Pátek 20 prosinec 2019
Perzekuce obyvatelstva za mírového stavu, aneb 20 let režimního terorismu   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 18:58:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V roce 1999, kdy již byly miliony českých akcionářů oloupeny převzetím a vytunelováním investičních fondů, započal proces vytváření tzv. otevřeného koncentračního tábora na principu fungování nacistické okupační správy v židovských ghettech.

Během dvou dekád se tento jed postaral o celkové zastavení růstu životní úrovně v ČR a přímým výsledkem je mj. 4 500 000 exekucí na 900 000 domácností, další statisíce jsou mimo oficiální statistiky či jsou pozastaveny, 1800 exekucí zahájených každý den, tisíce sebevražd ročně a rozvrácené rodiny.

Advokátka Hana Marvanová zopakovala v pořadu ČT, že i Ústavní soud odsoudil výši exekučních tarifů. Prezident Exekuční komory Plášil se poté teatrálně vymlouval, že vina je policie, která dosud neobvinila jediného lichváře. Ano, lichva je dle našeho práva trestný čin. Mnozí se diví, že PČR a Úooz nekoná. To je omyl, policie koná - velmi aktivně se podílí. Jezdí bok po boku s exekuční mafií vybírat výpalné a zastrašovat jako ozbrojená složka rodiny s dětmi, přesně jako protektorátní četnici.

Jaký smysl má práce, pokud z ní nemá užitek zaměstnanec, ani obchodníci, ani stát? To je stav, který převládá v České republice. Jedině v České republice je možné provádět exekuci všemi způsoby naráz, čímž nezůstane povinnému z jeho práce vůbec nic. Nejprve je mu stržena částka mimo nezabavitelné minimum a pak mu je z bankovního účtu zabaven zbytek, který mu přijde od zaměstnavatele po srážce. Něco, co nedovede pochopit žádný právník v zahraničí. Soukromý exekutor v ČR nadělá náklady pouhými administrativními úkony, které stojí jen tři minuty a nula korun. Ovšem účtuje si tisíce. V podstatě jde o vymáhání výpalného, které je však částečně ,,legalizováno“ hned na počátku Exekučním řádem a Občanským soudním řádem, na rozdíl od Ruska, Itálie a USA, kde toto činila v minulosti mafie ilegálně a zisky později zlegalizovala již „normálním“ podnikáním s vymoženými penězi. Exekuce se staly v Česku běžnou součástí, jen v loňském roce se exekutoři dobývali do sedmi set tisíc českých domácností, což je nárůst o 30 procent. ,,Je to nebývalý nárůst, a to ještě nejsou celková čísla. Jedná se pouze o naši statistiku exekutorské komory. Dluhy vymáhají i soudy nebo městské úřady", potvrdila Deníku mluvčí exekutorské komory Zajícová.

V principu jsou exekuce jen dalším pokračováním nenažraného finančního trhu. Pravá tvář polistopadového kapitalismu ( ,,exekuce je státem uměle dosazený ekonomický systém, jenž počítá se zcizováním v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení cizího zisku řídícího stát" - citace Jan Bokšay, Ekonomika lidského zdroje ) . Exekuce vede k tomu, že je dlužník nucený stáhnout se do šedé zóny, dělat načerno, nedanit své příjmy, skrývat se před státní byrokracií. Jeho schopnost vydělávat, a být tak příjmem pro státní kasu, se minimalizuje. Stát se snaží lidi obklopit hlídacími prostředky, jako například chystaný registr účtů, který bude pro lidi s exekucí a v šedé zóně rozsudkem smrti.

Je jasné, jak situace dopadne. Největší počet exekucí byl zahájen po poslední ekonomické krizi v letech 2010-14. Během následující krize postihne vymáhání výpalného další milion občanů ČR a pak naroste napětí ve společnosti tak daleko, že dnes nedokážeme odhadnout následky činů zoufalých a dlouhé roky zbídačovaných dlužníků, kteří na počátku měli jen jeden dluh v řádu stovek, nebo tisíců korun. Přímo odpovědni za veškeré následky budou pak všichni politici, kteří tento stav uvedli v účinnost a udržovali po celá léta, což umožnilo drancovat ekonomicky činné a dělat z nich sociální trosky, bez kupní síly. Exekvovaní se stali obdobou středověkých nedotknutelných. Tedy malomocných s leprou. A to hlavně kvůli převažujícímu, a mylnému, přesvědčení, že člověk, který se dostal do exekuce, je člověk nezodpovědný a hloupý. Že si za všechno může sám. V korporátních i tzv. ,,veřejnoprávních“ médiích je veřejnost tradičně klamána, že dlužníci jsou pouze ti, co si půjčují a nevrací a nikoli ti, kdo byli do nezaplatitelných dluhů vmanipulováni a nedokážou se díky servilní justici a záměrnému ,,právnímu chaosu", vč. stupidních zákonů, adekvátně bránit.

To, že řádně platíte daně a jednáte dle zákona, ještě v této republice neznamená, že nemůžete přijít o všechno. Ukradou vám doklady. I když ztrátu/krádež občanského průkazu nahlásíte na policii, tak je to k ničemu. Vy musíte dokazovat, že jste to nebyl vy, vaše děti, manželka, apod., kteří před 10 lety spáchali přestupek a prokázali se tímto průkazem. Vražda je promlčitelná, ale neoprávněná exekuce nikoli, ta se jen neustále obnovuje. Tady na váš OP může někdo založit firmu, v lepším případě ,,jen" potom neplatí sociální a zdravotní pojištění na zaměstnance, v tom horším rovnou založí nějakou kriminální ,,pračku na peníze". Opět platí presumpce viny - na vás je dokázat, že jste firmu nezaložili! Můžete se s nimi roky soudit s nejistým výsledkem, takže zaplatíte jak původní částku, výpalné 1000% +, tak soudní výlohy, náklady obhájce... Tak či onak, systém z vás peníze dostane. A Rozsudek bude nakonec znít: ...zločinče, ty máš tu drzost dovolávat se spravedlnosti?...tak teď si tě podáme...Navždy vinen i s celou rodinou, žádná pokuta, žádné penále není dostatečně velké, abys chudákovi exekutorovi a justiční mafii splatil jejich trápení s tebou!

Zmařené lidské životy, nepoznané dětství v boji o jídlo a přežití, které známe dosud jen z hororových filmů. Co myslíte, že vyroste z dětí, které každý den slyší rodiče hovořit o tom, že cokoli formálního je zlo, že vše musí být ,,na černo", jinak rodiče přijdou o vše, včetně dětí, které skončí v ,,převýchově" juvenilní justice a totalitních institucí jako narkomani, bezdomovci nebo asociálové. Nejenže z mnoha z nich vyrostou různí podvodníci, ale velká část bude mít opovržlivý přístup k České státnosti. Toto bezpráví se přeci děje ,,ve jménu republiky". A tím je to dané. Řeknou si: ,,Podívej, na západě, v EU, tam se mají a my musíme žít v tom proklatém Česku!". Neoliberální globalisté se smíchy popadají za břicha při svém plánu řízeného chaosu a úpadku národních států.

U mnoha lidí za prvotní zadlužení může neuvědomělá lačnost po zbytečnostech. Tito lidé jsou skutečně trestáni za svou hloupost. Ač samozřejmě neúměrně tvrdě. Ale pak tu máme druhou, a početnější, skupinu lidí. Těch, kteří si museli půjčit na přežití. Jedná se hlavně o mladé lidi, mladé rodiny, kterým chybělo to základní. Bydlení. A pokud se musí lidé zadlužit a ohrozit svou existenci jen tím, že se pokusí zajistit základní potřeby, je to genocida. O spekulaci s bydlením, a zničení státních fondů pro družstevní výstavbu bytů, v tomto článku psát nebudu, jen to zmíním, protože je to součást tohoto procesu přeměny ČR v jakýsi lágr, ghetto pro vlastní místní obyvatelstvo. Cizinci jsou v ČR již pomalu úspěšnější než místní obyvatelé, protože přijdou nezatěžkáni životem pod zdejší protektorátní správou. Je to princip zobrazený ve filmu ,,Demolition man", kde bezpečností složky v blízké budoucnosti natolik zdegenerovaly a feminizovaly, že jeden zločinec z minulosti byl pro ně nepřekonatelný problém a tak musely rozmrazit i policistu z minulosti, aby jim pomohl. Do tohoto stavu reálně spěje současná situace ve společnosti ( bezpečnostní složky jsou naopak stále agresivnější a více protilidské ), tupá mládež žijící do 30 let u rodičů, hroutící se před každým problémem, anebo třicetiletí s šedivými vlasy, co se ženou ( do rakve ), aby poplatili všechny ty hypotéky. Současné a budoucí generace asi jednou budou muset ,,rozmrazit" své předky, aby udělali pořádek.

A co tedy doporučuji nejen všem v exekuci, ale každému, na kom tento režim zkouší ty své pamflety? No přeci, aby využil svého ústavního práva a místo dělání postojů se konečně postavil.

Článek 23 Listiny základních práv a svobod ( součást Ústavy ČR )

,,Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny."

Všechny předpoklady pro masové využití článku 23 jsou v tomto splněny, neboť se exekuční mafie vysmívá rozhodnutí Ústavního soudu, policie kryje organizovaný zločin lichvy, České vlády vytvářejí krycí paskvily.

Daniel Novák

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jiří Baťa: Ještě jednou o držení zbraní a ne jen o nich   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 14:11:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V poslední době se čím dál častěji hovoří na téma držení zbraní, případně střílení. K této problematice se vyslovuje celá řada lidí, kteří se snaží najít východisko v tolik diskutované otázce, zda omezit nebo neomezit legální držení střelných zbraní.

