Pondělí 13 květen 2019
DOPIS ADAMA B. BARTOŠE JEANU-CLAUDE JUNCKEROVI   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 15:12:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pane předsedo Evropské komise, pane Junckere, píši vám jako občan České republiky, která byla protiprávně, na základě zmanipulovaného referenda, před patnácti lety připojena k Evropské unii.

Píši vám jako Čech, který v tomto referendu hlasoval proti, který se s jeho výsledkem nikdy nesmířil a který Evropskou unii bytostně nesnáší.

Píši vám i jako předseda politické strany, která v koalici kandiduje do Evropského parlamentu v letošních květnových volbách a jejímž hlavním programem je vystoupení České republiky z EU a z NATO.

Píši vám jako zástupce téměř 70 procent obyvatel České republiky, kteří si podle nezmanipulovaných průzkumů přejí odchod své země z Evropské unie.

Píši vám jako obyvatel evropského kontinentu, který si rozmanitosti a bohatého dědictví evropské kultury váží, je zděšen tím, jak je ničena globalizací, migrací a neomarxismem a kterému se příčí to, že Evropská unie tak ráda sama sebe za Evropu zaměňuje.

Nemám pocit, že je na tomto místě nutné, abych vyjmenovával, co vše mně a většině Čechů, Moravanů a Slezanů na Evropské unii vadí a co nás na ní štve, proč s ní nesouhlasíme. Víte to jistě velice dobře, víte totiž, jak instituce, v jejímž čele sedíte, jednotlivé evropské národy zotročuje.

A víte toho jistě mnohem víc než my, protože je veřejným tajemstvím, že nejste šťastný a vyrovnaný člověk. Výčitky svého svědomí utápíte v alkoholu a jsem si jist, že ani tento dopis nebudete číst střížlivý. Na jednu stranu bych vás mohl politovat, ale neučiním tak. Vy jste si sám dobrovolně vybral tuto cestu a nyní musíte nést následky toho, že jste se zaprodal Zlu.

Český národ, který reprezentuji, má velice rád humor, s kterým se snaží přežít i ty časy, kdy je utlačován. Utlačovat se nechá ale vždy jen do času. Než takový čas nastane, rád si utahuje z těch, kterými pohrdá. Proto se upřímně bavíme nad vašimi opileckými úlety, ať už je to vrávorání na veřejnosti, neschopnost nasadit si ponožky stejné barvy nebo například vaše nedávné extempóre, kdy jste na návštěvě jisté africké země ve svém alkoholovém delíriu málem podpálil prezidentský pár státu, který vás hostil.

Ne, nejsem škodolibý, ale píši to proto, abyste věděl, že pro nás, Čechy, Moravany a Slezany, nejste autoritou, ale směšnou figurkou, která své konání ve prospěch Zla zahání pitím. A tím si náš obdiv, ale ani soucit, nezískáte. Máme s tím své vlastní historické zkušenosti – jeden náš bývalý politik také trpěl tímto neduhem a pro velkou část veřejnosti se tak stal nedůvěryhodným. Můžeme také vzpomenout na Borise Jelcina, který rovněž stál v čele jednoho Svazu v době, kdy se tento hroutil. I on musel být na veřejných akcích podpírán.

To mne přivádí na zajímavou myšlenku, která se šíří českou alternativní politickou scénou: chtějí-li elity (vaši loutkovodiči) nějaký státní, nebo v tomto případě nadstátní, útvar odstavit od moci, rozložit, případně přeměnit v něco jiného, dosadí do jeho čela vydíratelného, slabého politika, který je všem pro smích a který je pro ně zárukou, že nebude bránit procesům, které si tyto elity přejí. Nepotřebují silného lídra, ale lidskou trosku. A jako potřebovali lidskou trosku, opilce, když rozkládali (a rozkrádali) Sovětský svaz, hrajete i vy podobnou úlohu v případě Evropské unie, která v podobě, v jaké jsme ji dosud znali, končí.

A nic na tom nezmění ani vaše vyhrožování, že nacionalisticky zaměřeným stranám, i kdyby ve svých zemích vyhrály volby a získaly velmi početnou převahu v Evropském parlamentu, jejich nominanty na posty eurokomisařů zamítnete.

Upřímně, nevěřím, že je Evropská unie reformovatelná, nebo přesněji, věřím, že je reformovatelná jen k horšímu.

Evropský superstát Francie a Německa, který Evropskou unii dneška nahradí, je pro nás stejně nepřijatelný, jako současná podoba Evropské unie.

Dovolte mi připomenout, že český národ ve své historii přečkal mnohý útlak a to i takový, který trval i stovky let. Přesto se dokázal nejen udržet a nezlomit, nezaniknout, ale i se povznést a vybudovat si své jméno a obdiv okolních národů. Někdy nám trochu trvá, než se postavíme na odpor, ale když se na odpor postavíme, stojí to za to.

Důvodem této naší sebejistoty je to, že jsme si vědomi velkoleposti našeho národa, který je tu přes tisíc let a jehož státnost je jedna z nejstarších v celé Evropě. Vaše Říše Zla trvá jen od poválečné éry a i kdyby ještě nějaké to desetiletí trvala, je to nic ve srovnání s tím, jak dlouho tu existuje český stát. To je důvod naší hrdosti, naší ostražitosti a naší nedůvěry k bláznivým sociálně-inženýrským pokusům lidí, jako jste vy.

Vím, že mi teď namítnete, že vaše poslání je vyšší, že snad nesete zodpovědnost za celou Evropu nebo možná rovnou za celý svět, sám jste veřejně přiznal, že věříte, že vás z vesmíru pozorují mimozemské entity, kterým jste zřejmě zavázán a pro které – tak z vašich slov vyvozuji – asi pracujete. O důvod víc, považovat vás za vlastitrádce – už nejen své vlastní země, už nejen Evropy, ale i lidské rasy. O důvod víc, proč vás nebrat vážně a proč takovými jako jste vy pohrdat.

Můžete se tedy oprávněně ptát, proč vám vlastně píši. Je tomu tak z jednoho prostého důvodu, který už asi jistě znáte, pakliže dostáváte informace z mimozemského prostoru. Ano, tušíte správně. Neslyšíte o mne naposledy, uslyšíte o mně ještě mnohokrát.

Vlastně jsem se zapomněl představit…

Jsem Adam B. Bartoš,
předseda Národní demokracie
současný český disident, a zároveň ten, který vyvede Českou republiku z Evropské unie.

Adam B. Bartoš v závěru Táboru lidu dne 8. května 2019, před sídlem Evropské komise v Jungmannově ulici v Praze





Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Likvidace křesťanů a jejich způsobu života: Kde je rozhořčení Západu?   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 15:08:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Islámští extremisté pochopili, že Západ se jim nijak nechystá bránit v brutálním pronásledování křesťanů. Je to, jako by zde díky našemu mlčení nevědomě existoval překvapivý souhlas s etnickými čistkami Islámského státu, jejichž hlavním cílem je likvidace křesťanů.

"Náboženská svoboda, základní hodnota západní civilizace, je ve velkých oblastech světa likvidována. Západ ale tuto náboženskou válku krátkozrace popírá, a odvrací svůj pohled..." - Melanie Phillips, britská novinářka, deník The Times, 17. listopadu 2014.

Vévoda z Cambridge, princ William, právě navštívil muslimy, kteří přežili útoky na mešity v Christchurchi na Novém Zélandu. Proč stejný soucit nedonutil britskou královskou rodinu k tomu, aby se princ William před návratem do Anglie zastavil také na Srí Lance, bývalé britské kolonii, a setkal se tam s přeživšími křesťany?

Prosba dcer Asie Bibi, aby pomohl jejich matce, se setkala s hluchým mlčením Západu. Spojené království odmítlo této pronásledované pákistánské křesťanské rodině poskytnout azyl.

