Úterý 14 květen 2019
Na saúdské ropovody zaútočily drony   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 16:34:11 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Dvě ropné stanice byly napadeny drony v Saúdské Arábii. Informoval o tom ministr energetiky, průmyslu a nerostných zdrojů země Khalid bin Al-Falih.

Podle ministra útok, který vyvolal požár stanice č. 8, proběhl v úterý v době mezi 6:00 a 6:30.

Ministr také dodal, že nehledě na tento incident bude produkce saúdské ropy pokračovat „bez přerušení“.

Ropné stanice obsluhují hlavní východo-zapadní ropovod, který přepravuje ropu z ropných polí v provincii Aš-Šarkíja do přístavu Yanbu na západním pobřeží země.

K incidentu došlo jen několik dní poté, co ministr prohlásil, že poblíž SAE se dvě lodě jeho země staly terčem "sabotáže". Podle Reuters byla jedna loď na cestě, aby byla naložena saúdskou ropou, která měla následně směřovat do USA, kde se nacházejí zákazníci společnosti Aramco.

Zdroj: https://sptnkne.ws/myJQ


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vládní mafie: V kauze privatizace OKD jely úplně všechny politické špičky tehdejší vlády, máme důkazy!   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 16:26:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vládní mafie: V kauze privatizace OKD jely úplně všechny politické špičky tehdejší vlády, máme důkazy! Všichni znali skutečnou odhadní hodnotu státního podílu, a to více jak rok před prodejem OKD firmě Karbon Invest! Občané ČR byli okradeni vládami ČSSD ve spolupráci s polistopadovou mafií! Od kauzy dávají ruce pryč všichni, Andrej Babiš, opozice v parlamentu, policie, soudy! Zdeněk Bakala má status nedotknutelné osoby a žije si ve vile na břehu Ženevského jezera!

Redakce Aeronetu získala velmi zajímavé materiály, které se týkají kauzy privatizace OKD. Okruh vyšetřovatelů, kteří usilovně pracují na rozkrytí korupce a organizovaného zločinu v souvislosti s privatizací státního podílu v těžební společnosti OKD, nám předali informace a dokumenty, které jednoznačně a bez veškeré pochybnosti dokazují, že politické špičky vlád ČSSD v letech 2003 až 2004 připravily český stát o více jak 13 miliard korun, když nachystaly a posléze realizovaly prodej necelého polovičního státního podílu ve firmě OKD společnosti Karbon Invest. Dokumentace, kterou v tomto článku uvidíte, pochází z vyšetřovacího spisu, který je hlavním důkazem toho, že tehdejší politické špičky vlády úmyslně poškodily český stát o miliardy korun.

Dne 25. července 2003 česká vláda obdržela oficiální výroční závěrku OKD za rok 2002 na základě hodnocení společnosti Ernst & Young. Ta odhadla majetek OKD v hodnotě 47,832 miliard korun. Ovšem při cenách nemovitostí z 50 až 80. let minulého století. Tedy ve skutečnosti ještě daleko vyšší. Ve druhé zprávě ze dne 11. srpna 2004, tedy měsíc před privatizací 15. září 2004, byla na str. 21 vyčíslená hodnota majetku OKD po odečtu dluhů na 38,41 miliard.

Jedou v tom úplně všichni!

Od tohoto dne dané informace věděli jak Zdeněk Bakala, Viktor Koláček a Petr Otava, tak i čeští politici Vladimír Špidla, Stanislav Gross, člen Bakalovy skupiny “Lípa” Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek a další zainteresované osoby. Přesto tehdejší vláda Stanislava Grosse měsíc po této zprávě prodala státní podíl OKD 45,88% za směšných 4,1 miliard korun, tedy za pouhých 20% její skutečné hodnoty. Abychom si v tom utvořili pořádek a postupovali systematicky, pojďme si narýsovat základní postup a chronologickou strukturu příběhu.

•25. července 2003 – Špidlova vláda dostává konsolidovanou účetní závěrku OKD za r. 2002 na základě hodnocení poradenské agentury Ernst & Young o skutečné hodnotě OKD vyčíslené na 47,832 mld. Kč.
•12 listopadu 2003 – stát zahajuje exkluzivní jednání s firmou Karbon Invest.
•26. února 2004 – Fond národního majetku obdržel ocenění státního podílu 45,88% od VOX CONSULT na 2,08 mld. Kč.
•12. března 2004 – Komerční banka vypracovala tzv. „Náhled na možnou hodnotu minoritního podílu“. Ten vypočítal majetkovou účast státu dokonce ještě nižší na 1,419 mld. Kč.
•23. března 2004 – vláda souhlasila s návrhem Karbon Investem navýšenou cenou za minoritní podíl ve výši 2,25 mld. Kč (usnesení 264).
•30. dubna 2004 – Úřad pro ochranu hospodářské soutěže s tímto usnesením ale nesouhlasí a hovoří o ceně okolo 3,5 mld. Kč.
•4. srpna 2004 začíná svůj mandát vláda Stanislava Grosse
•11. srpna 2004 – Grossova vláda dostává výroční zprávu OKD za rok 2003 po odečtu dluhů za 38,41 mld. Kč (státní podíl 45,88% na 17,62 mld. Kč)
•15. září 2004 – vláda usnesením 904 rozhodla o privatizaci majetkové účasti státu s kupní cenou za 45,88% akcií 4,1 mld. Kč společnosti Karbon Invest, a.s., IČO: 25691431
•9. listopadu 2004 – společnost RPG Industries Public Limited se sídlem v Neocleous buiding v kyperském Limassolu koupila prostřednictvím společnosti Charles Capital, a.s. (vlastníkem byl Zdeněk Bakala) IČO: 25662341, dvoutřetinový podíl v Karbon Invest, a.s. To proběhlo pouhý týden po realizaci prodeje státu.
•27. ledna 2005 – Penta Finance posílá Evropské komisi stížnost na prodej menšinového podílu, neboť cena byla prý nižší než tržní. Evropská komise neshledala důvod k tomu případem se zabývat a stížnost uzavřela. To se stát dozvěděl 25. srpna 2006. Předtím 16. srpna 2006 vláda demisí končí svůj mandát.

Jak to tak bývá, v naší české kotlině vykotlané demokracie, ubozí policisté a státní zástupci na privatizační podvod podílu OKD nemohou najít důkazy. Rozhodli jsme se, že jim v tomto úsilí rádi pomůžeme. Platy mají malé, půjčky a hypotéky ale velké. Uvidíme, jak velké bude i jejich srdce a odvaha použít nové důkazy pro další vyšetřování. Důkazy, kterými disponujeme, jsou auditorské zprávy dokládající, jak vysoko hodnotila cenu OKD a.s., IČO: 26863154, mezinárodní poradenská společnost Ernst & Young.

Prestižní auditorská firma byla vykopnuta, protože ocenila OKD na moc velké peníze, které kupující nechtěl ani omylem zaplatit. A tak to hoši “vošéfovali”…

Jak jsme uvedli, tuto zprávu obdržela Špidlova vláda 25. července 2003, tedy rok před privatizací podílu OKD. Člen Bakalovy skupiny “Lípa” Bohuslav Sobotka se objevil na pražském protestu proti Marii Benešové. Zřejmě dostal také strach o nezávislost české justice. Musíme mu dát tentokrát za pravdu. V jeho případě česká justice totálně selhala. Pod tíhou důkazů už Bohuslav Sobotka nebude moci skučet před soudem, že nic nevěděl, protože tuto zprávu poradenské společnosti Ernst & Young čeští politici dostali celý rok před hlasováním o privatizaci podílu OKD. Celou dobu o ní věděli, ale prostě ji zatajili. Jejich zločin bude promlčený v roce 2024, tedy možná není ještě všechno ztraceno.

Ovšem tou nejlepší zprávou je, že pokud donutíme státní zástupce, aby tyto dokumenty zajistili a použili před soudem jako důkaz, tak podle privatizační smlouvy na OKD, se celý majetek OKD může vrátit do majetku státu, tedy i tzv. Bakalovy byty. Ani Zdeněk Bakala, Viktor Koláček, nebo Petr Otava se nebudou moci vymlouvat, že kupovali podíl OKD spolu s byty v dobré víře, protože všechny zainteresované osoby musely prokazatelně tyto dokumenty ze zákona znát dopředu, před uskutečněním prodeje, a vědět, že celá privatizace byl plánovaný kolosální podvod.

OKD byla “oceněna” stejnou metodou jako Škoda Transporation. Nepohodlní odborníci byli nahrazeni hochy, “se kterými se dá mluvit”…

Ernst & Young je mezinárodní poradenskou a auditorskou firmou. Je jednou z firem tzv. Velké čtyřky, což je označení, které se po celém světě používá pro čtyři největší poradenské firmy: Pricewaterhouse Coopers, KPMG, Deloitte a Ernst & Young. Tyto firmy mají dominantní postavení na světovém trhu auditorských a poradenských služeb a působí ve většině zemí světa. Všichni normální politici v západních demokratických zemích si od nich nechávají radit. Ernst & Young je rovněž aktivní v Číně i Rusku a jejích služeb používají i tamní firmy a vlády. Tedy Ernst & Young všude radí, má vysoký kredit, ovšem české ČSSD její kvalifikovaná poradenství příliš nevoněla.

A tak ji v roce 2003 vystrnadili z auditorství OKD a nahradili ji českou firmou. To je takový oblíbený “socanský” trik. Třeba při privatizaci plzeňské ŠKODA TRANSPORTATION a.s. zase vystrnadil Vladimír Špidla poradce JP Morgan a místo něj najal poradenství tří Slováků: Martin Kvietik, Peter Gabalec a Peter Ratkovský, a to pouhý měsíc před tím teprve přijeli do Prahy a založili si novou poradenskou firmu Ashby Commercial se sídlem na Britských Panenských ostrovech. To je prostě Česko! Úplně nejvíc! Tito Slováci vlastnili i firmu Slavia Capital a “poradili” Vladimíru Špidlovi. Švýcarští uhlobaroni a další mafiáni se napakovali. To byla privatizace ŠKODA TRANSPORTATION a.s. Ale zpátky k privatizaci podílu OKD a poradenské společnosti Ernst & Young.

Prodali OKD za jednu pětinu odhadní ceny a věděli o skutečné hodnotě OKD více jak rok předem!

Podle dokumentu z 25. července 2003 podepsaného firmou Ernst & Young tato společnost oceňuje majetek OKD rok před privatizací na 47,832 miliardy. Státní podíl 45,88% pak na 21,9 miliardy. Šlo o konsolidovaný výrok o hodnotě společnosti za podstatnou část OKD. Několik nevýznamných podílů dceřiných firem Ernst & Young dokonce nezapočítal, neboť podle něj nebyly důležité. Ovšem pro plánovaný privatizační podvod bylo toto ohodnocení velkou překážkou, protože bylo příliš vysoké. Proto se musel prestižní Ernst & Young z vládních služeb pakovat a místo ní nastoupili domácí rádci jako např. znalec Rudolf Doucha.

Ti podíl OKD mnohonásobně podhodnotili, a teď to bylo ono. Vláda Stanislava Grosse prodala státní podíl OKD dne 15. září 2004 za ušmudlaných 4,1 miliardy! Občane, žer! Tatáž Ernst & Young provedla o rok později v roce 2005 další odhad ceny OKD, tentokrát až za 52 mld. Kč, tedy za šestinásobek akcií, než za které podíl OKD stát rok předtím prodal.Jak jsme uvedli, státní podíl prodaný Bohuslavem Sobotkou tvořil 45,88%, čili rok po privatizaci už musel mít hodnotu 23,8 miliard korun. Pro přehlednost rekapitulujeme daná čísla:

•A: 25. července 2003 (rok před privatizací) poradenská společnost Ernst & Young hodnotí majetek OKD za 47,832 mld. Kč.
•B: Státní podíl OKD tvořil 45,88%, tedy 21,9 miliard z celkového majetku 47,832 miliard.
•C: Ve druhé zprávě z 11. srpna 2004 (měsíc před privatizací) samotní manažeři OKD vyčíslují majetek OKD po odpočtu dluhů na str. 21 za 38,41 miliard.
•D: Státní podíl 45,88% tedy tvoří 17,62 miliard.
•E: 15. září 2004 Grossova vláda prodala usnesením 904 státní podíl OKD v odhadované hodnotě 17,62 miliardy za pouhých 4,1 miliard [5].
•F: Rok po privatizaci Ernst & Young znovu provedla hodnocení majetku OKD za 52 miliard.
•G: Tedy v roce 2003 (rok před privatizací) byl majetek OKD 47,832 miliard, v roce 2004 (měsíc před privatizací) pak 38,41 miliard, a v roce 2005 (rok po privatizaci) už najednou 52 miliard.
•H: Státní podíl 45,88% tvořil v roce 2003 (rok před privatizací) 21,9 miliard, v roce 2004 (měsíc před privatizací) klesl na 17,62 miliard, v roce 2005 (rok po privatizaci) najednou stoupl na 23,8 miliard.

Pojďme tento dokument Ernst & Young (ke stažení zde: https://aeronet.cz/news/wp-content/uploads/01-Ucetni-zaverka-konsolidovana-2002-Ernst-Young.pdf ) ze dne 25. července 2003 podrobně rozebrat.

Důležité body jsme v dokumentu označili červeně:

Str. 2 – podpisy Ernst & Young
Str. 3 – hodnota OKD 47,832 miliard
Str. 18 – nemovitosti jsou počítané v pořizovacích cenách, tedy komunistických cenách
str. 24 – pozemky mají hodnotu 35 miliard
str. 26 – společnost OKD nemá dluhy, tedy má pouze maličké úvěry
str. 32 – společnost má směnky na banky za 4,7 miliardy
str. 48 – společnost má na konci roku 2002 7 miliard v hotovosti, směnkách nebo derivátech

Zločinné spiknutí a organizované schéma vyvedení státních aktiv OKD do soukromých rukou za úmyslně podhodnocenou sumu

Podívejme se na druhý dokument, tentokrát výroční zprávu za rok 2003, ke stažení zde: Důležité body jsme v dokumentu označili červeně:

Str. 2 – podpisy Ernst & Young
Str. 3 – hodnota OKD 47,832 miliard
Str. 18 – nemovitosti jsou počítané v pořizovacích cenách, tedy komunistických cenách
str. 24 – pozemky mají hodnotu 35 miliard
str. 26 – společnost OKD nemá dluhy, tedy má pouze maličké úvěry
str. 32 – společnost má směnky na banky za 4,7 miliardy
str. 48 – společnost má na konci roku 2002 7 miliard v hotovosti, směnkách nebo derivátech

Zločinné spiknutí a organizované schéma vyvedení státních aktiv OKD do soukromých rukou za úmyslně podhodnocenou sumu

Podívejme se na druhý dokument, tentokrát výroční zprávu za rok 2003, ke stažení zde. Tuto zprávu měla česká vláda k dispozici od 11. srpna 2004 s číslem oprávnění auditora 1163, tedy měsíc před privatizací uskutečněné 15. září 2004. Tato výroční zpráva totiž m.j. popisuje i hodnotu nemovitého majetku OKD. Zahrnoval byty, rekreační zařízení, ornou půdu, lesy, louky, jednoduše vše, co se z hodnoty OKD při privatizaci jaksi vypařilo. Uveďme, co všechno tvořilo majetek OKD měsíc před jeho prodejem.

Str. 42:

Výnosy z bytového hospodářství OKD za rok 2003 činí 1 434 075 000 Kč. Jen tuto část zaplatili OKD nájemníci jejich bytů v roce 2003! Celková hodnota nemovitostí OKD je 35 063 209 000 Kč.