Budeme-li vycházet z neutrální, žádnou tragickou událostí ovlivněné situace, potom logicky vzato, držení zbraně za účelem vlastní obrany nebo ochrany jiných, nemá faktické opodstatnění. To proto, že k zajištění naší bezpečnosti, obrany a ochrany existují tzv. silové (ozbrojené) složky, počínaje městskými policiemi, státní Policií ČR, případně Vojenskou policií apod. Je však zřejmé, že tento stav a možnosti jsou v mnoha případech nedostačující, ozbrojené složky nemohou být vždy tam, kde vzniká nebezpečná situace a proto občané na tyto krizové případy a situace reagují tak, že si pro takové případy sami obstarávají vlastní zbraň. Uvědomělý občan si zbraň pořídí legálně, nepoctivý ji má nelegálně ani ne tak na svou obranu před útočníkem, jako třeba pro případ, že by jej třeba napadlo nebo si naplánoval přepadnout benzinku nebo klenotnictví. Z toho lze tedy vyvodit, že existují dva druhy lidí, poctiví, kteří si pořídí zbraň legálně a ti druzí, kteří si ji pořídí nelegálně. Na této skutečnosti lze sotva co změnit.

Vžijme se do situace, kdy se stane tragická událost. Není nutné dávat za příklad zrovna ostravskou nemocnici, protože tato událost je zcela mimořádná a velmi poučná. Použijme běžnější příklad, kdy v tramvaji, případně v trolejbuse či autobuse MHD nějaký člověk zaútočí nožem na cestující. Ano, pouze nožem, protože i nůž může být smrtelnou zbraní. Co nastane bezprostředně po útoku?

Buďme naivní a připusťme, že v dopravním prostředku se v tu dobu se v MHD nacházejí např. tři (trvale) ozbrojení muži s legálně drženou střelnou zbraní. Pokud bude útočník velmi nebezpečný, bude trvale napadat cestující a ohrožovat je, tito tři, s nadsázkou „supermani“, budou-li chtít zabránit dalšímu běsnění útočníka - použijí zbraň? Pokud ano, je to špatně, může nastat větší tragedie, než kterou způsobil útočník, protože při použití zbraně není vyloučeno, že budou zasaženy i další osoby. Otázka však je, zda v případě, že zbraň nepoužijí (s výjimkou výzvy či výstrahy o střelbě) což by v nastalé situaci bylo správné řešení, budou mít muži natolik odvahy, že se budou snažit útočníka zpacifikovat jinými způsoby, tedy holýma rukama?

Provedeme-li malou analýzu výše popisované situace, vyplynou nám tyto otázky. Za

a) v době vzniku této události lze spoléhat na to, že v dopravním prostředku se budou nacházet muži ozbrojení legálně drženou zbraní? Za

b) bude-li pachatel dál pokračovat v útoku na oběť a úmyslem mužů

bude zabránit dalším atakům útočníka, použili by muži střelnou zbraň? Za

c) pokud by zbraň vzhledem k prostředí nepoužili, našli by odvahu útočníka zpacifikovat „ručně“? A konečně za

d) k čemu by jim bude střelná zbraň, když ji nemohou v daném prostředí na obranu a ochranu osob použít?

Z uvedeného vyplývá, že účel, nebo důvod, pro který si někteří občané (legálně) obstarají střelnou zbraň za účelem obrany nebo ochrany je poněkud „na vodě“. Jednak proto, že ve veřejném zájmu nelze spoléhat, ale ani předpokládat, že většina těch, kteří drží legálně střelnou zbraň, ji běžně mají stále u sebe, za další, pokud by měli zbraň použít pro svou obranu nebo ochranu jiných osob v ve velmi frekventovaném prostředí, jako např. např. ulice, náměstí, obchody, kina, divadla, vystavují okolí vážnému nebezpečí.

Z hlediska jednání pachatelů či útočníků je jejich jednání, jak víme, naprosto neočekávané, nepředvídatelné, ale také stresující, vyvolávající paniku, chaos. Je proto třeba si uvědomit, že jako nelze předvídat útok pachatele nebo útočníka, stejně tak nelze předvídat, kde k útoku či napadení dojde. Může to být kdekoli, záleží na tom, jaké úmysly pachatel má, jaký cíl sleduje a jaký výsledek od útoku nebo napadení očekává. Událost v ostravské nemocnici byla prý motivována nevyléčitelnou chorobou pachatele, proto zřejmě volil nemocniční prostředí. Mohou však být i jiné důvody a k napadení či útoku může dojít v divadle, na stadiónu, v obchodě, kostele nebo jinde, v závislosti na efektu, který pachatel od svého zákeřného činu nebo jednání očekává.

V případě, kdy pachatel nebo útočník zaútočí v místech s velkým počtem lidí, je použití (legální) střelné zbraně naprosto vyloučené . Tím se ztrácí smysl, resp. odůvodnění, že je zbraň držena pro účely potřebné nutné obrany. Použití zbraně např. při vniknutí zločince do domu či bytu není rovněž bezproblémové, protože ani v takovém případě nelze zbraň svévolně, notabene kdykoliv použít jenom proto, že pachatel vnikl do objektu. Použití zbraně je totiž vázáno zákonem a přesně stanovenými podmínkami. To platí u Policie ČR , MP či jiných ozbrojených složek. To neznamená, že držení zbraně nemá praktický význam. Bude-li zbraň použita za okolností, kterou si daná situace vyžádá a za předpokladu, že bude použita v rámci zákona, má legální držení zbraně smysl a své opodstatnění. Jen se nabízí otázka, v kolika případech, resp. jak často je či byla legálně držená zbraň použita za účelem osobní obrany, nebo ochrany?

Kdo je pachatel, případně útočník, co je to za člověka? Pokud jde o zločince, který použije nelegálně drženou střelnou zbraň, ale může jít také o zbraň chladnou, jako např. nůž, dýka, sekyra apod. za účelem spáchání trestného činu loupeže, krádeže, vraždy atd., jedná zpravidla na základě předem promyšleného plánu, takového člověka lze jednoznačně považovat za zločince, vraha. Psychicky nemocný (vyšinutý) člověk sice (až na výjimky) rovněž jedná promyšleně, zkratkovitě, chladně, účelově a občas velmi brutálně. Takový člověk může být vyhodnocen jako psychopat, který v době spáchání činu byl nepříčetný a proto není za své jednání (na rozdíl od zločince) zodpovědný.

Opodstatněnost či odůvodnění, proč držet legálně zbraně, je tzv. na vodě, jakkoli to do jisté míry může zvednou mužské, ale někdy i ženské ego, posílit sebevědomí nebo umocnit pocit, že přijde-li na věc, jsou „pány“ situace. Skutečností také je, že použití zbraně není stejné, jako někoho urazit nadávkou, nebo po něm hodit na půllitr.

Samotná střelba na člověka, ať už je to zločinec, lupič nebo jen člověk, který se zrovna v nevhodnou dobu nacházel na nevhodném místě, vyžaduje notnou dávku odvahy, rozvahy a také rozumu. Za okolností, jak z výše uvedeného vyplývá, držení zbraně na osobní obranu, je značně problematické a domnívat se, že legálním držením zbraní lze zabránit či předcházet podobným událostem, je nereálné a naivní. Konkrétně v ostravské nemocnici jakékoli použití zbraně na zneškodnění pachatele by bylo naprosto vyloučené, protože by to způsobilo mnohem větší tragedii, než se stala. Úvahy o omezení legálního držení zbraní, nebo akceptovat požadavek na větší počet držení těchto zbraní, je irelevantní, spíše populistické, protože to nijak neovlivní tragické události, které nelze předvídat, už vůbec jim, až na ojedinělé případy či výjimky, zabránit nebo předcházet Tady nezbývá než konstatovat: děj se vůle Boží, co se má stát, stane se! A je naprosto jedno, žijeme-li v demokratickém státě 21. století, nebo ve feudálním středověku.

Jiří Baťa

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



BBC na pokraji infarktu. Premiér chce, aby TV poplatek byl dobrovolný. ČT se jistě bude novým modelem BBC inspirovat   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 14:06:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Boris Johnson chce vyslyšet už dlouhodobé volání o zrušení televizního poplatku veřejnoprávní BBC. S jejím zpravodajstvím jsou dlouhodobě nespokojeni jak Brexitáři (OFCOM nyní vyšetřuje, zda-li byla BBC podjatá proti Brexitu), tak Labouristé (ti zase obviňují BBC, že dlouhodobě nadržuje Konzervativcům).

Boris Johnson chce vyslyšet už dlouhodobé volání o zrušení televizního poplatku veřejnoprávní BBC. S jejím zpravodajstvím jsou dlouhodobě nespokojeni jak Brexitáři (OFCOM nyní vyšetřuje, zda-li byla BBC podjatá proti Brexitu), tak Labouristé (ti zase obviňují BBC, že dlouhodobě nadržuje Konzervativcům). Lidé se tak začali už před časem od BBC odklánět a hledat způsoby, jak uniknout platbě TV poplatku. Zatím je to legální pouze, když ukážete, že si platíte Netflix či Amazon Prime.

BoJo už před volbama sliboval, že se bude řešit nový model financování BBC (ta má tento stávající poplatek a model financování zajištěn do roku 2022 a do roku 2027 ´akreditaci od Royal Charters´.). BoJo ale našel evidentně způsob, jak tento problém vyřešit rychleji, a to - zanechat věci jak jsou, jen prostě ´dekriminalizovat´ neplacení poplatku. Tedy, jinými slovy, bude poplatek, ´měl by se platit´, ale když ho nezaplatíte, nic se nestane. Poplatek je 154,50 liber za rok, platí se TV a RAdio a online platforma v jednom, ne zvlášt jako v CR, pokuta za nezaplacení je 1000 liber. V současné době eviduje za minulý fin. rok BBC 129 446 ´neplatičů´.