"Kde je solidarita s křesťany na Srí Lance?" zeptal se britský učenec a muslim Rakib Ehsan.

"Rozdíly v tónu a povaze odsouzení teroristických útoků v Christchurchi a na Srí Lance jsou zarážející. Po teroristických událostech v Christchurchi, nikdo neváhal označit náboženské pozadí obětí a směřovat emoce a náklonnost směrem k muslimské komunitě. Politici neměli žádný problém označit události v Christchurchi za terorismus."

"Ve většině reakcí na útoky na Srí Lance se slova 'terorismus' a 'křesťanství' neobjevily pohromadě."

"Je zřejmé, že nejde jen o jasnou neochotu specifikovat náboženské pozadí křesťanů, kteří byli zabiti na Srí Lance, ale také o absenci upřímné solidarity s křesťanskými komunitami po celém světě, které nadále trpí vážnými formami pronásledování na základě jejich víry."


Rakib Ehsan položil správnou otázku. Dala by se však chápat i takto: Kde je solidarita Západu s křesťany zavražděnými na Srí Lance?

Je to drama o třech dějstvích. První akt je tvořen znásilňováním a vražděním křesťanů a jiných nemuslimských domorodých národů. Druhý akt tvoří muslimští extremisté, kteří tuto genocidu páchají. A třetí akt je tvořen lhostejností Západu, který nezúčastněně hledí úplně jinam.

Počet zavražděných obětí džihádistických útoků na Srí Lance, které byly spáchány na Velikonoční neděli 21. dubna 2019, jsou tak hrozné, že se na to nedá ani pomyslet: 253 mrtvých: Mezi oběťmi je 45 dětí. Jejich malé tváře a příběhy se pomalu vynořují. Islámští teroristé dobře věděli, že ve třech kostelích je mnoho dětí, a záměrně na ně zaútočili. Záběry ukazují, že než sebevražedný terorista vstoupil do kostela sv. Šebestiána v Negombu, kde "každý někoho ztratil", pohladil po hlavě malé dítě.

Rodina Fernandů se při křtu svého třetího dítěte nechala vyfotografovat. V Negombu byli všichni pohřbeni spolu. Otec, matka a tři děti ve věku 4 a 6 let a 11 měsíců. Podle deníku The New York Times:

"6letá Fabiola Fernando byla žákyní základní školy. Na fotografii, zveřejněné na Facebooku její matky, ukazuje s milým úsměvem na tváři zlatou medaili. 4letá Leona Fernando, prostřední dítě v rodině, se učilo číst a na fotografii drží v rukou kopii Šípkové Růženky'. 11měsíční Seth Fernando byl nejnovějším přírůstkem do rodiny Fernandů a byl pohřben vedle svých rodičů a dvou sester."

Zvláště ohlušující je mlčení západního intelektuálního světa a médií. Zdá se, že současné humanitární svědomí rozlišuje pouze dvě skupiny lidí: ty, kteří mají právo na soucit a ochranu mezinárodního společenství, a ty, jako jsou například křesťané, kteří nejsou hodni ani pomoci, ani solidarity.

Úmyslná vražda osmiměsíčního Matthewa ve srílanském kostele zřejmě na Západě nikoho nevzrušila ani nezmrazila, nikoho na sociálních sítích nenakazila virovou nákazou, nestala se heslem, které by vyhnalo dav Evropanů na veřejná náměstí, nedonutila islámský svět, aby prozkoumal své svědomí a nedonutila západní politiky a tvůrce veřejného mínění k tomu, aby se zamysleli nad tím, kdo toto dítě zabil, nebo aby ukázali na ty, kteří podněcují a financují islamistickou nenávist proti křesťanům.

V okamžiku výbuchu čekal Sudesh Kolonne před kostelem sv. Šebestiána. Hned po výbuchu běžel dovnitř a hledal svou ženu a dceru. Trvalo mu půl hodiny, než našel jejich těla.

Útoky také zabily tři děti dánského miliardáře. Jiná žena ztratila svou dceru, syna, manžela, švagrovou a dvě neteře. Jeden britský otec si musel vybrat, které ze svých dvou dětí zachrání. Jiná britská rodina byla zničena. Pro ty, co ještě nemají dost – když policie vtrhla do bytu jednoho z teroristů, tak jeho těhotná manželka odpálilasebevražednou vestu a zabila sebe, dvě své děti a tři policisty.

Vévoda z Cambridge, princ William, právě navštívil muslimy, kteří přežili útok na mešity v Christchurchi na Novém Zélandu, včetně dětí, které se zotavovaly v nemocnicích. Bylo to gesto lidskosti a soucitu. Proč stejný soucit nedonutil britskou královskou rodinu k tomu, aby se princ William před návratem do Anglie zastavil také na Srí Lance, bývalé britské kolonii, a setkal se tam s přeživšími křesťany? Při útocích tam byly zdecimovány celé křesťanské rodiny.

Kde je rozhořčení Západu z likvidace křesťanů a jejich způsobu života? Vypadá to, jako by tam ani žádné rozhořčení nebylo, jen mlčení, přerušované výbuchy náloží a výkřiky "Alláhu Akbar". Dějepisné knihy tuto západní zradu v budoucnu neospravedlní. Kdyby Západ bral pronásledování křesťanů vážně, nezazněl by zvon předpovídající smrt křesťanské přítomnosti - a to nejen v historických křesťanských zemích, ale také na Západě. Islámští extremisté pochopili, že Západ se jim nijak nechystá bránit v brutálním pronásledování křesťanů. Je to, jako by zde díky našemu mlčení nevědomě existoval překvapivý souhlas s etnickými čistkami Islámského státu, jejichž hlavním cílem je likvidace křesťanů.

Britská spisovatelka Melanie Phillips nazvala toto pronásledování křesťanů "naší utajenou vinou".

"Náboženská svoboda, základní hodnota západní civilizace, je ve velkých oblastech světa likvidována. Západ ale tuto náboženskou válku krátkozrace popírá, a odvrací svůj pohled od ničení své základní víry na Blízkém východě a od snahy rozšířit toto ničení kamkoli jinam. Není proto žádným překvapením, že svobodný svět, který je konfrontován s džihádistickým barbarstvím v zahraničí a kulturními nájezdy doma, je tak neúčinný."

Džihádistický útok na Srí Lance nebyl jen "nejsmrtelnějším útokem na křesťany v jižní Asii v poslední době". Byl to také největší masakr křesťanských dětí. Žádné noviny však nezahájily informační kampaň ke zvýšení povědomí evropské veřejnosti, nevzniklo žádné křesťanské hnutí solidarity, žádný západní lídr nenavštívil kostel kvůli vyjádření solidarity, žádný představitel západní církve neměl odvahu upozornit na pachatele tím, že by zveřejnil jejich jména, žádný západní starosta neuveřejnil fotografie 45 dětí roztrhaných na kusy, žádné veřejné náměstí nezaplnily tisíce demonstrantů volajících "Je suis chrétien" ("Jsem křesťan").

Před několika lety, na vrcholu migrační krize v Evropě, dobyla jiná fotografie veřejné mínění na Západě. Byla to slavná fotografie tříletého syrského chlapce Aylana Kurdiho, který se utopil na tureckém pobřeží u Bodrumu. Tento malý migrant pohnul Západem. Jeho fotografie se stala virální. Deník The New York Times fotografii nazval "Evropa Aylana Kurdiho".

"Angela Merkelová se z historických důvodů obávala fotografií ozbrojených německých policistů, kteří čelí civilistům na našich hranicích," napsal Robin Alexander, přední novinář deníku Die Welt, ve své knize Die Getriebenen ("Hnanci"). Jestliže fotografie dětí migrantů pobídly vedoucí představitele Evropy k tomu, aby otevřeli hranice svých zemí, fotografie 45 dětí zavražděných na Srí Lance je zřejmě nechaly chladnými.