Str.16:
•Orná půda a zahrady celkem 18 699 419 m2
•louky a pastviny celkem 2 536 559 m2
•hospodářské lesy celkem 746 691 m2
•chovné rybníky 241 692 m2
•zastavěné plochy 3 820 522 m2
•stavební pozemky 82 000 m2
•ostatní pozemky 29 174 000 m2
•celkem pozemky 55 301 795 m2
•celkem v pořizovací hodnotě 3 121 195 000 Kč (Podle zprávy je hodnota těchto pozemků společností Ernst & Young vyjádřená v době jejího pořízení, třeba v 50 letech za zlomkové komunistické ceny.)
•Objekty k bydlení 5 903 o zastavěné ploše 1 080 010 m2 (Zde musíme vysvětlit, že se jedná o počet objektů, nikoli bytů, ale domů zkolaudovaných k bydlení. Jedná se tedy o počet přidělených čísel popisných. Zastavěná plocha nepředstavuje obytnou plochu, nýbrž pouze zastavěnou plochu těmito domy.)
•Rekreační objekty 2 o zastavěné ploše 99 m2
•Rekreační objekty pronajaté 87 o zastavěné ploše 83 000 m2
•Objekty k podnikání 2343 o ploše 1 645 050 m2
•Celková hodnota nemovitostí 14 926 239 000 Kč (Hodnota těchto všech staveb je opět vyjádřená v pořizovacích komunistických cenách.)
•A k tomu všemu Důlní díla 9 818 918 000 Kč
•Souhrn nemovitého majetku v pořizovacích cenách tvořil celkem 24 045 690 000 Kč.

Na str. 19 se v kolonce “celkem” vpravo dole uvádí, že hodnota finančního majetku OKD (pouze finance bez majetku) činí 13 893 639 000 Kč. Tedy 13,8 miliard korun pouze akcií, bankovních účtů, pohledávek atp. Na str. 20 je stanovená hodnota důlních děl a nemovitostí na 24,471 miliard, tzn. byty 14,426 miliard a důlní díla za 10 miliard. Dále 3,1 miliard za pozemky orné půdy. Z těchto čísel vypočteme jednoduše souhrnnou hodnotu nemovitého a finančního majetku OKD měsíc před privatizací. 13,8 (finanční majetek) + 24,4 miliard (důlní díla a byty) + 3,1 miliard (pozemky orné půdy) = 41,3 miliard celkového majetku OKD.

Bohuslav Sobotka i Miroslav Kalousek věděli, jaká je skutečná cena OKD . Tuto zprávu měla česká vláda k dispozici od 11. srpna 2004 s číslem oprávnění auditora 1163, tedy měsíc před privatizací uskutečněné 15. září 2004. Tato výroční zpráva totiž m.j. popisuje i hodnotu nemovitého majetku OKD. Zahrnoval byty, rekreační zařízení, ornou půdu, lesy, louky, jednoduše vše, co se z hodnoty OKD při privatizaci jaksi vypařilo. Uveďme, co všechno tvořilo majetek OKD měsíc před jeho prodejem.

Str. 42:

Výnosy z bytového hospodářství OKD za rok 2003 činí 1 434 075 000 Kč. Jen tuto část zaplatili OKD nájemníci jejich bytů v roce 2003! Celková hodnota nemovitostí OKD je 35 063 209 000 Kč.

Str.16:

•Orná půda a zahrady celkem 18 699 419 m2
•louky a pastviny celkem 2 536 559 m2
•hospodářské lesy celkem 746 691 m2
•chovné rybníky 241 692 m2
•zastavěné plochy 3 820 522 m2
•stavební pozemky 82 000 m2
•ostatní pozemky 29 174 000 m2
•celkem pozemky 55 301 795 m2
•celkem v pořizovací hodnotě 3 121 195 000 Kč (Podle zprávy je hodnota těchto pozemků společností Ernst & Young vyjádřená v době jejího pořízení, třeba v 50 letech za zlomkové komunistické ceny.)
•Objekty k bydlení 5 903 o zastavěné ploše 1 080 010 m2 (Zde musíme vysvětlit, že se jedná o počet objektů, nikoli bytů, ale domů zkolaudovaných k bydlení. Jedná se tedy o počet přidělených čísel popisných. Zastavěná plocha nepředstavuje obytnou plochu, nýbrž pouze zastavěnou plochu těmito domy.)
•Rekreační objekty 2 o zastavěné ploše 99 m2
•Rekreační objekty pronajaté 87 o zastavěné ploše 83 000 m2
•Objekty k podnikání 2343 o ploše 1 645 050 m2
•Celková hodnota nemovitostí 14 926 239 000 Kč (Hodnota těchto všech staveb je opět vyjádřená v pořizovacích komunistických cenách.)
•A k tomu všemu Důlní díla 9 818 918 000 Kč
•Souhrn nemovitého majetku v pořizovacích cenách tvořil celkem 24 045 690 000 Kč.

Na str. 19 se v kolonce “celkem” vpravo dole uvádí, že hodnota finančního majetku OKD (pouze finance bez majetku) činí 13 893 639 000 Kč. Tedy 13,8 miliard korun pouze akcií, bankovních účtů, pohledávek atp. Na str. 20 je stanovená hodnota důlních děl a nemovitostí na 24,471 miliard, tzn. byty 14,426 miliard a důlní díla za 10 miliard. Dále 3,1 miliard za pozemky orné půdy. Z těchto čísel vypočteme jednoduše souhrnnou hodnotu nemovitého a finančního majetku OKD měsíc před privatizací. 13,8 (finanční majetek) + 24,4 miliard (důlní díla a byty) + 3,1 miliard (pozemky orné půdy) = 41,3 miliard celkového majetku OKD.

Bohuslav Sobotka i Miroslav Kalousek věděli, jaká je skutečná cena OKD

Na str. 21 se uvádí, že má OKD dluhy ve výši 4 miliard. Na této str. 21 se pod podtrženým nadpisem “stav majetku” dále popisuje, že stav majetku s odpočtem dluhů ve výši 38,410 miliard korun. Černé na bílém se tu uvádí majetek OKD 38,410 miliard, ze kterého exministr financí Bohuslav Sobotka a expředseda rozpočtového výboru Miroslav Kalousek prodávali měsíc poté podíl 45,88% za směšných 4,1 miliardy, přičemž reálná hodnota byla 17,62 miliard! Tedy opět drobná rekapitulace, abychom se v tom neztratili. Občane, žer!

A: Ve zprávě Ernst & Young z 25. července 2003 (rok před privatizací) uvádí hodnotu OKD na 47,88 miliard (tedy státní podíl 45,88% tvořil 21,9 miliard). Tento odhad zpracovala jedna ze čtyř nejlepších auditorských společností na světě. K tomu ještě doplnila, že popisuje pouze v pořizovacích cenách tedy komunistických.

B: Ve druhé zprávě z 11. srpna 2004 (měsíc před privatizací) je celková hodnota OKD vyčíslená na 38,41 miliard (tedy státní podíl 45,88% na 17,62 miliard). Samotní manažeři OKD Viktor Koláček a Petr Otava na skutečnou hodnotu OKD upozorňovali v této zprávě vládu. Tím dokazovali, jak zatraceně dobře věděli, že se plánovala levárna, a jistili se, aby je později nezavřeli. Viktor Koláček i Petr Otava vládu veřejně upozornili na skutečnou hodnotu OKD 38,41 miliard, čímž se vyvázali z odpovědnosti za podhodnocení ceny českou vládou, jmenovitě exministrem financí, členem Bakalovy skupiny “Lípa” Bohuslavem Sobotkou a expředsedou rozpočtového výboru Miroslavem Kalouskem.

Viktor Koláček a Petr Otava v roli nastrčených prostředníků, aby skutečný kupec nemusel dodržet slib ohledně prodeje hornických bytů

Podívejme se na tuto zprávu zblízka. OKD mělo 5 903 bytových domů pro horníky a v nich mělo 43 083 bytů. Jeden byt se v Ostravě prodával průměrně za 500 000 korun v roce 2003. My budeme počítat pouze 400 000 tržní cenu. Vyjde nám výsledek 17,6 miliard korun, tedy daleko více než tvoří souhrn všech administrativních, bytových, podnikatelských, obchodních a rekreačních jednotek.

Takovou nehoráznost a informace o skutečné hodnotě OKD měla česká vláda k dispozici dva měsíce před privatizací OKD, a naprosto ji ignorovala a utajila! Zprávu znali také privatizátoři Viktor Koláček, Petr Otava i Zdeněk Bakala. Žádný státní zástupce není přitom schopen jako tyto dokumenty najít a všem je u soudu omlátit o hlavu. Některé dokumenty jsou dokonce podepsané samotnými privatizátory OKD! Občane, žer! Všichni věděli, co privatizovali, a že se jednalo o podvod! Dokumenty jsou s podpisy, razítky a datumy, od kdy je měla česká vláda k dispozici.

Jenom miliardu by česká vláda získala na zadržených dividendách! OKD byla prosperující společností, která vydělávala na jedné akcii 38,43 korun v roce 2003 a výhled byl pozitivní. Vláda prodala jednu akcii za necelých 368 korun, tedy za hodnotu 10 let výnosu z akcie. To nepočítáme její hodnotu a nevyplacené dividendy! Čeští politici všechno věděli. Věděli, že znalecký posudek byl fake. Jeho zpracovatelé měli k dispozici veškeré dokumenty. Pokud tvrdí, že je neměli, jednoduše lžou.

Dokumenty totiž mají ISO a certifikáty té nejlepší světové kvality. Jsou obsažené ve výroční zprávě zveřejněné 11. srpna 2004, konkrétně na str. 23, tedy měsíc před privatizací. V textu od str. 20 se uvádí, že OKD je velmi úspěšná společnost. Přesto Grossova vláda prodala velmi úspěšnou společnost za pouhou jednu pětinu její hodnoty! Abychom pochopili nesmyslnost prodeje akcií OKD za jejich desetiletý dividendový výnos, použijeme údaje společnosti Apple z roku 2019.

Výpočet prodejní ceny OKD by v Číně přivedl vládu za takový prodej státních aktiv před popravčí četu

Apple v květnu 2019 oznámil, že bude díky pozitivnímu výsledku hospodaření vyplácet dividendu ve výši 73 centů. Apple vyplácí dividendy čtvrtletně, tedy roční dividenda by měla mít čtyř násobnou hodnotu. Tedy pokud by Bohuslav Sobotka privatizoval Apple podle své geniální logiky prodat akcie za desetinásobek roční dividendy, prodal by jednu akcii Apple za 29,2 dolarů. Hodnota jedné akcie Apple na americké burze je přitom letos v rozmezí 160-185 dolarů. Idiotství logiky Špidly, Grosse, Sobotky, Kalouska a dalších banditů je tedy naprosto zřejmé! Zároveň jistě chápete, že s těmito ekonomickými guru ve vládě nemůžeme západ nikdy dohnat! Tento údaj jsme naschvál převzali z Bakalo-novin.

Jak jsme uvedli v úvodní časové ose, dne 9. listopadu 2004 společnost RPG Industries se sídlem v Neocleous buiding v kyperském Limassolu koupila prostřednictvím společnosti Charles Capital, a.s. (vlastníkem byl Zdeněk Bakala) dvoutřetinový podíl v Karbon Invest, a.s. To se odehrálo pouhý týden po realizaci prodeje státu. Policie je přesvědčená, že Viktor Koláček s Petrem Otavou figurovali v pozici bílých koňů, kteří zastupovali Zdeňka Bakalu v roli prostředníků z toho důvodu, aby Bakala nemusel dodržet sliby dané státu ze strany Koláčka a Otavy, které byly učiněny před nákupem státního podílu 45,88%. To se nakonec potvrdilo, když Zdeněk Bakala neprodal havířské byty nájemníkům, jak původně stát požadoval po Koláčkově a Otavově Karbon Investu, ale namísto toho byly nemovitosti převedeny na společnost RPG Byty, Bakalovu dceřinou společnost RPG Industries v kyperském Limassolu.

Stát tak přišel minimálně o 13,5 miliard (17,62 – 4,1) kvůli podhodnocené ceně a navíc havíři na Ostravsku byli připraveni o nákup bytů do soukromého vlastnictví. V privatizační smlouvě se Bakala zavázal, že v případě prodeje bytů je přednostně nabídne nájemníkům za netržních podmínek. Společnost RPG Byty, nyní tedy Residomo, ale byty neprodávala, zato v roce 2015 změnila majitele celá firma. Změnu vlastníka firmy RPG Byty pak v roce 2015 schválil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Šlo evidentně o dokončení podvodné privatizace OKD a hornických bytů. RPG byty jen za rok 2015 vynesly 461 milionů korun, ze kterých si Zdeněk Bakala a jeho společník Petr Kadas nechali vyplatit 261 milionů korun na dividendách.

Vyvádění peněz z OKD a europoslanci v Bakalových firmách

Zdeněk Bakala vyplácel dividendy a vyváděl peníze z OKD přes společnost NWR, kterou ovládal, a to i v době, kdy společnost byla v útlumu. Zatímco polské doly profitovaly a byly na vrcholu produkce, na Ostravsku bylo do omrzení lidem vtloukáno do hlav, že uhlí bylo v útlumu a muselo se propouštět. V roce 2018 skončilo další soudní stání v kauze OKD. Zdeněk Bakala se k soudu opět nedostavil.

Ve statutárních orgánech OKD a.s. najdeme mezi lety 2005-2009 současného europoslance Evžena Tošenovského (ODS). Náklonnost Zdeňka Bakaly k ODS je dlouholetá, protože v roce 2010 přispěl ODS na volební kampaň částkou 15 milionů korun stejně, jako přispěl TOP 09, které věnoval 7,5 mil. korun. Evžen Tošenovský ale nebyl jediným, který jako europoslanec figuroval v podvodně prodané OKD.

V prosinci 2004, tedy v době vyjednávání našich přístupových dohod s EU, Pavel Telička spoluzaložil lobbistickou společnost BXL Consulting v Bruselu, které byl spolumajitelem a ředitelem. Od 11. září 2007 se Pavel Telička stal také členem představenstva Bakalovy těžařské společnosti New World Resources (NWR) se sídlem v Londýně, pod kterou spadalo i OKD. Dokonce Zdeněk Bakala si tehdy pochvaloval, jak ho těšilo, že do představenstva New World Resources přicházely tak výrazné osobnosti. Hezké chucpe, že?

Od prosince 2008 do prosince 2011 byl Pavel Telička navíc členem dozorčí rady společnosti RPG Byty. To nevymyslíš! Jak jsme uvedli, v Poslanecké sněmovně je k této kauze také zřízená speciální vyšetřovací komise, která si Zdeňka Bakalu, Bohuslava Sobotku a Pavla Teličku dokonce předvolala k výslechu. Ten u Pavla Teličky proběhl 11. října 2018. Jeho otec František Telička byl mimochodem spolupracovníkem StB s krycím jménem Terno (č. svazku 19733 a 125106), působil na kubánském oddělení velvyslanectví ČSSR ve Washingtonu. Synové sice za otce nemohou, ale znáte to s tím jablkem a padáním od stromu.

Dnes Zdeněk Bakala vlastní mnoho nemovitostí. Jeho soukromý letoun vyrobený v roce 2007 a o dva roky později uvedený do provozu stojí 40 milionů dolarů (cca 800 milionů korun). Parkuje v hangáru v Ženevě, a když je stroj volný, společnost, která jej spravuje, ho nabízí k pronájmu. A to buď pro 12 pasažérů v sedě, nebo v noční variantě se dvěma ložnicemi a sedmi lůžky.

Ve Švýcarsku, na břehu jezera, s tryskáčem v hangáru, na odpočinku po zasloužené práci v zemi Česko, které už bylo oškubáno o fšecko…

Ve švýcarském městečku na břehu Ženevského jezera stojí vila o třech nadzemních podlažích. Výpis z katastru roku 2014 uvádí odhad hodnoty nemovitosti v přepočtu 63 milionů korun. Skutečná tržní cena může být podle místních realitních makléřů klidně desetinásobná. Do Švýcarska se Bakalovi oficiálně odstěhovali v roce 2011, a tomu, že žijí právě v této vile, nasvědčují obchodní dokumenty, v nichž Zdeněk Bakala uvádí toto bydliště.