Obecně z toho počítá, že by tak přišla o 200 milionů liber ročně. Ovšem pokud by se vše ´zdobrovolnilo´, dost pravděpodobně by přišla o víc. Zatím je nuceno platit TV licenci (a vloni platilo) necelých 26 milionů domácností za TV licenci (25 752 560 přesně). Přineslo to příjmy kolem 3.6 bilionu liber. Příjem z poplatků dělá ročně pro BBC kolem 75%, zbytek dorovnává příjem z reklam a především z pronájmu a servisu BBC studios komerčním a zahraničním společnostem.

Bude tento krok britského premiéra inspirací i pro toho českého a jeho agendu? Jak by se vám líbilo moci se rozhodnout, zda-li chcete nebo ne za TV platit? Více ve videu výše.

Janina z Londýna
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kobza to Lanšádlové nandal. Vyhnání Člověka v tísni z Ruska, vliv Saúdské a Turecka na českou politickou scénu. Hrozí zřízení orwelovského ministerstva pravdy? A co CIA?   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 05:26:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poslanec Jiří Kobza (SPD) při včerejším projednávání návrhu na zřízení Vyšetřovací komise PSP ČR pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému (sněmovní dokument 1778 - stenogramy PSP ČR neprocházejí jazykovou redakcí). Místo útoku na Rusko a Čínu předložil poslanec Kobza fakta a nastavil tak debatě úhel pohledu, s kterým předkladatelka Langšádlová (TOP09) určitě nepočítala.

Poslanec Jiří Kobza:

Dámy a pánové, bylo toho řečeno hodně, předpokládám, že toho bude řečeno ještě víc, ale zkusím se držet maximálně faktů.

12. 12. zcela nezávislé, objektivní a nestranné apolitické sdružení, politická nezisková organizace Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty, vydává tuto zprávu: "Sněmovna by měla okamžitě zřídit vyšetřovací komisi na zhodnocení vlivu Čínské lidové republiky a skupiny PPF na českou politiku a veřejnou debatu. Všechny potvrzené informace je potřeba podrobně roztřídit a vyhodnotit a přijmout systémová opatření, aby se to nemohlo opakovat."

16. 12. ze stran někdejšího bloku přichází naprosto inovativní a originální požadavek zřízení parlamentní komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů na vnitřní záležitosti českého politického systému. To je bezpochyby čistě náhodná podobnost.

Jestliže přistoupíme k této iniciativě vážně, musíme především, a já bych poprosil, aby to bylo součástí usnesení, definovat (poslanec zakašlal) - pardon - a vyjasnit terminologii, říci, co si máme pod navrhovanou institucí představit, jaké bude mít kompetence, jaký bude dosah její činnosti a podobně, protože jinak to celé nemá smysl a bude to jenom výstřel do prázdna. Takže k té komisi můžeme mít dva okruhy otázek. Za prvé. Vliv jakých autoritářských režimů na české vnitřní záležitosti zde budeme zkoumat? Řeč byla o Číně a o Rusku, ale to není v názvu té komise. Tam se píše "autoritářské režimy". Takže budeme zkoumat všechny, nebo jenom některé vybrané? A když jenom některé vybrané, tak proč, co bude klíčem výběru? Kdo ho bude vybírat? A proč se tedy navrhovatelé schovávají za obecný pojem? Přiznejme si, že většina států světa totiž nemá demokratickou formu vlády. A tak se ptám, zde jsme rozhodnuti a máme kapacity zkoumat, zda potenciální činnost a vlivy desítky autoritářských režimů na české politické poměry fungují a nefungují, protože jsou státy, které zde fungují přímo, a jsou státy, které zde fungují nepřímo. Podrobíme zkoumání činnost saúdského režimu, jeho diplomatů a zpravodajců, kteří tak báječně ovládají pilu a kyseliny? Víme, jaký je vliv autoritářského saúdskoarabského režimu na vnitřní záležitosti Jemenu, kde probíhá genocida, jsou tam desetitisíce mrtvých civilistů včetně dětí, hladomor, genocida a - pozor - uprchlíci. A tady už se dostáváme do Evropy a dostáváme se do zájmů České republiky. A to všechno probíhá za mlčení Západu a i za našeho ostudného mlčení. Je to skoro rok, co tady ve Sněmovně čeká na projednání mnou navržený bod, který se právě těmito brutálními metodami saúdského režimu zabýval, ale nebyla k tomu politická vůle, opět zejména na straně Demokratického bloku. Můžeme se také zabývat procesem saúdského vlivu na islamizaci Evropy, kterou včetně finanční stránky velice dobře zmapoval ve své nedávné studii senátor Láska, kterého asi nikdo nebude podezírat z toho, že by byl tajným sympatizantem SPD.

Budeme pitvat činnost Turecka v Evropě, kde šíří islámskou ideologii, vydírá Evropskou unii pohrůžkou migrace a za jehož občany jdou násilné akce migrantů, kteří pronásledují a vraždí své oponenty, ať už turecké demokraty nebo Kurdy. Protože žijeme v době Schengenu a v době otevřených hranic, tak se opět dostáváme k ovlivňování poměrů v České republice. Zrovna tak vliv Turecka v Sýrii je naprosto neoddiskutovatelný, zbrocený krví tisíců mrtvých a opět uprchlíky, kteří prchají do Evropy a prchají přes Českou republiku nebo do České republiky. Takže ten vliv na Českou republiku je zde značný. A nejsmutnější na tom je, že Západ, a i my, tuto činnost Saúdské Arábie a Turecka vlastně nejenom toleroval, ale přímo podporoval, takže Česká republika nese důsledky této krize. A pak můžeme diskutovat působení Severní Koreje, Pákistánu, Íránu, Iráku, Kataru a dalších, protože na konec to stejně skončí částečně nějakým vlivem i u nás. Nikdo z českých politiků dosud neodsoudil CIA za to, že odposlouchávala přední politiky Evropské unie, ale co je překvapivé, že se neřešilo, jaká technologie k tomu byla použita.

Já osobně bych se vsadil, že to určitě nebylo Huawei, které je zatracováno. Máme snad počítat s tím, že odposlouchávají i nás? Asi ano.

Co zahraniční financování politických neziskovek a aktivistů? Zase. Podpora migrace, podpora organizací, které podporují migraci, podporují pohyb, podporují legalizaci migrantů. To není vlivový nástroj na našem území? Můžeme to vzít z druhého úhlu pohledu. Jak se asi tváří cílové země na aktivity našich politických neziskovek v zahraničí, které tam podnikají stejnou činnost v rámci takzvané transformační spolupráce, o které jsem tady mluvil, když jsme jednali o rozpočtu Ministerstva zahraničních věcí? Koneckonců, vypovězení Člověka v tísni z Ruska za činnost proti režimu je samozřejmě také typickým projevem autoritářství.

Odsoudit autoritářské praktiky a bránit se jejich pronikání do České republiky je dobré a důležité. My v SPD máme jednu zásadu - měříme všem stejným metrem. Ten metr je metr dlouhý. Pro všechny. Neselektujeme, nevybíráme arbitrárně předem, kdo je víc hrozný, míň hrozný, měříme všem stejně. Snažíme se postupovat politicky a kvalifikovaně, jak přísluší zákonodárné moci. Rozhodně nechceme suplovat činnost specializovaných orgánů ani tajných služeb.

Takže zase se vrátím zpátky. Co by tedy bylo náplní této komise? Jaký bude mít status? Jaké kompetence? A bude to tedy diskusní klub nad sněmovním espressem nebo nějaký kvazivyšetřující orgán, který by si zval na kobereček ruské, čínské diplomatiky, politiky, šéfy jejich tajných zpravodajských služeb a jejich zpravodajce? Nebo něco mezi tím? Dostali by členové této komise mimo jakýkoliv zákonný rámec oprávnění vstupovat do živých kauz českých zpravodajských služeb? Mohli by se seznamovat s tajnými informacemi? Šlo by o vážně míněnou činnost, anebo o politicky motivovanou exhibici?

Dokud nebudou tyto otázky pravdivým a zodpovědným způsobem zodpovězeny, žádný racionálně uvažující a zodpovědný politik nemůže s čistým svědomím pro vznik takového orgánu hlasovat. Tedy pokud není příznivcem buď na jedné straně, jak už tady bylo řečeno, McCarthyovského Výboru pro neamerickou činnost, anebo normalizační prověrkové komise.

Můj soused je Rus a chodím nakupovat k Číňanovi. Tak budu asi taky podezřelý. Obávám se naprosto upřímně, vážené dámy, vážení pánové, že touto komisí vytváříme čistě ideologické těleso a k ideologické policii podle Orwella od něj už je jenom krůček. Takže, prosím pěkně, velmi pečlivě zvažujte, jak budete přistupovat ke zřízení této komise. Děkuji vám za pozornost. (Poslanci SPD tleskají.)

Jiří Kobza

Zdroj: Stenozáznam Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Petice panu Ing. Andreji Babišovi, předsedovi vlády ČR, ze dne 15.12.2019   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 05:21:32 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vážený pan Ing. Andrej Babiš, předseda vlády ČR, nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha 1 - Malá Strana
V Praze dne 15. prosince 2019


Vážený pane předsedo vlády,

v souladu s čI. 18 Listiny základních práva svobod a petičním zákonem se na Vás obracím s návrhy a žádostí o vyjádření k nim v souladu s § 5 odst. (3) uvedeného zákona.

I.