Prosba dcer Asie Bibi, aby pomohl jejich matce, se setkala s hluchým mlčením Západu. Spojené království odmítlo této pronásledované pákistánské křesťanské rodině poskytnout azyl a přijmout je jako pronásledované křesťany.

"S naprostou lhostejností se stáváme svědkem katastrofy naší civilizace, jaká dosud nemá obdoby," napsal francouzský vědec a historik Jean-François Colosimo, když komentoval likvidaci křesťanství na Východě. Žádné náboženství, žádné společenství, není dnes pronásledováno více než křesťané. Proč tedy Západ mlčí? Odcizili jsme se tak moc sami sobě, svým kořenům a své historii, že dokážeme přemýšlet o výbuchu džihádistického násilí bez mrknutí oka? Nebo jsme tak krátkozrací, že doufáme, že si tím koupíme "mír" s muslimskými extremisty za cenu opuštění těchto křesťanů? Stejná džihádistická ideologie, která zavraždila křesťanské děti na Srí Lance, zaútočila také na evropské děti v Nice, Manchesteru a Barceloně.

Srí Lanka po džihádistickém masakru nejsou jen srdcervoucí zástupy plačících matek a dlouhé řady malých rakví. Události na Srí Lance nám bohužel také hodně vypovídají o deprimující zbabělosti Západu.

Giulio Meotti je kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.

Zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/14215/likvidace-krestanu
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Europoslankyně Šojdrová a její „děti z Pirea“!   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 15:01:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Paní europoslankyně Šojdrová (KDU-ČSL) je, dalo by se říct, pozitivně neústupná ve své aktivitě stran přijetí dětských sirotků do ČR. Nicméně, pozitivní je snad jen ta myšlenka, protože samotná realizace není ani tak složitá, jako je spíše vlastenecky zdiskreditována.

Na aktivitu paní Šojdrové bylo ze strany jak veřejnosti, tak také řady politiků vyjádřeno nemálo názorů, pohříchu negativních a nesouhlasných. Jedním z převažujících názorů je, že paní europoslankyně s cílem získat pozitivní body pro volby do EP, propaguje myšlenku na úkor českých dětí, ať už sirotků či jinak postižených, jak už se to v demokratických státech občas stává, ne vždy se jim dostává potřebné péče a zaopatření.

Paní Šojdrová v honbě za cíleným ziskem pozitivních bodů za cenu osobního prospěchu, je schopna naprosto sobecky přehlédnout potřeby dětí vlastního národa a za každou cenu chce prosadit a do ČR dostat jak sama říká, dětské oběti války. Kdyby neexistovala potřeba postarat se o dětí vlastního národa, pak by bylo možné konstatovat, že počin paní europoslankyně snad i zaslouží ocenění.

Leč tak tomu není a její předvolební, až agresivní aktivita je příliš průhledná, aby nebyla patrna snaha se někomu zavděčit pro svůj osobní prospěch. Paní Šojdrová se jako žena a matka, snaží hrát na city když se ptá, zda tím, že cituji: „Necháme dětské oběti války žít na ulici? Bez perspektivy a naděje? Pomůžeme tím naší bezpečnosti?“ Jakou spojitost mají syrští sirotci v Řecku s naší bezpečností?

Především, pokud jde jak naznačuje sama paní Šojdrová, o dětské oběti války, které chce dostat do ČR a které se v současné době údajně nacházejí v uprchlických či jakých táborech v Řecku nabízí se otázka, proč se paní europoslankyně přes EU a EP spíše nesnaží vyburcovat či donutit k nějakému humánnímu zaopatření uvažovaných padesáti „dětských obětí války“ samotnou řeckou vládu, případně tamní humanitární organizace? Cožpak vláda, která je schopna na svém území zajistit pobyt několika tisícům imigrantům dospělých lidí, by nemohla poskytnou potřebnou péči padesáti dětem, jakou by chtěla poskytnout paní Šojdrová v Česku? Ovšem problém je, že děti, o které má paní Šojdrová zájem, se v Řecku ještě nenašly¨, prostě nejsou!

Asi si je bude muset paní Šojdrová sama vyhledat! Nicméně, je to spíše akademická otázka, než relevantní názor či úvaha na realizaci pomoci těmto dětem. Paní Šojdrová se mj. snaží své úsilí dostat na politicko-bezpečnostní úroveň, o čemž svědčí skutečnost, že své úsilí podpírá otázkou naší bezpečnosti, která jakkoliv se jeví naprosto irelevantní, má své opodstatnění. Především v tom, že na misku vah k rozhodnutí o přijetí umanutých padesáti syrských či jiných sirotků, přihazuje otázku naší bezpečností. Ta sice v daný moment nehraje zásadní roli i když na druhé straně nelze nevidět možnost, že se (s ohledem na vývoj v úsilí na změně demografických poměrů v Evropě jako evidentní cíl jistých západních kruhů) k dětem po čase mohou hlásit (z neznámých důvodů dnes nehlásivší se jejich vzdálení) příbuzní, kteří si budou dělat nároky na děti v rámci spojování rodin, případně na výhody, které jim jsou poskytovány.

Při tom nelze vyloučit, že by mohlo jít také o islámské radikální aktivisty, případně teroristy, kteří už mohou naši bezpečnost vážně ohrozit. Především však nelze ze strany paní Šojdrové nevidět nezájem, resp. upozaďování domácí dětské sociální či zdravotní problematiky, pokud jde o děti sirotky, případně děti odložené, děti, u kterých je nutné řešit vážné otázky, sociální, zdravotní, společenské atd., především však děti české. Jakkoli může člověk projevit soucit či zájem o osud jiných lidí, zvláště pak dětí, postižených nezaviněnými příčinami včetně války však neznamená, že bude upřednostněna pozornost a péče dětem cizím na úkor dětí, žijících mezi námi, v naší společné vlasti.

Nabízí se otázka, jaké city a mateřské pudy chová paní Šojdrová, jak by se asi dělila o pomoc a péči v případě nějakého neštěstí, ve kterém by měla sama rozhodovat o záchraně života mezi svým dítětem (dětmi) nebo dítětem (dětmi) cizími. Ne, nejde o přísloví: napřed pán a potom pes, ale o pudy, city a mateřský (otcovský) vztah k vlastní krvi, k dětem, k národu a vlasti. Toho se u paní europoslankyně asi do značné míry nedostává. Korýtko je korýtko a nebohé české děti musí dál čekat na jiného dobrodince!

Jiří B a ť a


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Co se tajilo a o čem je zakázáno mluvit? Konec války 1945 v Plzni...   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 14:33:30 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
30. 4. 1945 americké jednotky dosáhly Chebu, Aše, potom směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic…

Pražské povstání proti německým okupantům 5 5. 1945 působilo velmi rychle i mimo Prahu. Ve stejný den v Plzni české síly získaly silné pozice. Němečtí starostové Wild a Sturm byli zajištěni našimi vlastenci. 6. 5. 1945 v 9hodin ráno vstoupil do Plzně americký vojenský oddíl »B« 16. pancéřovédivize pod velením plukovníka Nobleho.

Ten měl nařízeno zastavit se napředměstí Plzně, ale vida příležitost, rozkázal svému oddílu, aby obsadil Plzeň. (Archiv JNV Plzeň, -7-1. plk. Noble). Revoluční národní výbor v Plzni zveřejnil 6. 5. 1945 výzvu »Na pomoc bojující Praze«.

Občané Plzně na výzvu reagovali bleskově. Velení USA bylo z české strany požádáno o zapůjčení automobilů pro přepravu dobrovolníků do Prahy a také o některé zbraně. Velení americké armády nejenže takovou žádost odmítlo, ale odjezd dobrovolníků na pomoc Praze zakázalo. Ukazovalo se, že zájmy USA jsou jiné než českých občanů - bojovníků proti německým okupantům.

