Úterý 14 leden 2020
Tajemství, o kterém se nikdy nesmíme dozvědět. Co ještě urputně tají vedení spolku Milion chvilek?   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 16:36:54 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Spolek, který dva roky pořádá antivládní demonstrace, už prý dávno nefunguje jako výhradně dobrovolnická organizace. Svou činnost totiž berou jako práci a pořadatelé veškerých akcí řádně dostávají plat jako zaměstnanci. Advokátka Jana Hamplová prozradila, jak ve skutečnosti funguje spolek a co si jeho vedení nepřeje zveřejňovat.

Před dvěma lety se nynější předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář ujal své pozice a od té doby se postupně proměnil z dobrovolníka do placeného zaměstnance. To, že už není pouhým dobrovolným aktivistou, Minář ani nepopírá.

„V tuto chvíli máme kolem osmi úvazků, protože na jaře jsme zjistili, že jen s dobrovolníky to nejde,” prozradil předseda spolku. Následně dodává, že vedení spolku se rozhodlo profesionalizovat, aby mohlo pořádně hrát roli hlídacího psa a zahradníka. Hlavní otázkou ovšem je, kolik činí platy jednotlivých představitelů spolku. Kdybychom předpokládali, že to je jednoduché zjistit prostřednictvím nahlédnutí do transparentního účtu organizace, tak bychom měli smůlu.

Jana Zwyrtek Hamplová, česká advokátka a politička, při detailním zkoumání transparentního účtu spolku nedokázala najít žádné záznamy o mzdách, které se vyplácejí osmi lidem v organizaci Milion chvilek. Přišla totiž se zjištěním, že tyhle platy se provádějí přes jiný účet, jenž transparentní není. To v podstatě znamená, že nemáme žádnou možnost zjistit, kolik berou lidé, kteří se snaží mít bezprostřední vliv na politické dění republiky a usilují o odstoupení předsedy české vlády ze své funkce. Dalším smutným faktem je, že ani není známo, z jakých zdrojů se ty mzdy vyplácejí, jelikož tento další účet není veřejný a spadá pod institut bankovního tajemství.

Ta špatná zpráva je, že dnes nevíme, kdo tedy těch osm lidí vlastně platí, tedy kdo je jejich zaměstnavatel, kterému skládají účty a vykazují práci,“ upozorňuje bývalá česká poslankyně Jana Hamplová.

Bankovní tajemství a tajní smluvní partneři

Samozřejmě není známo, kolik bere sám Mikuláš Minář. Z jeho slov vyplývá, že si vedení nepřeje zveřejňovat pracovní smlouvy a mzdy, poněvadž nechce jednotlivé osoby vystavovat hrozbě manipulace. Advokátka Hamplová uvedla, že mzdy členů vedení spolku nejsou jediným, co se hradí přes netransparentní účet. Z tohoto účtu se totiž financuje veškerý provoz spolku a dlouhodobá činnost organizace. Hamplová dospívá k závěru, že v podstatě jediné, co je možné vidět na transparentním účtu, jsou příspěvky na jednorázové akce.

Jako důvod takové diskrétnosti vedení spolku uvádí nutnost chránit své smluvní partnery. Hamplová rázně oponuje takovému přístupu a zdůrazňuje, že pokud chvilkaři nechtějí zveřejnit informace ohledně svých tajných přispěvatelů a výše svých plateb, tak tím pádem nemají morální právo působit jako politický subjekt a pořadatel masových akcí.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AZ3k
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Libyjskou státnost bombardováním zničilo NATO, prohlásil Lavrov   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 16:33:46 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Libye v současné době nemá státnost. V roce 2011 zničilo NATO,“ uvedl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na tiskové konferenci po jednání se svým srílanským kolegou Dineshem Gunawardenou.

„Důsledky tohoto dobrodružství - zločinného, nezákonného dobrodružství - stále sklízíme. Především samozřejmě libyjský lid,“ prohlásil ruský ministr.

Dodal také, že mnoho zemí pracuje na problému, který vytvořila Severoatlantická aliance. Jsou to Německo, Francie, Itálie a také Alžírsko, Egypt, Spojené arabské emiráty, Turecko, Katar a Rusko.

Podle Lavrova opakování syrského scénáře by Libyi prospělo.

