Pondělí 06 květen 2019
VÁCLAV JAN: ÚSTAVNÍ SOUD VYDAL MANUÁL, JAK A KOHO SPRÁVNĚ DISKRIMINOVAT   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 19:17:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pokud byste nevěděli, jak někoho beztrestně diskriminovat, ponižovat a znepříjemňovat mu život, obraťte se s důvěrou na Ústavní soud České republiky, který k tomu právě vydal podrobný návod.

Z něj mimo jiné plyne, že je sice nepřípustná diskriminace na základě rasy či pohlaví, zato diskriminace na základě politického přesvědčení nebo státní příslušnosti je nejen možná, ale někdy dokonce ušlechtilá.

Na řadu absurdních věcí si lidé v současném systému už tak navykli, že je ani pořádně nevnímají. Proto je občas dobré u některých situací při zachování věcné podstaty trochu posunout perspektivu pohledu, aby tak naplno vynikla jejich pobuřující nesmyslnost.

Takže si kupříkladu můžeme představit situaci, že hotel v centru Prahy odmítne ubytovat izraelské turisty a zdůvodní to tím, že Izrael okupuje Golanské výšiny. Pokud se občané židovského státu budou chtít ubytovat, musí povinně podepsat prohlášení v tomto znění: „Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Izraele s okupací Golanských výšin, která odporuje všem normám, které by měly platit ve 21. století.“

Turisté to samozřejmě vnímají jako nesmyslnou diskriminaci, nátlak a vydírání, a celá věc nakonec dospěje až k ústavnímu soudu. Ten ovšem vydá nález, že vše je v pořádku, protože hoteliér vyjádřil jen svůj občanský postoj, a zachoval se vlastně jako Mirek Dušín, který by přece také v klubovně Rychlých šípů neubytoval Bratrstvo kočičí pracky. A že se vlastně nic závažného nestalo, protože Izraelci se přece mohli ubytovat jinde, když je v Praze tolik hotelů!

Vypadá to neuvěřitelně, ale právě tohle se skutečně v České republice odehrálo, jen hrdinové a padouši mají v příběhu trochu jiná jména.

Česká obchodní inspekce v roce 2014 zjistila, že ostravský hotel Brioni Boutiqe odmítá ubytovat občany Ruské federace. Výjimku udělí jen těm, kteří podepíší následující prohlášení: „Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, která odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století.“ Signatáři musí uvést jméno, příjmení i adresu.

Obchodní inspekce kvalifikovala jednání stěžovatele jako porušení zákazu diskriminace uvedeného v § 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a za to mu uložila pokutu ve výši 50.000 Kč. Po dlouhých soudních peripetiích nakonec tento týden Ústavní soud dal za pravdu majiteli hotelu s tím, že v předchozím řízení byla porušena jeho svoboda projevu zaručená v čl. 17 odst. 1, 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález ústavního soudu ve věci ostravského hotelu je k mání zde:

https://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Vedouci_OVVP/Agenda_de_Portavoz/2-3212-18.pdf

V následujícím textu jsou citáty z nálezu soudu uvedeny kurzivou.

Ústavní soud v nálezu sděluje, že hoteliér měl právo vyjádřit svůj politický názor, jeho politicko-vyděračský postup hodnotí jako zásadový postoj, a dokonce ho přirovnává k doktoru Galénovi z Čapkova dramatu Bílá nemoc, „kdy tento lékař odmítne vydat jím vynalezený lék potírající smrtelnou nakažlivou nemoc všem, kteří jsou schopni ovlivnit zastavení agresivní války“. Není známo, jaký kouzelný prostředek mají obyčejní ruští turisté, aby jím mohli přesvědčit Putina k navrácení Krymu. Pokud ale takovou moc nemají, potom bude zřejmě hlavní motivací hoteliérova aktu snaha tyto lidi prostě ponížit nebo se snad jejich prostřednictvím jaksi dětinsky pomstít celému Rusku a Putinovi.

V textu usnesení se ovšem píše, že „podnikatel chtěl projevit svůj názor na protiprávní anexi Krymu, a chtěl alespoň v malé míře působit na ty osoby, které se podílejí (resp. podílet mohou) na politickém životě státu, kterého považoval za agresora“. Skutečně hodlají soudci předstírat víru v to, že svým aktem hoteliér chtěl (či dokonce mohl!) ovlivnit ruskou zahraniční politiku? Nebo je to jen další z prázdných hesel, zakrývajících fakt, který z celého textu přímo čiší, ačkoli zde nemůže být uveden černý na bílém: že totiž Ústavní soud ve své většině s postojem majitele hotelu souhlasí a sympatizuje.

Jak by asi bylo českému turistovi v Egyptě, pokud by ho v hotelu u Rudého moře odmítli ubytovat, pokud nepodepíše protest proti tomu, že Česká republika jako jediná evropská země hlasovala v OSN proti přijetí Palestiny?

Ústavní soud bohorovně a s jistým nádechem výsměchu vůči všem bezmocným přehlédl jasnou diskriminaci na základě politického přesvědčení a do značné míry původu. Rychetského partička diskriminaci Rusů hrozně fandí, ale na druhé straně je jasné, že postup hotelu není v souladu se zákony, s ústavou ani s obecnými normami běžného vztahu mezi podnikatelem a klientem. Proto je zdůvodnění soudu typickým pokusem provléci velblouda uchem jehly.

A tak přicházejí na řadu zajímavé argumenty. Svévolnou diskriminaci ze strany hoteliéra, který hodlá ubytovávat jen hosty sdílející jeho názor na rusko-ukrajinské vztahy, omlouvá např. větami typu: „Celý lidský život je založen na rozdílných preferencích, vkusu a na vzájemném odlišování. Tato odlišnost je imanentním rysem lidské podstaty a povahy.“

To je ovšem jen vypouštění mlhy a pletení pátého přes deváté, aby se rozostřila podstata toho, čemu soud tak skandálně požehnal. Tedy diskriminaci příslušníků státu, který je oficiálně prohlášen za nepřátelský, a jejich nucení k tomu, aby se postavili výslovně a jmenovitě proti politice své vlastní země, chtějí-li se dočkat stejného zacházení, jako každý jiný. Žádnému hostinskému, ani tomu z Cimrmana, není nic do toho, jaké mám politické preference a názory. Ruští hosté nechtěli pořádat v hotelu žádné oslavy připojení Krymu k matičce Rusi, chtěli jen složit hlavu. Jakmile jednou dopustíme podobné zhůvěřilosti principiálně, je pak jen otázkou libovůle podobných vyděračů, jak a koho budou dle své libovůle ponižovat a diskriminovat.

Ústavní soud citoval v rozsudku výtku Nejvyššího správního soudu, který se domnívá, že podnikatel by měl vyznávat filozofii hostinského Palivce ze Švejka: ‚Host jako host, třebas Turek. Pro nás živnostníky neplatí žádná politika.‘ Ale Ústavní soud „považuje za daleko příhodnější poukaz na humanistický odkaz, ztělesněný v doktoru Galénovi v Čapkově Bílé nemoci“. Soud vysvětluje, že: „O diskriminaci by se jednalo, pokud by důvod odepření ubytovací služby stěžovatele byl nenávistný, zjevně svévolný či zasahující do důstojnosti jeho spotřebitele a rozlišující z některého z podezřelých důvodů. Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím. Podivínským byl určitě hostinský v Cimrmanově Hospodě na mýtince, který vždy toužil mít hospodu, ale nechtěl, aby tam chodili lidi. Racionálním může být naopak zaměření restaurace či hotelu na určitý typ klientely. Některá restaurace bude třeba ‚fanouškovská‘ a její provozovatel bude dopředu avizovat, že si nepřeje, aby tam chodili příznivci jiných klubů – z pochopitelného důvodu, jelikož se obává střetů mezi nimi a tedy hrozby škod. Přirozená je rovněž stylizace pohostinského zařízení určitým způsobem – např. časově (třicátá léta), regionálně (irský pub), genderově (kluby gentlemanů či dámské kluby), podle stravovacích návyků či přesvědčení provozovatele (veganská restaurace) nebo věkově (kavárna pro mírně pokročilé).

Soud tady volí skutečně zajímavá přirovnání. Možná by turistům z Ruska nevadilo, pokud by se dostali do ‚specifické‘, ať už ‚racionální‘ nebo ‚podivínské‘ společnosti lidí, které spojuje odpor proti ruské anexi Krymu. Stejně jako se může snadno stát, že se ‚masožravec‘ jednou za čas dobrovolně zajde naobědvat do vegetariánské restaurace. Ještě se mi ale nestalo, že by zde na mě byl požadován podpis dokumentu, v němž se navždy zříkám konzumace masitých jídel. Stejně tak do ‚kavárny pro mírně pokročilé‘ jistě může přijít i mladý člověk, pokud se mu tam líbí, a nepředpokládá se, že bude vykázán, pokud si odmítne nasadit šedivou paruku a plnovous, aby zapadl. Co takhle obyčejný respekt k názorům jiných lidí, když už soud tak vášnivě obhajuje ‚rozdílné preference, vkus a vzájemné odlišování‘? Zjevně jenom někdy a v něčem.

