárodního trestního soudu a zruší ta, která jsou už vydána. Pracovníci MTS (angl. ICC) se chystali vyšetřovat zločiny proti lidskosti spáchané v Afghánistánu od května 2003.

Vláda USA zavedla sankce proti pracovníkům Mezinárodního trestního soudu (MTS) kvůli jeho vyšetřování zločinů amerických občanů.

„Oznamuji, že bude omezeno vydávání víz osobám, které jsou bezprostředně odpovědné za vyšetřování Američanů ze strany MTS. Omezení se vztahují na osoby, které podnikají nebo podnikaly kroky k provádění tohoto vyšetřování,“ řekl Mike Pompeo.

Pompeo dodal, že MTS hrozí ekonomické sankce, pokud nezmění svůj kurz a nepřestane pronásledovat Američany. Tuto politiku nazval „povinností ochrany svých občanů“.

Už v listopadu 2017 se hlavní prokurátorka MTS Fatou Bensoudová obrátila na komoru předsoudního řízení se žádostí o povolení zahájení vyšetřování zločinů proti lidskosti spáchaných v Afghánistánu od května 2003. Podle názoru prokuratury existuje dostatek podkladů k závěrům o tom, že během války v Afghánistánu američtí vojáci páchali válečné zločiny. Soudci zatím nepřijali žádná rozhodnutí.

Oběti zahraničního bombardování v jedné ze severních provincií Afghánistánu v Kunduzu řekli Sputniku, že chtějí, aby MTS hájil jejich práva.

Karim Safa, obchodník z Kunduzu, svědek bombardování nemocnice Lékaři bez hranic americkým vojenským letectvem v roce 2016:

„Chceme, aby MTS ochránil naše práva. Chovají se zde jako teroristické skupiny. I tálibové se chovají lépe. Když proti vám spáchají nějaký zločin, můžete se obrátit k soudu (tálibů). Vyslechnou vás a zahájí řízení. Ale komu si máme postěžovat na zločiny, k nimž došlo v Kunduzu, když bylo zabito více než 100 lidí. Já už 4 roky nemohu pracovat a žít normálním životem. Myslím si, že tento útok byl úmyslný. Před jeho provedením zkoumají krajinu a potom bombardují. Oni zaútočili na nemocnici Lékaři bez hranic a prohlásili, že jejich cílem byli tálibové: jako kdyby v Kunduzu byli tálibové pouze v této nemocnici, jako kdyby neexistovalo jiné místo, kde je možné zaútočit na táliby.“

Moulawi Abdullah Qorlik, senátor za provincii Jawzjan a Kunduz, místopředseda strany Národní islámské hnutí Afghánistánu také okomentoval pro Sputnik chování USA vůči pracovníkům MTS.

Podle jeho slov se obyvatelé Kunduzu, kteří utrpěli následkem útoku Američanů, obrátili na vládu s prosbou o pomoc a pomoc byla poskytnuta:

„Skutečně, po posledním americkém útoku na školu v jednom z újezdů se obyvatelé obrátili na vládu a na prezidenta se žádostí o kompenzaci. Vláda poskytla nutnou pomoc. Američané také poskytli finanční pomoc.“

V odpovědi na otázku, jak USA vysvětlily obětem útoku své jednání, Qorlik řekl, že Američané nic nevysvětlovali.

V rámci komentáře k chování USA vůči zástupcům MTS senátor řekl:

„USA mají větší vliv a silnou ekonomiku. Snaží se ovlivnit jakoukoliv záležitost. V této situaci můžeme takové chování USA hodnotit jako porušení všech zásad a ustanovení diplomacie.“

Tiskový mluvčí afghánského ministerstva spravedlnosti řekl Sputniku, že na ministerstvu nemají k dispozici informace na toto téma a nemohou okometovat situaci. V odpovědi na otázku, jestli jim byly doručeny stížnosti poškozených obyvatel Kunduzu, mluvčí ministerstva řekl, že takové informace nemá.

Zdroj: https://sptnkne.ws/mdM9

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruský ministr zahraničí: rozmisťování vojenského personálu do Venezuely je v souladu s dohodou mezi oběma zeměmi   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:02:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ruský ministr zahraničí Sergey Lavrov nedávno prohlásil, že rozmisťování vojenského personálu do Venezuely je v souladu s dohodou mezi oběma zeměmi.

Vzhledem k tomu, že americký prezident Trump nedávno uvedl, že zváží veškeré akční plány s cílem, aby donutil ruské vojenské experty opustit Venezuelu, Lavrov reagoval v rozhovoru s médii slovy, že Rusko již vysvětlilo práci ruského vojenského personálu ve Venezuele a ruská strana vyslala vojenský personál do Venezuely, aby zabezpečila nedávný přesun zařízení do této země. Příslušná akce je v souladu s mezivládní dohodou schválenou venezuelským parlamentem a plně v souladu s venezuelskou ústavou.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čína vyslala do Mosambiku vlastní záchranný tým, aby pomohla v prevenci a kontrole epidemie v oblasti katastrofy   
Pridal tk Úterý 02 duben 2019 - 04:00:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tropický cyklon Idai si v Mosambiku vyžádal velké ztráty na životech i majetku. Čína před týdnem vyslala do Mosambiku vlastní záchranný tým, aby pomohla v prevenci a kontrole epidemie v oblasti katastrofy. Kromě záchranných a pátracích akcí si vzal čínský záchranný tým za úkol provést hygienickou a epidemickou prevenci a dezinfekční práce v řadě přeplněných míst, zejména v místech pro přesídlování lidí postižených katastrofou. V současné době se již vyskytly případy cholery v některých postižených oblastech v Mosambiku a počet obětí průjmového onemocnění také narůstá. Dezinfekční práce, kontrola a prevence infekčních nemocí po katastrofě jsou proto zvláštně důležité právě v oblastech katastrofy.

Georgina Frettoová, zodpovědná osoba místa pro přesídlení postižených lidí v Ifabě, uvedla, že v tomto místě zůstalo více než 1100 lidí bez domova po zásahu silného tropického cyklonu Idai, a nebyla provedena žádná hygienická a protiepidemická práce před příchodem čínského záchranného týmu. Jedna z místních obyvatel Beatriz Garimboová pochází z nejvíce postižené oblasti Buzi. Je velmi vděčná čínskému záchrannému týmu za jejich pomoc při provedení hygienické a protiepidemické práce.

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.1650 sec,0.0507 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,436kB