Dále uveďme třeba šumavskou Modravu, okr. Klatovy, která má šedesát stálých obyvatel. Říká se, že aby na daních odvedli to, co jeden z nich miliardář Zdeněk Bakala, musel by každý zaplatit asi devět milionů korun. Zdeněk Bakala získal pozemek na Modravě č. p. 14 podivně. Nejprve připadl Pozemkovému fondu a pak Modravě, která ho Zdeňku Bakalovi prodala, i přes počáteční pochybnosti starosty. Ten se podle své sekretářky zařekl, že s novináři už nepromluví. Nicméně z předchozích vyjádření starosty vyplývá, že na Zdeňka Bakalu zpočátku vlídně nepohlížel. Peníze to zlomily.

Zdeněk Bakala odstranil původní stavbu určenou pro pohraničníky, a jak už bývá zvykem, obecní pokladnu zaplavil penězi. Bakala vlastní také palác na pražském Loretánském náměstí, což je lukrativní adresa na Hradčanech. Po letech tahanic, odvolání a námitek dostal miliardář Zdeněk Bakala stavební povolení, aby mohl začít opravovat palác na pražském Loretánském náměstí, jde momentálně asi o největší stavební projekt na Hradčanech. Dále společnost Zdeňka Bakaly Luxury Brand Management, IČO: 25700065, která obchoduje s luxusní módou, procházela rozsáhlými změnami a zbavila se některých luxusních značek.

Nasypáno dostali všichni, kteří se podíleli na zmanipulovaném prodeji OKD?

Dříve měla 28 butiků, teď jí zbylo jen 16 prodejen. Podle zdrojů z trhu by se Bakala LBM rád zbavil, ale nemá kupce. Firma LBM Bakalovi od začátku existence prodělala 700 milionů korun a od vzniku nezažila zisk. Na firmu od začátku dohlíží Bakalova manželka Michaela Bakala (za svobodna Maláčová). Do srpna 2005 v LBM působil známý pražský lobbista Ivo Rittig. Opět se potvrzuje, že jde o celou organizovanou skupinu navzájem provázané mafie, na což jsme poukazovali v investigaci kolem financování části prezidentské kampaně Jiřího Drahoše zde: https://aeronet.cz/news/cinska-mafie-se-dostala-az-do-okruhu-financovani-volebni-kampane-jiriho-drahose-prezidentskemu-kandidatovi-lepsolidi-pristalo-na-volebnim-uctu-13-milionu-korun-od-osob-napojenych-na-tvrdika/ . Hydra má mnoho hlava a mnoho chapadel.

Pro pořádek jmenujme výčet médií. V roce 2006 získal Bakala podíl v časopise Respekt. V srpnu 2008 koupil většinový podíl firmy Economia, která vydává deník Hospodářské noviny a několik desítek odborných časopisů. V roce 2013 koupil společnost Centrum Holdings provozující mj. freemailové služby. Economia a Centrum společně utvořily firmu s více než sedmi sty zaměstnanci a ročním obratem přes jednu miliardu korun.

Podívejme se teď, kteří politici na podvodném prodeji podílu OKD nesli odpovědnost, byli součástí tehdejší vlády:

•JUDr. Stanislav Gross (ČSSD) – na pravdě Boží
•Pavel Dostál – na pravdě Boží
•Mgr. Bohuslav Sobotka (ČSSD) tehdejší ministr financí a člen Bakalovy skupiny Lípa
•Ing. Zdeněk Škromach (ČSSD) je teď poradcem ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové za 350 Kč na hodinu.
•Ing. Milan Urban (ČSSD) – teď radí Janu Hamáčkovi za 250 Kč na hodinu
•Mgr. František Bublan (ČSSD)
•Ing. Jiří Paroubek (ČSSD, LEV)
•JUDr. Petra Buzková (ČSSD)
•MUDr. Milada Emmerová (ČSSD)
•Ing. Jaroslav Palas (ČSSD) – má vyděláno
•Ing. Martin Jahn – jaká náhoda, zmizel do Číny
•JUDr. Pavel Němec (US DEU)
•JUDr. Karel Kühnl (US DEU)
•Ing. Milan Šimonovský (KDU-ČSL)
•JUDr. Cyril Svoboda (KDU-ČSL)
•JUDr. Jaroslav Bureš – je předsedou Vrchního soudu v Praze. Hezké chucpe.
•Vladimír Mlynář – radí Petru Kellnerovi
•RNDr. Libor Ambrozek – předseda Českého svazu ochránců přírody na dotacích

V této partě nesmí chybět bývalý křesťanský bratr a znalec alkoholu Miroslav Kalousek, mezi poslanci řečený “tibetský nalejláma”, který byl tehdy předsedou rozpočtového výboru. Když se v poslanecké sněmovně hlasovalo o zřízení vyšetřovací komise o privatizaci OKD, jediným ze všech poslanců, který zvedl ruku proti zřízení této komise, byl právě spravedlivý a zodpovědný hospodář Miroslav Kalousek. No to jsou věci, Miroslav Kalousek nechtěl vyšetřovat čachry kolem privatizace OKD, věřili byste tomu?!

Korupce politických špiček ČSSD a podnikatelská mafie, která již získala ukotvení a stabilitu zločinného syndikátu

Tito všichni práskaní politici tehdy seděli za naše peníze v parlamentu a ani nehlesli proti podvodnému prodeji podílu OKD. Zprávu Ernst & Young měli k dispozici. U koryta vysmátě chrochtají dále a hýkají, abychom je znovu zvolili. Neuvěřitelných 15 let po podvodném prodeji podílu OKD stále posedávají v poslanecké sněmovně. Ke konci článku uvádíme jeden kouzelný, veřejný odkaz na sbírku listin společnosti OKD, ze které jsme tyto dokumenty čerpali.

První konsolidovanou účetní závěrku vypracovanou na základě hodnocení Ernst & Young z 25. července 2003 (rok před privatizací) najdeme zde: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=15013712&subjektId=521045&spis=816352 ,druhou zprávu z 11. srpna 2004 (měsíc před privatizací) pak zde: https://or.justice.cz/ias/ui/vypis-sl-detail?dokument=15013774&subjektId=521045&spis=816352 . Je skutečně pitoreskní, že tyto zprávy jsou veřejně k dispozici komukoli z nás. Všichni si je můžeme stáhnout, není to vůbec nic tajného. Ale navzdory tomu banda politiků, soudců, státních zástupců a mafie nebyla schopná tyto zprávy zajistit, předložit k soudu, a otřískat je všem o hlavu. Tehdejšímu ministru financí, členu Bakalovy skupiny “Lípa” Bohuslavu Sobotkovi, někdejšímu předsedovi rozpočtového výboru Miroslavu Kalouskovi a mnoha dalším.

Všichni kryjí Zdeňka Bakalu, protože v tom jedou všichni společně a musí držet basu

Všichni měli tyto obě zprávy na očích. Kolik soudních šetření a vládních komisí zkoumající podvodnou privatizaci OKD proběhlo, ale žádný státní zástupce, vyšetřovatel ani politik necitoval zprávu auditorské společnosti Ernst & Young, přestože ji měli všichni k dispozici, dokonce volně stažitelnou ve sbírce listin na Internetu. Co všechno je v české vykotlané demokracii možné? Ohromná klika mafiánů! Tato klika ale nezahrnuje pouze manažery OKD vč. Zdeňka Bakaly, ale především exponované politiky, lobbistické skupiny, a zákulisní kmotry – úhrnem tedy mafii. Evžen Tošenovský, Pavel Telička, Zdeněk Bakala nebo Ivan Rittig ve strukturách společností Bakalova impéria. Občane, žer!

Ovšem v dnešním polistopadovém systému se mafiánské vedení přeformátovalo do ekonomické, hospodářské a politické moci, a tak skuteční bossové a kápové působí přímo ve vládních strukturách na nejvyšších pozicích. Pojem “mafie”, v původním slova smyslu, lze použít už jenom na její nejnižších výkonných patrech. Skutečné vedení současných mafií je rozeseto v nejvyšším politickém spektru, a tomu se již neříká mafie, ale je to již “syndikát”, tedy organizovaný zločin prorostlý do politických, bezpečnostních, ekonomických a soudních struktur. Proto již nelze mluvit jen o mafii, ale přímo o zločinném syndikátu.

V nejvyšším řídícím centru už nehledejme mafiány, ani ctihodné muže.. Dnes jsou to podnikatelé (oligarchie), politici, poslanci, bankéři a soudci. Všechno je součástí stále téhož procesu. Mafie představuje politické křídlo moci, které se větví do mezinárodních a celosvětových procesů. Veškeré mafie ukotvené v architektuře systémů se snaží různými metodami a sofistikou dostat k penězům pro posílení svého vlivu a moci. Jakéhosi vlastního paralelního řídícího systému s vlastními pravidly.

Kauza OKD stejně jako kauza fiktivních čínských investic v našich předchozích investigacích tvoří střípek celosvětové mafiánské moci, která si upevňuje své pozice nezničitelnosti. A proto ten výkřik “Občane, žer!” v parafrázi na mafiánské heslo nabývá děsivého rozměru v ČR, protože občan si to všechno pěkně vyžere, všechno a do posledního drobku, co mu nadrobí mafie a syndikát, který ovládá mocenské řízení v ČR po roce 1989.

-VK-
Šéfredaktor AE News


Zdroj: https://aeronet.cz/news/vladni-mafie-v-kauze-privatizace-okd-jely-uplne-vsechny-politicke-spicky-tehdejsi-vlady-mame-dukazy-vsichni-znali-skutecnou-odhadni-hodnotu-statniho-podilu-a-to-vice-jak-rok-pred-prodejem-okd/



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pentagon je ochoten poslat 120 tisíc vojáků na odpor Íránu   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 10:52:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Úřadující ministr obrany USA Patrick Shanahan předložil obnovený vojenský plán, který předpokládá poslání až 120 tisíc vojáků na Blízký východ, pokud Írán urychlí vývoj jaderných zbraní, nebo zaútočí na americké vojáky, píše list The New York Times s odvoláním na několik amerických úředníků odpovědných za národní bezpečnost, kteří byli obeznámeni s novým plánem.

Jak píše list, Shanahan předložil tento plán na schůzce hlavních asistentů amerického prezidenta Donalda Trumpa pro národní bezpečnost 9. května.

Nový plán byl sepsán na nátlak „jestřábů“ v čele s Trumpovým poradcem pro národní bezpečnost Johnem Boltonem, dodává NYT.

Podle informací listu počet vojáků, který se v plánu uvádí, šokoval mnohé z těch, kdo se s ním obeznámili, protože přibližně stejný počet amerických vojáků se zúčastnil vpádu do Iráku v roce 2003.

Obnovený plán přitom nepředpokládá pozemní operaci proti Íránu, pro niž by bylo třeba mnohem více vojsk, píše The New York Times.

USA dříve oznámily prudký růst hrozby ze strany Íránu a v této souvislosti poslaly do regionu útočnou skupinu lodí a strategické bombardéry.

Zdroj: The New York Times

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Trump se přibližuje k červené čáře – vojenskému konfliktu s Íránem   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 05:00:04 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
8. května je tomu rok od okamžiku, kdy se prezident USA Donald Trump rozhodl odstoupit od jaderné dohody s Íránem. Riziko ozbrojené konfrontace mezi Íránem a USA se v současné době stává hlavním tématem v objasnění událostí na Blízkém východě.

5. května Trumpův úřad oznámil, že americká úderná letecká skupina míří do Perského zálivu. Následujícího dne několik íránských informačních agentur naznačilo, že v Teheránu poukazují na výročí odstoupení USA od jaderné dohody odmítnutím pokračovat dál v jejím dodržování.

Podle slov Johna Boltona, poradce prezidenta USA pro národní bezpečnost má rozšíření americké vojenské přítomnosti v Perském zálivu upozornit Írán, že Spojené státy budou na jakoukoliv agresi proti americkým vojákům reagovat silou. Íránská Nejvyšší rada národní bezpečnosti (SNSC - Supreme National Security Council) vyhodnotila Boltonovu hrozbu jako „nesmyslný” pokus o rozšíření hranic psychologické války. Tiskový mluvčí SNSC Keyvan Khosravi označil Boltonovo prohlášení za “vychloubání” a poznamenal, že Trumpovu poradci „nestačí znalost vojenské a bezpečnostní problematiky”.

V současné době není v oblasti operací Centrálního velení USA na Blízkém východě žádná letadlová loď. Úderná skupina letadlové lodi „Abraham Lincoln” se teď nachází ve Středozemním moři; dříve bylo v plánu poslat ji do Perského zálivu, ale sotva může být řeč o rychlejším přiblížení letadlové lodi „Abraham Lincoln” k íránským břehům.

Obavy z vojenské rétoriky Bílého domu však rostou. Hlavním architektem přísnější politiky vůči Teheránu je John Bolton. The Politico píše, že Trump se přiblížil k vojenskému konfliktu s Íránem více než kdykoliv dříve za období svého prezidentského úřadu. Úřadující ministr obrany USA Patrick Shanahan označil rozhodnutí urychlit vyslání letadlové lodi „Abraham Lincoln” ze Středozemního moře k íránským břehům za „prozíravé přemístění aktiv v reakci na známky reálné hrozby ze strany Íránu”.

Odborníci upozorňují na nebezpečné stanovisko ministra Pompea. Jeho odpověď na žádost novinářů o vyjasnění vojenského nasazení byla vágní. „Sledujeme eskalaci aktivit ze strany Íránců a povedeme Íránce k odpovědnosti za útoky proti americkým zájmům”, - oznámil Pompeo. Dodal, že ať už budou útoky provedeny skupinou šíitských milic, Hútiů nebo hnutím Hizballáh, odpovědnost za to v každém případě ponese Írán.

Boltonův projev zazněl několik dní poté, co íránská vláda vyjádřila znepokojení ze vtahování Trumpa do nové války. Pompeo a Bolton jsou náchylnější ke střetu s Íránem než Trump, který je v této záležitosti opatrnější a obává se vtažení do bojů na Blízkém východě. „Nevěříme, že prezident Trump chce konfrontaci. Ale víme, že existují lidé, kteří o ni usilují”, uvedl íránský ministr zahraničí Javad Zarif v pořadu CBS „Čelem k národu”.

Existje názor, že za agresivním Boltonovým prohlášením stojí izraelská špionážní služba. Téma možných spiknutí Íránu proti USA nebo jejich spojencům bylo vzneseno před dvěma týdny na jednání v Bílém domě mezi izraelskou delegací vedenou poradcem pro národní bezpečnost Meer Ben Shabbatem a Johnem Boltonem. Jsou známy děsivé scénáře MOSSADu a Trumpovo okolí k nim přistupuje s pozorností. Aby prezident USA argumentoval svoje rozhodnutí o odstoupení od jaderné dohody s Teheránem, poukázal na údaje izraelské špionážní služby o pokračování Íránu v jaderné těžbě.

Pro Izrael se uzavřením jaderné dokumentace Teheránu v íránské regionální strategii nic nezměnilo: íránské vedení zůstává stoupencem doktríny odmítnutí izraelského státu. Izrael je vice znepokojen změnou poměru sil ve prospěch Teheránu, který se vymanil z mezinárodní izolace a sňal jho americko-evropských sankcí. Bude to úplně jiný Írán, tedy i snaha vedení židovského státu za každou cenu zmařit vyjednávání „šestky” o íránském jaderném programu a následně se dostat ven z těchto dohod USA.

Jenže politika maximálního tlaku na Írán, kterou uplatňuje Trumpův úřad nepřináší Izraelcům stanovené výsledky. Vezměme si třeba jen íránský raketový program. Odstoupení USA od jaderné smlouvy nevedlo k redukci raketových zkoušek, naopak, zvýšilo v tomto směru íránskou aktivitu. Írán v r. 2018 ve srovnání s rokem 2017 více než zdvojnásobil množství raketových testů, íránští vojáci provedli sedm výstřelů raket středního doletu a pět vystřelů raket krátkého doletu.

Trumpovo odmítnutí Společného komplexního akčního plánu (JCPOA), iniciované Izraelem je rozhodným momentem v porevoluční historii Íránu a velmi nešťastným krokem. Tento postup vedl k nárůstu íránského nacionalismu, k dalšímu podlomení důvěry k Západu a ke značnému posunu vnitroíránského diskurzu na stranu rigidity. Nyní se potvrdila pravda duchovního vůdce Íránu Ayatolláha Alího Chameneího, který řekl, že je nepřijatelné věřit Američanům.