1 .Z tiskových informací jsem se dozvěděl, že „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ (ÚDV) zahájil trestní stíhání někdejšího generálního tajemníka KSČ Miloše Jakeše, předsedy vlády Lubomíra Štrougala a někdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara kvůli možnému zneužití pravomoci úřední osoby v souvislosti se střelbou proti lidem, kteří chtěli opustit Československo.“ Dnes víme, že v blízké budoucnosti bude stíháno více, mnohem více osob, než je jmenovitě uvedených. Od těch funkčně nejvyšších k dalším níže postaveným. Na jaké úrovní se tato stíhání má zastavit, nevíme. Tomáš Jarolímek, dozorující státní zástupce, doplnil, že stíhání se opírá o nově nalezené archiválie a souvisí s trestním oznámením, které před dvěma lety podala Platforma evropské paměti a svědomí. Tato se v r. 2016 původně obrátila na německého nejvyššího státního zástupce s trestním oznámením pro vraždu – zabíjení z nízkých pohnutek, kterých se měli dopustit Milouš Jakeš, Lubomír Štrougal a Petr Colotka spolu s 64 dalšími českými a slovenskými občany. Na československých hranicích bylo zabito pět Němců.

Takovéto trestní stíhání považuji za jednostranné a proto i historickou realitu deformující k naší škodě a ve prospěch německé strany. Trestní stíhání výše jmenovaných je mimo politickou a vojenskou i právní realitu doby od padesátých let 20. století do roku 1989. Hranice, o nichž mluvíme, především ta čs.-německá oddělovala dva bloky, které si vzájemně hrozily válkou a dokonce se na ni s plnou vážností a vynaložením velkých sil připravovaly. Kdyby i výše jmenovaní chtěli ve své době změnit, především zmírnit, podmínky střežení blokové hranice, narazili by. Hranice nesměly být prostupné. Pokud by k tomu došlo, byť částečně, odezva by byla rychlá. Neprostupnost hranic by byla rychle obnovena. Jak by dopadli naši politici, kteří by chtěli hraniční režim zmírnit, všichni asi víme. Nadto nezáleželo jen na nich. Pokud bychom hraniční režim uvolnili a druhá strana postupovala neměně, pak by docházelo ke střetům na hranicích, v němž by naši pohraničníci měli užší možnosti hájit hranice, než druhá strana je narušovat a procházet jimi. A na takový stav žádný z našich vedoucích politiků nemohl přistoupit. Je to logické a jasné. Co by se stalo s německými důstojníky či politiky, i na vysoké úrovni, pokud by chtěli změnit situaci na hranicích, které oddělovaly oba dva vojenské bloky? Myslíme si, že by museli svá místa rychle opustit. Co by dále bylo s nimi, nehodláme spekulovat. Nebyla to přece hranice jen čs.-německá, ale hranice, o níž enormní zájem měli jak Američané, tak Sověti a ti o ní a o všem, co se na ní dělo, zásadně rozhodovali.

Kousek zajímavé historické pravdy nám objasňuje Z. Brzezinski ve své knize „Velká šachovnice“, která vyšla v r. 1997 v New Yorku. Cituji: „… Je krutá pravda, že západní Evropa, a čím dál tím víc i Evropa střední, zůstávají převážně americkým protektorátem, kde spojenci připomínají vazaly a poddané z dávných dob. Tento stav není dobrý ani pro Spojené státy, ani pro evropské národy.“ (c.d., str.65). Abychom přiblížili celkovou situaci ve světě, vzpomeňme na Střední a Jižní Ameriku, k jakým krvavým událostem tam docházelo. Vzpomeňme na Koreu a Vietnam! Pak teprve budeme moci reálně zařadit události na čs.-německých hranicích do širších souvislostí a hodnotit je.

2. „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ vyšetřuje jen určité zločiny. Proto byl zřejmě zřízen. Nikdo soudný nemůže předpokládat, že všechny zločiny, ke kterým v naší době došlo, byly zločiny komunismu. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že existovaly strašné zločiny, které však nebyly zločiny komunismu. V Evropě např. došlo k bombardování zbytkové Jugoslávie, a to bez rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN. Její rezoluce č.1244 naopak předpokládala, že Kosovo zůstane součástí Srbska, nástupnického státu Jugoslávie. Vývoj však probíhal v rozporu s touto rezolucí. Asi 2000 srbských civilistů, včetně dětí, se stalo oběťmi dlouhodobého bombardování, jehož se zúčastnili i němečtí piloti. Dle zpráv médií NATO používalo munici s ochuzeným uranem a zakázané kazetové bomby. Důsledkem je i zvýšení úmrtnosti Srbů na rakovinu. Již je načase, aby i uvedené skutečnosti se dostaly do hledáčku příslušných orgánů. V každém případě bychom však měli doplnit evropskou paměť a svědomí o uvedené tragické skutečnosti.

Víme, že v roce 1948 se ze spojenců druhé světové války stali nepřátelé a na hranicích to podle toho také vypadalo. Ale naši lidé prolévali krev nejen na hranicích, byli to nejen ti, kteří utíkali do Německa, ale i naši pohraničníci a dokonce i Češi v Německu. A tom se ví i u nás velmi málo. O tom chci proto mluvit.

3. V poválečném Německu nalezl smrt Čech a další byli raněni. Jejich krev prolili Němci. Nejde o nějakou utajenou informaci, ale o události, o nichž se píše a pro hledající jsou dostupné. Napsal o nich Jaroslav Zich, sekretář Svazu čs. studentstva v exilu, v dopisu ze dne 15. června 1950, který byl adresován Bořivoji Čelovskému. Píše o nepokojích v táboře Valka, k nimž docházelo kvůli přehmatům táborového vedení. Došlo dokonce k bitce s policií. „Jeden Čech byl policií ubit, sedm těžce zraněno a 26 lehce. Těžce zraněným odmítnuta pomoc a převoz do nemocnice“. (Čelovský Bořivoj, Politici bez moci, str. 106 -107, nakladatelství Tilia, Šenov u Ostravy, vydáno v roce 2000). O této události poskytl dne 3. července 1950 informace předsednictvu Rady dr. Slávik. Píše: „Ve Valce došlo k zastřelení osmnáctiletého uprchlíka. Německé noviny prezentovaly věc jako vzpouru. Naši líčí věc jinak: Mladík chtěl uklidit do bezpečí starce zraněného při nepokojích, byl však na rozkaz německého policejního důstojníka zastřelen. Tisíc uprchlíků nastoupilo hladovku.“ (Zápis ze schůze předsednictva RSČ, 3 července 1950, s. 19 (UP FRSČ), in citované dílo str.107).

Pokud německá prokuratura byla tak dychtivá vyšetřovat zastřelení několika Němců na území Československa, měla nejdříve zahájit šetření, jak a proč došlo v táboře Valka k zastřelení a těžkému zranění Čechů, proč těžce raněným Čechům nebyla poskytnuta potřebné lékařská pomoc a proč nebyli okamžitě odvezeni do nemocnice. V souvislosti s uvedeným vzniká i otázka odškodnění za smrt mladého českého uprchlíka. Pakliže o odškodnění německých obětí má jít do milionů euro, pak také takové přísluší rodičům či jiným blízkým příbuzným zastřeleného Čecha. Jsme přesvědčen, že českou veřejnost uvedené případy budou zajímat, a proto by měla být také o uvedeném informována.

Je politováníhodné, že „Platforma evropské paměti a svědomí“, která se snažila iniciovat přímý zásah německých orgánů na území ČR a SR, na výše uvedené události jaksi zapomněla. Cítím proto svou povinností dosavadní jednostrannost evropské paměti a svědomí tímto doplnit. Události, co se staly v táboře Valka k nim, jak jsem přesvědčen, zcela jistě patří. O těch dalších je dobré se alespoň zmínit. Někteří Češi, kteří uprchli z Československa, byli v 50. letech minulého století v západním Německu souzeni, odsouzeni a vězněni, údajně pro trestné činy, jichž se dopustili vůči Němcům, přesídlovaným z Československé republiky do Německa.

Považujeme za důležité uvést alespoň jeden příklad takovéhoto stíhání. V květnu 1951 byl odsouzen Jan Kouřil porotním soudem v Karlsruhe k 15 rokům odnětí svobody „pro činy, jichž se měl dopustit v roce 1945 proti Němcům z okolí Brna. Jak píše gen Dastich, Kouřilova žádost o revizi rozsudku vyšší instancí byla zamítnuta týž den, kdy byla povolena revize případu Ilsy Kochové, pověstné velitelky koncentračního tábora v Buchenwaldu.“ (C.d., str. 108). Jednomu stíhanému Čechu se podařilo utéct do Francie. Ta jej Němcům odmítla vydat.

4. Nyní zpět na čs.-německou hranici. Všichni víme, že v době, kdy svět byl oddělen „železnou oponou“ na dvě části, západní a východní blok, zemřelo či bylo raněno, především na hranicích, uvedené světy oddělující, hodně lidí. Všichni víme, že na čs.-německých hranicích, zvláště bavorských se celá léta střílelo. Oběti byly desítky a možná stovky lidí. Na hranicích však neumírali, nebo neprolévali svou krev jen a jen Němci, ale také Češi, včetně pohraničníků, kteří na hranicích plnili své povinnosti příslušným zákonem stanovené. O tom svědčí řada pomníčků, rozsetých podél naší hranice.

Vyšetřuje snad „Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu“ smrt či zranění našich ochránců hranic? Pokud víme, tak nikoliv. A proto jsme přesvědčeni, že naše orgány činné v trestním řízení, nikoliv tedy ÚDV, by se měly zabývat vyšetřováním zabití/vraždy našich pohraničníků. Dokumentaci těchto krvavých případů jistě máme. Můžeme hledat v archivech PS nebo i jinde a nalezneme. Pohraničníci se jistě nestříleli sami mezi sebou. Pokud viník/viníci nebyli odhaleni již dříve, měly bychom je pečlivě dohledat. A pokud vyšetřováním bude zjištěno, že zemřeli německou rukou, samozřejmě bychom měli požadovat za jejich smrt i příslušnou finanční náhradu od SRN.