„Kdyby se mohla Libye stát druhou Sýrií, myslím si, že by to libyjskému národu prospělo. Zatím není bohužel Libye zemí, která má státnost,“ prohlásil na tiskové konferenci se svým srílanským kolegou Dineshem Gunawardenou.

Ruský ministr kromě toho varoval, že se extremisté ze Sýrie, mj. z Idlibu, přemísťují do Libye, aby „kalili vodu“ také tam.

„Přibližně 90 % území Syrské arabské republiky kontroluje zákonná vláda. Zbývají ohniska teroristické aktivity, jde především o Idlib, kde teroristé postupně ztrácí své pozice. Ale bohužel, mluvíme-li o spojení mezi Sýrií a Libyí, přemísťují se ve značné míře do Libye, aby i nadále kalili vodu v této zemi,“ řekl Lavrov.

Lavrov v závěru prohlásil, že Rusko bude i nadále vynakládat úsilí na urovnání situace v Libyi. Zdůraznil, že je nutné pobízet všechny libyjské strany k tomu, aby se domlouvaly a nepoužívaly vojenské síly.

„Budeme pokračovat v úsilí v tomto směru. Definitivního výsledku nebylo zatím dosaženo!“ podotkl Lavrov.

Včera v Moskvě proběhla jednání libyjských stran za účasti zástupců RF a Turecka. Informovaný libyjský zdroj oznámil, že velitel Libyjské národní armády Chalífa Haftar opustil Moskvu, aniž by podepsal dohodu o příměří s vládou Faíze Sarrádže. Ministr zahraničí Vlády národní shody Muhammed at-Tar Siyala Sputniku oznámil, že vládní delegace dohodu podepsala a odletěla do Istanbulu.

Lavrov dříve prohlásil, že závěrečný dokument jednání v Moskvě podepsalo několik stran libyjského konfliktu, Haftar ale řekl, že potřebuje více času.

Po svržení a vraždě libyjského předáka Muammara Kaddáfího v roce 2011 Libye prakticky přestala existovat jako jednotný stát. V současné době v této zemi panuje dvojvládí. Na východě zasedá lidem zvolený parlament a na západě v hlavním městě Tripolisu Vláda národní jednoty zformovaná za podpory OSN a Evropské unie. Úřady ve východní části země jednají nezávisle na Tripolisu a spolupracují s Libyjskou národní armádou Chalífy Haftara.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AZ4u
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Vědělo o útoku na Sulejmáního celé NATO? Slovenský politik odhalil fungování aliance   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 16:29:29 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Bývalý vedoucí sekce obrany ve Stále delegaci Slovenska při NATO a ve Stálém zastoupení Slovenska při Evropské unii Jaroslav Naď přišel s nečekaným názorem. Podle něho totiž všichni zástupci členských států NATO museli být informováni o připravovaném atentátu na generála Sulejmáního. Naď názor vyjádřil v nedělní relaci RTVS.

„Jsem přesvědčený o tom, na základě mých zkušeností z práce v NATO, že NATO o tom bylo informováno a věděli, že se něco chystá. Dokonce to bylo koordinované, dovolím si říct,“ uvedl v nedělní relaci RTVS Za 5 minut dvanáct stínový ministr obrany za hnutí OĽaNO Jaroslav Naď, který v minulosti působil jako vedoucí sekce obrany ve Stálé delegaci Slovenska při NATO.

Uvedl dále, že na základě jeho pracovních závazků v NATO velmi dobře ví, jak to tam funguje. „O jakékoliv informaci, která přijde do NATO, jsou informovány všechny členské státy,“ říká Naď.

Závažné důsledky

Pokud jsou však jeho tvrzení pravdivá, vyplývá z nich celá řada závažných důsledků. O některých z nich se v přenosu zmínil poslanec Národní rady Jaroslav Paška, místopředseda SNS, který upozornil na skutečnost, že smluvní strany NATO jsou zavázány řešit spory mírovou cestou a bez použití síly.

„Tohle všechno Spojené státy tímto krokem porušily i ve vztahu k nám, samozřejmě ve vztahu k Iráku i ve vztahu k mezinárodnímu společenství. Takže když mluvíme o tom, že byli informováni v centrále NATO, jestliže byli informováni, měli pozastavit tuto akci z operačního střediska. A neměli to nechat běžet dále,“ uvedl slovenský politik.