Není to samozřejmě překvapivé. Sám předseda Ústavního soudu Rychetský je parodií na požadavek nezávislosti soudce. Je to bývalý člen KSČ, později sociální demokrat, který omlouvá justičního vraha Vaše, zato každý projev vlastenectví a národního uvědomění vnímá jako rasismus a neonacismus. Naprosto ignoruje skutečnost, že soudce, zejména soudce Ústavního soudu, by měl vystupovat politicky neutrálně. Snad i proto je miláčkem mainstreamových médií. V nich se nechává pravidelně slyšet, že parlamentní demokracie má své mantinely a že je potřeba svět chránit před lidmi, pokud by snad chtěli ve svobodných volbách rozhodnout nesprávně. Podle lidí jako Rychetský totiž demokracie funguje tehdy, pokud jsou u moci lidé, kteří jsou s ním názorově spřízněni. Hlas lidu je akceptovatelný jen do té míry, do jaké je ochoten tento stav akceptovat a ve volbách opakovaně stvrzovat. Pokud by volby měly dopadat jinak, začínají se tito vyvolení strážci demokracie aktivovat a cítí se být povoláni, aby silou svého postavení a autority zasáhli do demokratických procesů. Argumentují přitom svým oblíbeným přirovnáním, že i Hitler se dostal k moci prostřednictvím voleb, a to už se přece nesmí opakovat. Díky tomu se cítí nadřazeni nad běžnými demokratickými procesy, které mohou v případě potřeby korigovat v zájmu toho, co oni sami považují za jedinou možnou variantu společenského uspořádání. Není divu, že takoví lidé si i zákony a ústavu vykládají po svém.

Potěšující je, že alespoň jeden ze zúčastněných soudců při této kauze zachoval zdravý rozum a uplatnil možnost vydat k nálezu odlišné stanovisko. Ovšem pokud se soudy zcela vážně dohadují, jestli je v takto ostudném případě vhodné řídit se Švejkem, Čapkem nebo Cimrmanem, vyvstává neodbytný dojem, že je tato společnost již vnořena do tenat šílenství tak hluboko, že odtud snad už není návratu.

Podle nálezu soudu je „rozlišování mezi spotřebiteli zakázáno v případech podezřelých důvodů, jako jsou třeba rasa, pohlaví či národnost. Listina základních práv a svobod, antidiskriminační zákon ani evropská antidiskriminační směrnice však nezařazují jako zakázaný diskriminační důvod státní příslušnost. Stěžovatel se tedy nedopustil rozlišování, které by mělo charakter zakázané diskriminace, a nešlo ani o případ absence racionálního odůvodnění. Stěžovatel nezacházel rozdílně s cizinci oproti českým státním občanům, případně občanům jiných států tak, že by jim a priori odepřel poskytnutí ubytovacích služeb (nejednalo se o omezení typu ‚Američanům nenaléváme‘). Poskytnutí těchto služeb totiž odepřel jen těm občanům Ruské federace, kteří by odmítli podepsat prohlášení odsuzující anexi Krymu.“

Dle této logiky tedy není správné neubytovávat plošně všechny Američany nebo Rusy, zato je možné odmítnout klienty, kteří nechtějí písemně vyjádřit souhlas s politickými názory majitele podniku jako podmínku poskytnutí služby. Bude tedy kupříkladu možné v pražských barech a kavárnách neobsluhovat Američany, kteří odmítnou přísahat na Bibli, že nevolili Trumpa? Nedivil bych se, kdyby to Ústavní soud akceptoval s podobně vykonstruovanými argumenty, jaké předvedl v tomto případě.

V nálezu se dále dočteme: „Podnikatel nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory, pokud tak samozřejmě bude činěno korektním způsobem.“

Neuvěřitelná věta, kterou lze obtížně vyložit jinak, než že podnikatel může projevovat politické názory, pokud se jedná o žádoucí a správné politické názory, tedy názory shodné s těmi, jaké má většina soudců Ústavního soudu.

Dalším takovým prohlášením je toto: „Také je podstatné, že podmínka pro poskytnutí ubytovací služby nebyla svévolná či dokonce iracionální, a to ani v objektivním smyslu.“

Nebyla svévolná? A čí to tedy byla vůle? A iracionální? Každý nátlak, aby někdo souhlasil s tou či onou politickou deklarací, má jistě své racionální jádro. Takto lze omluvit i vynucené podpisy souhlasu se vstupem sovětských vojsk u normalizačních prověrek nebo třeba podpisy Anticharty. Podobné bezcenné, vachrlaté a nemístně subjektivní argumenty (vydávané za objektivní) svědčí o urputné snaze omluvit počínání ostravského hoteliéra v situaci, kdy k tomu chybí skutečně věrohodný podklad.

Jestliže se Ústavní soud staví k tomuto případu tak vstřícně a zároveň ho ve svém nálezu staví do kontextu s takovým fenoménem, jakým jsou třeba „fanouškovské“ hospody, asi bych se neměl divit, když mi v Ostravě načepují pivo až poté, co vlastní krví podepíšu lejstro, že nenávidím Spartu a fandím jedině Baníku, pi*o. A co když někdo bude chtít podpis, že nejsem voličem Národní demokracie, než mi naleje? Rychetský ho asi pochválí, neboť takový podnikatel přece bojuje proti nenávisti a za demokracii. A spousta lidí hostinskému jistě zatleská. Až dojde i na ně, bude to už poněkud pozdní probuzení. Totalita už má nohu v okované antifácké botě strčenou ve dveřích a nedovolí nám, abychom je před ní zabouchli.

A Ústavní soud perlí dále: „Pokud provozovatel ubytovacího zařízení z poskytování této služby zcela vyloučí někoho jen pro jeho etnickou příslušnost, náboženství, zdravotní handicap či barvu pleti, nejde o nic jiného než o výraz jeho nenávisti, která nemá být státem a ani společností tolerována.“

Jistě, v tomto případě samozřejmě nešlo vůbec o to, že to byli etničtí Rusové, ale výhradně o to, že to byli občané Ruské federace. Takže je v pořádku odmítnout černocha ze Zimbabwe, pokud to formálně nebude kvůli barvě pleti či etnické příslušnosti, ale protože mi odmítl podepsat protest proti zabíjení bílých farmářů v jeho zemi. A co takoví Rusové s americkým občanstvím, souhlasící s anexí Krymu? Ústavní soud se tak zapletl do vlastních kliček a účelových argumentačních berliček, že jen při troše snahy by z toho mohl být kouzelný galimatyáš.

Ale soudu nestačí jen požehnat diskriminaci Rusů. Situaci využívá dokonce k jakémusi přímému pobídnutí a návodu podnikatelům, jak dál využít této ‚diskriminační benevolence‘: „V případě, kdy např. projeví zájem využít služby hotelu politická strana, kterou provozovatel považuje za extrémistickou a nepřeje si, aby jeho hotel byl na dlouhou dobu s touto stranou spojován (z historie je známo, že mnoho politických stran, včetně extremistických, vznikala v restauracích, s nimiž byla poté spojována – viz mnichovský Hofbräuhaus anebo pražská hospoda U Kaštanu), což je věc v době sociálních sítí nezvratitelná, anebo má podezření, že může mít daná akce až kriminální konotace (např. koncerty skinheadských skupin), není dán důvod, aby jej stát prostřednictvím regulace spotřebitelských vztahů do těchto akcí fakticky nutil.“ Když pomineme, že zde soud zaměňuje zcela odlišné typy preferenčních přístupů, pak je to hlavně návod na diskriminaci některých subjektů a potvrzení správnosti trendu, který už v Evropě prakticky probíhá, když se mnohé alternativní strany a uskupení potýkají s nemožností pronajmout si prostory pro své akce. Jak by se zachoval Ústavní soud, kdyby některý majitel hostince či hotelu odmítl poskytnout svůj podnik pro akci třeba Pirátské strany s tím, že ji považuje za extremistickou, ponechávám na úvaze laskavého čtenáře.

Vybroušeným diamantem soudní argumentace je sdělení, že „stěžovatel se choval předvídatelně, když omezení ubytovacích služeb avizoval dopředu (viz umístění předmětného textu v českém a anglickém jazyce i na internetových stránkách). Každý případný klient tak mohl dopředu zvážit, zda za těchto podmínek ubytovací možnosti využije či nikoliv“.