V mezinárodním právu platí mezi rovnoprávnými státy zásada reciprocity (vzájemnosti). Pokud pozůstalí po německých obětech mají právo se dozvědět, kdo je a jak na hranicích zastřelil, či jinak připravil o život, pak toto právo mají i pozůstalí po našich mrtvých. Pokud naši lidé porušili tehdy platné zákony, pokud příslušní němečtí činitelé se dopustili téhož, je pochopitelné, že je stihne trest. I to by se měli dozvědět pozůstalí po našich či německých obětech. To je spravedlnost. I obyčejný český člověk chápe, že zřejmá současná jednostrannost vyšetřování má daleko ke spravedlnosti a proto se s výsledky takovéhoto vyšetřování jen ztěží ztotožní. Nový problém tak může spatřit v dohledné době světlo světa.

5. Vážený pane předsedo vlády, na základě výše uvedeného navrhujeme, aby:

a) naše příslušné orgány daly podnět příslušným německým orgánům k zahájení trestního stíhání proti neznámým pachatelům, kteří zavinili smrt a těžká zranění čs. uprchlíků v táboře Valka, zřejmě v průběhu června roku 1950

b) byla přezkoumána zákonnost trestního stíhání Miloše Jakeše, Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara a případně i dalších, proti kterým následně bude zahájeno trestní stíhání, a to i z hlediska výše uvedených skutečností

c) čs. orgány činné v trestním řízení v době co nejkratší zahájily vyšetřování smrti a zranění našich pohraničníků či jiných čs. občanů a prošetřily i zákonnost používání střelných zbraní na našich hranicích

d) v případech smrti našich pohraničníků v důsledku zavinění jiných státních příslušníků, bylo jejich rodinám či příbuzným poskytnuto stejné odškodnění, které si nárokuje německá strana.

II. Nechceme-li, aby lež byla považována za pravdu a pravda za lež, odpovídejme na každou lež pravdou!

Pokud máme kvalifikovaně jednat o česko – německých vztazích, je nutné vzít v úvahu určité i méně známé skutečnosti, které zkoumané vztahy více či méně ovlivňují.

1. „Skutečnost, že střední Evropa přijala vůdčí roli Německa – což nebylo zejména u menších středoevropských zemí tak jednoduché -, dosti usnadnila na první pohled zřejmá německá snaha , aby se klíčové evropské instituce posunovaly i směrem na východ.“ (c.d., str. 67-76 ) „Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se jasně angažovaly v konečném přijetí Evropy jako globálního partnera Ameriky.“ (c.d., str. 77)

Francie ani Německo nejsou dostatečně silné, aby vybudovaly Evropu samy bez cizí pomoci a aby s Ruskem vyřešily otázku jejího sporného geografického rozsahu. Tento úkol od Spojených států vyžaduje, aby se energicky, cíleně a rozhodně do vymezování ˇevropské geografie´ zapojily, v první řadě s Německem, a aby se zapojily i do jednání o definitivním postavení pobaltských republika a Ukrajiny v evropském systému, což je, obzvláště pro Rusko, velmi citlivá problematika.“ (c.d., str. 77-92)

Z knihy „Velká šachovnice“, Z. Brzezinski, New York, 1997

„Minulý týden vystoupil v Berlíně, v Institutu pro evropskou politiku, německý Staatsminister (náměstek) ministra zahraničí pro Evropu, Michael Roth… V projevu nám bylo sděleno, že „klasický princip nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných zemí v EU výslovně neplatí“! …

V části textu, která se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, se zcela bezostyšně říká, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“. A ještě se skromně dodává „i jestli si to přejeme nebo nepřejeme. Tuto úlohu musíme přijmout“. Nevím, jestli Německu někdo tuto roli nabízí.

Neměl by premiér Sobotka požádat německou vládu o vysvětlení, zda je to oficiální stanovisko Spolkové republiky?“ (Václav Klaus, 8. 6. 2016, www.klaus.cz/clanky)

„V Berlíne sa nedávno uskutočnila konferencia s názvom „Parlamentarizmus medzi globalizáciou a národnou suverenitou“, ktorú usporiadala Nadácia Konráda Adenauera. Na tejto konferencií vystúpila aj nemecká kancelárka Angela Merkelová, ktorá okrem iného povedala toto:

„Národné štáty dnes musia – alebo povedzme, majú povinnosť – vzdať sa vlastnej suverenity.“

Podľa kancelárky o odovzdaní národnej zvrchovanosti by mali rozhodnúť národné parlamenty.

(Z článku: Kategorické ultimátum nemeckej kancelárky národným štátům - vzdať sa vlastnej suverenity ! Prečo sú naši politici ticho ? Môžeme sa podvoliť ? Blog, hlavnespravy.sk 15.01. 2019)

Z uvedeného zejména vyplývá, že Německo hraje ve střední Evropě vůdčí roli, že si přivlastňuje tuto úlohu i v EU, že principy mezinárodního práva jako je princip rovnosti mezi státy, nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu a nakonec i sama suverenita státu je nejen zpochybňována, ale je žádáno, aby se jednotlivé národní státy vzdaly vlastní suverenity.

Domnívám se, že z uvedených snah, uplatňovaných určitými německými ústavními činiteli v praxi, dochází mezi některými státy EU a Německem k vytváření konfliktních situací, jež se však přecházejí, jako by ani neexistovaly. Přetahují se hesly o vynikajících vztazích mezi Německem a těmito státy. Situace se posunuje dále i „vítací migrační politikou“ A. Merkelové. Některé státy, převážná část jejich obyvatelstva, se cítí být takovou migrační politikou ohroženy. Proto také tuto vítací politiku odmítají. Za této širší situace pak nemůže být mezi občany těchto států, kromě germanofilů a zejména členů nestátních organizací, které jsou zainteresovány na dovozu dalších a dalších migrantů, ani řeči o tom, aby se zřekli ochrany a existence vlastních národních států, aby se státy zřekly své svrchovanosti a principů mezinárodního práva, které chrání je i jejich občany. Po dobrém to nepůjde. Kriminalizace jednání, která jsou pro Německo nežádoucí, povede k odporu úměrnému kriminalizačním tlakům. Ani současnost, ani dějiny nelze přepisovat s pendrekem v ruce.

2. Je mi líto, že již po několikáté musím poukázat na hrubé protičeské útoky, aniž by dosud někdo z našich příslušných ústavních činitelů se o ně účinně zajímal.

a) Horst Seehofer na sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ v roce 2015 prohlásil: „70 let od války také znamená 70 let od počátku vyhnání. Vás, sudetské Němce, to zasáhlo s plnou silou. V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti.

Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.“

Jen krátce chci připomenout. Německé obyvatelstvo jsme nevyhnali, ale přesídlili v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců v Postupimi a v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady. V žádném případě nešlo o nějakou etnickou čistku. V Československu zůstalo asi 250 tisíc Němců. Téměř 90 tisíc německých antifašistů a členů jejich rodin se z ČSR dobrovolně odstěhovalo za zvlášť výhodných podmínek. Někteří na základě výzvy směřovali do sovětské okupační zóny, aby zde pomáhali vytvořit nové německé správní a další orgány. Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa jednali a také se zavazovali. V závěru odsunu německého obyvatelstva z republiky americký generál L.D. Claye a generál Lukjačenko tlumočili pplk. Štěpánu Andreasovi, vládnímu zmocněnci pro provádění odsunu Němců, „dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.“ (Opis zprávy, nedatovaný a nepodepsaný je v archivu MZV)

Dále je třeba zdůraznit, že v řadě případů, kdy Němci, kteří se dopustili vůči nám zločinů, ale trestní sazba za trestný čin, jehož se dopustili, byla nižší než 10 let, byli propuštěni z vězení, z vazby, mohli se připojit ke svým rodinám a společně s nimi jít do odsunu.

B. Poselt v jedné ze svých sjezdových řečí mluví o válečných zločinech, kterých jsme se měli dopustit při přesídlování německého obyvatelstva. V době, kdy tento pán byl již předsedou „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) se konal sjezd s mottem: Vyhnání je genocida. O genocidě, jíž jsme se měli dopustit při odsunu Němců, se mluvilo i na Dnech vlasti, které pořádá Rakouský sudetoněmecký landsmanšaft. Takže jsme v podání některých landsmanů i genocidní zločinci. Když jsou tyto protičeské útoky pronášeny, sedí někde mezi hosty sjezdů, či jiných akcí landsmanů, i naši diplomaté. Pro Ministerstvo zahraničních věcí ČR jistě nebude těžké vysledovat, který náš diplomat byl přítomný pří té či oné akci. Víme, že sjezdů SL v Bavorsku ze snad pravidelně zúčastňuje naše generální konzulka v Mnichově, Kristina Larischová, i někdo další z našeho generálního konzulátu. Podle nás, když diplomat sedí, naslouchá a ani dodatečně neprotestuje, pak souhlasí s tím, co ze sjezdové tribuny bylo řečeno.

b) Ne ojediněle dochází ze strany některých německých ústavních činitelů k nepřípustnému vměšování do našich vnitřních záležitostí.

Je veřejným tajemstvím, že SL, ač si musí být vědom toho, že nemá žádnou mezinárodně právní subjektivitu, již celá desetiletí sní o přímém jednání s představiteli vlády ČR. O této touze SL byla informována i paní kancléřka A. Merkelová ještě předtím, než odjela v květnu 2012 na státní návštěvu do Prahy. Zde pobyla jen několik hodin. Přesto si našla čas, aby informovala P. Nečase o přání SL jednat s českou vládou. Ještě dříve se snažil v tomto směru pohnout pražskou vládu, pravděpodobně nejednou, Horst Seehofer, bavorský premiér.