Trumpovo rozhodnutí zpochybnilo také transatlantickou solidaritu. USA odstoupily od dohody a tím se dostaly do konfliktu s evropskými spojenci. Trump zvyšuje tlak na Írán, ale evropské mocnosti slíbily, že 4. května podpoří jadernou smlouvu s Íránem v reakci na to, že Washington zrušil povolení pro malou skupinu zemí kupovat íránskou ropu bez ohledu na sankce USA. Nejvyšší představitel Evropské unie a ministři zahraničí Francie, Německa a Velké Británie vyjádřili ve svém projevu přesvědčení, že JCPOA je klíčem ke zvýšení stability a bezpečnosti na Blízkém východě. To znamená, že vtáhnout do války s Íránem Evropany (NATO) se Washingtonu nepodaří.

V Teheránu se budou všemi způsoby snažit vyhýbat konfrontaci do voleb v roce 2020 v naději, že Trump nebude znovu zvolen.

Nikolaj Bobkin

Трамп подходит к красной черте – военному столкновению с Ираном vyšel 8. května 2019 na fondsk.ru. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2019/05/7907-trump-se-priblizuje-k-cervene-care-vojenskemu-konfliktu-s-iranem.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ztracený uprchlík Wolf se našel   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:57:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poslanec Wolf, připomeňme si základní fakta, se stal poslancem za ČSSD po nepříliš dlouhém pobytu v této straně v červnu 2006. Již za dva roky, tedy zhruba uprostřed volebního období v létě 2008 se ovšem se sociální demokracií razantně rozešel. Vystoupil z poslaneckého klubu, začal kritizovat údajně nedemokratické poměry v ČSSD a mé, údajně diktátorské, tendence. Přitom jako šídlo z pytle z toho koukalo, že Wolf bude brzy policií obviněn z trestného činu malverzace evropských fondů, jak jsme se postupně dozvěděli ve výši 11 mil. Kč. Jinak řečeno, Wolf, více méně primitivně, rozkradl 11 mil. Kč z evropských fondů na poněkud fingovaný projekt virtuálního charakteru.

Byl to až učebnicový příklad zlodějny. Wolf nicméně vystupoval s pečlivým mediálním krytím, při svém přeběhnutí do řad pravicové Topolánkovy vládní koalice v létě roku 2008, jako oběť politiky. Tedy nikoliv té vládní, ale té opoziční, sociálnědemokratické... Zkrátka, snažil se tvrdit, že jeho případ je politizován, protože se postavil proti straně, za kterou ve volbách kandidoval. Časem byl Wolf spolu s manželkou odsouzen (Wolf k nepodmíněnému trestu šest let odnětí svobody a manželka k podmíněnému trestu). Wolf údajně celou škodu, která vznikla, tedy 11 mil. Kč(?), státu uhradil. A pak někdy v roce 2014, tedy po svém odsouzení, aby se vyhnul nástupu trestu ve vězení, zmizel. Tehdy jsem z legrace (byť to velká legranda není) řekl, že Wolf zmizel v Bolívii. No, moc jsem se tedy nespletl, protože Wolf zmizel, jak se ukazuje, v Paraguayi.... A tam zřejmě léta také žije. Jeho náhlé objevení v Paraguayi vysílá několik velkých otazníků.

Tak za prvé, proč se celá záležitost objevuje zrovna a právě nyní, tedy čtrnáct dní před volbami do EP? To je první okruh otázek.

Druhý okruh zdůrazňuje otázku, proč je Wolf nyní zejména v ČT spojován se sociální demokracií a se mnou, když téměř dva roky, tedy polovinu svého mandátu "odpracoval“ ve prospěch Topolánka a jeho pravicové vlády, respektive na straně pravice. Českým novinářům se do dneška nechce hovořit o tzv. přeběhlících. Při jejich známé intelektuální lenosti je příznačné, že se vůbec nechtějí zabývat tím, že v době Topolánkovy vlády existovalo několik tzv. přeběhlíků, tedy poslanců, kteří náhle změnili své politické zaměření. A z poslanců sociální demokracie se staly přes noc opory české pravice. Jména jako jsou Melčák, Pohanka, ta v lednu 2007 představovala první garnituru odpadlíků. Poslanec ČSSD Snítilý, zřejmě vydíraný kvůli svému působení ve starorežimní Vojenské kontrarozvědce v průběhu jeho základní vojenské služby, jenž přeběhl do vládního tábora při prezidentské volbě v únoru 2008. A čtvrtým z poslanců byl poslanec Wolf, který při svém přeběhnutí na stranu vlády rovněž nerezignoval na svůj mandát, ale vykonával jej velmi aktivně proti programu ČSSD, za který byl zvolen. Wolfova smůla byla v tom, že Topolánkova vláda ztratila postupně čtyři vlastní poslance a po rezignaci poslance Pohanky v listopadu 2009 ztratila i většinu v poslanecké sněmovně, a to i s Wolfem.

Třetí okruh, kterým by bylo dobré, aby se investigativní novináři zabývali, je otázka, kdo to všechno platil. Změna identity člověka, který se stává světově hledaným psancem, něco stojí. Uvádí se, že až 10 milionů Kč. Kdo to celé platil? Byl to ten, kdo slíbil Wolfovi beztrestnost? Kdo to jen asi byl?

A čtvrtý okruh je, kdo má ještě dnes zájem na tom, aby celou věc zakrýval a zkresloval. Proč se veřejnoprávní televize, možná díky jisté vlivové agentuře spolupracující dlouhodobě s Bakalou, dříve se Sobotkou, ale i s ředitelem ČT Dvořákem, snaží věc stavět do jiného světla. A to když naznačuje, že Wolf byl politicky pronásledovanou osobou, která se provinila tím, že mě „politicky nepodpořila“. A tohoto politického pronásledování jsem se měl dopustit v situaci, kdy ODS měla ve svých rukou funkce ministra vnitra (Langer), nejvyšší státní zastupitelství, policejního prezidenta i ministra spravedlnosti. Prostě absurdní...

Zkrátka, Wolf by se měl vrátit a měl by začít otevřeně mluvit o tom, kdo ho do celé situace dostal. Kdo mu co slíbil a co také nesplnil. Pro očistu české politiky je to potřeba. A současní lídři sociální demokracie by neměli nechávat kauzu Wolfa k tíži této strany. Wolf byl produkt kmotrovské politiky ODS, která se takto snažila si zajistit, de facto, revizí volebního výsledku z voleb do sněmovny v roce 2006 podporu své vlády ve sněmovně koupenými či vydíranými poslanci z řad opozice. Byly to špinavé metody práce a je potřeba je jednou provždy odmítnout.

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše Věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdo je skutečnou mocenskou nebo finanční elitou, která ovládá svět?   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:41:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V návaznosti na předchozí komentář „Finanční elity aneb Plán nebo Neplán“ bych rád zaměřil Tvoji pozornost, laskavý čtenáři, na jeden důležitý aspekt, který nesmíme přehlížet při snaze porozumět alespoň zčásti geo-politickému dění, nebo to nazvěme jednoduše – porozumět velkým hrám velkých kluků (a velkých holek, abych neopomenul krásnější a zranitelnější polovinu lidstva).

Kdo je skutečnou mocenskou nebo finanční elitou?

Důležitý aspekt veškerých úvah nad plány či neplány elit je to, kdo nebo co představuje skutečné mocenské a finanční elity západního světa.

Dánský miliardář není součástí skutečných finančních elit. Je to „manažer“ ne vlastník systému. Je to drobný akcionář, který může být kdykoli vyfa...án velkými hráči, velkými akcionáři. Myslíte že ne? V pře-předpisovaném světě je možné kohokoli kriminalizovat, protože je více než stoprocentní jistota, že porušil a vytrvale porušuje hned několik z desetitisíců zákonů, předpisů, vyhlášek a nařízení, které se navíc navzájem často vylučují. Jen Evropská Unie, byrokratický bolševický mega-projekt, má více než 26 000 zákonů, nařízení, vyhlášek a předpisů. Všechny jsou platné. A vsadím se o cokoli, že nikdo ani z celé slavné Evropské Komise nemá nejmenší ánung, co v nich všech je, a nikdo v celé Bruseli nikdy nezkontroloval a nikdy zkontrolovat nemůže, které z těchto právních norem jsou ve vzájemném rozporu. Ale všichni je musíme dodržovat. A přitom není nejmenší šance vědět, co vlastně musíme dodržovat. Kafkův Proces – každodenní, permanentní, všeobjímající.

A ani není vždy nutné cílovou osobu hned kriminalizovat. Stačí ostrakizovat, Dennodenně šikanovat a znepříjemňovat život. Vyhnat ze stáda označením za černou ovci. Zbavit moci, vlivu a perspektivy. Peníze mu zůstanou, dům také, jachta také (pokud je kdy měl). Jen ty sousedy ztratí, i když se neodstěhují. Už nepřijdou na party. Jejich děti se nebudou kamarádit s dětmi cílového subjektu. Nikdo s cílovým subjektem už nebude chtít hrát golf. A to vše proto, že cílový subjekt byl ocejchován. A veřejný cejch je horší pro společenské vztahy než ošklivá nakažlivá choroba. Vyhnáním jednoho miliardáře se z hlediska struktury moci nic nezmění. A z hlediska té skutečné moci už vůbec ne.

Kdo je skutečná moc?

Malý historický exkurs. Před lety jsem na nějakém nezávislém webu četl, že podle odhadů má rodina Rockefellerů majetek 10 000 miliard dolarů a rodina Rothschildů majetek 100 000 miliard dolarů. Zasmál jsem se asi tak, jako teď Ty, milý čtenáři. A – možná jako teď Ty, milý čtenáři – jsem autora zařadil mezi lidi, kteří by měli urgentně navštívit psychiatra.

Pak jsem to četl někde jinde znovu. Pak ještě jednou.

A pak jsem si řekl, že to – jen z principu, sám pro sebe – VYVRÁTÍM. Že dokážu alespoň sám sobě, že to je opravdu nesmysl.

Nevyvrátil jsem to. Naopak jsem sám sobě potvrdil, že to je docela klidně možné a nelze vyloučit, že Rockefellerové mají 10 000 miliard dolarů a Rothschildové mají 100 000 miliard dolarů.

Zdůrazňuji – nelze to vyloučit!

Je MOŽNÉ, že Rockefellerové mají 10 000 miliard dolarů a Rothschildové mají 100 000 miliard dolarů.

První otázka – kde by tyto rodiny vzaly svůj majetek v takovém rozsahu?

Rodina Rothschildů

http://www.independent.co.uk/news/world/world-history/meet-mansa-musa-i-of-mali--the-richest-human-being-in-all-history-8213453.html

_*Here’s the full list of the ‘26 richest people of all time’:*_

1. Mansa Musa I, (Ruler of Malian Empire, 1280-1331) $400 billion
2. Rothschild Family (banking dynasty, 1740- ) $350 billion

Konec citace.

Mayer Amschel Rothschild zemřel v roce 1812.

Při předpokladu jeho majetku v roce 1812 v hodnotě 350 miliard dnešních dolarů, při předpokladu průměrné míry inflace 4 procenta a při zjednodušení (pro jednoduchost propočtu předpokládáme, že inflace je každý rok stejná) pak jeho majetek měl hodnotu cca 130 milionů "dolarů roku 1812".

Pokud od roku 1812 rodina dokázala zhodnocovat majetek o 1 procento nad inflaci, má dnešní hodnotu 2 372 miliard dolarů, pokud o 2 procenta nad inflaci, má hodnotu 15 796 miliard dolarů, pokud o 3 procenta nad inflaci, má jejich majetek dnes hodnotu 103 313 miliard dolarů.

Vzhledem k jejich „business“ modelu „tales I win, heads you loose“, čili „ať to dopadne jakkoli, my vyděláme“, vzhledem k jejich kontrole center politické moci (od králů přes parlamenty až po dnešní struktury moci) a tím dané zaručené ziskovosti není předpoklad 3%-ního přebíjení inflace nijak nesplnitelný.

Závěr: nelze vyloučit, že rodina Rothschildů má majetek v rozsahu 100 000 miliard dolarů.

Rodina Rockefellerů

Rockefellerové ovládali Standard Oil. http://en.wikipedia.org/wiki/Standard_oil

Ta ovládala ropný průmysl USA. V roce 1911 byla rozdělena, nikoli znárodněna. Takže Rockefellerové svoji kontrolu amerického ropného průmyslu neztratili, pouze schovali.

Na wikipedii je možné nalézt podrobný přehled historie potomků rozdělené Standard Oil. Nicméně, z

tohoto přehledu je zřejmé, že Standard Oil, resp. její původní kontrolní akcionáři ovládají v zásadě celý ropný průmysl západního světa. (I tam, kde např. Amoco bylo převzato společností BP, šlo o akvizici

prostřednictvím akcií BP, tj., původní akcionáři Amoco získali významný balík akcií BP, tj. původní akcionáři Standard Oil dostali významný podíl v BP apod. i v jiných případech akvizic).

Lze tedy předpokládat, že rodina Rockefellerů (patrně společně s jinou rodinou/skupinou, která je financovala při budování Standard Oil) ovládá a kontroluje ropný průmysl západního světa uplynulých více než sto let (v počátku "pouze" trh USA, které ale v té době byly naprosto nejvýznamnějším trhem, v dalším vývoji pak i společnosti evropské). Je také nutno brát v úvahu, že tato pozice bezpochyby umožnila získání kontroly nad dalšími sektory, výroba energie, chemický průmysl, těžba dalších surovin přinejmenším. Možná ne tak dominantně v případě výroby energie a těžby, ale v případě např. chemického průmyslu je kontrola ropy značnou pákou.

Ale k věci - pokud tedy tato rodina kontrolovala ropný a chemický průmysl USA a později celého západního světa, lze předpokládat, že takový konglomerát generuje 100 miliard dolarů ročně volných hotovostních toků v dnešních dolarech? Spíše víc. Ale to není podstatné.

Více než 100 let od roku 1911 krát 100 miliard dolarů ročně je celkem 10 000 miliard dolarů.

Závěr: Nelze vyloučit, že rodina Rockefellerů má majetek více než 10 000 miliard dolarů.

Nechte mě vydávat a kontrolovat peníze a nebude mě zajímat, kdo píše zákony

...řekl údajně zakladatel klanu Rothschildů.

Obě rodiny stály u založení (protiústavní a nelegální) centrální banky USA (zajímavá kniha např. Creature from Jekyll Island) a prostřednictvím vlastnictví komerčních bank, které vlastní Fed ji kontrolují a ovládají.

Takže:

- Mají neomezený přístup k čerstvě tištěným penězům jako první na řadě (nejlaciněji, nejsnadněji, v největším množství), proto mají vždy nejlepší možnost investovat nejlevněji

- Nikdy neprohrají, protože pokud investují špatně, je to "systémová krize", kterou zaplatí daňoví poplatníci, resp. reálná ekonomika, resp. ti ostatní ať již přímou formou (náhrada ze státní kasy) nebo nepřímou (snížení úrokových sazeb - fakticky jen pro vybrané, quantitative easing - jen pro vybrané apod.)

- A mají možnost si prostřednictvím půjček od centrální banky půjčovat (ve skutečnosti od všech ostatních) fakticky zadarmo, nakupovat státní dluhy a inkasovat úroky z cizích peněz

(Tady lze zmínit analýzu francouzského státního dluhu, kde pokud se odečte složené úročení, je současná míra zadlužení Francie na úrovni cca 8.6 procent HDP a nikoli více než 80 procent HDP.

Totéž platí pro USA, kde daňoví poplatníci - resp. ti daňoví poplatníci, kteří nevlastní Fed a tiskárnu na peníze - platí ročně na úrocích cca 100 až 200 miliard dolarů soukromě vlastněné "centrální bance" Fed, tedy každý americký občan včetně nemluvňat platí ročně 300 až 700 dolarů soukromé investiční skupině, která investovala peníze, které nikdy neměla, neušetřila, nevydělala, jen si je natiskla.