Počínání Američanů v Plzni bylo podivné a vedlo k narůstání pochybností, o co jim vlastně jde. Po příchodu vojenských jednotek USA do Plzně zrušilo jejich velení Revoluční národní výbor v Plzni. Občané Plzně velmi tvrdě tento čin kritizovali a neuznali jej. Američané museli nakonec ustoupit, ale jejich počínání se nezměnilo. Všimněme si některých kroků, které americké vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo:

- Jen americký velitel má právo určovat strukturu města Plzně.
- Ulice musí být vyklizeny, obyvatelé mohou do ulic jen v rozsahu dvou hodinza den.
- Bylo zakázáno vydávat a rozšiřovat české noviny a české informační letáky.
- Američané plzeňským bojovníkům proti německému fašismu zabavili vysílačky, zbraně, fotoaparáty, a dokonce zabavili i zbraně československým důstojníkům a policistům.
- Veškerá písemná povolení, žádosti, stížnosti… prostě veškeré písemnosti musely být napsány v českém i anglickém jazyce.
- Americké velení neustále opakovalo a kontrolovalo své nařízení, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou kontrolou.
- Občané Plzně se mohli vzdalovat z města jen do vzdálenosti šestikilometrů…

Americké velení zakazovalo činnost Národních výborů jako orgánů nové lidové moci. To omezovalo naši suverenitu a poškozovalo plnění Košického vládního programu, který byl schválen 5. 4. 1945.

Americké pojetí svobody prozrazoval také politický obsah vyhlášky amerického velitelství ve Strakonicích ze dne 9. 5. 1945 (č.j. 6684). Okresní hejtmani»budou provádět všechna nařízení amerického vojska a to do té doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA…«. Přitom vláda ČSR byla v Košicích 5. 4. 1945 uznána všemi antifašistickými velmocemi a dalšími zeměmi.

Americké bombardování Plzně

Tento nepřátelský akt nesmí být nikdy zapomenut. Tak to diktují fakta a historická pravda. Americkému velkokapitálu šlo hlavně o zničení významného centra naší ekonomiky - Škodových závodů v Plzni a v dané oblasti.

Fašistické Německo v březnu 1939 tyto závody zabralo a využívalo je pro svůjválečný zbrojní program, a to až do konce války v roce 1945.17. - 18. 4. 1945, čtrnáct dnů po přijetí Košického vládního programu, americký velkokapitál, vojáci a zbrojaři vedení vztekem a nervozitou z toho, že uvedené centrum naší ekonomiky nebudou ovládat, přistoupili ke zničení závodů v Plzni. 25. 4. 1945 se uskutečnilo poslední masové bombardování Škodovky.

Bylo to současně poslední bombardování v Evropě. USA svrhlo na uvedený závod 5000 tříštivých, fosforových a zápalných bomb.

29 objektů Škodovky bylo totálně zničeno, 21 těžce poškozeno… nebyl elektrický proud, komunikační a celková infrastruktura byla zničena.

Americký zločin - bombardování Plzně - neměl žádný strategický význam z hlediska dokončování válečné porážky fašistického Německa. Byl to cílený nepřátelský záměr proti nové osvobozené Československé republice, proti její vládě a proti strategické orientaci na SSSR v poválečném období.

Američanům šlo o rozbití průmyslové a ekonomické základny ČSR. USA bombardovaly ještě Nové Zámky, Nitru, Pardubice, Zlín, ČKD-Praha 25. 3. 1945a další místa. 17. 4. 1945 bombardovaly dělnické čtvrti Škvrňany a Karlov.

Bylo zabito 624 Čechů, 453 jich bylo zraněno. Američané zničili 505 budov,seřaďovací nádraží a další objekty. Americký generál Patton, když si prohlížel ruiny Škodovky, prohlásil: »Dobrá práce, jsem spokojený!«

Tajemství čtvrté brány

V této části zničené Škodovky »pracovaly« dva týmy Američanů ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány. Prototypy nových německých zbraní, které nebyly použity na frontách. Hledaly archiv závodu, ale ten byl zničen při americkém bombardování. Části archivu a plánů v některých výrobnách nám však přesto Američané ukradli. Náhradní válečný německý archiv nových zbraní a komponentů se ale Američanům nepodařilo odcizit.

22. července 1945 se skupina Američanů převlečených do uniforem důstojníků československé armády zmocnila československých odborníků na odstředivé lití dělových hlavní a unesla je do Mnichova.

Americký lup ve Škodovce mohl být ještě větší. Naši vlastenci a novébezpečnostní orgány ČSR tomu zabraňovali.

Pohled do jednoho policejního hlášení

Pod č.j. 400 pres./1945 bylo uváděno mj. toto: »Po obsazení Plzně americkou armádou vznikla řada nesnází, které se postupem času vyvinuly v problémy. Vojáci obsazují samovolně opuštěné byty bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím… na otevřených táborech německého vojska v okolí Ejpovic naskýtá se týž obraz. Zde byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody, hlavně na motorových vozidlech, na kterých se přijela vzdát německá armáda, ustupující od Prahy. Američané velkou část vozidel zničili.«

A pokračuje se dále:

- U Ejpovic Američané zničili velké zásoby prádla a potravin.
- Za starou hrnčírnou v Plzni do obrovské jámy svážela americká nákladní auta velké zásoby potravin, konzerv, nábytku… to polévali benzínem a zapalovali…
- V Chebu zničili Američané velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a automobilů…
- V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů.
- Na zámku Pozorka u Kladrub bylo velké skladiště hlídáno československými hlídkami. Američané hrozící zbraněmi naše hlídky vytlačili, skladiště polilibenzínem a zapálili.
- Z Aše bylo do Mnichova uneseno pět odborníků na výrobu technického porcelánu.
- Z tachovského muzea zmizely cenné památky - olejomalby, staré zbraně vykládané stříbrem. S tím vším zmizel také major armády USA Hoower.
- Ve Stodě se americké vojenské velitelství zmocnilo násilím 40 vagonů látek, zabavených Němcům, tyto zásoby Američané spálili.
- Národní výbor v Chebu 14. 5. 1945 oznámil, že americké vojenské velitelství nařídilo odvézt 45 vagonů obilí do Německa…

Fakta a některé údaje jsou použity z textů K. Bartošky a K. Pichlíka »Pokus o hospodářskou kolonizaci ČSR«, Praha 1969, str 11 a další.

Připravil J. GROUŠL

Zveřejněno již 2015 zde: http://infokuryr.cz/comment.php?comment.news.8268
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Bernard-Henri Lévy, Andrej Babiš, Václav Havel a Milan Kundera. Tři liberasti a nic netušící oligarcha   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:39:57 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Radim Lhoták se zamýšlí nad příkladnou slepotou, s níž se česká oficiální média rozplývala nad chytráctvím levicového globalisty Bernarda-Henri Lévyho a přitakávala jeho pejorativním odsudkům Andreje Babiše.

Nejpomatenější věta, jakou jsem v poslední době zaznamenal na českých zpravodajských portálech, vyšla z úst Bernarda-Henri Lévyho a zněla: „Česká republika, tak jak ji mám rád, jak ji vidím v představách, má dva duchovní otce – Václava Havla a Milana Kunderu.“

Jedno je jisté, Bernard-Henri Lévy získal veřejné ocenění „přední francouzský spisovatel a filosof“ jenom proto, že se stal dobře placenou hlásnou troubou globalistů usilujících o nový světový řád, jehož podstatou je odlidštění člověka, morální relativizace a ne-řád ve formě liberální svobody být kýmkoli a nikým zároveň. Tato svoboda není rozlišitelná od anarchie, s níž se na výsluní dostávají osobnosti typu Lévyho, které mají v povaze sebestřednost, narcisismus a svévoli, nebo také potřebu „zajímavého života“ a být za každou cenu vidět, protože jinak by měli pocit hluboké prázdnoty. To jsou přesně vlastnosti lidí, v jejichž jádru bychom marně hledali něco duchovního, neboť vpravdě duchovní člověk nemusí vyčnívat a nepotřebuje být obdivován.