Samozřejmě o tom nevíme z českých zdrojů, ale z německých. Mluvil o tom B. Posselt na 63. sjezdu SL, který se konal též v r. 2012. Cituji: „Já jsem velice vděčen, strašně šťastný, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy… vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“

A co pak následovalo? Premiér Nečas sestavil státní delegaci a hned v únoru 2013 dorazil do Mnichova, kde před zemským bavorským sněmem pronesl svůj podlézavý a falešný projev, provázený potleskem landsmanů a zřejmě i poslanců ve stoje. Česká politika k SL doznala tak prudký zlom, ač zhruba do té doby platilo ono dobré klauzovské pravidlo, že protějškem české vlády v Německu je pouze německá vláda. Bavorsko bylo pouze jednou z německých zemí, které mají jen fragmentární (částečnou) svrchovanost, SL žádnou mezinárodní subjektivitu neměl, nemá a mít nebude. Do jaké míry k tomu všemu přispěla paní kancléřka Merkelová, nevíme. V této proněmecké lince jela dále vláda B. Sobotky, která dokonce jednala přímo s reprezentací SL v Mnichově a u Mnichova. Bod zlomu však nastal v nečasovské době. Sobotka se však dostal se svou proněmeckou a prosudetskou politikou mnohem dále. Také proto vzbudil odpor a dopadl ve volbách katastrofálně.

Pan Horst Seehofer provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 30.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova Německého Spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra!

„Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd „Sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/

Ale pro zrušení dekretů prezidenta republiky se vyslovuje SL a jeho přední činitelé již dlouhou dobu.

V souvislosti s tím musím konstatovat, že je obecně známo, že dekrety prezidenta republiky a jejich vztah k evropskému právu byly zkoumány předními odborníky ještě před vstupem ČR do EU, např. prof.Jochen Frowein a Christopher Prout, a tito shledali, že dekrety jsou slučitelné s evropským právem. Faktem je, že jsme se stali členy EU. Poukazovat dnes na jejich nesoulad s evropským či mezinárodním právem je, slušně řečeno, krajně nemístné.

Považuji též za velmi důležité upozornit, že i Ústavní soud ČR se zabýval jedním z nejvíce napadaných dekretů prezidenta republiky, a to dekretem č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Byl podán návrh na zrušení tohoto dekretu. Návrh však Ústavní soud svým Nálezem č.55/1995 Sb. zamítl. V závěru Nálezu konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

Vážený pane předsedo vlády:

Navrhuji, aby uvedené příkladné výroky byly prošetřeny a pak byly z nich vyvozeny důsledky. Pokud jde o vztahy upravené mezinárodním právem, mluvme pravdu a nebojme se jí říkat, a to bez ohledu na politickou korektnost. Máme diplomatické prostředky, které se nabízí k řešení. Pouze skutky příslušných státních orgánů mohou dokázat, že nejsme německou kolonií, protektorátem, polostátem závislým na Německu. Nelze dlouhodobě vycházet, vědomě či nevědomě, ze zásady “Co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi.“

Pokud jsou nějaké pochybnosti u některých českých ústavních orgánů, či významných ústavních činitelů o tom, zda si máme zachovat státnost, či strčit hlavu do německého chomoutu, ať ten se již jmenuje jakkoliv, můžeme vše řešit imperativním referendem. Ústava ČR v Čl. 2 zakotvuje: „(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. (2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.“

Ke škodě republice takový ústavní zákon, ani po 17 letech trvání ústavy, neexistuje. Doporučuji, aby ústavní zákon o referendu byl vypracován, projednán a přijat.

Pakliže se podíváme na projevy některých českých ústavních činitelů, např. bývalého premiéra P. Nečase a premiéra B. Sobotky, bývalého místopředsedy vlády ČR, P. Bělobrádka, bývalého ministra D. Hermana, bývalou ministryni M. Marksovou a další, můžeme zjistit, že přebírají nejen některé „sudetoněmecké termíny“, ale také i částečné vidění minulosti, přítomnosti i budoucnosti od landsmanů. Stačí nahlédnout do některých jejich projevů. Cožpak je možné, aby místopředseda vlády ještě v nedávné době o sobě prohlašoval, že je sudetský Čech a do politických „Sudet“ zahrnul celou Šumavu a město Brno, aniž by takovéto a podobné výroky u druhých, zejména pak u pana D. Hermana, měly patřičné důsledky? Jak může pan D. Herman v současnosti zastávat funkci člena Rady vlády pro lidská práva, když se nelichotivě dotýkal dobrého jména našeho národa i ve svém projevu na sjezdu SL?

Navrhuji proto, aby vláda se napříště takovým jednáním ústavních a politických činitelů ČR zabývala a vyvozovala z něho odpovídající důsledky. Nelze mlčet, jak jsem přesvědčen, ani k tomu, když komunální politici dělají zahraniční politiku. Pokud to vláda dopustí, aniž by požadovala nápravu takovéhoto jednání, podává důkaz o tom, že na plnění svých povinností nestačí. Opakuje-li se tato situace dále, měl by nabídnout svou rezignaci především ministr zahraničních věcí.

Velmi prosím o informaci, jaké kroky byly a budou v jednotlivých uvedených záležitostech podniknuty. Děkuji.

JUDr. Ogňan Tuleškov


III. Válečné reparace, které SRN je povinna nám zaplatit

Pařížská multilaterální reparační smlouva, která nám zajistila podíl na reparacích, jež Německo bylo a je dosud povinno zaplatit státům, jež přepadlo, je doplněna i principem mezinárodního práva, který zakotvuje povinnost agresora zaplatit oběti své agrese škody, které jí agresí vznikly.

Není pravdou, že naše právo na reparace bylo promlčeno. Není pravdou, že jsme se reparací vzdali. Pokud někdo uvádí Česko-německou deklaraci jako mezinárodní právní dokument, na jehož základě jsme se reparací vzdali, pak je třeba především uvést, kdo se jmenovitě vzdal reparací, jakou právní formou to udělal a kdy to udělal. Jde-li o nějaký příslušný ústavní orgán je nutné učinit totéž. V každém takovém případě je však nutné uvést, zda poslanci, kteří projednávali návrh Česko-německé deklarace (ČND) byli předem písemně informováni o tom, že schválením ČND se vzdáváme reparací. Ale i kdyby k tomu došlo, pak právní konkurence dříve uzavřené multilaterální smlouvy a dvoustranné smlouvy uzavřené s Německem, v jehož prospěch jsme se měli údajně vzdát reparací, mluví ve prospěch Pařížské reparační smlouvy. Rovněž tak ČND jsme nemohli měnit ustanovení Postupimské dohody vítězných velmocí. Pokud je v nějakém právním rozporu ČND s Postupimskou dohodou, je v bodě rozporu neplatná. Povídačky o tom, že jsme povinni zaplatit Němcům jim námi konfiskovaný majetek, neobstojí. Stačí si prostudovat text Pařížské reparační smlouvy. V něm je uvedeno, že hodnotu majetku, který jsme v souladu i s Pařížskou reparační dohodou německému obyvatelstvu v republice konfiskovali, nemusíme odečítat z našeho reparačního účtu (Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, Orbis 1946, str. 67-68). Přes tuto skutečnost někteří naši „znalci“ tento výmysl dále tvrdí.

Neznáme důvody, proč dosud současná vláda neučinila kroky k vymáhání reparací na Německu. Polsko i Řecko usilují o zaplacení určitých válečných náhrad na Německu. Německo se tváří jakoby vše již bylo vyrovnáno. My však s tímto německým postojem máme již historické zkušenosti.

V roce 1973 dosáhly Československo a SRN dohody o navázání diplomatických styků. Při této příležitosti padla i otázka čs. reparačních nároků. V prosinci 1973, v souvislosti s podpisem dohody, tehdejší kancléř WiIli Brandt v Praze přednesl k této problematice prohlášení. V něm čs. nároky uznal, jejich úhradu však podmínil sjednocením Německa. Tehdy prohlásil, že by nebylo spravedlivé požadovat, aby Německo platilo za situace, kdy nebyly splněny dohody a sliby Spojenců, že bude obnoveno sjednocené Německo. Toto jeho prohlášení potvrdily v 80. letech i další německé vlády. Nesmělý pokus zahájit jednání o čs. nárocích, učiněný v polovině roku 1990, německá strana odmítla s odůvodněním, že všichni její experti jsou zaměstnáni prací na dokumentech ke sjednocení Německa. Nicméně slíbila po sjednocení rozhovory o nich zahájit. Sjednocení bylo vyhlášeno na začátku října 1990. I poté ale Bonn jednat odmítl s odkazem na první celoněmecké volby. Ty proběhly v prosinci. Po nich německá strana zaujala stanovisko: orientujme se na budoucnost nebudeme se vracet do minulosti. Odmítla dokonce myšlenku 'tlusté čáry', podle níž se měly obě strany vzdát jakýchkoliv nároků. (Rekapitulace platných českých odškodňovacích nároků vůči Německu vydá na dlouhý seznam, Richard Král, Právo, 14. prosince 2004, str. 14). Místo toho, aby vláda SRN, v níž H.D. Genscher byl ministrem zahraničních věcí, přistoupila k jednání o reparacích, jak dříve německé vlády slibovaly, včetně Genschera samého, německé ministerstvo zahraničních věcí požádalo, abychom jim "předali bezplatně do vlastnictví" palác na Malé Straně, v němž sídlilo velvyslanectví SRN. Dále pak diplomatickou notou žádala, abychom jim vrátili budovy, ve kterých před válkou sídlilo říšské velvyslanectví v Praze, které byly po válce v souladu s Pařížskou reparační dohodou zkonfiskovány! (Jak to bylo s českými nároky vůči Německu, Richard Král, Právo, 18.3.2005).