Zajímavé je to i proto, že upozornění bylo vyvedeno v českém a dokonce i v anglickém jazyce, přestože bylo určeno pro Rusy. Nevypadá to malinko jako snaha někoho ponížit? Obecně mám pocit, že se v těchto případech někteří jedinci možná trochu infantilně a opožděně mstí za to, že se jako děti museli učit rusky. Tipoval bych, že většina z nich byla pilnými studentíky a snaživě šveholili Puškina a pochopitelně se také ‚katali o kanikulach na kaňkach‘. Ale dnes jsme Západ, a kdo se s námi chce bavit, jedině anglicky. S žádnou východní hatmatilkou na nás nechoďte.

Ale poučení je to cenné. Takoví Američané mají na svědomí miliony zabitých v okupovaných zemích, nespočetných válkách, státních převratech či politických intrikách po celém světě. Pokud by tedy někdo chtěl ubytovávat Američany teprve po podpisu prohlášení, v němž by slavnostně odsoudili imperialistickou politiku USA, potom dle logiky Ústavního soudu nepochybně stačí, pokud by jim to bylo dáno na vědomí v jazyce českém, a k tomu řekněme třeba v jazyce čínském.

„V dané věci se jednalo o hotel nacházející se v centru Ostravy, kde se nacházejí desítky ubytovacích zařízení dalších. Pokud si proto v takovém případě podnikatel vymíní určitá omezení, nemá potenciální zájemce o jeho služby problém si najít alternativu“, nechává se dále slyšet soud. Další nelogický argument. Co by řekl soud, kdyby rázem odmítly ubytovat Rusy všechny hotely a penziony v Ostravě? To by potom přestali mít podnikatelé právo na vyjádření politického postoje, nebo by prostě turisté měli odtáhnout do jiného města, nebo do jiné země? To je podobné jako říci, že když krade jeden, nic se neděje, protože ostatní nekradou a škoda tedy není tak veliká.

Text usnesení pokračuje: „Ze zřejmé časové souvislosti mezi anexí Krymu (první polovina roku 2014) a prohlášením stěžovatele (ode dne 24. 3. 2014) je patrno, že šlo o bezprostřední a zřejmě i značně emocionální reakci na tuto událost, jíž chtěl stěžovatel vyjádřit svůj politický názor.“ Opravdu to není nenávist k Rusku, když majitelé hotelu sáhli až k takto nestandardnímu opatření? Jaká to podle soudu měla být emoce, která je k tomu vedla? Rozhořčení, spravedlivý hněv? A kdo určí hranici mezi spravedlivým hněvem a nenávistí? Nerad bych se pouštěl do analýzy obsahů těchto pojmů, které lze nepochybně na objednávku libovolně zaměňovat…

Ve společnosti je dost bláznů. Toto šílenství je cíleně vyvoláváno a prohlubováno oficiální politikou a veškerým normotvorným diskurzem. Nemůže nás zaskočit, jestliže i z míst, jako je Ústavní soud, slyšíme chválu a podporu fanatiků a bláznů. Rej bláznů bude pokračovat a sílit. Společnost, která je v jedné rovině hystericky oddána bojem proti tzv. diskriminaci a za tzv. rovnost všech a všeho, je na druhé straně připravena stále brutálněji diskriminovat ty, kteří si chtějí zachovat svobodu a vlastní názor. Přitom všem se soud neváhá ohánět požadavky na respektování individuální svobody: „Ve svobodné demokratické společnosti je totiž nutno politické názory veřejně diskutovat a potýkat se s názorovými protivníky, nikoliv je regulovat a případně i sankcionovat.“

Bez komentáře. Kdyby to bylo možno brát vážně, byla by to skvělá zpráva. Ale takhle je to jen výsměšný úšklebek arogantní justice, adresovaný těm, kteří jsou dnes a denně diskriminováni, omezováni, dehonestováni, stíháni a trestáni za nežádoucí názory a postoje, přičemž si všichni rovnostáři a ochránci lidských práv demonstrativně nasazují slepecké brýle.

zdroj: http://narodnidemokracie.cz/vaclav-jan-ustavni-soud-vydal-manual-jak-a-koho-spravne-diskriminovat/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Lepšolidé udělali největší chybu od roku 1992...   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 08:23:45 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Lepšolidé udělali největší chybu od roku 1992, kdy havlisté sestavili Občanské hnutí a šli s ním do voleb proti ODS. Po více než dvaceti letech vstupuje totiž do tuzemské arény strana s tisíci lidových aktivistů

Když jsem před více než rokem zahájil pravidelné přednášky nad knihou Prolomení hradeb, začalo na ně přicházet mnoho vyloženě zoufalých lidí. Osobně na tom nejsou špatně, ale drtí je, když musí bezmocně přihlížet, jak je jejich země likvidována. Trpí, když vidí, jak mocenské a finanční elity postupně ničí všechny oblasti života a směřují k nahrazení současných obyvatel jiným etnikem, což povede k islamizaci země. Co s tím můžeme dělat? Jak můžeme nastavený proces zastavit? Takovou otázku jsem dostával znovu a znovu.

Moje odpověď byla pokaždé stejná. Buďte trpěliví a čekejte, až protistrana udělá chybu. Zatím se na onen okamžik pečlivě připravujte. Obávám se, že mnozí odcházeli zklamáni, protože by nejraději hned zahájili revoluci. Jenže chyba přišla. Stalo se tak mnohem rychleji, než jsem já sám čekal.

Stačilo jen zabavit juniora náhradní činností…

Všichni už věděli, že SPD nemá dost síly, aby prosadila systémovou změnu, a že takovou sílu v dohledné době nezíská. Tušilo se, že v českém prostředí je velmi nepravděpodobné, aby řádově silnější subjekt vznikl bez otce a syna Klausových, bez jejich kontaktů, zkušeností a dalších zdrojů. Z hlediska politických odpůrců či konkurentů by tedy bylo logické udělat všechno pro to, aby klausovská strana nevznikla. Stačilo zabavit padesátníka juniora nějakou náhradní činností, pěstovat s ním slušné vztahy a být vděční za každý rok, kdy se bude věnovat víc rodině a sportu než politice. Místo toho jej neuvěřitelně hloupě zahnali do situace, kdy nemá jinou možnost než založit antielitářskou stranu. Nejspíš jde o největší chybu od roku 1992, kdy havlisté sestavili Občanské hnutí a šli s ním do voleb proti ODS.

Co je kořenem takové hlouposti? Jedná se o stejný mechanismus destrukce, jaký jsem popsal v již zmíněné knize Prolomení hradeb. Neziskovkáři, redaktoři a aktivisté soupeří, kdo bude radikálnější. Každý z nich totiž potřebuje upoutat pozornost a vytvořit si tak lepší pozici v boji o granty a dotace. Když jeden vymyslí třetí pohlaví, další musí přijít se čtvrtým. Když jeden prosazuje změny pohlaví pro šestnáctileté, druhý musí přijít s dvanáctiletými. Když jeden mluví o „provinění bělochů,“ jiný musí vymyslet rovnou „bílou genocidu.“ Je to soupeření, které nikdy nekončí. Pokaždé je zapotřebí být radikálnější než všichni ostatní. A proti nim stojí politici a ředitelé, jejichž základním povahovým rysem je zbabělost. Kdyby to nebyli zbabělí intrikáni, nevyšplhali by až nahoru. Mechanismus výběru těch nejhorších funguje spolehlivě. Proto se předsedové stran ani předsedové správních rad neodváží aktivistům čelit. Nikdy nenajdou dost odvahy, aby je poslali do háje.

Spiklenecké řídicí centrum?

Na základě výše popsaných mechanismů vzniká kombinace, která vytváří až děsivě destruktivní směs. Jednou vede k zničení národních ekonomik. Podruhé „zařídí“ zaplavení země nájezdníky. Potřetí požaduje cenzuru pohádkových knížek. Vše funguje s tak hrůzostrašnou efektivitou, že někteří začínají mít pocit, že za vším stojí nějaké řídicí centrum. Nikde ale není. Nacházíme jen hloupost a zbabělost. Naštěstí pro evropskou civilizaci vede stejný mechanismus také k sebezničení elit.

V případě Klausů jsme vše viděli v přímém přenosu. Různí Šafrové, Fendrychové a jejich ještě bezvýznamnější nohsledi pokřikovali tak dlouho na Klause, až tím k smrti vyděsili Petra Fialu. V celém vedení ODS se pak nenašel nikdo, kdo by se osmělil zahájit racionální diskusi. Teď se utěšují, že vzniká strana potížistů, která nezíská víc než deset procent hlasů. Opět budou zklamáni. Po více než dvaceti letech vstupuje totiž do tuzemské arény strana s tisíci lidových aktivistů. Podobně jako v případě dvojice Bannon a Trump, která je změnila v USA, to zcela mění zavedená pravidla hry. Ti nejvychytralejší lepšolidé ostatně už řeší, jak se do nového projektu vetřít.