Pouze podobný typ intelektuála může nazvat duchovním otcem národa nějakého člověka jenom proto, že se mu veskrze podobá. Jak se říká, vrána k vráně sedá. Jen není jisté, kdo ke komu by se měl připodobnit víc, zda Havel k Lévymu, nebo naopak. Přitom filosofem není a nebyl ani jeden z nich. Koneckonců liberalismus a liberální demokratismus jsou vyprázdněné ideologické kategorie, které nemají s nějakou ideou moudrého (nebo také filosofického) chápání světa co společného. Jde o čiré dnes již vyprázdněné floskule, jimiž mesianističtí židé jako Lévy matou hlavy „gojímům“, aby přestali mít třeba jen tušení o tom, co jim prospívá a co ne.

Liberální spiklenci a komedianti

Tito pánové se tváří jako demokraté pouze navenek, ale ve své podstatě nesnesou žádnou opozici a svůj světonázor diktují úplně všem. Lévy i Havel dokonce neváhali nabádat k válečným zločinům, s jejichž pomocí by se uskutečnila jejich naivní a filosoficky nepodložená představa „svobodného světa“, v níž by platit jediný kategorický imperativ: jejich „řád bytí“, s nímž se dobrali „uznání“ nejvyšších světových mocenských autorit a pro něž hráli a dosud hrají roli „užitečných idiotů“.

Jedna věc je o demokracii mluvit a druhá je demokracii rozumět. A takové porozumění oběma pánům chybí. Postrádají ovšem i smysl pro objektivní realitu, pro reflexi lidské zkušenosti a pro jakoukoli tradici. Samozřejmě, vždyť jsou to liberálové, pro něž konzervatismus a pochopení lidské povahy, která se vyvíjela tisíce let, a ne ve všech národech a rasách stejně, znamenají totéž, co populismus. Přičemž z jejich úst jde o pejorativní nálepku, naboť sami pohrdají kolektivní identitou a národní kulturou.

Filosofie, nebo spíše intelektualismus Václava Havla byl ryzím komediantstvím, s nímž dokázal své filosofické vzory, jež patrně vůbec nepochopil, dokonale komolit. Ovšem i toto „komolení“ deklamované z divadelních pódií bylo spíše „nejapným parafrázováním“ ve šroubovaných dialozích jeho podprůměrné dramaturgické tvorby. Pravého Heideggera nebo Patočku bychom v nich hledali opravdu jen těžko.

Kunderovi svobodní kostlivci

Pokud se Lévy ve svém označení Václava Havla za „duchovního otce národa“ krutě spletl pod vlivem západních médií, která z morálního zrádce národa učinila spasitele Čechů a Slováků od krutovlády komunistů, potom v případě Kundery lze velmi přesně usuzovat o Lévyho povaze na základě analogie. A platí to i obráceně.

Kundera je zářný příklad spisovatele, který při své ztrátě identity a pocitu příslušnosti k jakékoli společnosti či národu, jinými slovy při svém extrémně vypjatém individualismu, přispěl k obecnému morálnímu i kulturnímu rozkladu západní společnosti. Byť jeho vliv nelze přeceňovat. Nic proti lidem, kteří se cítí být ze své přirozenosti vyloučeni mimo generaci. Pokud je to výraz jejich geniality a dokážou myslet s dostatečným nadhledem, mohou být přínosem pro celé lidstvo. Nesmějí se však domnívat, že by měli ostatní lidi formovat ke svému obrazu. To první se Milana Kundery příliš netýká, to druhé ho vcelku dobře charakterizuje.

Svět podle Milana Kundery je místo, kam bylo lidské bytí vrženo bez vlastního přičinění a postrádá vyšší směrníky pro své chování i přirozenost. Včetně pohlavní identity. V daném smyslu tady můžeme mluvit o dekadenci či nihilismu. Levicový anarchista a striktní ateista kritizuje komunistické zřízení, z čehož nutně vyplývá, že jeho poselství musí být falešné. Autentická lehkost jeho bytí, k níž dospěl popřením všech morálních zásad a společenských omezení, je přitakání pomíjivé existenci plné různých ulehčení, iluzí a náhražek. Takový „pobyt ve světě“ nemá duchovní rozměr. Jak potom může být Kundera vydáván za duchovního otce? Jedině z úst stejně vyprázdněného a bezduchého egoisty.

Opravdu nesnesitelná lehkost bytí

Například postavy Kunderova románu „Nesnesitelná lehkost bytí“ nejenže postrádají duchovně transcendentální rozměr, ale jsou jim cizí i problémy, které obecně považujeme za určující pro lidskou přirozenost. Vrcholný spisovatelův pojem pro vyjádření charakteru společenského řádu je „kýč“. Pro Kunderu je kýč vše, co dává lidem důvod ke vzájemnosti a co utváří lidskou pospolitost jako něco nadřazeného jedinci. Kýč spatřuje i v rodinném štěstí. Jakýkoliv spojující duchovní obsah, jakákoliv duchovní autorita v něm vyvolává nudu a znechucení. Jedinou autoritou, byť prezentující se pouze knihami a nikoli politickou aktivitou jako Lévy, zůstává on sám ve svém odmítnutí všeho, co ho přesahuje.

A jaký je Kundera filosof, o tom svědčí citát z výše jmenované knihy: „Chvíle defekace (vyměšování) je každodenní důkaz nepřijatelnosti Stvoření. Buď anebo: buď je hovno přijatelné (a potom se nezamykejme na záchodě), anebo jsme stvořeni nepřijatelným způsobem.“

Tento citát není nahodilý ani okrajový. Kundera připisuje problematice defekace velkou váhu a věnuje jí celou kapitolu, v níž se většinou zaobírá ateistickými filosofickými úvahami. „Kult rodinného života jako nejvyšší hodnoty,“ píše Kundera, „musí nevyhnutelně vést ke zřeknutí se individuální aspirace.“ Jde údajně o určitou formu „zfalšovaného života“. Únik ze všech takovýchto „stereotypů“ potom znamená svobodu. A tak bych mohl pokračovat.

Všichni liberálové typu Lévyho či Kundery usilují o jeden globální svět nikoliv proto, že by v něm spatřovali následek posledních příčin pro jednotnou a univerzální společenskou stavbu, ale právě naopak, protože v každé morálně kulturní a duchovní stavbě spatřují „tíhu bytí“, již je třeba jednou provždy vymýtit z celého světa. A tito „liberasti“ (používám toto slovo jako příhodný neologismus pro lidskou úchylku v liberálním fanatismu) vnucují všem lidem na celé planetě, a v případě Lévyho i hrubou silou, svoje relativistické, nihilistické, subjektivistické a dekadentní pojetí lidských hodnot a vyprázdněného bytí, které nemůže skončit jinak, než pádem do otroctví.

Dotčený občan Babiš

Ale jak do toho všeho zapadá Andrej Babiš? Co má společného s naším třílístkem liberastů? Mnoho a zároveň skoro nic. Nevím, zda Babiš při rozhovoru s Lévym dobře věděl, kdo Bernard-Henri Lévy ve skutečnosti je. Příliš respektu mu však neprojevil. Zdá se, že ho považuje za povaleče v téže „žvanírně“, s jakou se potýká v českém parlamentu. Zato Česká televize se vůči Lévymu mohla přetrhnout servilností a protektorátní portál Forum24 nazval tohoto extrémně levicového a bezohledného globalizátora dokonce „slavným myslitelem“, aby nikdo nezapochyboval o váze jeho slov, když prohlásil, že naše země udělala v souvislosti s obhajobou národní svébytnosti „velký krok zpět“.