Za zmínku rovněž stojí fakt, že jen úroky od roku 1988 tvoří více než polovinu celého dnešního dluhu federální vlády. = Viz http://treasurydirect.gov/govt/reports/ir/ir_expense.htm )

Je vůbec tolik majetku?

Odhady majetků zmíněné výše se mohou zdát přehnaně vysoké, porovnáno s "nejbohatšími" miliardáři (Gates, Buffet apod.). Ale nepřímo lze podpořit uvedená čísla celkovým objemem aktiv v USA a na celém světě.

Odhad objemu aktiv USA je 188 tisíc miliard dolarů.

(http://rutledgecapital.com/2009/05/24/total-assets-of-the-us-economy-188-trillion-134xgdp/ )

Lze předpokládat, že Evropa bude cca stejně bohatá (možná méně na jednoho obyvatele, ale jde o podstatně větší trh, větší ekonomiku než USA) S Japonskem, Čínou, Ruskem a dalšími jsme snadno na 450 až 500 tisících miliard dolarů.

Proč by top elita nemohla vlastnit 20-30 procent?

Mimochodem, světová finanční aktiva jsou odhadována na 212 tisíc miliard dolarů. A v tom není zahrnut nefinanční majetek, pozemky, nemovitosti apod.

http://www.economist.com/node/21524908

Takový majetek nelze skrýt! Nebo ano?

Ale ano. Podle studie švýcarského institutu Swiss Federal Institute ovládá celou ekonomiku celého západního světa (a fakticky celého světa, kromě Číny, částečně Ruska a malinko bez přímé kontroly Saudské Arábie) pouhých 147 megakorporací a megabank, navzájem propojených a jakoby kontrolujících sebe navzájem.

Skutečná kontrola nepotřebuje v těchto megakorporacích a megabankách významný podíl, jakýkoli podíl, který by byl veřejně vidět při analýze jednoho jednotlivého subjektu. Svoji kontrolu má danou tím, že je jediným významným suverénem, jediným aktivním hybatelem ve struktuře pasívních ovládaných subjektů. Na jedné straně totiž stojí malí a bezvýznamní akcionáři a na straně druhé vlivový akcionář, který navíc má vliv i ve všech dalších vlivových (a společně majoritních) akcionářích. Skupina XY (viz výše) má malý, ale významný podíl ve společnosti 1 a zároveň malé a významné podíly ve společnostech 2 až 147. Ve společnostech 2 má tato skupina také jako jediná významný podíl, protože ostatní důležité podíly jsou pouze u – malá chvíle napětí – u společností 1 a pak u společností 3 až 147. A tak dále a tak dále a tak dále.

Vlastnictví a faktická kontrola skupinou XY není vidět při pohledu na kteroukoli společnost 1 až 147 a přitom ta kontrola je, je suverénní a jediná aktivní.

(Švýcarská studie zde https://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/1107/1107.5728v2.pdf . Zatím. )

Závěr: V současném světě akciového vlastnictví ve složitých strukturách je možné schovat majetek, pokud jste opravdu velký kluk nebo opravdu velká holka. Je možné a snadné schovat ve složitých strukturách i majetek v řádech stovek tisíc miliard dolarů. Zvlášť, když k tomu navíc vy sami kontrolujete kontrolora, hlídáte hlídače a kdykoli kohokoli z nich můžete nahradit někým novým.

Závěr

- podle mého názoru, posuď sám, laskavý čtenáři

Žebříček 500 nejbohatších miliardářů je ve skutečnosti vějička, návnada pozornosti pro veřejnost, před kterou má být skutečné bohatství pečlivě ukryto.
Veřejně známi miliardáři jsou fakticky kdykoli nahraditelní, jako zaměstnanci, jako komparz.
Stejně tak polici, údajně „mocní“ jsou ve skutečnosti snadno nahraditelní zaměstnanci. Buď dělají sami od sebe, co od nich skutečná moc očekává, nebo ne a pak rychle jdou. (Někdy na pitevnu, jako JFK po výletu do Dallasu.)
Veřejně známé osoby, domněle mocní, nepatří ke skutečné elitě ani moci ani financí.

Skutečná finanční a mocenská elita je skrytá.


Autor: Michal Brand

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



NATO praská ve švech? Evropané odmítají důvěřovat USA v oblasti bezpečnosti   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:28:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Více než 40 % Evropanů je přesvědčeno, že Spojené státy nejsou pro Evropskou unii spolehlivým partnerem, vyplývá z výsledků průzkumu veřejného mínění provedeného výzkumným centrem YouGov.

Více než 40 % Evropanů je přesvědčeno, že Spojené státy nejsou pro Evropskou unii spolehlivým partnerem, vyplývá z výsledků průzkumu veřejného mínění provedeného výzkumným centrem YouGov.

Výsledky byly zveřejněny v několika evropských novinách, včetně španělských novin El País.

Podle 45 % Evropanů nejsou Spojené státy spolehlivým partnerem pro bezpečnost EU, nejvyšší míra nedůvěry je mezi Němci (68 %). Na tuto otázku odpovědělo 29 % Evropanů „ani ano ani ne“, 17 % považuje Spojené státy za spolehlivého partnera, 9 % je považuje za obtížného partnera nebo nechtěli odpovědět.

31 % respondentů považuje Čínu za hrozbu, 28 % v ní hrozbu nevidí, 32 % odpovědělo „ani ano, ani ne“. Každý desátý nezná odpověď na otázku nebo nechtěl odpovědět.

Průzkum probíhal online od 16. dubna do 29. dubna, zúčastnilo se ho 8 021 lidí z osmi zemí (Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Polsko, Belgie, Švédsko a Maďarsko).

Zdroj: https://sptnkne.ws/my7j


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ohromující čísla. Polovina Němců si není jistá zítřkem   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:13:58 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Před pouhým rokem složili Britové pomocí známého časopisu nejlepší poklonu, jaké jen jsou schopni, Němcům. Na obálce časopisu The Economist zářila fráze „Nejsilnější Německo“, přičemž dokonce velkými písmeny, píše Die Welt.

Ale již dnes je naprosto jasné, že nehledě na rekordní ekonomický vzestup je mezi obyvateli federativní republiky stále více pesimistů, míní autor článku Michael Gassman.

Jak se ukázalo, píše novinář Die Welt, má pouze polovina Němců za to, že dnes je vhodná doba na nákupy, a to nehledě na vzkvétající pracovní trh a růst příjmů obyvatel.

K podobnému závěru dospěli vědci z Ústavu německé ekonomiky (IW) v Kolíně nad Rýnem a z vědeckovýzkumného střediska The Conference Board (TCB) v New Yorku, kteří porovnali nálady spotřebitelů v různých zemích.

Podle získaných údajů obsadilo Německo 21. místo v seznamu 64 zemí, ve kterých se průzkum konal.

Otázky se týkaly zejména vyhlídek na zaměstnanost na nejbližší rok a finančního stavu respondentů, upřesnil Gassman.

Výsledky průzkumu, pokračuje německý novinář, jsou občas prostě ohromující. Například nejoptimističtější spotřebitelé mají v Pákistánu a Indii nehledě na velké napětí ve vztazích těchto dvou jaderných států. Do první desítky se dostaly takové asijské země jako Indonésie, Vietnam a Čína.

Pesimistickou náladu mnoha Němců vysvětlil Gassman tím, že četné politické události je činí nejistými si svým zítřkem. Proto prý mají předtuchu, že se situace na pracovním trhu dříve nebo později změní k horšímu.

„Ano, Němci budou zřejmě muset ještě pracovat na své síle,“ konstatuje autor článku.

Zdroj: Die Welt
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Beztrestně   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:08:29 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Piráti minulý týden přenesli diskuzi o tom, „jak snadno se dá v Česku objednat trestní stíhání,” na půdu Poslanecké sněmovny, když požádali ministryni spravedlnosti Marii Benešovou o poskytnutí její analýzy vypracované pro Miloše Zemana. Benešová to odmítla s tím, že dokument není veřejný.

Do sporu se pak vložil i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který sdělil, že dokument dosud neviděl a nemůže se tedy k problému vyjádřit. Dodal, že v obecné rovině může konstatovat, že dojde-li k nějakému excesivnímu jednání, pak na to orgány činné v trestním řízení reagují. „Z tohoto pohledu tedy mohu zásadně vyloučit, že lze v České republice beztrestně objednat trestní stíhání,” zakončil své vyjádření Zeman.

Klíčové je slovo „beztrestně.” Netvrdí, že není možné si trestní stíhání objednat, ale to, že není možné, aby to někomu prošlo. S Benešovou se tedy neshodnou v otázce toho, jestli je „excesivní jednání” vždy řádně stíháno.

Erik Best

Zdroj: http://www.fsfinalword.cz/


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Politická analýza, volební omyly ale i volební podvody   
Pridal tk Úterý 14 květen 2019 - 04:05:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Již dávno jsem se chystal napsat nějaký článek, respektive e-mail, v kterém bych jak podrobil určité politické analýze politické scény u nás i jinde v Evropě, jakož i se komplexně věnoval problematice volebních omylů, chyb, ale i volebních podvodů. A tak to tedy napíšu nyní v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, kde sice v rámci tohoto volebního procesu též dochází k volebním podvodům, byť i jinak ne zrovna podvodům těm největším.

K největším volebním podvodům dochází při komunálních volbách, ovšemže pokud neberu v úvahu volby do různých akademických senátů univerzit, fakult a vysokých škol kde hlasy sčítávají "elitní" kandidáti (což už samo o sobě je divné, aby ti co sami kandidují mohli sčítávat hlasy) a kde v plnosti platí výrok Josifa Visarionoviče Džugašvilliho Stalina, že není důležité jak voliči hlasují, ale je důležité to. kdo ty hlasy pak sčítá. A nemluvě již ani o tom, že před tím, než v roce 1998 vstoupil v platnost nový vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb. účast v těchto volbách do různých akademických senátů podle oficiálních údajů tenkráte dosahovala cosi v rozmezí 5 - 9 %, poté ale co vstoupil v platnost a účinnost vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb., který vyžaduje pro platnost těchto voleb do akademických senátů 15 % volební účast, však odrazu všechny tyto volby do akademických senátů podle oficiálních výsledků dosahují volební účast minimálně dotyčných 15 % členů akademické obce. Jaká náhoda viďte?

Nicméně ale volbami do akademických senátů se nehodlám věnovat, neboť na mysli mám pouze jen všeobecné volby, z kterých k největším volebním podvodů dochází u komunálních voleb, tj. u voleb do obecních a městských zastupitelstev. A je to dány kumulativně hned několika příčinami.

Ať již se jedná o jakýkoliv typ voleb, všechny volební zákony dávají starostům obcí velice důležitou kompetenci stanovovat velikost, respektive počet členů okrskových volebních komisí, s tím, že každý kandidující subjekt má právo delegovat do okrskové volební komise jednoho člena, s velkým bonusem, respektive privilegiem pak pro starostovu partaj v té podobě, že takto kandidujícími subjekty neobsazená místa v okrskových volebních komisí obsadí samotný starosta svými vlastními patolízaly.

A ovšemže nejefektivnější je to právě v malých obcích. Ačkoliv na základě minulých zkušeností všichni v takové malé obci velice dobře ví, a jejich starosta to ví nejlépe, že v "jeho" obci budou zejména v komunálních volbách do obecního zastupitelstva kandidovat tak asi dva či tři, potažmo nanejvíš čtyři kandidující subjekty, navzdory tomu, či přesněji řečeno právě proto ustanoví to, že Okrsková volební komise v "jeho" obci bude mít dvanáct členů, potažmo nějaký jiný velice podobně přemrštěně veliký počet členů, aby poté co ty dvě či tři místa v takto stanovené například dvanáctičlenné Okrskové volební komisi obsadí po jednom místě kandidující subjekty, neobsazený zvyšek devíti či desíti míst v Okrskové volební komisi pak starosta obce plně v souladu se zákonem mohl obsadit svými vlastními patolízaly.

A demokracie zde úplně nejvíce dostává na frak právě v komunálních volbách do obecních a městských zastupitelstev, kde tamní starosta, který má jednak kompetenci autokraticky "ad hoc" před každými volbami určovat početní velikost okrskových volebních komisí v "jeho" obci a posléze následně i obsazovat neobsazená místa v takto záměrně účelově přemrštěně velikých okrskových volebních komisích svými vlastními politickými stoupenci, kde minimálně pokud jde o komunální volby do obecního či městského zastupitelstva starosta obce či starosta města ani jen omylem není nějakým "nezúčastněným třetím" či nějakým "nestranným rozhodcem" daného volebního klání v komunálních volbách do obecního zastupitelstva anebo městského zastupitelstva, ale právě naopak, s výjimkou velice řídkých případů kdy se starosta sám dobrovolně rozhodne odejít do starobního důchodu a tedy již více nekandidovat, je to právě tento starosta obce či starosta města, který je nejenže jedním z kandidátů, ale je přímo lídrem jedné z kandidátních listin v komunálních volbách do obecního či městského zastupitelstva a na rozdíl ode všech svých politických konkurentů z opozičních politických subjektů, popřípadě i politických konkurentů ze své vlastní partaje má z titulu své starostovské funkce starosta obce coby kandidát do zastupitelstva exkluzivní privilegia, které ho výrazně zvýhodňují před úplně všemi ostatními kandidáty.

K tomu všemu nepřidá ani vzájemně rozporná legislativní volební úprava u různého typu voleb. Například v komunálních volbách do obecných a městských zastupitelstev se zvoleným kandidátům dávají křížky, zatímco ve volbách do Krajských zastupitelstev, jakož i ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a také i ve volbách do Evropského parlamentu se preferovaní kandidáti zas kroužkují.

Pokud to voliči popletou a dávají křížky svým preferovaným kandidátům ve volbách do Krajských zastupitelstev, či do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky anebo dávají křížky svým preferovaným kandidátům ve volbách do Evropského parlamentu, jejich hlas udělený zvolené politické straně se sice považuje za platný, k uděleným preferencím jednotlivým kandidátům se však ale absolutně vůbec nepřihlíží jako kdyby vůbec žádné preference ani nedával a pouze jen do volební urny vhodil obálku s čistým, tj. s nijak neupravovaným hlasovacím lístkem zvolené politické strany či zvoleného politického hnutí bez toho aniž by uděloval nějaké svoje preference svým oblíbeným konkrétním kandidátům.

V případě komunálních voleb jsou však tyto následky špatného hlasování ještě závažnější, tam když volič namísto udělování kroužků zvoleným kandidátům omylem kroužkoval zvolené kandidáty, tam v případě komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva je takovýto hlasovací lístek stižen sankcí absolutní neplatnosti, což má úplně stejný efekt jako kdyby se komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva vůbec ani nezúčastnil, jako kdyby vůbec ani nehlasoval.

A to, že si to někteří voliči občas popletou, že dávají kroužky tam kde mají kroužkovat anebo že kroužkují tam kde mají dávat křížky není úplně všechno. I když volič dává křížky či kroužky skutečně tam kde je dávat má, někteří z těchto voličů to zas zpackají tím, že těch preferenčních hlasů udělí více než je dovoleno udělit. takto pak hlas pro zvolenou politickou stranu anebo zvolené politické hnutí ve volbách do Krajského zastupitelstva, do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky, jakož i hlas ve volbách do Evropského parlamentu je pro zvolený politický subjekt platný i když tam nedáte vůbec žádné preferenční hlasy, pouze jen jste tedy nevyužil své právo kromě volby politické strany či politického hnutí udělovat preferenční hlasy jednotlivým konkrétním kandidátům na kandidátní listině dané kandidátní listiny za kterou jste se rozhodl hlasovat.

A obdobně je tomu tak i když ve volbách do Krajského zastupitelstva, do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky či ve volbách do Evropského parlamentu udělíte menší počet preferenčních hlasů než byl maximálně dovolený počet, který jste směl udělit. I zde je hlas pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí ve volbách do Krajského zastupitelstva, či do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky či hlas ve volbách do Evropského parlamentu platným hlasem a také jsou platné i Vaše preferenční hlasy udělené jednotlivým kandidátům pokud jste těch kroužků udělit přesně tolik, kolik jste je udělil směl anebo jste udělil těch kroužků udělil méně než jste měl právo udělit.