A přitom stačilo jen velmi málo, a nic z toho se nemuselo stát. Junior si mohl užívat okolí Pece pod Sněžkou a kavárna mohla v klidu čekat, až se Babišovo impérium sesype. Nový projekt ještě samozřejmě může pohřbít nějaká hloupá chyba. Je však ovšem pravděpodobnější, že hloupé chyby se budou vršit na opačné straně.

Autor: Petr Hampl

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Rozzuřený Pompeo k intervenci do Venezuely má skutečný důvod: zodpovědný je Putin!   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 06:54:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pozor hned v úvodu: toto není ironie, ale skutečná ekonomická "minianalýza". A původcem je skutečně Putin! Musíme se však vrátit do roku 2015 a frontálního útoku USA na ekonomiku Ruska včetně sankcí, uměle sraženého ratingu a spuštění všech zásob ropy, takže cena klesla skoro na 20 dolarů za barel.

V roce 2013 byla dosazena na guvernéra Ruské centrální banky Elvira Sachipzadovna Nabiullinová s úkolem vrátit ruský rubl ´pod ruskou kontrolu´. A jak to souvisí s Venezuelou? Pozorně čtěte: (ale koho zajímá odbornější výklad, může nalézt v odkaze na závěr). Zde jenom všeobecně.

Frontální útok na Rusko už Obama avizoval jako konec Ruska, pád Putina a výprodej ruského nerostného bohatsví. Američtí těžaři už si brousili na Rusko zuby. Wall Street avizoval ruské ekonomické finále. Jenomže to by v čele centrální banky nesměla stát malá "velká" žena. Malá vzrůstem, velká odvahou, chytrostí a rozhodností. A Putin? Naslouchal a poslouchal. Poslouchal a pracoval dle pokynů Nabiullinové.

Svět žasl, vše se obrátilo proti USA, dluhy raketově narůstají a Putin je vítěz. To jenom v rychlosti popis kolem roku 2015.

Pád Venezuely a Madura se odkládá a Pompeo, který už pasoval samozvaného Guaido jako prezidenta se rozlítil do nepříčetnosti.

Přibližně před rokem Gazprom a ruská banka Gazprombank vypracovaly systém navázání ropy na kryptoměnu a odpoutání od inflačního bolívaru.

Skutečný odborník na Venezuelu vysvětluje

Luis Salas je profesor politické ekonomie na Univerzitě Bolívarovské Venezuely v Caracasu.

Máme situaci, kdy na jedné straně hospodářská politika vlády (pravděpodobně neúmyslně) tlačí naši ekonomiku směrem k dolarizaci, zatímco americké sankce ne. Je však zajímavé, že Larry Kudlow, (ekonom Bílého domu) nedávno řekl, že po pádu prezidenta Madura existuje plán, jak učinit Venezuelu závislou na dolarech prostřednictvím chytrých telefonů.

Je lež, že se neinvestovalo do elektrických systémů. Po přezkoumání National Electrical System jsme dospěli k závěru, že tento problém není problém investic. Obrovské investice byly provedeny kolem roku 2010 a to bylo při vyšetřování základem.A viníky jsme našli. A co se dělo? Útoky měly zasáhnout elektickou infrastrukturu. To mělo mít za následek nespokojenost lidí a hlavně vojáků a ti se měli přidat na stranu USA prostřednictvím nastrčeného samozvaného Guaido. Současně se měl blockautem vyřadit systém raketové ochrany z Ruska, který je na elektřině závislý a výpadky měly programy raketových komplexů poškodit. A za to vše slíbil Guaido, že ropu a zlato vrátí pod koncerny USA.


A právě přílet dvou letadel v lednu s odborníky na systémy obrany a logistiku nadzvedly Mika Pompea. A další kroky připravované jako z kopíráku výše popsaného dle návodu Nabiullinové rozpálily Pompea a tajné služby USA do běla. Pokud by Rusko z klinče vytáhlo (bez boje) i Venezuelu, bylo by to K.O. pro USA a přiznání, že definitivně na světovém poli prohrály. Trump dělá možné i nemožné, ale zvěrstva Bushů a Obamů (či Clintonů) už asi nezvládne či zvládne, ale za cenu šílených obětí. Nebo vpádu vojenského ataku jako už pe několikáté do Venezuely.

A jak tvrdí profesor Luis Salas z Caracasu: máme obrovský potencionál v turistice. Bohužel sankce, sankce a blokování vývozu ropy americkou armádou vykazuje tak nebezpečné prvky, že turistika nyní moc nevynáší a toho jsou si v USA vědomi. Proto chce Rusko nedříve zajistit Venezuelanům bezpečí, bezpečnou zem a vojáci se odmítají podřídit USA. Chceme si zachovat svobodu, i když je nám nyní hůř, tvrdí.

Takže ano: v tomto případě Rusko a Putin se angažuje na mírovém jednání a vzkříšení ekonomiky po vzoru Ruska. Je to ale tak špatné, jak tvrdí rozzuřený Pompeo?

Ministr zahraničí Spojených států Mike Pompeo v rozhovoru pro agenturu ABC uvedl, že je přesvědčen, že jakýkoliv krok jeho země ohledně Venezuely bude „zákonným“ a USA mají na stole celou řadu možností, včetně vojenské.

Neuvěřitelné. Scénář se opakuje: rozvrácená Libye, rozvrácený Irák, pokus o rozvrácení Sýrie, Iránu a nyní Venezuely. Naše vláda to fakt nevidí, nebo připodělanost a lokajnost je v největší extázi?


Zdroj: http://www.skrytapravda.cz/ekonomika/2461-roozureny-pompeo-k-intervenci-do-venezuely-ma-skutecny-duvod-zodpovedny-je-putin

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prokletí oděské války   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 06:39:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Před 5 lety 2.května 2014 stoupenci hospodářského převratu, který proběhl v Kyjevě, provedli ohavnou akci zastrašení. Výsledkem střetů v centru města a požáru v Domě odborů byla smrt 48 lidí a více než dvě stě bylo raněných. Převládající většina obětí - stoupenci oděského antimajdanu. Vyšetřování ani za pět let nebylo provedeno. O soudu nad zadavateli a vykonavateli tohoto zločinu není ani řeči. I když jména podezřelých jsou: tehdejší gubernátor Dněpropetrovska Igor Kolomojskij, kandidát na prezidenta a budoucí prezident Ukrajiny Petr Porošenko, vůdce "sebeobrany majdanu",nyní mluvčí Nejvyšší rady Andrej Parubij...

Připomeňme si události.

2. května 2014 se měl v Oděse konat fotbalový zápas mezi mužstvy Černomorec (Oděsa) a Metalist (Charkov). Coby fanoušky do Oděsy soustředili okolo šesti tisíc bojovníků ještě doplněných vlakem z Charkova. Do města z různých oblastí Ukrajiny dorazili velitelé "sebeobrany majdanu", podřízení Parubého. Na vjezdech do města byly rozestaveny hromadné bloky bojovníků majdanu a milice. Za několik dní po tragedii do Oděsy přijel Parubij. Uchovalo se video, na kterém věnuje neprůstřelnou vestu setníku Mikolovi.

Pomajdanská banda naplánovala před zápasem "pochod ukrajinské jednoty". Průvod měl projít po Deribasovské ke stadionu Černomorec. Přitom oděský gubernátor Vladimír Němirovskij (milionář z Krivého Rogu), chráněnec Kolomojského, slíbil očistit Kulikovo pole od stanů antimajdanu do 9. května. Organizátoři stanů byli připraveni zbořit stanové městečko. Tak byla vytvořena situace, při které tragedie nemohla nevzniknout.

Kulikovo pole - jedno z největších historických náměstí Oděsy – se rozkládá v blízkosti vlakového nádraží. Dům odborů na Kulikovém poli - monumentální pětipodlažní budova, kde se dříve nacházel krajský výbor strany. K přispění k speciální operaci na zastrašení obyvatel přijel do Oděsy náměstek generálního prokurátora Ukrajiny Nikolaj Bančuk. Ve volný den 2. května si usmyslel provést jednání na téma „odpor projevům separatismu, společenského postoje a zabezpečení zákonnosti“. Účastnili se všichni: špičky prokuratury, milice, vojenských oddílů dislokovaných v Oděse. Jednání skončilo okolo 15. hodiny, ale v té době již došlo k prvnímu střetu. Na zhruba 14-40 aktivistů antimajdanu ("oděsské družiny") stříleli ze vzduchové pistole... Vše ostatní už bylo pouze otázkou času.