Podle našich zpravodajských médií zjevně není český občan dost liberálně vykořeněný, dostatečně bezzásadový a epikurejsky zvrácený. Všichni vlastenci a konzervativně smýšlející aktivisté jsou politická spodina, jako Okamura, jako Marine Le Penová a další údajní „populisté“. Samozřejmě, Lévy jim nemůže přijít na jméno, a Babiš, bohužel, kromě nepřátel útočících na jeho osobu nedokáže rozlišit, kdo je kdo. Ale dobrá zpráva je, že z Lévyho se takový Babišův nepřítel stal, protože na něho zaútočil nejen jako na politika, když ho nazval „populistou s oportunistickou tváří“, ale i jako na krajně povrchního byznysmena, když se poškleboval nad Babišovým vychloubáním se jeho firemními aktivy ve Francii.

V druhém ohledu je nutné dát Lévymu zapravdu. V prvním je však třeba podpořit Babišovu „ideologickou nevyzrálost“, s níž se nakonec sám vrhl do politiky a Bernarda-Henri Lévyho považuje za stejného žvanila, jako třeba Kalouska. Ti naši matadoři ideové levice i pravice udělali z parlamentní demokracie skutečně bezmeznou „žvanírnu“, z níž se odporem ježí chlupy po těle nejen Babišovi. Třeba zrovna takový Kalousek, kolik toho už navykládal, aniž by řekl jedinou podstatnou myšlenku, která by vrhla alespoň nějaké světlo poznání na náš zatuchlý politický dvorek.

Babiš je muž činu a moci. Babiš se rozhodl vzít vládu do svých rukou a zatím mu v tom nebrání jeho nezáludné přesvědčení, že pustou žvanírnou je politika sama o sobě. Jediné důležité jsou pro něho strany Má dáti a Dal. Zjevně ještě nepochopil, že i za své miliardy a tržní úspěch vděčí právě takovým „liberálním myslitelům“ a „hlasatelům svobody“, jako je Bernard-Henri Lévy. Až to pochopí, předá zpět své politické žezlo politickým žvanilům, s nimiž byl dosud vepři, a založí nějaký východní mozkový trust honosící se názvem „Pod praporem svobody a demokracie“. Aby i Češi a Slované pochopili, „co se sluší a patří“.

Ledažeby…

Radim Lhoták

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Sám proti „triumvirům“   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:31:20 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Trojjediný (viz 1) Andrej Babiš soustavně tvrdí, že v tomto státě je obecně možné objednat trestní stíhání. Důkazem má být kauza Čapí hnízdo. Tvrzení je součástí jeho mediální obhajoby proti sdělení obvinění, právě hrozícímu přerůst v obžalobu. Osobní vztah k věci oslabuje objektivitu jeho názoru. Nicméně přesto s ním nezůstal osamocený. Převzal jej mimo jiné prezident republiky Miloš Zeman a přidala se jeho poradkyně Marie Benešová, nyní ministryně spravedlnosti.

Vytvořili tak jakýsi triumvirát činitelů, spojených odmítavým názorem na vznik kauzy Čapí hnízdo a shodným pojmenováním formy jejího vyvolání. Kdyby Miloš Zeman nebyl prezidentem, ale řadovým občanem, jeho výroky by nestály za pozornost, protože o trestním řízení ví tak málo, že by své tvrzení nedokázal ve férové diskusi obhájit. Z té trojice mají punc věrohodnosti pouze výroky Marie Benešové, které přes svůj nesmlouvavě kritický postoj k ní musím přiznat profesionalitu zdatné obhájkyně. Ministryně spravedlnosti v tomto případě ví, o čem mluví. Ale právě proto je s podivem, že přejímá slovník Andreje Babiše.

Proti jejich tvrzením vystoupil dne 10. května 2019 na internetových stránkách Nejvyššího státního zastupitelství nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Dal průchod svému sklonu k mesiášství a možnost beztrestného objednání trestního stíhání rozhodně odmítl. Důrazem na vyloučení beztrestnosti objednání se jemně odlišil od vyjadřování „triumvirů“.

Zde se projevila slabina sklonu Andreje Babiše ke zkratovému vyjadřování, který mu v tomto případě prokazuje špatnou službu. Mluví přímo o objednání, ale podání, přijetí a splnění objednávky trestního řízení je těžko představitelné a bylo by obtížně prokazatelné, i kdyby k němu skutečně došlo. Z vlastní zkušenosti žádný takový případ neznám. Podezření mám pouze v případě z útoku na Úřad vlády z 13.června 2013, ale prokázat je nemohu. Kdyby si ale Andrej Babiš stěžoval na účelové vyvolání trestního stíhání, bylo by obtížné jeho názor zpochybnit. Z načasování vyvolání kauzy Čapí hnízdo lze s pravděpodobností blízkou jistotě vyvodit, že jde o účelovou špinavost, určenou k znehodnocení jeho politických úspěchů. Objednání v pravém smyslu slova by v tomto případě asi nikdo nedokázal, ale k vyvolání zneužití nástrojů trestního řízení k politickému účelu určitě došlo.

Účelové vyvolání trestního řízení určitě možné je a dochází k němu častěji, než veřejnost tuší, a to i ve věcech nesrovnatelně menšího významu než je kauza Čapí hnízdo. Účelová kriminalizace odpůrce je častá například při přetahování rozvádějících se rodičů o děti. Kdo zná mechanismy trestního řízení a najde skutečnosti, které by mohly vyvolat podezření z trestného jednání a „nakrmí“ jimi „stroj“ trestního řízení, může se dočkat toho, že se jeho kola roztočí a začnou drtit vybranou oběť. Dostane-li orgán činný v trestním řízení oznámení, které vypadá věrohodně, nemá jinou možnost, než začít konat. Záleží pak na tom, zda časem pozná, že mu oznamovatel podsunul nesmyslné obvinění, či zda jej věc zaujme natolik, že začne hledat a popřípadě samostatně vytvářet důkazy, které nesmysl přetvoří ve fikci spáchaného trestného činu.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. V několika článcích, dostupných na mém bloggu, o trestním řízení soudním, vedeném proti Shahramu Zadehovi & spol. u Městského soudu v Brně, jsem popsal provokaci svědka Jana Doležala, který pod dohledem policie podal u policisty Jana Šebka křivé trestní oznámení na vyšetřovatele Zadehova případu. Vyvolal tím kárné řízení proti policistům, nařknutým v trestním oznámení, ale také trestní stíhání Jana Šebka a advokáta, který jej k němu uvedl. Tím, že vložil do stroje křivé trestní oznámení, roztočil jeho kola. Zřejmá trestnost jeho počínání i netečnosti policistů, kteří je sledovali od počátku až do konce, nikoho neznepokojuje.

Je možné, že vývoj zahájeného případu lze ovlivnit využitím osobních kontaktů a účelové motivace orgánů. Příkladem může být kauza chomutovských fotovoltaických elektráren podnikatelského klanu Zemků. Na začátku bylo trestní oznámení, založené na náhodném zjištění, že přílohou žádosti o licence byly padělky revizních zpráv. Logické by bylo trestní řízení proti padělatelům. Ale profesionální posedlost vyšetřovatele a dozorujícího státního zástupce věc rozvinula v monstrproces, do něhož nakonec byly zataženy jako obžalované také předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková a její podřízená Michaela Schneidrová. Závažnost obžaloby účelově zdůraznil žalobce Radek Mezlík vědomě nepravdivým tvrzením, že Zemci žádali o licence, přestože elektrárny nebyly dokončeny ani zčásti. Věděl velmi dobře, že elektrárny byly dokončeny až na zcela nepatrné nedodělky, jež neměly vliv na jejich provozuschopnost. Ale z nějakých důvodů asi chtěl dosáhnout tvrdého potrestání obžalovaných, proto vědomě lhal a jeho lež vědomě akceptoval a přetavil v drastické tresty soudce Aleš Novotný. Kruté rozsudky senátu Aleše Novotného nad Alenou Vitáskovou a Michaelou Schneidrovou v dalším řízení neobstály, ale přesto jim přinesly nesmírné psychické utrpení a Michaela Schneidrová musela dokonce strávit sedm měsíců ve vězení. Za účelově vyvolané lze považovat i trestní stíhání Aleny Vitáskové kvůli jmenování bývalé nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké místopředsedkyní Energetického regulačního úřadu. Oznámení podal bývalý zaměstnanec společnosti ČEZ, která díky různým krokům Aleny Vitáskové přišla o hodně peněz. V jiném, dosud živém případě, podal stamilionový dlužník trestní oznámení na svého věřitele a zájem vyšetřujících policistů podporoval přísliby výhodného zaměstnání po jejich odchodu do civilu a darováním klobás a slivovice. Orgány činné v trestním řízení považovaly popsané ovlivňování policistů za neškodné. Dlužník nepravomocně dosáhl svého: není lepší obranou proti věřiteli než dostat jej za mříže. Malá investice do vstřícnosti policistů je mimořádně efektivní.