Podle Ivana Lehotského z Hlavních zpráv z toho však vyplývají další věci. Až jednoho dne budou souzeni pachatelé tohoto zločinu vůči mezinárodnímu právu, potom budou spolupachateli všichni, kteří o tom věděli a nic neudělali, aby zločinu zabránili.

Kdo o tom věděl?

Podle něj je tu ještě jedna věc. Protože občané se oprávněně mohou ptát, jestli zástupci státu dostali informace, že USA na území Iráku chystají útok na vysokého představitele Íránu, a jestli udělali potřebné kroky pro bezpečnost slovenských instruktorů, kteří tam působí. Podle novináře byli povinní okamžitě konat, pokud měli informace o akci, která sama o sobě – nezávisle na tom, že šlo o sprostý teroristický atentát ve stylu Islámského státu – jednoznačně zvýšila nebezpečí vypuknutí vojenského konfliktu v regionu.

Otázka také spočívá v tom, kdo všechno o akci dopředu věděl. Naď uvádí, že musel být informován slovenský velvyslanec při NATO Radovan Javorčík, ale je otázkou, jestli ten tyto informace „poslal“ dále k nejvyšším zástupcům státu: prezidentce a nejvyšší velitelce Ozbrojených sil SR Zuzaně Čaputové, předsedovi vlády Petrovi Pellegrinimu, předsedovi Národní rady Andreji Dankovi, ministrovi zahraničních věcí Miroslavovi Lajčákovi, či ministru obrany Petru Gajdošovi.

„Ujišťuji vás, že premiér Pellegrini o tom nevěděl. Jestli o tom věděl Javorčík v Bruselu a neinformoval Slovensko, tak se velmi zmýlil, že nesplnil svou povinnost, že je nutné o tom okamžitě informovat, protože v době, kdy proběhla tato akce, už mohla sedět Bezpečnostní rada a mohla řešit, jak se naši vojáci budou po tomto útoku chovat. Takže, pokud probíhá nějaká koordinace v rámci NATO a nebyla předána vládě a našim bezpečnostním složkám, tak je to selhání,“ uvedl k celé situaci Naď.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AZ6u
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



P.C.Roberts: Protivládní protesty v Iránu jsou dílem Washingtonu   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 16:19:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Poslední události v Teheránu provokují otázku: kdo je hloupější? Iránští studenti nebo iránská vláda? Ta totiž, stejně tak jako vláda Ruska a Číny, povoluje ve své zemi volné působení neziskových organizací, finančně dotovaných Washingtonem a Británii. A hloupí a neinformovaní studenti pak od těchto organizací přijímají peníze i náležité instrukce, jak nejlépe a nejúčiněji mají proti vládám svých zemí protestovat.

Abych prokázal, jak skutečně stupidní jsou např. iránští studenti, uvedu, že na svých protestních shromážděních vykřikují, že nepřítelem Iránu není Amerika, která mu hrozí vybombardováním, ale iránská vláda. Cožpak nevidí, do jakého chaosu a trosek uvedly už USA Irák, Libyi či Sýrii? A proč iránská vláda financuje univerzitu, produkující takto hloupé studenty?

Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by mi vysvětlil, proč země, které se nacházejí na americkém seznamu zemí, kde má být proveden politický převrat, financují páté kolony na svých územích, které mají tento převrat uskutečnit? To se Rusko, Čína a Irán snaží prokázat že jsou demokratické až tak, že tolerují i zradu?

Pokud vím, neexistují žádné Iránem, Čínou či Ruskem financované neziskovky, které by podněcovaly změnu režimu v USA, Británii, Německu, Francii nebo v jakékoli jiné washingtonské vazalské zemi. V USA se např. americký prezident nemůže setkat s prezidentem Ruska, aniž by byl obviněn z toho, že prodává Ameriku Rusům. A vyhlídka na to, že by Washington na americkém území toleroval Ruskem financované neziskovky, které by zde organizovaly protesty a podněcovaly ke změně režimu, je naprosto nemyslitelná.

Ale Rusko, Čína i Irán vůči sobě toto dovolují. Čímž vyvolávají otázku, jsou-li dostatečně kompetentní.