Účastníky událostí je možné spočítat - na Kulukově poli několik desítek zaměstnanců MVD. Na stadionu asi 600-700. Ještě stovka doprovázela lavinu promajdanského ukrajinského pochodu. Ještě stovka seděla na autobusovém parkovišti v centru Oděsy. Celkem okolo tisíce lidí. Nastal moment, kdy proti sobě jdoucí strany byly rozděleny jen nevelkou skupinou milice. „Ultras“ použili petardy a dýmovnice. Z obou stran létaly kamenné kostky, zahřměly exploze petard, výstřely zbraní...

Organizátoři konfliktu si v tuto chvíli mohli mnout ruce. Nenávist vyšla do ulic a náměstí Oděsy. Přesto vše ještě mohlo dostat jiný obrat. Kulikovci a Majdanovci se oddělili barikádami. Milice dokázala postavit mezi nimi v nejnebezpečnějších místech dělící kordon, ale zadavatelé nepotřebovali usmíření, oni potřebovali krev a oheň. Po 16.hodině pomocník oděského gubernátora Igor Bolanskij vydal veliteli „sebeobrany“ Dmitriji Gumenjukovi rozkaz „rozestavit lidi“ na Kulikovo pole.




„Sebeobrana“ opustila centrum (ulici Grečenskou), kolonou se vrhla ke Kulikovu poli, aby neztratila „dobrou šanci“. A teď krev. První provokativní výstřely. První rituální oběti. Smrtelná zranění dostávají dva majdanovci... Znesvářené strany napadají jedna druhou s proměnlivým úspěchem. Antimajdanovci útočí a dostávají se do obklíčení, tlačí „sebeobrana“. Majdanovci použijí požární vůz jako beranidlo. Po kulikovcích začíná střelba brokovnicí z balkonu.

Již jsou zabiti dva antimajdanovci, jeden je smrtelně zraněn. Raněn je také jeden z velitelů antimajdanské „Oděské družiny“, raněno je také několik milicionářů a obyvatel, většinou novinářů. Střelec je znám. Byl poznán, zadržen a potom propuštěn. Výstřelem v centru města umírá ještě jeden kulikovec... Desítky antimajdanovců ukrývající se v trhovém centru Afina jsou zadrženy speciálními milicemi... Dosahujíc vítězství v centru města majdanovci se znovu přemisťují ke Kulikovu poli. Jdou v tlupách v různých ulicích, hoří zuřivostí. V 19.30 na telefonní linku záchranky 101 začínají přibývat oznámení o vzplanutí stanů, potom barikád, potom vnitřku Domu odborů. Hasiči, kteří stojí v řadě vzdálení jen 500 metrů, signály ignorují.

V tuto chvíli lidé začínají vyskakovat z oken. Kamera zaznamenává nelidské zvěrstvo. Majdanovec dobíjí pálkou člověka vyskakujícího z okna. Kdosi střílí z horních oken. Raněn střelou je jeden z aktivistů majdanu. Nakonec přijíždějí hasičské vozy, začíná evakuace lidí za pomoci žebříků. Bylo zaznamenáno tajemné zjevení třech modrých autobusů Volkswagenů, ve kterých se nacházela speciální skupina - podle některých znaků „Alfa“ SBU. Oni provádějí zadržení "jako minimum jednoho člověka v civilním oblečení bez symbolů". Ani jména, ani úřední příslušnost členů speciální skupiny nejsou dodnes známy.

Okolo deváté večer se na žerdi před bývalým krajským výborem objevuje ukrajinská vlajka. Vítězové jásají „Oděsa-Ukrajina!“ Sociální sítě se naplnily obrázky hořících mandelinek bramborových, dýmajícího obvazu, májových šašliků. Vtírá se verze „sami sebe zapálili“. Tato verze stále trvá. Na „májové šašličky“ neonacisté i dnes vzpomínají s radostí. V ruském městě u moře se cítí velmi sebejistě. V den pátého výročí války se objevili ve skupině čtyřiceti lidí u Domu odborů s červenými koulemi – položili je vedle černých, aby do nebe Oděsy rozkvetli květy banderovské vlajky. A v tentýž den 2. května 2019 prošli městem s transparentem „Pochod ukrajinského řádu“.

Všichni čekali, co řeknou vlasti. O vlasti pomlčeli. Všichni čekali, co řekne Zelenskij. Ale on neřekl nic. Jenom zažertoval: prý obecně mezi Ruskem a Ukrajinou je jenom hranice. Náladu měl humornou. A kdosi si všiml: „anti-rating pana Zelenskiho řekl: jedeme“.

Štěpan Achmatov

Проклятие одесской бойни vyšel 3. května 2019 na fondsk.ru. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/05/7900-prokleti-odeske-valky.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Juncker poslal vzkaz Okamurovi a Le Penové: “Ti, kdož prosazují bláhový nacionalismus, za to zaplatí! I kdyby vyhráli volby ve svých zemích, jejich kandidáty na posty eurokomisařů odmítnu!”   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 03:01:49 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Juncker poslal vzkaz Okamurovi a Le Penové: “Ti, kdož prosazují bláhový nacionalismus, za to zaplatí! I kdyby vyhráli volby ve svých zemích, jejich kandidáty na posty eurokomisařů odmítnu!” Prezident Evropské komise zopakoval pro polský deník na plnou hubu to, před čím Aeronet varuje už několik týdnů! Změna v Evropě může přijít jen zevnitř národních států, ne z Bruselu! Maďarský model ukazuje cestu, ale ta je příliš radikální i pro české voliče! Juncker promluvil o “zákonu času”, za pár let nás nacionalisté již prý trápit nebudou!

Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker poskytl už 28. dubna exkluzivní rozhovor polskému listu Rzeczpospolita a polské redaktory šokoval výrokem, který by spíš někdo přisuzoval mým článkům na Aeronetu, ale slova prezidenta Evropské komise jsou natvrdo a doslova se nad nimi ztrácí dech. Juncker se v rozhovoru dostal i na téma voleb do Evropského parlamentu a řeč přišla na to, že polská strana Právo a spravedlnost (PiS) je silně protibruselská a naopak v poslední době kopíruje politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa a odpor proti migraci. Ve Francii navíc podle průzkumů Národní shromáždění Marine Le Pen má našlápnuto vyhrát volby do Evropského parlamentu a logicky tak Marine Le Pen by dosadila do jednoho z křesel eurokomisařů svého člověka. Jenže, Jean-Claude Juncker toto vyvrátil a šokoval redaktory.

Juncker uvedl: “Ti, kteří v těchto volbách propagují bláhový nacionalismus, za to zaplatí! Nikdo neví, že posledně jsem odmítl 6 kandidátů na eurokomisaře, které mi nabídly jednotlivé členské země EU. Zapamatujte si, že vlády zemí EU pouze navrhují komisaře, ale je to prezident Evropské komise, který je jmenuje a přiděluje jim jejich resorty a rozsah působení!” Juncker těmito výroky tak natvrdo odhalil procesy, o kterých jsem nechtěl ani na SVCS příliš hovořit, abych lidem nebral iluze a naděje, protože bez naděje se nedá žít, život bez naděje se stává peklem a očistcem, ale když prezident EU komise toto odhalil před volbami a natvrdo, není důvod to nadále tajit.

Demokracie po jejich: “Volte si jak chcete, my jmenujeme vaše kandidáty do úřadu také tak, jak my chceme!”

Evropská unie je nereformovatelná a neopravitelná. Její mechanismy, jak sami právě vidíte přímo na výrocích Jeana-Claude Junckera, jsou nastaveny úmyslně tak, aby jednotlivé národy a lid nemohl nikdy ve skutečnosti v Evropské unii uchopit moc. I když v nějaké zemi se lid vyjádří ve volbách, co chce, v Evropské unii to bude ignorováno a křesla komisařů obsadí pouze pro-evropští kádři, nikdo jiný. Možná si pamatujete na rakouského prezidenta Alexandera Van der Bellena, který vyhrožoval, že když v Rakousku vyhrají Svobodní, že nepověří jejich předsedu Norberta Hofera sestavením nové vlády. Nakonec vyhrála Lidová strana s mladičkým Sebastianem Kurzem, kteří potom přizvali Svobodné do vlády, ale pokud by vyhráli Svobodní, Van der Bellen by Hofera sestavením vlády nepověřil, bez ohledu na vůli občanů ve volbách.