Dlouholetou snahou SRN je zabránit otevření reparačních požadavků. Bázlivost či servilnost určitých kruhů v oprávněných státech včetně České republiky vznesení nároků zabraňuje stejně účinně. Po uzavření smlouvy 2+4, jež předcházela opětovnému sjednocení Německa, Němci předstírali, že mlčení o smlouvě o reparacích znamená, že reparace jsou už nadobro smeteny ze stolu. Stanovisko USA však bylo zcela jiné. Podle právníků ministerstva zahraničí USA mlčení "prostě jen znamenalo, že o reparacích se teprve bude jednat v budoucnosti." (Odškodnění 2000-2006, Česko-německý fond budoucnosti, 2007). Jen mírová konference a uzavření mírové smlouvy s Německem, jež bude obsahovat ustanovení o reparacích, které má SRN zaplatit poškozeným státům, může být touto tečkou, o níž se výše zmínil i prof. V. Pavlíček. A ta tečka nebyla dosud učiněna. Požádat SRN, aby splnila své reparační povinnosti vůči nám, nejen můžeme, ale i z hlediska našich zájmů i musíme. Němci jsou sice přeborníci v neplnění reparací, jak ukázala již období po první světové válce, ale přesto jejich povinnost zaplatit nám náhradu škod, které nám způsobili svou agresí, dále trvá.

Jaká je současná situace? Německo nám z reparací dosud zaplatilo několik set milionů korun, tedy jen nepatrný zlomek z toho, co je nám povinno zaplatit. Naše reparační pohledávky spolu s nereparačními pohledávkami činily v r. 1945 360 miliard Kč,v hodnotě z roku 1938. ( JUDr. R. Král, expert na mezinárodní právo, který se řadu let zabýval na ministerstvu zahraničních věcí majetkoprávními otázkami, v článku "Agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil", Právo, 9. 11.1993).

K výši reparací se vyjádřil i prof. JUDr. V. Pavlíček, CSc., vedoucí katedry na Právnické fakultě UK a tehdejší člen Legislativní rady vlády ČR. "Na mezispojeneckém reparačním úřadu v Bruselu byly naše škody vyčísleny na 19,5 miliardy tehdejších amerických dolarů. Z toho bylo uhrazeno reparacemi pouze 14,4 milionu dolarů a vrácením majetku in natura 76,8 milionů." Uřad v Bruselu skončil činnost koncem listopadu 1959 - tehdy bylo ze škod uhrazeno Československu necelé půlprocento! Čs. delegace tehdy na závěr zasedání prohlásila, že si čs. vláda vyhrazuje právo na odčinění všech způsobených škod. Československo nikdy neprohlásilo, že dosavadní částečné odškodnění považuje za ukončené." (Minulost je třeba uzavřít tečkou, Právo, 1. 10. 2004)

Naše reparační nároky vůči Německu stále platí, neboť celá záležitost nebyla dosud právně ukončena, a tedy Česká republika má plné právo kdykoliv položit na stůl otázku neuhrazených reparačních nároků. Můžeme se oprávněně ptát, proč dosud nebyla českým ministerstvem zahraničí tato otázka v česko-německých vztazích nastolena? Byli jsme obětí Německa v době války, byli jsme obětí různých Genscherů v pozdější době. A koho jsme obětí v současnosti? Je to slabost a bázlivost našich vlád nebo skrytě působící síla Německa? Nebo nějaký další faktor, o kterém nevíme?

Nelze ani souhlasit s tvrzeními, že nyní není vhodná doba domáhat se reparací. Ta vhodná doba přece nenastane sama od sebe. Naše činnost může vhodnou dobu přiblížit.

Vážený pane předsedo vlády, navrhují aby v dohledné době ČR oficiálně požádala SRN o zaplacení reparací. V současnosti mohou činit již více než 3 biliony korun. Moc je nyní potřebujeme. Celé reparační plnění patří ČR a SR. Věříme, že z těch peněz bude pomoženo pozůstalým po hrdinech protifašistického odboje či přímo odbojářům, pokud se toho ještě dožijí, ale také i těm, kteří trpěli pod německou nadvládou v době druhé světové války. Tito lidé mají nárok na takovéto plnění. Budou mít však jistě i pochopení, že peníze, které získáme z reparací, budou použity k dalšímu rozvoji republiky.

Jsem přesvědčen, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR by mělo vydat v rámci lepší informovanosti o reparacích přehlednou zprávu od doby, kdy nám byly reparace mezinárodní smlouvou přiřčeny, do současnosti, zvláště s podotknutím, co naše příslušné orgány učinily, abychom je získali a jaké kroky se chystáme udělat v blízké budoucnosti,

Velmi prosím o informaci, co v předmětné záležitosti ČR udělá v současnosti a v budoucnosti, a to bez ohledu, zda MZV ČR tolik potřebný informační materiál vydá.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS

V Praze dne 19. 12. 2019
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



VEŘEJNÁ ŽÁDOST na vládu ČR, aby objasnila, proč ČR nehlasovala v OSN pro rezoluci o Boji proti oslavování nacismu. Proč se ČR zdržela hlasování?!   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 05:11:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Valné shromáždění OSN přijalo ruský návrh rezoluce o Boji proti oslavování nacismu. 60 zemí bylo spoluautory tohoto návrhu.

Dokument nese tento přesný název „Boj proti oslavování nacismu, neonacismu a jiným forem, které přispívají k eskalaci moderních forem rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související netolerance.“

Usnesení VS OSN doporučuje, aby země zabránily přezkoumání výsledků druhé světové války a odmítnutí zločinů proti lidskosti a válečných zločinů, spáchaných během druhé světové války. A dále, aby přijaly vhodná konkrétní opatření, a to včetně těch v legislativní oblasti a v oblasti vzdělávání, v souladu se svými mezinárodními závazky!

Dokument rovněž vyjadřuje znepokojení nad narůstajícími pokusy a případy znesvěcení nebo zničení památek postavených na počest těch, kteří bojovali proti nacismu během druhé světové války. Dokument odsuzuje incidenty, které souvisejí s oslavováním a propagandou nacismu.

Aliance národních sil a její sympatizanti vyjadřují zásadní nesouhlas s jednáním vlády ČR. Vidíme totiž v naší společnosti veřejný nárůst fašistických tendencí, které navíc zůstávají nepotrestány ze strany policie i ze strany státního zastupitelství a také jsou bez jakékoliv odmítavé reakce vládních a parlamentních politiků v podstatě akceptovány. Upozorňujeme ale na fakt, že i když se ČR v tomto hlasování zdržela, přesto je povinnost naší státní správy rezoluci dodržovat, protože v OSN pro ni hlasovalo 133 zemí, což je na prostá většina států na planetě Zemi.

Odsuzujeme skutečnost, že se k rezoluci OSN o Boji proti oslavování nacismu nepřipojila Česká republika, jejíž obyvatelé měli být dle nacistických plánů vyhlazeni. Odsuzujeme skutečnost, že toto odmítnutí rezoluce ignorují všichni poslanci PS PČR a všichni senátoři, včetně všech parlamentních i neparlamentních politických stran a dokonce i včetně pana prezidenta.

Členové a sympatizanti Aliance národních sil jsou rozhořčení zřejmým porušování zákonů ze strany některých českých politiků a politických stran a jejich snahou rehabilitovat a dělat hrdiny z nacistických zločinců a jejich spolupachatelů. Zároveň jsme znepokojeni skutečností, že policie i státní zastupitelství toto veřejné porušování zákonů zcela ignoruje a nekoná.

PhDr. Vladimíra Vítová, Ph.D., předsedkyně ANS
JUDr. Karel Hais, 1. místopředseda ANS

V Praze dne 19. 12. 2019
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Muslimové zuří. Ve švédském městě po nich požadují dodržování evropských zvyků ...   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 05:08:11 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Začíná to vypadat nadějně!!! Další město v jižním Švédsku, Trelleborg, trvá na tom, že zaměstnanci mají jednat podle obvyklých evropských zvyklostí, tedy přijmout podání ruky nehledě na to, jedná-li se o muže či ženu. Požadavek prosadili Švédští demokraté spolu s Umírněnými (Moderater), (ve vládní koalici,) kteří s nimi na lokální úrovni místy začínají spolupracovat.

"Není akceptovatelné, aby přistěhovalci a migranti prosazovali způsoby jak se ženy a muži ve Švédsku mají zdravit!", píše se v prohlášení. SD podle posledních za sebou jdoucích průzkumů je s více jak 24 % největší politická strana ve Švédsku.

Autor: Otto Černý

Zdroj: https://samnytt.se
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



To neměl dělat: Řidič MHD v Německu se přihlásil k tomu, že je Němec!   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 05:05:29 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Tento příběh názorně dokumentuje vypjatou společenskou situaci v násilně zmultikulturalizovaném Německu, která vede až perzekuci nevinných lidí, když se přihlásí ke své Vlasti či německé národnosti. Mnozí původní občané se už cítí současným režimem ohroženi a protestují po svém. Perzekuce je obvykle nemine. A tak tomu má být i u nás!

Řidič MHD linky 90 v Drážďanech si dal na vstupní dveře velkou ceduli s nápisem: „Tento autobus řídí německý řidič“. No a co, pokrčíte rameny. Ne tak ale v současném imigrací vypjatém Německu. Spustilo se celoněmecké haló a dopravní podnik řidiče z linky stáhl. Cedule prý každému evokuje to, co si myslí čím dál více Němců: „Imigranti nejste tu vítáni!“ Jenže to jsou liché spekulace k obrazu svému politkorektních hujerů a jejich špiclů, a ani policie nepotvrdila, že může někoho stíhat za to, že se přihlásí k tomu, že je rodilý Němec. No a některá německá média šla ještě dál, a označila německého řidiče za nacistu! Jak se nějak pregnantně a expresivně řekne - hlupáci..?