Zdroj: google-P.c.roberts -Official Homeage -recently published articles- The iranian Protest are a Washington orchestration

Překlad: Lubomír Man

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Novus ordo seclorum   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 16:03:43 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Latinský název příspěvku pochází z díla nejslavnějšího římského básníka Augustovy doby (Zpěvy pastýřské) označované za zlatý věk římské literatury, Publia Vergilia Marona (70 - 19. př.n.l). Název představuje jedno z dvou hesel státní pečeti USA. Autorem pečetě byl sekretář Kontinentálního kongresu (17774 - 1789) Charles Thomson (1729 - 1824). Ten vysvětlil význam hesla takto: slova pod ní (pyramidou) vyjadřují začátek nové americké éry. Dnes žijeme na konci nové americké éry ve smyslu definice Thomsona v době, kdy veřejné a neveřejné dění ve světě se odehrává konzumem, spekulací a zábavou omámeném prostoru na jedné straně, a válkami, bídou a neuvěřitelnou ignorancí na straně druhé, a formuje éru, kterou je možné označit českým překladem latinské trojslovné fráze – nový řád věků.

Vybral jsem tuto latinskou trojslovnou frázi pro název příspěvku, protože zamýšlím věnovat alespoň část budoucích příspěvků tématu nového řádu věků ve smyslu obsahu latinské fráze a ve vztahu k představitelným řešením současných výzev a bojů v době transformace západních a východních společností, tvořících euroatlantickou, eurasijskou a asijskou civilizaci. Téma nového řádu věků nabízí také čtenářům možnost vstoupit do procesu bolestivého (za) myšlení se nad vlastním chováním a budoucnosti Evropy jako takové a jejíž je ČR neoddělitelnou částí. Prezident Zeman přál něco podobného ve svém nedávném poslání. Přestože malichernost a nekontextuální hodnocení dění lokálními analytiky a médii budou společně s emocionálně naladěnými čtenáři očekávaně v rozporu s obsahem, formou a porozuměním nového řádu věku autorem příspěvku, rozhodl jsem nabídnout téma širší veřejnosti.

Pro začátek nabízím lehčí cvičení: Výstava v muzeu kořenů civilizací v Chicago (Field Museum, duben - září 2012) posvěcené Ordo Čingischána. Uzavíral ji sál současného Mongolska, ve kterém pod fotografií staré mongolské babičky s modrýma očima bylo napsáno, že OSN v roce 2000 vyhlásila Čingischána člověkem tisíciletí.

Výstava nebyla náhodou, naopak. Místo, datum a téma výstavy dávají smysl. Smysl výstavy je totiž ve spojení výstavy a summitů G8 a NATO. Američanům, účastníkům summitů, protivníkům globalizace, ale i (symbolicky) nepřítomnému, nově zvolenému prezidentovi Putinovi a jeho zástupci, liberálnímu premiérovi Medveděvovi mělo být připomenuto, kdo je pánem světa. A také druhé heslo – E pluribus unum (Z mnohých jediné). Třinácti písmenkové motto navrhl v roce 1776 Švýcar - Američan Pierre Eugene du Simitiere (1737 – 1784), konzultant výboru, který byl odpovědný za pečeť.

Protože účastnici a protivníci summitů mají omezený čas se zajímat o obsahy symbolů v prostředí, ve kterém se nacházejí, a veřejnost se proto doví jenom filtrované zprávy, shrnuji krátce, co mám na mysli. Byla to jedna z prvních prezentací nezápadního modelu společnosti, která vznikla ve 13. století v prostoru, který nazýváme Eurasií. Kromě prostorového zobrazení nezápadního modelu společnosti bylo možné vidět princip organizace Ordo, jako nadnárodního, nekonfesionálního, nekmenového a nestranického státu vytvořeného na

síťovém principu. Státu vůle Nebe, disciplíny národa - armády, spravedlnosti, tvrdosti trestů při narušení morálních principů společnosti a zákazů Velké Jasy roku 1206.