Vyvolání účelového trestního řízení proti veřejným činitelům je zvlášť nebezpečné, protože kromě katastrofických dopadů do osobních životů postižených má neblahý vliv na chod státu a politické a společenské dění. Obvinění vykonávají mimořádně náročné profese, samy o sobě odčerpávající jejich síly. Vedlejší zátěž tlaky z trestního řízení musí být dlouhodobě neúnosná. Alena Vitásková, nakonec pravomocně zproštěná, doplatila zdravotními potížemi. Denně vidíme na televizních obrazovkách důkazy o činorodosti a plném vytížení povinnostmi Andreje Babiše. Opakované zpochybňování jeho osobnosti kvůli trestnímu stíhání mu určitě práci neusnadňuje. K tomu všemu původci pronásledování obou zmíněných nepřihlíželi, když se rozhodli zaútočit. Samozřejmě, oba měli možnost zahodit výsledky svého úsilí, opustit funkce a věnovat se pouze obhajobě. Byl by to ale nepřijatelný trest za úspěch, nejspíš provázený vyklizením pole ve prospěch pidižvíků, kteří je nedokázali porazit v otevřeném střetnutí.

Tím ovšem nechci říci, že by měla kauza Čapí hnízdo vyšumět do ztracena. Pouze jsem poukázal na pochybnost výchozích úvah iniciátorů trestního řízení před podáním trestního oznámení. Když už se ale stalo a řízení probíhá, musí být dovedeno do konce podle pravidel právního státu.

Nedůvodné vyvolání účelového trestního stíhání by měl stát trestat, ale netrestá a obvykle ani po pachatelích nepátrá. Dodnes nikdo neví, kdo se pokusil o zničení politické kariéry bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka účelovým vyvoláním jeho trestního stíhání, které bylo zastaveno pravomocným usnesením státního zástupce. Důkazní situace tehdy dávala naději na zprošťující rozsudek. Po zastavení trestního stíhání vypukla dvouletá „válka žalobců“, která rozvracela státní zastupitelství a zpochybňovala důvěryhodnost tohoto úřadu v očích veřejnosti. Na ni navazoval pověstný proces sedmi žalobců na ochranu osobnosti proti Marii Benešové, který důvěryhodnosti justice neprospěl. Prvoplánovou příčinou vypuknutí zmíněných jevů bylo netransparentní ukončení trestního stíhání, ale prvotní bylo samo trestní oznámení, bez něhož by škodlivé následky nenastaly. Původci zmatků by zasluhovali potrestání.

Není mi známo, že by se v jiných evropských státech zneužívala k politickým účelům kriminalizace politických odpůrců v podobném rozsahu jako u nás .

Rubem účelového vyvolávání trestního řízení je naopak ochrana vybraných osob proti trestnímu stíhání. Nahrává tomu i skutečnost, že nárok občanů na objasnění a potrestání každého útoku proti jejich právům není ústavně právně zabezpečen. Klidně proto může spát skupina státních úředníků, kteří v r.2010 vydali směrnici, jež umožnila řadě fotovoltaických elektráren neoprávněně odčerpat ze státního rozpočtu možná až stamiliony Kč. O jejich klidné spaní se stará stejný žalobce Radek Mezlík, o němž jsem se zmínil výše. Klidně může spát skupina pachatelů z řad soudců a státních zástupců, kteří nepovolili obnovu procesu odsouzenému, když za jeho nespáchaný trestný čin byl pravomocně odsouzen jeho skutečný pachatel. Nad jejich beztrestností bdí Vrchní státní zastupitelství v Olomouci. Porušení zákona v neprospěch obviněného konstatoval Nejvyšší soud ČR rozsudkem, jednání pachatelů bylo vědomé a úmyslné a způsobilo škodu nejen jejich oběti, ale i státu, jenž vyplatil odškodné. Podle mého laického úsudku, ověřeného konzultacemi s několika trestními právníky, pachatelé asi naplnili skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Přesto se nenašel kárný žalobce, který by je poslal před kárný soud, ačkoli osloveni byli postupně všichni přicházející v úvahu. Když marně vypršela objektivní procesní lhůta kárného řízení a padlo trestní oznámení, skončilo založeno ad acta u NCOZ pod dohledem místně a věcně nepříslušného státního zastupitelství, do jehož rukou se věc dostala díky společnému úsilí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně.

Na pozadí výše uvedených poznatků soudím, že Pavel Zeman svým vystoupením maskoval neblahou skutečnost. Pojmenování jednotlivých prvků zla je prvním krokem, umožňujícím přijetí nápravných opatření. Z tohoto pohledu jeho projev napomáhá zakonzervování nepřístojností.

Jeho vystoupení má ale navíc svou stránku politickou, společenskou i ústavně právní. Není tak zlé jako trestní oznámení, které v souvislosti s kauzou „katarského prince“ podala tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová na popud občanského aktivisty Jana Šinágla na ministra Pavla Němce (po drsném policejním prověřování bylo odloženo). Nicméně jde o velmi závažný akt zpochybnění vysokých ústavních činitelů. „Triumvirové“ odvozují své postavení buď přímo od vůle voličů nebo od důvěry Poslanecké sněmovny, či v případě Marie Benešové od důvěry předsedy vlády a prezidenta republiky. Naproti tomu Pavel Zeman je podřízeným vlády, které vděčí za své postavení a má jí věrně sloužit. Jeho mesianistická snaha povyšovat státní zastupitelství i sebe osobně nad nadřazené státní orgány nemá oporu v Ústavě ani v zákonech a dokonce ani v zahraničních zkušenostech. Ve srovnání s „triumviry“ je jeho mandát nicotný. Přesto jej použil v jejich neprospěch a zastřel současně pravý stav v orgánech činných v trestním řízení. Nabízí se otázka, zda nezneužil svého postavení.

Je paradoxní, že souběžně lidé na demonstracích volají po jeho neodvolatelnosti. Žádný evropský stát nemá neodvolatelného nejvyššího státního zástupce či generálního prokurátora, pokud vůbec je taková funkce zřízena. V r. 2018 německý spolkový ministr spravedlnosti odvolal spolkového generálního prokurátora „na hodinu“ a nepotřeboval k tomu ani souhlas vlády. Ve Spolkové republice Německo a v Rakousku mají státní zástupci právní postavení státních úředníků. Postavení, kterého se pro státní zastupitelství dožaduje Pavel Zeman, asi neexistuje v žádném evropském státě.

1) Trojjediný = v jedné osobě předseda hnutí, předseda vlády, obviněný

Zdeněk Jemelík

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nalijme si čistého vína - Češi na členství v EU každý rok doplácí mnoho miliard!   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:25:37 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V souvislosti s blížícími se volbami do Evropského parlamentu ve veřejném prostoru stále více zaznívá, že členství v Evropské Unii se České republice vyplatí. Je tomu však skutečně tak? Podle všeho nikoliv...