V případě, že jste udělil těch kroužků méně, tak jste pouze jen nevyužil své právo udělování preferenčních hlasů v plném rozsahu, jinak ale z formálně-právního hlediska je vše v nejlepším pořádku a vše je platné, platný je jak hlas pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí, právě tak jako jsou platné i udělované preferenční hlasy jednotlivým kandidátům na kandidátní listině jejíž volební lístek jste vložil do volební obálky a vhodil do volební urny.

Špatně je to tehdy když omylem "udělíte" více preferenčních hlasů než smíte udělit. I zde to někteří voliči spletou neboť legislativní úprava není stejná pro všechny druhy voleb. Zatímco ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a ve volbách do Krajského zastupitelstva máte právo na zvolené kandidátní listině zakroužkovat maximálně čtyři kandidáty, kterým jste se rozhodl udělit svůj preferenční hlas, v případě voleb do Evropského parlamentu máte právo na zvolené kandidátní listině zakroužkovat maximálně dva kandidáty.

A ovšemže je dosti těch kteří to spletou a mylně se domnívají, že i ve volbách do Evropského parlamentu smí dát až čtyři preferenční hlasy. Pokud ve volbách do Krajského zastupitelstva nebo ve volbách do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky zakroužkujete více než čtyři své preferované kandidáty, respektive ve volbách do Evropského parlamentu České republiky zakroužkujete více než dva své preferované kandidáty, pak v těchto případech hlas udělený pro zvolenou politickou stranu či zvolené politické hnutí je sice platným hlasem, k udělovaným preferenčním hlasům se však v těchto případech kdy jste překročil jejich maximálně dovolený počet nepřihlíží, jako kdyby jste vůbec žádné preferenční hlasy ani neuděloval.

Na rozdíl od neplatnosti udělovaných volebních preferencí chyba vedoucí k neplatnosti samotného hlasu se vyskytuje pouze jen v případech, když by volební lístek samočinně vypadl z volební obálky do volební urny. Zde platí totiž jednak pravidlo, že hlasovací lístky, které nejsou vloženy do volební obálky jsou neplatné, jednak též i pravidlo, že volební obálky v kterých není žádný hlasovací lístek jsou také neplatné. Proto je velice důležité zavřít volební obálku takovým způsobem aby se minimalizovalo riziko, že by po vhození volební obálky do volební urny mohlo dojít k samočinnému vypadnutí volebního hlasovacího lístku z volební obálky, což by zapříčinilo jeho neplatnost. U nás v České republice je třeba tomuto věnovat zvýšenou pozornost, protože zatímco v případě voleb ve Slovenské republice mohou voliči na Slovensku volební obálku jednoduše olíznout a zalepit, tak u nás v České republice tohle bylo možné naposledy u voleb do Evropského parlamentu v roce 2004, a od té doby až doposud ve všech volbách v průběhu následujících patnácti let již všechny obálky jsou voličům v České republice dávány bez lepící vrstvy v důsledku čehož volební obálky v České republice jednoduše nelze jen tak samy o sobě zalepit.

A stejně tak je nutné si dát pozor, aby jste do volební obálky vložil pouze jen jeden jediný volební hlasovací lístek, neboť neplatné je když se ve volební obálce nachází dva či vícero volebních lístků, a to lhostejno ať již jedné a té samé kandidátní listiny anebo dvou či vícero různých kandidátních listin. A přitom k těmto chybám nemusí docházet jen tím, že někdo vědomě do volební obálky dá nějaké dva hlasovací lístky, ale může k tomu dojít i nedopatřením ať již proto, že někteří ať již rukama tvrdě manuálně pracující dělníci či zemědělci anebo i starší lidé nemají již v prstech dostatečný cit, popřípadě někdy eventuálně mohou být dva volební lístky nějak na sebe navzájem jakoby nalepeny což si dotyčný volič nevšimne a omylem ačkoliv si myslí, že vkládá do volební obálky pouze jen jeden volební hlasovací lístek, vloží do volební obálky nevědomky dva volební hlasovací lístky současně, což má rovněž za následek, že jeho hlas je považován za neplatný.

A ještě dodám, že tohle má za následek sankci neplatnosti nejen v případě voleb, které jsem zmiňoval, a tedy pouze jen v případě Komunálních voleb do obecních a městských zastupitelstev, voleb do Krajských zastupitelstev, voleb do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky a voleb do Evropského parlamentu, ale v případě úplně všech druhů voleb, a tedy i voleb do Senátu Parlamentu České republiky a voleb prezidenta České republiky.

Pokud Vy osobně nejste monarchista, tak následujících osm odstavců můžete klidně přeskočit a číst až ty pak další ostavce, neboť já jako monarchista v tomto mém hromadně rozesílaném e-mailů většímu množství lidí adresuji těchto následujících osm odstavců zejména mým kolegům monarchistům aniž bych ale pro tento účel zasahoval a roztřídil jednotlivé e-mailové adresy na ty které patří monarchistům a které patří i těm ostatním, kteří monarchisty nejsou:

V posledních prezidentských volbách jeden náš kolega monarchista požadoval prohlášení neplatnosti prezidentských voleb, protože ve svém volebním okrsku do volební obálky vložil svůj vlastní uměle vyrobený volební hlasovací lístek, kterým symbolicky jakoby udělil svůj hlas našemu králi Karlovi z rodu Habsbursko-Lotrinského, narozeného dne 11.1.1961, a ve svém návrhu na zneplatnění prezidentských voleb argumentoval tím, že toto byl neplatný hlas, který měl být v jeho volebním okrsku vykázán jako neplatný hlas, avšak jeho volební okrsek nevykázal, že by v něm byl udělen jakýkoliv neplatný hlas.

Přeloženo do právnického jazyka, tento náš kolega monarchista se asi nejspíše domníval, že se zde jedná o případ subsumovaný pod ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky v platném znění, ve kterém se per analogiam stanoví, že neplatný je hlasovací lístek, který není na předepsaném tiskopise, zatímco Okrsková volební komise právně posoudila jeho "Hlas pro krále" nikoliv za "neplatný hlas", ale za "nepatřičný předmět", v důsledku čehož ho pak ani nezapočetla mezi neplatné hlasy.

Takovýmto "nepatřičným předmětem" například bývá když někdo úmyslně do volební obálky vloží nějaký papírek, nějaké psaníčko atd., ovšemže zpravidla anonymní a obsahující často i velice vulgární nadávky tématicky pocházející z pohlavní oblasti, jednou dokonce se to dostalo i jako podnět místní obecní Komisi pro projednávání přestupků, když kdosi do volební obálky napsal, že členové okrskové volební komise jsou všichni sprostí k....i a samotná předsedkyně Okrskové volební komise je hloupá p..a atd, a ta předsedkyně Okrskové volební komise dokonce až plakala když to zanesla předsedovi místní obecní Komise pro projednávání přestupků, tak velice se jí to psaní osobně dotklo, prostě asi zejména pro nás muže cosi úplně nepochopitelného nechat se jen tak lehce až k pláči vytočit nějakými vulgárními nadávkami, to například mně osobně při různých příležitostech porůznu anonymně vynadalo všelijak těmi nejšťavňatějšími nadávkami již tolik lidí, a já to pokaždé úplně zcela odignoroval a nikdy jsem si z toho nijak nedělal těžkou hlavu.

Ale i zde ačkoliv předsedovi Komise k projednávání přestupků bylo té plačící holky velice líto, nicméně ale po několika měsících marného tápání a přešlapování na místě přestupková komise na návrh právě tohoto svého předsedy to musela nakonec i přesto vzdát, respektive odložit, neboť navzdory mému tehdejšímu slibu plačící předsedkyni Okrskové volební komise se nám navzdory intenzivnímu pátrání nepodařilo zjistit kdo ty extrémně vulgární nadávky tématicky pocházející z pohlavní oblasti adresované předsedkyni a ostatním členům Okrskové volební komise na ten papír anonymně napsal, takže nebylo proti komu by se vedlo dotyčné přestupkové správní řízení pro spáchání přestupků - minimálně - proti občanskému soužití.

A v praxi se někdy nějaký "nepatřičný předmět" vyskytne ve volební obálce i zcela neúmyslně bez jakéhokoliv zlého úmyslu, například když občas nějaký popleta do volební obálky omylem vloží i písemné "Poučení o hlasování", které obdržel společně i se sadou volebních hlasovacích lístků anebo dokonce ve své popletenosti omylem do volební obálky někdo občas vloží i svůj občanský průkaz. Někteří voliči si to všimnou hned po vhození obálky do volební urny a jsou poněkud flustrováni, když je jim sděleno, že teď se nedá nic dělat, a že jim jejich občanský průkaz bude moci býti vrácen až po ukončení voleb, neboť až poté v souvislosti s procesem sčítáním hlasů se smí otevřít volební urna.

A naopak někteří voliči co vloží občanský průkaz do volební urny jsou tak otrlí ignoranti, že občanský průkaz až do úplného ukončení celého volebního procesu vůbec nijak nepostrádají, takže po sčítání hlasů a ukončení celého volebního procesu když předseda Okrskové volební komise odevzdává písemnou dokumentaci starostovi obce, současně starostovi obce odevzdá i nalezené občanské průkazy těch občanů, kteří až do skončení celého volebního procesu se o svůj občanský průkaz nepřihlásili.

No a pod kategorii takovýchto "nepatřičných předmětů" a tedy nikoliv mezi "neplatné hlasy" byl zařazen i papír obsahující voličem vyrobený "Hlas pro krále". Dotyčný kolega monarchista a asi i mnozí jiní kolegové monarchisté právní subsumování "Hlasu pro krále" pod "nepatřičné předměty" mohou vnímat jako cosi urážlivé, na druhé straně má to však ale i určité kladné aspekty. Pokud totiž do volební obálky, kromě platného hlasovacího lístku vložíte současně též i nějaký "nepatřičný předmět" - a je jedno zda-li je to nějaký papír nebo občanský průkaz, popřípadě i samotný "Hlas pro krále" - tak přítomnost jakéhokoliv "nepatřičného předmětu" ve volební obálce obsahující též i platný volební hlasovací lístek, nemá žádný vliv na platnost odevzdaného regulérního volebního hlasovacího lístku.

V praxi to tedy znamená, že třebas dokonce i úplně u všech voleb mohu do obálky vložit jednak příslušný platný volební hlasovací lístek a společně s ním symbolicky a demonstrativně do volební obálky přiložit ještě i "Hlas pro krále" aniž by současné vložení "Hlasu pro krále" mohlo samo o sobě jakkoliv zneplatnit mé hlasování, aniž by mohlo mít jakékoliv negativní následky vůči mému platnému volebnímu hlasovacími lístku.

Vrátíce se k hlavní linii tohoto mého e-mailu, nejprve ve všeobecnosti třeba konstatovat, že politické možnosti, které v různých evropských státech nabízí tamní místní politická scéna se výrazně liší. A tak z toho, co člověku nabízí politická scéna jeho vlastní země si člověk jako volič snaží na základě svého politického přesvědčení vybrat takový kandidující subjekt, který má relativně nejblíže k hodnotám, které jsou mu nejbližší a vlastní. A faktem je že na rozdíl od středoevropských zemí a zemí jihovýchodní Evropy je ta politická nabídka v západní Evropě pro mně jako křesťana mnohem méně příznivá, v důsledku čehož kdybych byl například německým státním občanem anebo třebas belgickým státním občanem, tak bych měl ten politický výběr mnohem těžší než ho máme například my občané České republiky anebo třebas občané Slovenské republiky.

Například v mém případě absolutně nejvyšší politickou prioritou jsou pro-life hodnoty, tj. zásada, že je třeba chránit každý lidský život od jeho početí až do jeho přirozené smrti, což v praxi znamená kategorické odmítnutí jakýchkoliv umělých potratů, jakýchkoliv takzvaných asistovaných sebevražd a jakékoliv euthanasie. Následně pak mou druhou nejvyšší prioritou jsou zas pro-family hodnoty, tj. všestranná ochrana a podpora celoživotního svazku jednoho muže s jednou ženou plus jejich společných manželských dětí a tedy kategorické odmítnutí veškeré pro-sodomistické agendy LGBTI. Na třetím místě se pak táži zda-li je dotyčný monarchista, neboť nepochybuji ani nejméně o tom, že ze státoprávního hlediska je konstituční ústavní parlamentní monarchie lepší formou státu než nějaká republika. Čtvrtou mou prioritou je pak odmítnutí islámské migrace a islamizace Evropy, a to včetně islamizace Kosova a Metochije, křesťanských jihosrbských území, které nikdy neakceptuji jako území albánská a tedy muslimská, s čímž jde pak i moje pátá priorita, kterou je solidarita s křesťanskými uprchlíky utíkajícími z muslimských států před genocidou, a to zejména z muslimských arabských zemí, kterým naopak ten politický asyl je třeba eventuálně třebas i u nás třeba poskytnout.

Tolik mé priority, které jsou prioritami nejen ryze křesťanskými, ale v podstatě všelidskými mravními a etickými hodnotami, a tudíž kdybych byl občanem některé ze západoevropských zemí tak bych měl veliký problém a nutně bych musel jít na nejrůznější těžké kompromisy mezi mým vlastním svědomím a politickou realitou dané země, a to ovšemže ještě na větší a těžší kompromisy než je tomu v případě naší České republiky, kde ta politická nabídka české politické scény rovněž není pro mně zcela ideální, přesto však ale je ta politická nabídka v České republice pro mně mnohem příznivější než v západoevropských zemích.

V klasické západoevropské zemi jsou dá se říci tři politické prameny v rámci nichž bych zkoumal, která z daných politických stran dané země v největším rozsahu zrcadlí mé o dva odstavce výše definované politické priority a hodnoty.

Pokud jde o ty tři výše zmíněné tři politické prameny, jsou to za prvé
strany národovecké a vlastenecké, které jsou slovníkem vládnoucích západních soudruhů krajně ultralevičáckých ultraliberálních neomarxistů mediálně nálepkovány jako strany údajně prý fašistické, nacistické, ultrapravicové, krajně pravicové, rasistické, xenofobní atd., u kterých bych hledal alespoň pro-family hodnoty, což jsou pro-rodinné hodnoty, které se slovníkem vládnoucích západních krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistických propagandistů mediálně označují za takzvanou "homofobii".

Za druhé pak coby druhým pramenem bych pak svou pozornost zaměřil i na západoevropské strany muslimské, vždyť islám je okopírovaný kompilát z křesťanství, starozákonního židovství a arabských pohanských kultů existujících v sedmém století "proroka" Mohammeda, a tedy v případě nějaké západoevropské muslimské politické strany bych v jejich politickém programu též hledal zda-li v něm naleznu nějaké pro-family hodnoty, neboť si nedovedu představit, že by nějaký skutečný normální muslim podporoval pro-sodomistickou LGBTI politickou agendu, popřípadě bych u západoevropské muslimské strany hledal i to, zda-li se hlásí k pro-life hodnotám, což jsou zas hodnoty, které jsou zas slovníkem západních vládnoucích krajně ultralevičáckých neomarxistických ultraliberálních fašistických propagandistů mediálně označovány buď za údajné "upírání práva žen rozhodovat o svém vlastním těle", popřípadě sofistikovaněji mediálně označovány za údajné "upírání práva žen na sexuální a reprodukční zdraví".

A jako třetí pramen by bylo zkoumání tamní místní politické strany či stran nesoucích název "křesťanská", abych zjistil, zda-li to křesťanství naleznu nejen v názvu jejich politické strany, ale i v jejich politickém programu. A ovšemže strana, která má křesťanství pouze jen ve svém názvu, nikoliv však ve svém politickém programu, tj. strana, která nemá absolutně žádné pro-life hodnoty a ani nemá žádné pro-family hodnoty, ale právě naopak politicky protlačují pro-sodomistickou agendu LGBTI, taková strana je pro mně ovšemže absolutně nevolitelná.