A toto se stalo uvnitř Rakouska v jejich politickém procesním systému. Kdo se potom chce divit tomu, že totéž a v mnohem větším měřítku probíhá v Bruselu? Prezident EU komise vyhrožuje, že ať skončí volby jak chtějí, národně ukotvené partaje v EU své komisaře v Evropské komisi prostě mít nebudou, i kdyby se na hlavu postavily. Jenom připomeňme, že systém jmenování eurokomisařů je zakotven v zakládacích listinách EU a také v Lisabonské smlouvě a případná změna jmenování členů Komise, o které mluví Marine Le Pen, že se pokusí prosadit reformu i v oblasti jmenování eurokomisařů, by vyžadovalo s největší pravděpodobností souhlas všech 27 zemí EU.

Zákon času pracuje pro globalisty jako největší zabiják protivníků na světě

Změny zakládacích listin EU a pravidel obsazování křesel po volbách by vyžadovaly souhlasy všech národních parlamentů a v některých zemích by kvůli tomu musela být i referenda. Strach eurofederalistů, že by do EU komise mohli vstupovat i kádry nepřátelské EU federaci, nejen národní strany, ale i pro-americké kádry v Evropě, je spolehlivým garantem toho, že by se minimálně našel jeden parlament, který by změnu vetoval. Ke změně základních listin EU by totiž byl stále nutný souhlas všech členských zemí. A právě z tohoto titulu vyplývá, proč je EU nereformovatelná. Je to z toho důvodu, že i kdyby pro změnu byly všechny země, Německo pro takovou změnu nebude. A spolu s Německem ani ty země, které jsou k Berlínu ve vazalském postavení. Jistě víte, o jakých zemích se zde bavíme.

Jean-Claude Juncker však pro polský deník odhalil i něco z oblasti procesů řízení, zavedl totiž řeč na “Zákon času”, tedy закон времени z koncepce řízení pomocí nože největšího zabijáka na světě, kterým je čas. Prezident EU komise totiž uvedl, že Evropská unie je založena na vládě práva a i když v některých zemích EU jsou vlády, které dělají EU problémy v závislosti na politickém cyklu v dané zemi, tak je přesvědčený, že za pár let nás tyto problémy již trápit nebudou.

Díky zákonu času si stačí jenom počkat, děti národů dnes vychovávají globalistické školy

Juncker tím vyslal jasný vzkaz ve vztahu k zákonu času, o kterém často hovořím na SVCS v různých příležitostech. Šéf evropské komise měl na mysli to, že každý rok vyrůstají noví Evropané, nepřátelé nacionalismu a plně oddaní globalisté vychovaní v globalistickém a multikulturním školství. Za pár let budou volební elektoráty zemí Střední a Východní Evropy, které dělají migraci, multikulti a globalistům největší problémy, demograficky překresleny novým voliči, kteří vycházejí ze škol.

Globalisté nemusí ani nic dělat, protože to hlavní udělali v posledních 30 letech v Evropě, zcela reformovali školství v post-komunistických zemích s cílem indoktrinace globalismu do hlav nové populace. Dnes už jim stačí si jenom počkat, až vyjdou ze škol a demograficky překreslí volební elektoráty ve svých zemích, protože stará populace, která byla národně ukotvená z dob komunismu, postupně stárne a konečně v důsledku stárnutí umírá. To je Zákon času, který je největším zabijákem světových politických procesů a změn.

Pokud na 1. prioritě globalisté vychovají naše děti, přijdeme v budoucnu, až dospějí, o naše vlastní národy a kultury. Proto pořád a neustále burcuji a alarmuji, že změna je pouze v ochraně 1. kruhu a rodiny. Tam leží odpověď, jak odporovat zániku národů a jak zvítězit nad Zákonem času. Když globalisté ve školách vychovají Evropany namísto vlastenců, s národy bude definitivní konec.

Na demonstracích vlastenců okolo Marine Le Pen a dalších úplně chybí Fidesz a lidé od Orbána. Proč?

Prezident Evropské komise je dobrá figura ke sledování právě proto, že si nedává pozor a vypouští natvrdo pravdivé informace o tom, jaká je doopravdy Evropská unie a jak to v ní doopravdy funguje. Občanům se slibují reformy EU, které jsou falešným slibem falešných proroků. Národ musí především sledovat procesy, které vedou k výsledku. Procesy v Maďarsku a vnitřní odpor proti migraci ze strany národně ukotvené Orbánovy vlády. Mnoho voličů si všimlo, proč minulý čtvrtek v Praze na Václavském náměstí chyběl Viktor Orbán, nebo někdo z vysokých představitelů Hnutí Fidesz.

Není to poprvé, kdy Marine Le Pen, Geert Wilders a Tomio Okamura pořádají akce, ale z Maďarska není nikdo pozván. Přitom právě Maďarsko by mělo mít vedoucí úlohu v odporu proti migraci, protože jako jediné se v roce 2015 postavilo Evropské komisi a postavilo plot proti migrantům. Maďarsko má nejvíce zkušeností s odporem proti migraci. O to více je podivné a podezřelé, že na akcích těchto tzv. vlasteneckých stran se neobjevují vrcholní zástupci Maďarska, největšího odpůrce migrace v celé EU. Maďarsko by totiž mohlo ukázat, jak změnit domácí politické scény v jednotlivých zemích. Zkušeností má Fidesz a Viktor Orbán na rozdávání.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/juncker-poslal-vzkaz-okamurovi-a-le-penove-ti-kdoz-prosazuji-blahovy-nacionalismus-za-to-zaplati-i-kdyby-vyhrali-volby-ve-svych-zemich-jejich-kandidaty-na-posty-eurokomisaru-odmitnu/


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Válka dělohami   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 02:53:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V Súdánu žilo v roce 1960 10 milionů obyvatel zatímco v roce 2010 už neuvěřitelných 40,5 milionů. Ve stejných obdobích tedy 1960 a 2010 pak v Egyptě 25mil. oproti 97 milionům, v Etiopii 20mil. - 105 milionů, Pákistánu 50 milionů - 197 milionů, v Bangladéši 50 milionů a 164 milionů. Tím seznam zemí s populační explozí nekončí, spíš začíná.

Ovládnout svět

V Izraeli můžete běžně slyšet, že Palestinci zastávají doktrínu ,,boje" dělohou. Přitom nejsou zdaleka jediní muslimové, kteří svůj boj za ovládnutí ,,světa" vedou prostřednictví děloh svých žen. Může nám to připadat směšné, neuvěřitelné, ale jde o realitu. Stačí se vcítit do mentálního světa muslimů a pochopíte jednoduchý plán těch, kteří je řídí.

Jiné myšlení

Pro většinu obyvatel Západu je to nesrozumitelné a proto mají tendence situaci zlehčovat, negovat nebo vytěsňovat ze svých myslí. Nemáme totiž představu, co to znamená žít podle vše řešící a všudypřítomné víry v Boha. Člověk je jen bezvýznamným zrníčkem písku v moři pouště lidstva a vše je řízeno pouze Bohem. Jediným smyslem života je šířit jeho poselství do všech světových stran. Každý podle svých schopností, možností a vlastního uvážení. Šejch, emír nebo král má však úplně jiné možnosti k plnění boží vůle - šířit islám.

Císař Karel Veliký

Císař Karel Veliký cítil poslání, poslání přímo od Boha - šířit křesťanství. Byl v tom velmi urputný, často krutý a úspěšný. Z dnešního pohledu na svět zcela nepochopitelná snaha stojící životy, peníze, čas strávený v ukrutném nepohodlí a nebezpečí. Vláčet se po temných lesích Saska,Čech a maďarských pustách s jediným cílem - vnutit zdejším lidem víru v jednoho Boha. Karel Veliký z toho musel cítit uspokojení a štěstí, hluboce věřil, že ty tisíce padlých a popravených mu zaručí místo v nebi po samé pravici Boha. Měl svůj plán a prostředky k jeho uskutečnění.

Emír veliký

Určitě mu to zaručilo historickou nesmrtelnost a uznání v rámci křesťanského vidění světa. Dnes takoví politici na Západě nejsou, protože je jim svěřována vláda jen na limitovaný čas a s omezenými pravomocemi. Vědí, že nevybudují ani rodinnou dynastii natož pak říši založenou na vlastní ideologii - náboženství. Nicméně svět není jen Západ a jeho způsob myšlení. Obdobné myšlení, jako měl Karel Veliký, mají vládnoucí rody v ropných královstvích a nejen oni, třeba i doživotní prezident Erdogan.

Platí mešity i migraci

Mají plán a dnes i dost prostředků k jeho realizaci. Není náhoda, že staví stovky mešit v západní Evropě, financují život a činnost imámů a organizací šířící islám. Jejích peníze stojí i za migrační krizí. Proč proudy muslimských migrantů nesměřují do bohatých zemí Perského zálivu, ale do kulturně cizí Evropy? Různé neziskovky jsou jen jedním z mnoha užitečných sluhů, kteří jim pomáhají v plnění božího poslání, kterým je šíření islámu.