Může za to ohromná byrokratické zátěž, která na občany členských států EU dopadá. Podle údajů samotné Evropské komise činí nepřímé náklady byrokratické zátěže 4 % hrubého domácího produktu (HDP), v případě České republiky je to tedy jen za uplynulý rok přibližně 200 miliard Kč!

Pro člověka, který se profesně nezabývá makroekonomií, je obtížné si pod tak velkým číslem představit něco hmatatelného. Když se však částka přepočítá na konkrétní statky, je vidět, že nepřímé náklady členství v EU jsou skutečně enormní (tedy „jakože fakt velký“, jak by řekl seriálový fotbalový bohém Julius Lavický). Posuďte sami...

Za 200 mld. Kč by bylo možné:

•objednat si 5714285714 točených piv kvalitnější značky, což je přibližně dvojnásobek roční spotřeby veškerého piva v celé ČR
•postavit téměř 460 Farem Čapí hnízdo
•uspořádat v Praze dlouho diskutované Olympijské hry
•postavit přibližně 1315 km dálnic, což je více, než činí celková délka současné dálniční sítě v ČR
•postavit ve Zlínském kraji 25 „nejmodernějších nemocnic na světě“ podle megalomanského projektu hejtmana Čunka
•postavit hyperloop z Prahy do Košic
•koupit téměř desetinu ze všech dosud vytěžených Bitcoinů
•koupit více než 23 tisíc sportovních letadel Cirrus SR 20 z volebního klipu koalice Svobodní, Liberland a Radostné Česko

Ve veřejném sektoru by pak bylo možné za tyto prostředky:

•nahradit kompletní roční výnos daně z příjmu fyzických osob
•splatit přibližně 11 % současného celkového veřejného dluhu ČR
•dalších 7 let hradit starobní důchody s možností úplně zrušit sociální pojištění
•dalších 35 let hradit slevy na jízdné pro studenty a důchodce zavedené Babišovou vládou bez důvěry Parlamentu
•dalších 37 let hradit všem školákům na prvním stupni ZŠ obědy zdarma...

Výše uvedené náklady jsou v reálné ekonomice rozděleny mezi veřejný i soukromý sektor a jen těžko lze říci, v jakém poměru. Co lze však říci s naprosto jistotou je, že na členství v EU Češi ve skutečnosti každoročně doplácí. Jinými slovy, nalijme si čistého vína - členství v současné podobě EU České republice neprospívá a nedává smysl v něm dále pokračovat.

Extrémně důležitý pro prosperitu České republiky je volný obchod s evropskými státy. Ten lze ovšem zajistit i bez nesmyslných regulací a byrokratických výmyslů unijních struktur, skrz členství v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA).

Státy EFTA přejímají do svého právního řádu odhadem pouze 10-20 % směrnic a nařízení EU. O každém jednotlivém legislativním aktu přitom tvrdě vyjednávají, samozřejmě s možností jeho transpozici do vlastního práva jednostranně odmítnout. Navíc mohou na rozdíl od členských států EU svobodně sami za sebe vyjednávat smlouvy o volném obchodu se třetími zeměmi.

Evropská Unie by se měla zásadně změnit a posunout se k modelu volné spolupráce států, praktikovaném v EFTA. Podpora tohoto názoru je naštěstí napříč EU stále silnější. Pokud se ovšem takovou změnu prosadit v příštím volebním období Evropského parlamentu nepovede, zbyde pro Českou republiku jediná možnost – odejít z EU „bez placení“ a následně vstoupit právě do EFTA. Ušetřené miliardy za nepřímé náklady mnohonásobně vynahradí všechny unijní dotace!

Autor: Dominik Hrubý

Zdroj: https://dominikhruby.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=713136
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Čeští muslimové opět začali šířit knihu od radikálního duchovního, která podporuje i ideologií Islámského státu   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:21:47 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na základě dlouhodobého monitorování aktivit českých islámistů jsme zjistili, že Ústředí muslimských obcí v ČR začalo opět šířit knihu Základy tauhidů, která je zdrojem islámského extremismu a je zakázaná v některých západních zemích. Například experti na prevenci islámského extremismu ve Velké Británií považuji tuto knihu za natolik nebezpečnou, že je zakázána její distribuce ve věznicích.

Máme potvrzeno, že se kniha šíří nejen mezi školáky navštěvující mešity, ale byla šířená i na stánku Ústředí muslimských obcí v ČR/Muslimské obce v Praze na veletrhu Svět knihy o tomto víkendu. U tohohle se usvědčili sami muslimové, když zveřejnili fotografií z veletrhu s komínkem knih Základy tauhidu.

Nadále budeme celou kauzu pozorně sledovat, vyhodnocovat a případné zjištěné informace poskytovat nejen orgánům českých bezpečnostních složek, ale i je medializovat zde na webu Eurabia. Tuto činnost můžeme provádět i díky podpoře těch z Vás, kdož nám přispíváte skrze podporu redakce Eurabia.cz, děkujeme.

Za monitorovací tým Lukáš Lhoťan / eurabia

Fotografie z profilu Muslimké obce v Praze na facebook - kniha označená kroužkem

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Máme právo na bezpečnost v ulicích! Máme právo bránit se rozmísťování imigrantů! Kaczyński   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:16:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Máme právo na bezpečnost v ulicích! Máme právo bránit se nucenému rozmísťování imigrantů!“, prohlásil včera na regionálním setkání v Bydgošti významný evropský politik a předseda strany Právo a spravedlnost Jaroslaw Kaczyński. S nadcházejícími volbami do EP varoval před konkrétními hrozbami přicházejícími z EU jako je přerozdělování imigrantů, zavedení eura, sexualizace dětí a útok na polské hodnoty a církev.

„Polsko musí zůstat polské a Poláci Poláky!“, prohlásil Kaczyński dále ohledně obrany před "útokem na polskost a vše co tvoří polské hodnoty". Stejně tak musíme hájit naše právo na výchovu našich dětí před degenerativními výchovnými programy, kdy se děti sexualizují už od kolébky a experimentuje se s jejich výchovou v homosexuálních soužitích. V Polsku musí právo chránit normální rodinu, zavelel do evropských voleb Kaczyński.

Zdroj: https://www.wprost.pl/kraj/10215637/kaczynski-o-obronie-przed-atakiem-na-kosciol-seksualizacja-dzieci-i-relokacja-uchodzcow.html
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Írán označil americkou letadlovou loď v Perském zálivu za „cíl“   
Pridal tk Pondělí 13 květen 2019 - 05:03:51 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Americká letadlová loď, která byla vyslána do Perského zálivu, je „cílem“. Prohlásil to velitel íránských vzdušných a kosmických sil Íránských revolučních gard Amir Ali Hajizadeh. O události informovala agentura ISNA.

Již dříve Hajizadeh vyhrožoval Spojeným státům „ránou do hlavy“, a to v případě, že se americká armáda pokusí použít sílu proti Íránu.

Podle jeho slov totiž letadlová loď, která má na palubě přinejmenším 40 až 50 letadel a až 6 000 vojáků, už není pro Teherán hrozbou, ale „cílem“.

„Hrozby se staly příležitostmi,“ uzavřel celou věc.

Poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost John Bolton před týdnem oznámil, že Spojené státy posílají k hranicím Íránu skupinu letadlových lodí Abraham Lincoln a bombardérů. Podle něj se jedná o „jasný signál íránskému režimu, že jakýkoliv útok na zájmy Spojených států nebo jejich spojenců se setká s rozhodným použitím síly“.

Eskalace situace probíhá na pozadí prohlášení íránských orgánů o záměru „ukončit plnění určitých závazků“ v rámci dohody o jaderném programu. Íránský prezident Hasan Rúhání navíc uvedl, že evropským zemím dává 60 dnů k vyjednávání. Takové informace byly předány Spojenému království, Francii, Německu, Číně a Rusku.

Zdroj: ISNA

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2611 sec,0.0629 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,656kB