Tudíž kdybych byl německý státní občan, tak bych dnešní CDU volit nemohl neboť tato dnes již pouze jen pseudokřesťanská politická strana již žádné křesťanské hodnoty nemá. Poněkud jinak by to ale bylo v případě, že bych byl německý státní občan a žil někde v Bavorsku, kde tamní bavorská CSU na rozdíl od CDU se doposud ještě nevzdala úplně všech křesťanských hodnot, a ač netvrdím, že bych nutně volil CSU, faktem však ale je, že při mém konečném rozhodování zatímco CDU bych již okamžitě předem vyloučil, tak naopak CSU by tak řečeno postoupila do užšího finálního výběru tří politických stran mezi nimiž bych se pak nakonec posléze rozhodl.

Jinými slovy kdybych byl německý státní občan žijící v jiné části Německa než v Bavorsku, tak bych se v užším výběru rozhodoval mezi dvěma německými národoveckými vlasteneckými stranami a to Alternativou pro Německo AfD https://www.afd.de/ a Národně-demokratickou stranou NPD https://npd.de/ , plus pokud bych byl německý státní občan a žil v Bavorsku, tak do užšího výběru k těmto dvěma politickým stranám by přistoupila ještě i bavorská CSU https://www.csu.de/ a tak nakonec bych se rozhodoval mezi těmito třemi politickými stranami. No a kdybych byl belgický státní občan tak je zcela reálné že bych eventuálně možná volil i belgické muslimské politické hnutí I.S.L.A.M - Intégrité Solidarité Liberté Authenticité Moralité https://www.islam2012.be/ které by postoupilo do užšího výběru společně s belgickými vlasteneckými politickými stranami jako jsou frankofonní Démocratie Nationale DN http://www.dnat.be/qui-sommes-nous/positions-politiques a vlámské politické hnutí Vlaams Belang https://www.vlaamsbelang.org/ anebo i vlámská Nieuw-Vlaamse Alliantie https://www.n-va.be/

No a tak obdobně bych mohl rozebírat řad řadem všechny západoevropské země, v každém případě však ale ať již bych se byl býval v tom Německu, či v té Belgii, či jakékoliv jiné západoevropské zemi nakonec rozhodl ve volbách pro kohokoliv, vždy by se jednalo o velice těžký kompromis mezi mým vlastním svědomím a mezi možnostmi, které mi nabízí politická scéna dané země, a to včetně i té dotyčné politické strany, pro kterou bych se tam nakonec rozhodl ve volbách hlasovat.

Ovšemže i já považuji národní hodnoty za důležité, nekladu je však ale na místo úplně první, ale až na místo druhé. Českému jezuitovi Bohuslavu Balbínovi je někde, myslím že neprávem, že je to falzum, podsouván jeho údajný výrok "já jsem na prvním místě příslušníkem českého národa a až pak na druhém místě jsem příslušníkem katolické církve". Ale i kdyby byl tento výrok autentický, tak já bych musel říci, že u mně osobně je to přesně naopak - já se politicky nejprve hlásím k historicky mravním hodnotám katolické církve a teprve až na druhém místě se hlásím k svému národu.

Kromě toho navíc ne každý vychází z mně vlastní politické filozofie, že lepší je ze dvou zel volit raději to menší zlo, než zůstat zcela pasivní a tedy de facto úplně neutrální v probíhajícím souboji mezi větším a menším zlem. Toto dilema v případě našeho národa výrazně vstoupilo do popředí již v šedesátých letech devatenáctého století v politických sporech mezi Staročechy a Mladočechy. Císař po takzvaném "vyrovnání" s Uhry toho brzy velice olitoval, že uherské politické reprezentaci poskytl tak veliké ústupky, ale vzít to zpátky se již nedalo. Jediné co se dalo, že se poučil, že to už nebude více opakovat, a proto následné požadavky české a moravské politické reprezentace na obdobné "vyrovnání" jaké bylo poskytnuto Uhersku již logicky bylo císařem odmítnuto. Z ryze národního hlediska bylo to sice pro leckoho zde u nás velice nemilé, nicméně ale trucování Staročechů, kteří se rozhodli kvůli tomu bojkotovat rakouský Říšský sněm bylo nesmyslem a proto není divu, že je pragmatičtější Mladočeši velice brzy vytlačili Staročechy z hlavního proudu tehdejší české politiky.

A ještě mnohem pregnantnější příklad máme z nedávné minulosti, konkrétně z roku 1996 když jsme po prvý krát volili do Senátu Parlamentu České republiky. Po prvním kole senátních voleb veřejně vystoupil tehdejší předseda KDU-ČSL Ing. Josef Lux s doporučeními lidoveckým voličům koho volit v těch senátních obvodech, v kterých do druhého kola senátních voleb nepostoupil kandidát KDU-ČSL. Toto Luxovo doporučení znělo v tom smyslu, aby lidovečtí voliči v těch senátních obvodech, v kterých do druhého kola nepostoupil kandidát KDU-ČSL, aby v druhém kole hlasovali za kandidáta Klausovy Občanské demokratické strany ODS, popřípadě za kandidáta Kalvodovy Občanské demokratické aliance ODA, neboť jak ODS, tak i ODA byly tehdy společně s Luxovou KDU-ČSL a taktéž ještě i s Bendovou Křesťanskodemokratickou stranou ve společné vládní koalici tehdejší koaliční vlády České republiky.

A pouze jen v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná kam do druhého kola postoupil kandidát Grebeníčkovi komunistické KSČM Antonín Petráš společně s kandidátem Zemanovy sociální demokracie ČSSD Bohumírem Bobákem, jako menší zlo doporučil Josef Lux lidoveckým voličům žijícím v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná, aby ve druhém kole senátních voleb lidovečtí voliči volili sociálního demokrata Ing. Bohumíra Bobáka, protože je menším zlem než komunista Mgr. Antonín Petráš. Na toto Luxovo doporučení ostře reagoval tehdejší premiér a předseda ODS a pozdější prezident České republiky Prof. Václav Klaus starší, který toto doporučení předsedy KDU-ČSL odsoudil s tím, že "mám-li si volit mezi dvěma zly, tak si nevyberu zlo žádné", a v daném smyslu i doporučil voličům ODS žijícím v senátním volebním obvodu číslo 75 Karviná aby se druhého kola senátních voleb již vůbec nezúčastnili, respektive aby nepodpořili ve druhém kole senátních voleb ani jednoho z obou kandidátů.

A zde je tedy ta hamletovská otázka, koho politická filozofie je správná? Zda-li správná politická filozofie dnes již nebohého bývalého předsedy KDU-ČSL Josefa Luxe doporučující svým voličům jít volit i při dvou špatných možnostech a hlasovat za to menší zlo aby se zabránilo vítězství zla většího, anebo naopak je správná politická filozofie doposud žijícího emeritního prezidenta České republiky Václava Klause staršího zůstat doma a nevolit nikoho pokud žádná z možností volby není volbou ideální?

Já osobně si myslím, že správný postoj tak jako v naší národní minulosti měli Mladočeši a nikoliv Staročeši, tak v této konkrétní dileme druhého kola senátních voleb v senátním volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 měl správný postoj Josef Lux a nikoliv Václav Klaus starší, a to nikoliv proto, že Josef Lux byl lidovec a křesťan, zatímco Václav Klaus starší lidovec nikdy nebyl a v tom roce 1996, jakož i prakticky v celých devadesátých letech dvacátého století se Václav Klaus starší ještě nejenže ke křesťanství nijak nehlásil, ale navíc ještě v těch devadesátých letech dvacátého století zastával vůči křesťanství dosti nepřátelské postoje, a po prvé se Václav Klaus starší sám sebeidentifikoval jako křesťan teprve až v roce 2008 v diskusi se svým soupeřem v prezidentských volbách Janem Švejnarem na půdě Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky, neboť tehdy byl u nás prezident České republiky volen ještě pouze jen poslanci a senátory našeho parlamentu.

A rovněž tak se s filozofií volby menšího zla aby nezvítězilo zlo větší neztotožňuji ani jen proto jak toto druhé kolo senátních voleb ve volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 nakonec dopadlo. To že díky pasivitě a tedy de facto neutrálnímu postoji voličů ODS - kteří poslechli nesmyslnou radu svého předsedy Václava Klause staršího - nakonec v senátním volebním obvodu č. 75 Karviná v roce 1996 zvítězil a stal se senátorem komunista Mgr. Antoním Petráš je pouze jen potvrzením toho, že tento postoj faktické neutrality ve volebním klání sociálního demokrata Ing. Bohumíra Bobáka a komunisty Mgr. Antonína Petráše byl zcela zjevně postoj špatný.

Obdobně tak jako úplně špatný se tento iracionální "klausovský" postoj "pasivity a neutrality" projevil nedávno i na Slovensku ze strany voličů Štefana Harabina, jakož i voličů Lidové Strany Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby, jak se ukázalo býti před několika málo týdny i na Slovensku ve volebním souboji mezi sice ne příliš ideálním Marošem Šefčovičem, který však ale alespoň odmítá takzvanou Istambulskou konvenci a zcela nepřijatelnou krajně ultralevičáckou neomarxistickou ultraliberální fašistkou Zuzanou Čaputovou, která díky této neutralitě většiny Harabinových a Kotlebových voličů nakonec zvítězila, díky čemuž bude tato kiskoidní soudružka i nadále věrně pokračovat coby Andrej Kiska číslo 2 v Kiskových šlépějích v úřadu prezidenta Slovenské republiky.

Jinak ale navzdory tomu, že recipování "klausovského" postoje politické neutrality v druhém kole slovenského prezidentského souboje mezi menším zlem Marošem Šefčovičem a mnohonásobně větším zlem Zuzanou Čaputovou, které chybně zaujala kromě harabinovců též bohužel i politická strana Kotleba - Ľudová Strana Naše Slovensko, což bylo jejich hrubou politickou chybou, která - poněvadž za chyby,a to zejména za politické chyby se tvrdě platí - se i krutě vypomstila tím, že tato bestiální neomarxistická zrůda Zuzana Čaputová ve slovenských prezidentských volbách vyhrála a bude tedy prezidentem Slovenské republiky.

Přesto však ale jinak nic to nemění na tom, že na rozdíl od KDU-ČSL, kterou v České republice volím se skřípějícími zuby a s velikými výhradami, tak tato Lidová Strana Naše Slovensko ĽSNS Mariána Kotleby je skvělá pro-life a pro-family politická strana, která pokud nebudu brát v úvahu ono chybné recipování "klausovského" postoje politické neutrality v boji mezi dvěma zly - větším a menším zlem, je jinak politickou stranou, která nemá žádné chyby, což je pro mne jako bipolitu, tj. člověka s dvojím státním občanstvím - českým i slovenským - velice důležité, neboť již v příštím roce 2020 se budou na Slovensku konat parlamentní volby do slovenského parlamentu Národní Rady Slovenské Republiky, a já osobně zatímco v roce 2016 jsem ještě do tohoto slovenského parlamentu volil Kresťansko-demokratické hnutie KDH, což je na Slovensku sesterská strana naší české KDU-ČSL, v příštím roce 2020 budu již ale s velikou radostí ve slovenských parlamentních volbách volit právě tuto vynikající pro-life a pro-family politickou stranu Mariána Kotleby Lidovou Stranu Naše Slovensko ĽSNS.

Vraťme se však ale ještě k nám doma do České republiky. Já osobně nejpozorněji sleduji vnitropolitické dění v České republice a na Slovensku. Je to dáno tím, že jsem jako bipolita současně státním občanem jak ČR, tak i SR. A mohu porovnávat. Slovenská politická scéna mi nabízí mnohem lepší možnosti než česká politická scéna. To je fakt! Jako názorný příklad pro vzájemnou komparaci mohu použít postoje poslanců obou zemí vůči takzvané Istambulské konvenci, kterou na Slovensku až 101 poslanců z celkového počtu 150 poslanců slovenského jednokomorového parlamentu Národní Rady Slovenské Republiky odmítlo.

Naopak u nás v České republice v naší Poslanecké Sněmovně Parlamentu České Republiky byl většinou poslanců odmítnut dokonce i samotný návrh lidoveckého poslance zařadit diskusi o takzvané istambulské konvenci na samotný pořad jednání. Je to veliké zklamání, současně to však ale ukazuje "kdo je kdo". Takto z devíti politických stran zastoupených svými poslanci v naší Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky pouze jen tři politické strany stojí mi vůbec za to, abych četl jejich program, neboť mi mají co nabídnout. Ostatních šest stran nestojí vůbec za nic. Netroufám si hodnotit mimoparlamentní politické strany, těch je totiž v naší České republice více než tři stovky. ale když se omezím pouze jen na dotyčných devět nejsilnějších politických stran České republiky na základě volebních výsledků do Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky z roku 2017, které všechny získali více než 5 % hlasů, z nich pak šest politických stran nestojí vůbec za nic, a pouze jen třem politickým stranám hodlám dále věnovat svou detailní politickou pozornost.

A těmito třemi nejlepšími relevantními politickými stranami naší české politické scény jsou KDU-ČSL, ODS a SPD Tomia Okamury.

Před volbami do Poslanecké Sněmovně Parlamentu České republiky v roce 2013 jsem já jako druhou nejlepší politickou stranu hned za KDU-ČSL považoval Top 09, která však ale po odchodu vynikajících pro-life a pro-family poslankyň MUDr. Jitky Chalánkové a Niny Novákové pryč z Top 09 a následně pak ještě navíc když se novým předsedou Top 09 stal Jiří Pospíšil, zaznamenala u mně relativně nejhlubší pád dolů právě tato Top 09.

Naopak od roku 2017 oproti roku 2013 relativně největší vzestup nahoru u mně zaznamenala Okamurova SPD, která postoupila mezi výše uvedené tři nejlepší parlamentní politické strany české politické scény. Příčinou je zde to, že zatímco ve volebním období let 2013 - 2017 jak Tomio Okamura, tak i všichni jeho poslanci, včetně zbouřenců z Úsvitu přímé demokracie tehdy ještě podporovali pro-sodomistickou politickou agendu LGBTI. V tomto volebním období od roku 2017 však je už markantní zcela zjevný vysoce pozitivní odklon Tomia Okamury a jeho SPD od jejich někdejší podpory pro-sodomistické politické agendy LGBTI směrem k určitému příklonu k pro-family hodnotám.

Každý člověk má potenciál se změnit k lepšími a pokud za tím nejsou prospěchářské osobní výhody, tak ta změna je nepochybně upřimná. Určitě dnes minimálně zde "v západním světě" nikdo nebude mít žádný osobní prospěch z toho, že se odkloní od pro-sodomistické agendy LGBTI směrem k pro-family hodnotám. Spíše naopak!

A když navzdory tomu, že to z ryze lidského hlediska nebylo osobně nijak výhodné se i navzdory tomu z christianofobního židovského fanatika Šavla mohl stát apoštol sv. Pavel, anebo z ředitele pro-potratového gigantu NARAL profesora Bernarda Nathansona se mohl stát obhájce pro-life hodnot i za tu cenu že se dobrovolně vzdal tak vysokého a lukrativního ředitelského postu, popřípadě když se z ne příliš křesťanství nakloněného Václava Klause staršího v devadesátých letech mohl později stát člověk křesťanství vstřícně nakloněný, tak proč bych neměl věřit tomu, že by se k lepšímu nemohl změnit i Tomio Okamura?

Pamatuji si, že bylo to v pořadu České televize zvaném "Debata", tuším v roce 1993 kdy se tam kromě jiných účastníků ocitl tenkrát pomocný biskup pražské arcidiecéze Jaroslav Škarvada. Byl tam tehdy i Václav Klaus starší, který sice kulantně jemně a slušně jak byl zvyklý, přesto však ale dosti urážlivě označil křesťanství za "ideologii". Když se následně biskup Jaroslav Škarvada začal bránit, tak mu Václav Klaus starší skočil do řeči s tím, že "já to neřekl". To však ale již rozčililo i jinak zcela nestranného moderátora Otakara Černého, který se do toho energicky vmísil a tvrdě otevřeně řekl "Ne pane premiére! Vy jste to řekl!" Klaus pak ztichl a dále mluvil biskup Škarvada, zatímco bylo slyšet pouze jen tichý povzdech Václava Klause staršího "To jsem neměl říkat!". A dnes - div se světe - se i samotný Václav Klaus starší hlásí ke křesťanským hodnotám! Proč bych tedy neměl věřit, že obrat k lepšímu nastal i u Tomia Okamury?