Tento v historii lidstva první ústavní akt Velkého mongolského sněmu (parlament zvaný Kurultaj) volil nejenom hlavu státu, ale i nejvyššího soudce, vybíral Kagany (chány s titulem ekvivalentním císaři, čínsky 可汗)a další vysoké panovníky státního útvaru zvaného kaganát. Vykonával také kontrolu nad nimi i odpovědnými úředníky. Kromě toho přijímal zákony a měl finanční pravomoci. Dalším úkolem kaganátu bylo zlepšení vztahu mezi lidmi a přírodou. Vrchní moc patřila aristokracii Ducha, ne funkci nebo majetku klanu. Neexistovalo náboženství, ale možnost, možná i povinnost věřit v jediný začátek, tj. všemohoucí Nebe. Odkazem na všemohoucí Nebe začínaly také všechny dokumenty, projevy a příkazy chána. Služba státu měla vyšší hodnotu než majetek, privilegia byla nepřenosná a zrada se rovnala neúctě k všemohoucímu Nebi. Společnost se stavěla na principu vzájemné odpovědnosti a záruky, ne na základě práva individua nebo odcizujícího kolektivismu. Oddanost a vzájemná pomoc byly vysoce hodnoceny.

Pro srovnání připomínám, že základ Anglického parlamentu byl položen později. Tvoří ho v roce 1215 králem Janem podepsaná Magna charta. První volený sbor, zvaný Model Parlament svolal v roce 1265 Simon de Montfort. Model Parlament a jeho systém byl později přijat králem Eduardem I, zvaným také kladivo na Skoty.

Vnímavý návštěvník výstavy v Chicagu mohl uvidět, že vystavené se nacházelo pod bílým trojúhelným znakem. Bílá barva, jako celková suma barev duhy a trojúhelník, představující božskou trojici společně formulují zprávu světu, která se podobá definici klasické geopolitiky německého geografa a geopolitika Karl Ernst Haushofera (1869 - 1946).

Haushofer, který v roce 1924 založil první geopolitický časopis (Zeitschrift für Geopolitik) navazoval na politicko-geografické teorie Friedricha Ratzela a Rudolfa Kjelléna. Ve svých geopolitických dílech se zaměřil zejména na koncept životního prostoru, problematiku hranic, teorii pan-regionů a autarkie. Ve své Weltpolitik von Heute (Současná světová politika) označil versaillské uspořádání za zeměpisný omyl a požadoval vytvoření Říše, která by spojila všechna území, kde žijí Němci. Kromě východní Evropy se to týkalo také jihu Dánska a části Nizozemí. Haushofer podporoval Pakt Ribbentrop-Molotov i Osu Berlín - Řím - Tokio. Za hlavního hybatele mezinárodní politiky považoval geografické skutečnosti, zatímco nacisté rasové teorie. Manželka Haushofera měla židovské předky. Syn byl zavražděn SS.

Připomínám versaillské uspořádání (5 oddílů a 440 článků), protože právě v těchto dnech, 10. ledna bylo tomu 100 let od ratifikace smlouvy (10.1.1920) nově vzniklou Společností národů, jejímž členem tehdy nebyly Německo, ani USA. Zmiňuji se o Versaillské smlouvě dnes ze tří důvodů, které se budou vztahovat na obsah příspěvků a dění ve světě v blízké budoucnosti.

Článek 156 smlouvy převedl německé koncese v čínské provincii Šan-tung na Japonsko! Na základě tohoto ustanovení došlo k demonstracím a ke Hnutí 4. května (May Fourth Movement) a k nepodepsání Versailleské smlouvy Čínou. Ta deklarovala konec války s Německem až v září 1919 a podepsala separátní smlouvu s Německem v roce 1921.

Články 81-86 smlouvy se týkají Československa. Německo se zavázalo uznat Československou republiku. Ta svolila respektovat ustanovení, která by vítězné mocnosti udělaly v zájmu ochran menšin v Československu s pomocí přesné definice jeho hranic s Německem a Rakouskem. Výsledek konání vítězných mocností ve vztahu k ČSR známe.

Za USA podepsal Versailleskou smlouvu prezident Woodrow Wilson. Senát Spojených států ji odmítl ratifikovat. Pensylvánský senátor Philander Knox řekl Wilsonovi: Pane prezidente, po důkladném zvážení jsem dospěl k názoru, že tato smlouva není předzvěstí míru, nýbrž války, války, která bude mnohem ničivější než ta, již jsme právě ukončili. Senátor měl pravdu.