EU plán nemá

Mají plán a dost prostředků na jeho splnění. Náš problém je, že nám plán účinné obrany chybí. EU má dost síly a prostředků jak tento plán zahatit, ale chybí jí vůle. Evropští političtí vůdci jsou slabí, bojí se riskovat, zajímají se jen o svůj pohodlný život a ve svém luxusu se navzájem ubezpečují, že to tak bude napořád. Nicméně část veřejnosti už pochopila a chce se bránit.

Zastavit migraci, stopnout penězovody a utnout populační explozi

Prvním krokem je zastavit migraci všemi prostředky. Druhým krokem je zablokovat finanční prostředky plynoucí do podpory rozšiřování islámu v Evropě. Žádné další mešity, žádné další peníze pro imámy a jejich spolky. Islám dělí lidi na ty nadřazené - věřící (nadlidé) a podřadné - ženy a nevěřící (podlidé). To je dostatečný důvod jej blokovat jako jednu z nesnášenlivých až nenávistných ideologií. Naopak začít podporovat ty muslimy v Evropě, kteří se stanou ateisty nebo křesťany a podporovat společenství, která to budou organizovat. Opuštění islámu se musí stát pro evropského muslima lákavou výhodou. Klíčové jsou také programy cílící na regulaci populační exploze. Poněkud zjednodušeně a s nadsázkou - ne potraviny a léky zdarma, ale v první řadě antikoncepci zdarma a až natalita klesne, pak teprve to ostatní. Pokud v EU nebudeme vědět co chceme a nedáme do toho peníze, pak tento nový střet prohrajeme.

David Rath

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Několik stovek slov nekorektního textu o našem soudnictví   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 02:50:36 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Politická ideologie liberalismu, které se poněkud neoprávněně dneska říká politologie, vydává moc soudní za jeden ze tří pilířů moci v demokratickém státě. V tomto textu nehodlám polemizovat s tím, že teorie tří pilířů politické moci v zastupitelské demokracii ve skutečnosti nevypovídá vůbec nic o celkové reálné moci v takovém státě. Hodlám nadhodit několik myšlenek pouze o moci soudní.

Kdo se pozorněji podívá na ony tři pilíře zmíněné státní moci, musí si na první pohled povšimnout toho, že moc soudní se zásadně odlišuje od dvou zbývajících. Příslušníkem zákonodárné i exekutivní moci se může stát každý občan, teoreticky kupříkladu zákonodárné i takový, který umí jen číst a podepsat se. Příslušník vlády už přece jenom musí umět i psát, alespoň řídit úřad, vystupovat na veřejnosti a formulovat své myšlenky.

Naproti tomu příslušník moci soudní musí být nejen vysokoškolsky vzdělán, ale vzdělán úzce speciálně, tedy na právnické vzdělávací instituci. Příslušník soudní moci je tedy vybírán z nepoměrně menší množiny občanů, než poslanci a členové vlády. Navíc musí být do funkce soudce jmenován dokonce hlavou státu. Nemluvě o tom, že je obrovsky privilegován tím, že je jmenován doživotně, řečeno slovy Ústavy, cituji: „…bez časového omezení“. Konec citace.

Ještě jednou zopakuji. Moc zákonodárnou i exekutivní může vykonávat každý občan, zhatím co moc soudní v žádném případě ne. Což už na první pohled nekonvenuje s demokracií. A to vůbec nemluvím o tom, že ve státě mohou být vytvořeny podmínky, že na studia práv se dostanou jen osoby, třeba i skrytě „vybírané“ podle určitých zvyklostí.

Moc soudní je na můj vkus příliš elitní v kontextu celého mocenského systému. To je způsobeno tím, že v naší konkrétní demokracii, čili demokracii kodifikované Ústavou České republiky soudí soudci, pouze výjimečně to mohou být i „další občané“, jak říká její odstavec 2, Čl. 94.

V tom vidím zásadní zádrhe celé naší mocenské stavby. Opravdově demokratická soudní moc jako třetí pilíř státní moci byla koncipována tak, že soudci fungovali pouze jako odborníci, kteří vedli výslech a řídili celý soudní proces. Ovšem o vině, čili o rozsudku, rozhodovaly poroty složené z občanů, nesoudců.

Tato praxe má obrovský demokratický potenciál v tom, že soudy nehledaly formální, podle naší terminologie pozitivní právo, ale co největší míru spravedlnosti, odvozenou i od zvykového práva daného společenství. Já pouze takto pojímané soudnictví, které svými výroky tvořilo celý systém, jemuž se říká právní stát, považuji za jeden ze skutečných pilířů demokracie.

Preambule, naší Ústavy, mimo jiné je jakýmsi prohlášením lidu této země. Vyjmenovává, k čemu všemu jsou odhodláni občané České republiky. Mimo jiné tvrdí, že jsou, cituji: „odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu“. Konec citace. Z čehož mi plyne, že bychom měli budovat právní stát ze všech osvědčených zkušeností, nejen z úzce našich, časově poněkud krátkých.

Mezi základními ustanoveními naší Ústavy se v Čl. 2 říká, že lid je zdrojem veškeré moci, a výslovně se píše „a soudní“. Z čehož si dedukuji, že soudní moc nemůže být vyloučena z participace „lidu“, čili že by neměla být výlučnou doménou „soudcovských elit“.

Zajímavým pro mne je v tomto kontextu i znění Čl. 4, cituji: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci“. Jsem přesvědčen, že všechna práva a svobody by měla být podle Ústavy pod ochranou soudní moci. Ta základní, která jsou speciálně definována „Listinou základních práv a svobod“, by pak měla mít poněkud vyšší ochranu, než jenom obecných soudů.

Nezávislost a nestrannost soudů

Ústava ČR hovoří o moci soudní v článcích 81 až 96, čili v poměrně malém jejich počtu. Když si navíc uvědomíme, že celých pět nejobsažnějších hovoří výlučně o Ústavním soudu, který nepatří mezi obecné soudy a podle mého názoru mezi soudy vůbec, pak je fundament našeho právního řádu poměrně skoupý na kodifikaci třetího pilíře demokratické moci.

V Čl. 81 se píše, že soudní moc vykonávají nezávislé soudy. Kdo a na čem je nezávislý říká ale teprve další článek. Nezávislí mají být totiž soudci a ne soudní moc. Což je zásadní rozdíl, která cudně nikde v Ústavě není zmíněna, asi aby nemátla obecný lid. Naše soudy jsou totiž naprosto jednoznačně a bezprostředně přímo závislé na moci zákonodárné. Musí bez jakýchkoliv výjimek soudit podle zákonů, které zákonodárci kodifikovali a veřejně vyhlásili. Naši soudci jsou tedy povinováni hledat právo a nikoliv třeba zvykovou spravedlnost. Musí jako poslušní úředníčci zastávat právní řád, který vytvořila moc zákonodárná a nikoliv kupříkladu zvykové právo našeho společenství. Už jen tím není naše moc soudní rovnocenným pilířem vůči oněm druhým dvěma v celé konstrukci moci demokratického státu.

Když si při tom uvědomíme, že naprostou většinu návrhů zákonů předkládá parlamentu moc exekutivní a to dokonce dneska už i ta nadstátu zvabného EU, je možné oprávněně tvrdit, že moc soudní je rovněž zprostředkovaně závislá na moci výkonné. O jaképak to nezávislosti soudní moci se potom mluví?! O poslušném a pilném chování osob v talárech soudců, kteří složitě hledají v jednotlivých kauzách a sporech právo definované fakticky jedinými dvěma složkami veřejné moci. Velká část právních norem vytvořených parlamentem a vládou navíc nejenže neodpovídá zájmům a potřebám většiny, ale jsou s názorem většinové veřejnosti v jasném rozporu. Pak si troufám tvrdit, že ani ony dva „pilíře“ nejsou součástí stavby demokratické moci.

Soudy v ČR nemohou soudit podle převažujícího pojetí spravedlnosti podle „domácích zvyklostí“ lidu, onoho jediného nositele veškeré moci. Pokud tato skutečnost běžnému občanu nebyla dosud tak zřejmá, tak mu ji skvěle zviditelnila, až poněkud neomaleně, praxe „zmíněného nadstátu“.