Celkově nejlepší parlamentní politickou stranou v České republice je KDU-ČSL, dalšími paralamentními politickými stranami hodnými mé pozornosti jsou pak ODS a Okamurova SPD. Očekává se pak ještě vznik nové politické strany Václava Klause mladšího, uvidím až tato strana vznikne kde se umístí. Bude čtvrtá?, třetí?, druhá? anebo dokonce přímo úplně nejlepší? Nevím...

Vrátím-li se však ale k problematice volebních podvodů, pokud jde o tyto podvody nejlepší podmínky pro jejich páchání jim nabízí volební legislativa pro komunální volby do obecních a městských zastupitelstev, což je dáno svým podivným volebním systémem, který byl později nazván jako "panašování", který je dán vyzobáváním jednotlivých kandidátů ze všech kandidátních listin.

Podnětem zde byla asi "Debata" z června 1990, ke které došlo krátce po konání prvních svobodných parlamentních voleb počátkem června 1990 po změně režimu v listopadu 1989. Účastníkem této debaty byl i tehdejší prezident Václav Havel, který říkal, že se mu volební zákon na základě kterého se volilo do Federálního shromáždění nelíbí, protože tam mohl volit jen mezi jednotlivými politickými stranami, zatímco on jak řekl by chtěl volit jednotlivé osobnosti. Na to kdosi z tamních účastníků Havlovi odpověděl, že ale i když se sice volili strany, tak ale přece mohl dát až čtyři preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. To však ale Havel odmítl s tím, že je to naprosto nedostatečné, protože to umožňuje pouze jen to, aby dal svůj preferenční hlas někomu jinému z kandidátní listiny téže politické strany, zatímco on by chtěl volit "osobnosti" napříč všemi kandidujícími politickými stranami. A tak pro první komunální volby do obecních a městských zastupitelstev, které se pak poprvé konali koncem roku 1990 byl přijat přesně takovýto špatný zákon jaký si přál mít tehdejší prezident Václav Havel.

Jediné kde svoje prosadil tehdejší federální ministr financí Václav Klaus starší bylo zakotvení volby starostů příslušným zastupitelstvem oproti populistickým návrhům, aby starosty volili přímo voliči. Václav Klaus to i racionálně vysvětlil tím, že členové zastupitelstva jako místní "obecní elita" mají ve svém průměru více inteligence než ve svém průměru mají obyčejní voliči dané obce, a tudíž zvolení nějakého komunistického populistického demagoga za starostu obce je mnohem méně pravděpodobné pokud ho bude tato obecní elita sedící v obecním zastupitelstvu volit sama ze svých řad, než kdyby starostu obce volili obyčejní řadoví voliči se kterými lze snadněji manipulovat než lze manipulovat se samotnými členy zastupitelstva, kteří z titulu své zastupitelské funkce mají k dispozici jednak více relevantních informací což jim umožňuje lépe posoudit co je pro obec lepší než ostatní lidé, kteří zastupiteli nejsou a proto těmito důležitými informacemi ani nedisponují, jednak též zastupitelé jsou ve svém průměru politicky zkušenější, inteligentnější a vzdělanější než jsou ve svém průměru obyčejní řadoví voliči a tudíž zastupitele nelze tak snadno obelstít jako lze obelstít obyčejné řadové voliče.

A tak tedy následkem tohoto havloidního paskvilu je to, že v komunálních volbách do obecních a městských zastupitelstev se dodnes fakticky nevolí jednotlivé strany jako takové, ale vyzobávají se jednotliví kandidáti, kde zejména v jednokrskových obcích každý volič má tolik "hlasů", kolik členů má místní obecné zastupitelstvo, což je veliká příležitost nejen pro chybování voličů, ale v ještě větší míře je to příležitost i pro samotné volební podvody.

Jako názorný příklad uvedu jednokrskové obce střední velikosti, které mají patnáctičlenné obecné zastupitelstvo. V komunálních volbách do obecního zastupitelstva pak každý volič má patnáct "hlasů". Za správné považuji to, když volič podle svého nejlepšího vědomí svědomí mezi kandidáty v těchto komunálních volbách skutečně i rozdá všech těchto maximálně dovolených hlasů, tj. v tomto zde zmiňovaném konkrétním případě je těch hlasů patnáct. A úmysl rozdat všech těchto maximálně dovolených patnáct hlasů je správné i navzdory tomu, že musí si dávat veliký pozor aby se omylem nepřepočítal a nedal těch "hlasů" omylem třebas o jeden víc, tj. zde tedy šestnáct, protože překročení maximálně dovoleného počtu rozdělených "hlasů" v komunálních volbách do obecných a městských zastupitelstev má za následek absolutní neplatnost jeho hlasování jako kdyby v těchto volbách vůbec ani nehlasoval.

To je veliký rozdíl od voleb do Krajských zastupitelstev, voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky či voleb do Evropského parlamentu kde překročení maximálně dovoleného počtu udělovaných voličských preferencí má sice za následek, že dotyčné voličské preference jsou neplatné jako kdyby žádné preference neuděloval, ale jinak samotný hlas pro zvolenou politickou stranu či politické hnutí je považován za platný. A to už nemluvě o tom, že pokud do Krajských zastupitelstev a do Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky se udělují maximálně čtyři preferenční hlasy a do Evropského parlamentu dokonce pouze jen dva preferenční hlasy, tak je mnohem méně pravděpodobné, že u těchto voleb volič omylem překročí maximální počet udělovaných preferenčních hlasů než je tomu v případě komunálních voleb do obecního zastupitelstva kde těchto hlasů uděluje třebas až patnáct.

Zajisté volič si může říci, že nebude riskovat a pro jistotu rozdělí mezi kandidáty méně než oněch maximálně možných třebas patnáct hlasů.

Toto ale zásadně nedoporučuji a následně vysvětlím proč. Naopak vřele doporučuji vždy, a to nejen u komunálních voleb, ale ve všech možných volbách rozdat dotyčný maximálně možný počet preferenčních hlasů. A nejlépe když ten příslušný maximální počet hlasů rozdělíte u sebe doma, kde se na to v klidu a bez jakéhokoliv stresu můžete plně soustředit a neudělat žádnou chybu, a až poté zajít ve dni voleb do volební místnosti již s vyplněným volebním lístkem, který tam již pouze jen za plentou vložíte do úřední obálky a následně vhodíte do volební urny.

Ovšemže občas se stane i to, že postup podle výše uvedeného odstavce není možný, protože doslova až do poslední chvíle váháte nad tím, kterým konkrétním kandidátům ty preferenční hlasy nakonec dáte. A tentokrát u těchto voleb do Evropského parlamentu je to i můj případ. Dlouhá léta jsem mnohé představitele KDU-ČSL písemně prosil aby na svou vlastní kandidátní listinu přibrali i nějaké veliké osobnosti, čímž jsem ovšemže nemyslel na různé pochybné Gabaly, ale na významné pro-life a pro-family osobnosti.

A tentokrát poprvé KDU-ČSL skutečně udělala přesně to, oč jsem je prosil. Ba dokonce zašli ještě o kousek dál, když na kandidátní listinu KDU-ČSL vzali i několik osobností ze dvou mimoparlamentních politických stran, které já osobně považuji za ještě lepší politické strany než je samotná KDU-ČSL, avšak samotné by neměli žádnou šanci překročit pětiprocentní hranici, která je u nás v České republice nutná pro vstup do jakéhokoliv zákonodárného orgánu a tedy nejen do Evropského parlamentu. Těmito dvěma politickými stranami jsou jednak Konzervativní strana, jednak Koruna česká - monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. Jistěže bych si dovedl představit i některé další vynikající malé mimoparlamentní politické strany, jako například DSSS Tomáše Vandase, popřípadě Rozumné Petra Hanniga a některé další, současně však ale mám smysl pro politickou realitu a jsem si vědom toho, že již samotné přijetí Konzervativní strany a Koruny české na kandidátní listinu KDU-ČSL je více než jsem doufal, a bohužel asi už nelze předpokládat, že by snad někdy KDU-ČSL obdobně byla ochotna přijmout na svou kandidátní listinu třebas i Rozumné Petra Hanniga, či dokonce samotnou DSSS Tomáše Vandase.

Z mého osobního hlediska však ale lepší možnosti výběru jednotlivých kandidátů z kandidátní listiny KDU-ČSL má ale i svůj vedlejší negativní

aspekt spočívající v tom, že mé rozhodování se komu dám nakonec své maximálně možné dva preferenční hlasy bude o to těžší. Jisté je pouze jen jedno. V roce 2014 když před pěti lety jsem do Evropského parlamentu také volil KDU-ČSL, a teď o necelé dva týdny rovněž budu volit do Evropského parlamentu kandidátní listinu KDU-ČSL, což tentokrát je v pořadí čtyřiceti kandidátních listin předposlední kandidátní listina číslo 39, to s výběrem pouhých dvou kandidátů, kterým mohu dát své preferenční hlasy bude velice těžké.

Mnohem těžší letos než před pěti lety to mám s výběrem těch, kterým na nynější kandidátní listině KDU-ČSL dám své preferenční hlasy ve volbách do Evropského parlamentu. Kdyby se teď nekonali volby do Evropského parlamentu, ale konali by se volby například do naší Poslanecké Sněmovny Parlamentu České republiky kde bych mohl rozdělit až čtyři preferenční hlasy, tak tohle by už pro mně bylo nějak řešitelné.

Vezmu-li tu kandidátní listinu KDU-ČSL odzadu, tak například první preferenční hlas bych dal kandidátce č. 20 Zdeňce Rybové, dlouholeté významné představitelce Hnutí pro život a šéfredaktorce katolického časopisu RC Monitor, další preferenční hlas bych dal kandidátovi č. 18 místopředsedovi monarchistické strany koruny české JUDr. Petru Krátkému, další hlas bych pak dal kandidátce č. 8 Mgr. Nině Novákové, bývalá poslankyni, která však odešla z Top 09, nyní je předsedkyně Středoevropské pro-family aliance pro manželství a rodinu, a ten poslední čtvrtý do užšího výběru je pak kandidát č. 2, kterým je současný lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, který je také pro-life a pro-family, a jako poslanec aktivně bojoval zejména proti norskému Barnevernetu, který násilím bere děti křesťanům aby je pak mohl dát perverzním sodomitům.

Do Evropského parlamentu je možné však ale udělovat pouze jen dva preferenční hlasy, a proto rozhodnutí, kteří dva z těchto čtyř kandidátů to budou asi učiním až na úplně poslední chvíli v samotné volební místnosti za plentou, kde už se budu muset definitivně nějak rozhodnout, kteří dva z této čtveřice Zdeňka Rybová, Nina Nováková, Tomáš Zdechovský a Petr Krátký budou ode mně zakroužkováni a které dva budu muset oželet. V každém případě však ale pro tento účel si vezmu se sebou k volbám i psací pero, respektive pro jistotu aby mně nakonec nezradilo a v kritické chvíli nepřestalo psát si vezmu raději hned několik psacích per se sebou, a pak za nabízené pero od Okrskové volební komise jim zdvořile poděkuji, že jim děkuji moc, ale mám pero své vlastní. Což je vše plně v pořádku, neboť nabízené pero od Okrskové volební komise je chápáno pouze jen jako služba voličům a nikoliv tedy snad jako povinnost voliče přijmout na dělání kroužků nabízené pero od členů Okrskové volební komise.

A tohle doporučuji i vám!

Jako svou první radu Vám doporučuji, aby jste u všech voleb vždy rozdělil onen maximální počet volebních preferencí, které máte právo jednotlivým kandidátům udělit. Chápu, že zejména v případě komunálních voleb do obecního či městského zastupitelstva můžete pociťovat nouzi komu jen tak veliké množství "hlasů" rozdám, když těch skutečně kvalitních kandidátů, kterým jsem ochoten z přesvědčení dát svůj hlas až tak moc není.. Za těchto okolností v té největší nouzi kdy již doopravdy jste zcela bezradný komu ještě by jste ty zvyšné preferenční hlasy mohl dát Vám tedy doporučuji dát je těm zcela zjevně největším outsiderům u kterých máte stoprocentní jistotu, že oni tak jako tak nemají žádnou reálnou šanci býti zvoleni.

Jako svou druhou radu Vám doporučuji, aby jste si pokud možno u všech voleb v klidu domova vyznačili příslušné volební preference a do volební místnosti přišli už s hotovým, respektive vyplněným volebním lístkem. A jako svou druhou radu pro případ, že také budete u nějakých voleb váhat obdobně jako třebas nyní s udělováním preferencí jednotlivým kandidátům váhám nyní i já, a tedy i Vy se někdy budete rozhodovat nějak až úplně na poslední chvíli přímo za plentou, tak pro tento účel si na volby vezměte se sebou i nějaké své vlastní psací pero, respektive pro jistotu i více psacích per, pro případ, že by Vám některé z Vašich psacích per přestalo náhle psát, a tedy nabízené pero od Okrskové volební komise rozhodně vždy s poděkováním odmítněte.

Na úplný závěr když jsem psal o kreaci Okrskové volební komise, tak snad nemusím zdůrazňovat, že zpravidla drtivá většina členu Okrskové volební komise jsou fanatičtí stoupenci stávajícího úřadujícího starosty obce, městyse či města a poté též i fanatickými stoupenci starostovy politické partaje.

Pokud plný počet preferenčních hlasů nerozdělíte Vy sám, nuž zcela reálně se může stát, že při sčítání hlasů chybějící preferenční hlasy doplní do plného počtu na tom kdysi Vašem volebním lístku některý z členů Okrskové volební komise, přičemž často tito takto doplněná označení dalším kandidátům může býti od dotyčného člena Okrskové volební komise dáno za "Vás" i takovým kandidátům, kterým by jste Vy osobně preferenční hlas nikdy nebyl býval dal.

A ještě lehčí je tento podvod tehdy, pokud jste ty kroužky dával perem, které Vám pro tento účel půjčili členové Okrskové volební komise. Proto je důležité používat pero své vlastní, které po volebním aktu si tudíž jako svůj majetek rovněž odnesete se sebou pryč, v důsledku čehož ho nikdo z členů Okrskové volební komise nemůže použít aby tím samým perem doplňoval další jakože "Vaše" preferenční hlasy. A vzhledem k tomu, že tuha každého pera svým barevným odstínem modré barvy přece jen je trochu odlišná, má to za následek, že i navzdory tomu, že Okrsková volební komise má k dispozici větší množství psacích per, ne vždy se alespoň některá tuha svým odstínem modré barvy trefí do odstínu modré barvy tuhy Vašeho pera, aby ty křížky či kolečka za "Vás" dostatečně věrohodně mohli doplnit.

A pokud jste přijal pro účely udělování preferenčních hlasů pero od Okrskové volební komise, tak toto jim umožňuje činit podvody i na těch hlasovacích lístcích na kterých jste Vy jako volič skutečně kandidátům rozdělil dotyčný maximálně dovolený počet preferenčních hlasů. Zde totiž pokud jste své preferenční hlasy dal kandidátům, kteří dotyčnému členovi Okrskové volební komise politicky, popřípadě ideologicky nevyhovují, tak mu stačí týmž perem Okrskové volební komise, kterým jste Vy onen maximálně dovolený počet preferenčních hlasů rozdělil Vy sám, aby nějaký člen Okrskové volební komise nenápadně tam komukoliv z kandidátů jeden preferenční hlas přidal navíc, což bude znamenat, že jste jakože "Vy" překročil maximální počet udělovaných preferenčních hlasů, čímž dosáhne toho, že všechny ony udělené preferenční hlasy na dotyčném Vámi odevzdaném volebním hlasovacím lístku budou prohlášeny za neplatné.

S projevem hluboké úcty

JUDr.PhDr.Mgr. et Mgr.Henryk Lahola
Babice - Cerony č.p. 265
687 03 Babice u Uherského Hradiště
Zlínský kraj

Můj web. http://www.henryklahola.nazory.cz

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3298 sec,0.0471 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,858kB