Hydra multikulturní perzekuce v Německu tedy zatím zasáhla alespoň potud, že podnik řidiče-disidenta z linky stáhl, a jistě to bude mít i škraloup v kádrovém posudku. Nicméně další takový plakát se objevil na lince 85, a tím to zřejmě nekončí. A to má dopravní podnik nedostatek řidičů… Nakonec, aby dopravní podnik svým aktivistickým politkorektním přístupem nepřidal vítr do plachet již tak vytrvalé a masivní PEGIDě... A nepochybně by si i Češi vzpomněli o čem je vlastně odkaz jejich nejznámějšího disidenta - Václava Havla...

Zdroj: https://www.saechsische.de/plus/dvb-nazi-skandal-in-dresdner-bus-5151919.html
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Utnout tipec vyžírkům? Vláda váhá, novela ale je   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 04:45:41 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Česká vláda se moc nemá ke změně zákona o sociálních dávkách. Podvodníčci si budou asi dál mastit kapsy a nic nedělat. Novela by tu ale byla.

Začněme, drazí čtenáři jedním citátem z dob nedávných. „Navštívil jsem tamní romské domy – a to byl opravdu silný zážitek. Takovou špínu a nepořádek jsem nezažil. Nepoužívám politické floskule. A protože v dopoledních hodinách byli dospělí doma, tak jsem se ptal, proč nejsou v práci,“ to jsou slova Andreje Babiše z roku 2016. To byl ještě ministr financí.

Co tím chceme říct? Andrej Babiš je nyní předsedou vlády. A jeho vládě je lhostejné, že lidé zneužívají sociální dávky. A to i přesto, že má v kastlíku zákon měnící způsob vydávání pomoci v hmotné nouzi.

V pondělí se česká vláda, tak jako už tradičně, sešla k projednání závažných i těch méně důležitých věcí. Jenže, před ministry se objevila závažná novela. Má měnit zákon o pomoci v hmotné nouzi tak, aby zůstal sociálně spravedlivý, ale lidově řečeno vyžírkové neparazitovali na systému. A výsledek jednání vlády? „Vláda přijala neutrální stanovisko,“ jak se píše na oficiální stránce vládního kabinetu.

Tak si to vezměte. Fabriky nám jedou na plný výkon, práce je. Ale jsou tu lidé, kteří raději čekají na pomoc od státu, než aby vzali do ruky lopatu nebo akušroubovák a vydělali si na živobytí. A vypadá to tak, že je to vládě jedno.

Co má novela změnit? Jejími autory jsou představitelé poslaneckého klubu SPD Lucie Šafránková, Tomio Okamura a Radim Fiala. Podle jejich pozice současné legislativní nastavení v oblasti dávek pomoci v hmotné nouzi umožňuje v mnoha ohledech netransparentní a účelové jednání příjemců dávek hmotné nouze a žadatelů o ně. Tyto dávky jsou v mnoha případech zneužívány – ať už v důsledku podvodného jednání žadatelů o ně, anebo z důvodů mezer a nejasností v předmětném zákoně.

Takže na to doplácí stát, občané, z jejichž kapes se vyplácí dávky, ale i ti, kteří musí žádat o dávky kvůli opravdu obtížné životní situaci. Ti jsou automaticky házeni do jednoho pytle s podvodníky. Nezbývá nic jiného než říct, že vláda necítí zodpovědnost ke všem poctivým obyvatelům země a těm, kteří jsou z různých důvodů nuceni čerpat sociální pomoc, ale nezneužívají ji.

Stačí si jen říct o…

O nutnosti změny dávek v hmotné nouzi Sputnik hovořil s Janem Hrnčířem, poslancem za SPD a místopředsedou sněmovního rozpočtového výboru.

„Naším cílem je odstavit od sociálních dávek osoby, které vytrvale odmítají pracovat, podvádějí a žijí na účet daňových poplatníků. Snažíme se pro náš návrh najít podporu napříč Sněmovnou. Vláda hnutí ANO, ČSSD s podporou KSČM a také minulá vláda, navíc s účastí KDU-ČSL, nenabídla žádné řešení. Prosazujeme zásadní adresnost výplat sociálních dávek tak, aby je dostávali pouze lidé s pracovní historií, invalidé a jejich rodinní příslušníci, kteří se o ně starají, a nikoliv nepřizpůsobiví občané, kteří nikdy nepracovali, a to přesto, že dlouhodobě pracovat mohou, ale přitom nechtějí,“ říká přední ekonomický expert SPD.

Co za tím stojí? Jeví se to tak, že vládu příliš nezajímá, že krmí penězi daňových poplatníků ty, kteří si to asi nezaslouží.

„Vláda i nadále pokračuje ve zcela špatné sociální politice státu, jelikož se dávky hmotné nouze vyplácí nejen potřebným, ale také lidem štítícím se práce. To je demoralizující a prohlubuje to sociální problémy. Na neadresné sociální dávky je každoročně vynakládáno více než 100 miliard korun ze státního rozpočtu a dávku v hmotné nouzi dostane dnes v podstatě každý, kdo si o ni řekne,“ říká politik.

A teď závažná otázka. Jaká je sociální situace v České republice? Politik poukazuje na to, že rozhodně není dobrá.

„Podle posledních analýz se počet chudinských domů, ulic a čtvrtí za posledních deset let zdvojnásobil. Zvedl se i počet takzvaně sociálně vyloučených lokalit. Přibylo i lidí, kteří v těchto lokalitách bydlí. Místo 80 tisíc jich je nyní více než 115 tisíc. Situace se ve srovnání s údaji ze zpráv z předchozích let nezměnila a stav se tak nezlepšuje ani v době ekonomického růstu,“ říká poslanec za SPD Jan Hrnčíř.

Alena Novotná

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Další migrační krize je na spadnutí   
Pridal tk Pátek 20 prosinec 2019 - 04:31:42 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Předseda poslaneckého klubu hnutí SPD Radim Fiala na svém Facebooku sdílel status, ve kterém se věnuje hrozící masové migrační krizi. Podle Fialy totiž příliv migrantů stále sílí a oproti předchozímu roku migrace prudce vzrostla.

Radim Fiala zpočátku ve svém příspěvku informuje o tom, jaká je dnes situace s migrací v Řecku.

„Řecko varuje před masovou migrační krizí a jeho vláda sdělila, že za poslední půlrok dorazilo do země z Turecka 45 tisíc migrantů. Příští rok Athény očekávají dalších 100 tisíc! Tábory jsou prý ale už nyní přeplněné,“ uvádí.

Dále pak poukazuje na to, že hnutí SPD si stojí za tím, že je zapotřebí nelegální imigranty deportovat pryč z Evropy. A to obzvláště za situace, kdy příliv migrantů neustále sílí.

„Příliv imigrantů i nedaleko od našich hranic sílí. Situace na tzv. balkánské cestě se zhoršuje. Hlavně Slovinsko čelí náporu migrantů. Do začátku listopadu dorazilo nelegálně do země 14 tisíc lidí – hlavně z Alžírska, Afghánistánu, Sýrie a Íránu. Ve srovnání s předchozím rokem narostla migrace o více než 72 procent!“ uvádí člen SPD fakta.

Poukazuje tak na to, že jeho hnutí nechce, aby Česká republika dopadla stejně jako islamizovaná západní Evropa. Tam se totiž podle jeho slov lidé mnohdy bojí vyjít na ulici, aby je nepobodali či nezavraždili imigranti.

„Odmítáme masovou imigraci a požadujeme možnost kontroly našich hranic, aby se sem nemohli dostat nelegální imigranti a teroristi. Navrhli jsme již zákony zakazující islámské zahalování na veřejnosti a zakazující propagaci nenávistné islámské ideologie, které nám ale Babišova vláda ANO, ČSSD a KSČM blokuje,“ píše závěrem a žádá ostatní, aby SPD podpořili.

SPD a postoj k migraci

Politická strana SPD v čele s Tomiem Okamurou je obecně známá svými tvrdými výroky na adresu islámu a migrační politiky Evropské unie. Její členové se dlouhodobě vyjadřují proti přijímání migrantů z muslimských zemí do České republiky.

Již v minulosti se k tématu vyjádřil i samotný šéf SPD Tomio Okamura. „Odmítáme masovou imigraci a požadujeme možnost kontroly našich hranic, aby se sem nemohli dostat nelegální imigranti a teroristi. Chráníme naši vlast, chráníme české občany, chráníme Vaše rodiny, Vaše děti, Vaše přátele a Váš majetek,“ napsal kdysi na svém Facebooku Okamura.

SPD podpořilo postoj Lucie Bílé k uzavření hranic

Nedávno jsme také informovali o tom, že Okamura na svém účtu na Facebooku sdílel výrok, který v jednom z rozhovorů pronesla česká zpěvačka Lucie Bílá. Oblíbená slavice totiž poskytla rozhovor deníku Právo, v němž uvedla, že by si přála „zamčené hranice“.

„Žijeme v nádherné zemi, kterou bych nevyměnila za žádnou na světě. Je naše a neměli bychom se o ni jen tak s někým dělit. Moc bych si přála, aby byly naše hranice zamčené na sto západů. Česko je náš domov, naše hnízdo, naše zázemí,“ stálo na obrázku, který Okamura připojil ke svému statusu.

A pokud jde o to, co napsal sám šéf SPD, vyjádřil se následovně: „Souhlasíte s Lucií Bílou? My ano. Česká republika na 1. místě. Krásný advent!“ Dále pak Okamura ke svému postu připojil hashtag #rodinanaprvnimmiste a odkaz na stejnojmenné stránky.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AJMS
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2019
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.3174 sec,0.0747 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:2,058kB