První odstavec onoho Čl. 82 říká že, cituji: „Jejich (soudců) nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“. Těžko si lze představit, že soudce je nestranný. Je totiž pouze člověkem a každý člověk, ať se sebevíc snaží, tak díky své emocionální složce osobnosti nikdy není absolutně nestranný. Právě proto odmítám samosoudce, s výjimkou administrativních a naprosto jednoznačných kauz. Ovšem odmítám i malé soudní senáty složené kupříkladu ze tří soudců. Jejich verdikty nebudou nikdy nestranné, i když se soudci samotní budou o to sebevíce snažit. Lidská přirozenost je silnější.

Mne ale u tohoto článku upoutává naprosto jiný problém. Tím je role médií u konkrétních soudních případů. Podle naší Ústavy nikdo a to zdůrazňuji, naprosto nikdo bez výjimky, tím spíše média s širokou až celostátní působností, nesmí ohrožovat nestrannost soudců. I jenom krátká analýza tohoto problému by vydala na knihu. Vzhledem k délce celého textu už nemíním psát příliš obecně a pro ilustraci toho, o čem píši, zmíním pouze jedinou “kauzu“, která hýbe již velmi dlouho naším státečkem. Jde o už legendární Čapí hnízdo. Každý čtenář by se měl na tomto místě poctivě zamyslet nad tím, zda v této věci médii byla, či nebyla vytvářena atmosféra ohrožující nestrannost nejen soudců, ale všech osob činných v trestním řízení. Subjektivně již předem lituji každého konkrétního policistu, státního zástupce a nejvíce pak soudce, kteří budou ve věci nuceni učinit zásadní rozhodnutí. Už dávno je totiž víc jak jisté, že jakékoliv jejich kroky sledující možné zrušení obvinění, z nich učiní oběti mediální štvanice. Zatím co kupříkladu v Itálii jsou soudci případů týkajících se organizovaného zločinu ohroženi zabitím, v tomto případě je víc jak jisté, že eventuální osvobozující rozsudek z konkrétního soudce udělá štvance. A jsou mediální štvanice horší smrti, jak říkán klasik.

Poněkud neúplný závěr

Soudní moc v našem právním systému není třetím pilířem demokracie, jak tvrdí teorie a především současná liberální ideologická propaganda. Je pouhým pokorným služebníčkem zákonodárné a exekutivní složky veřejné moci u nás. Jde o pozůstatek právních řádů evropských monarchií. V žádném případě nereflektuje republikánskou formu našeho státu a už vůbec ne vyspělou demokratickou moc, tedy mimo jiné s participací občanů.

Už jenom z tohoto důvodu ani náš právní řád není systémem konstitujícím právní stát, ale je pouhopouhou vládou zákona, v tom horším případě dokonce nadvládou zákona, protože víc než malá část zákonů odporuje zájmům většiny společnosti a velká většina je výhradně výrazem zájmů skutečných vládců, tedy až onoho proklínaného deep state. Pokud bych uznal náš současný politický systém právním státem, musel bych považovat za právní stát kupříkladu i vládu zákona třeba ve Španělsku kolem poloviny minulého století, ba dokonce i vlády v zemích reálného socialismu v druhé polovině jejich existence. Ony se totiž od dnešní praxe lišily pouze poněkud jinak ustaveným rituálem všeobecných voleb a sloužily především zájmům jiných skupin vládců.

Stanislav A. Hošek

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Finové neustoupili nátlaku obhájců uprchlíků a dali aktivistce pokutu za bránění deportace zločince z řad uprchlíků   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 02:36:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
FINSKO / BLBKA, KTERÁ CHTĚLA ZABLOKOVAT DEPORTACI IMIGRANTA DOSTALA POKUTU "Hrdinka" za to, že neuposlechla pokynů posádky, dostala pokutu 40 denních platů, což v jejím případě činí EUR 720,--.

Ona sama šířila zprávu, že žádný trest nedostane, ale opak byl pravdou.

Celá akce trvala 10 minut, protože byla z letadla vynesena. Letadlo odstartovalo s 10-minutovým zpožděním.

Zdroj: iltalehti.fi

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Írán přesunul prodej ropy na „šedý trh“ ve snaze čelit americkým sankcím   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 02:34:02 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
USA dříve zrušily výjimky pro země, které nakupují íránskou ropu, a znovu vyhrožovaly sankcemi, pokud budou pokračovat v obchodování s Teheránem. Islámská republika slíbila, že navzdory snahám Washingtonu bude pokračovat v exportu ropy.

Írán nasměroval své úsilí při organizaci prodeje své ropy na alternativní trasy, aby obešel americké sankce proti energetickému sektoru v zemi. Oznámil to zástupce ministra pro ropný průmysl Amir Hossein Zamaninia agentuře IRNA, aniž by upřesnil podrobnosti.

„Zmobilizovali jsme všechny zdroje země a prodáváme ropu na „šedém trhu“,“ řekl.

Zároveň zástupce ministra přiznal, že objemy denních prodejů nedosáhnou úrovně vývozu, který byl pozorován před odchodem USA z jaderné dohody v Íránu. Zamaninia neposkytl žádné odhady o objemu prodejů ropy na „šedém trhu”, ale konstatoval, že vláda bude muset „učinit důležitá rozhodnutí ohledně (íránského – pozn.) finančního a ekonomického managementu“.

Pokud jde o systém prodeje íránské ropy na „šedém trhu“, zástupce ministra zdůraznil, že se to nedá v žádném případě považovat za „pašování“, protože je to jen opatření proti sankcím, které nejsou ani „spravedlivé“ ani „legitimní“.

Američané dříve zrušili výjimky pro několik zemí, které dováží íránskou ropu. Tyto výjimky zemím zabránily v tom, aby spadaly pod americké sankce, pokud dodržovaly povolené denní dovozní limity. Rozhodnutí skončit s výjimkami vyvolalo „lítost a obavy“ v EU, uvedla šéfka evropské diplomacie Federica Mogheriniová.

Výjimky byly poskytnuty Řecku, Itálii, Tchaj-wanu, Číně, Indii, Turecku, Japonsku a Jižní Koreji ve stejný den, kdy Spojené státy uvalily tvrdé sankce proti íránským odvětvím energetiky, bankovnictví a lodní dopravě 5. listopadu 2018. Tomu předcházelo jednostranné odstoupení Washingtonu od íránské jaderné dohody z 8. května 2018.

Krok Washingtonu narazil na kritiku jiných signatářů dohody, kteří se rozhodli pokračovat v dodržování svých ustanovení a ignorovat sankce Bílého domu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/mvh5
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pompeo: Vojenská akce USA ve Venezuele bude také zákonná   
Pridal tk Pondělí 06 květen 2019 - 02:28:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Ministr zahraničí Spojených států Mike Pompeo v rozhovoru pro agenturu ABC uvedl, že je přesvědčen, že jakýkoliv krok jeho země ohledně Venezuely bude „zákonným“ a USA májí na stole celou řadu možností, včetně vojenské.

Pompea se dotázali, zda Trump považuje možnou vojenské intervence USA do Venezuely za zákonnou bez schválení Kongresu.

„Prezident má celou řadu pravomocí podle článku 2 (konstituce USA) a jsem přesvědčen, že jakákoli akce, kterou podnikneme ve Venezuele, bude zákonná,“ uvedl Pompeo.

V dalším rozhovoru pro agenturu Fox News americký diplomat zopakoval svůj postoj k tomu, co popisuje jako „ruské zasahování do Venezuely“, a uvedl, že „Rusové musí vypadnout, to je náš názor“.

Podle něj Washington nechce, aby jakékoliv cizí státy byly přítomny ve Venezuele. Dodal, že se chystá tuto otázku projednat během nadcházejícího setkaní s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

Rusko a USA o Venezuele

Začátkem tohoto týdne Lavrov a Pompeo telefonicky jednali o situaci ve Venezuele v souvislosti s pokusem o státní převrat, který vedla místní opozice v čele s Juanem Guaidó.

Podle prohlášení ruského ministerstva zahraničí pokračování v agresivních krocích je spojeno s nejzávažnějšími důsledky. Moskva zastává názor, že pouze venezuelští lidé mají právo určit svůj osud, pro který je nutno zahájit dialog mezi všemi politickými silami v zemi, a ke kterému vláda země už dlouho vyzývala.

V komentáři ohledně jednání se svým americkým protějškem Lavrov uvedl, že postoje Moskvy a Washingtonu jsou „neslučitelné“, nicméně dodal, že strany se dohodly, že budou udržovat kontakty s cílem projednávat tuto záležitost.

V komentáři o telefonickém jednání ruského prezidenta Vladimira Putina a Donalda Trumpa, které proběhlo 3. května, Pompeo vyjádřil naději, že se rusko-americké vztahy posunuly do nové fáze.

„Doufáme, že najdeme místa, kde se naše zájmy budou shodovat," dodal.

Zdroj: https://sptnkne.ws/mvh3
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2267 sec,0.0393 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,668kB