Pro zajímavost stojí, že volby roku 1918 vyhrála Republikánská strana. Ta získala výhrou převahu v Senátě, kde byla následně ratifikace smlouvy dvakrát zablokována (podruhé 19. března 1920). Důvody? Upřednostňování izolacionismu USA spojeného s neuznáváním Společnosti národů, neúměrná výše reparací uložených Německu a v neposlední řadě i proto, že USA se k předválečné Společnosti národů nepřipojily. Roku 1921 podepsaly USA Berlínskou smlouvu s Německou říší. America First není proto nic nového a obviňovat prezidenta Trumpa ze všeho možného je hloupost z neznalosti faktů!

Co se týče Haushofera a jeho pojetí geopolitiky (pevnina) lze tvrdit, že stojí v přímém protikladu britskému pojetí geopolitiky (moře). To je základem koncepce NATO. Z těchto dvou rozdílných pojetí geopolitiky je snadné odvodit nejenom výhody a nevýhody pro jednotlivé finanční skupiny ovládající svět a nacházející se v boji mezi sebou (finanční internacionalisté a bankovní globalisté), ale i kvalitu rozdílu mezi etikou sekty antického judaismu Esejců (někdy také esénů), členů asketického mesianistického hnutí (zaniklo roku 68 př.n.l. zničením jejich sídliště v Kumránu) a etikou západních zástupců individualismu.

Připomínám rok 2012, protože patří do období označující konec akumulace kapitálu na Západě a začátek hromadění zlata v ČLR a RF a akumulace finančního kapitálu na Východě s pomocí technologií, vědění a rozumu, které jsem několikrát popisoval a označil jako NBIC (nano,- bio,- info,- cognitivity). NBIC konvergence s pravděpodobností hraničící s jistotou zvítězí nad současnou a lidskou důstojnost znásilňující prodejností politiků a loutkovodičů.

A jestliže byl Čingischán vyhlášen OSN člověkem tisíciletí, mohu si i představit další význam výstavy, přestože neznám podrobnosti důvodu vyhlášení. Pro některé čtenáře ale může být novinkou legenda o původu Štramberských uší. Legenda je spojuje s Tajnou kronikou Mongolů. Toto literární dílo bylo sepsáno 13 let po smrti Čingischána a je pravděpodobně ke koupi v češtině v některém z antikvariátů. Protože dění ve světě se odehrává pouze na základě práva síly, počet opravdu suverénních států leze spočítat na prstech jedné ruky, je zcela logické, že spojenectví na Západě i na Východě vznikají na zatím vynucené dobrovolnosti, chtějí li nesuverénní státy vyžít nebo přežít bouřlivou a nejistou dobu transformace. Vynucená dobrovolnost se ale může v příhodném prostředí transformovat do dobrovolné. To především tehdy, když se budou dodržovat konkrétní morální principy a vzdělání člověka bude podřízeno jednotnému vědění a chápaní Planety jako vesmírné (kosmické) lodi. Uvedený pár společně s nově objevenou etikou individua a důležitostí vztahu (k sobě a přírodě) budou společně moci vytvořit nosnou trojici nové společnosti.

Některé a méně známé skutečnosti, které například představují rostoucí kvantita a kvalita dobrovolnického hnutí, vojenská výchova mladých a centra speciální výchovy a vzdělání talentů v RF dovolují ve spojení se změnami v ostatních státech Eurasie a v ČLR si představit, že ve stínu každodenní politiky a silného mediálního hluku vyvolávaného malicherností, debilizací společnosti a neschopností nastavených vůdců konat v kontextu a přiznat si, že konec jedné éry je začátkem nové.

Jedno z mých několika hodnocení dění v Eurasii a Asii mi dovoluje chápat novou éru jako následníka velké Ordy Čingischána. Ta se svými pěti principy jednoty nezápadních civilizací (Mojžíše, Islám a před koránové tradice (Iránu, arabského východu, střední Asie a Kavkazu), Rusko, Čína a Indie) se může stát vzorem rodící se nové společnosti, která se obejde bez Západu (USA, NATO, ateistické, katolické, anglosasko - protestantské země a další) i proto, že akumulace kapitálu a NBIC konvergence již probíhají a budou i dále probíhat na Východě, zatímco my na Západě budeme sami sebe klamat, vidět nebezpečí kde není a produkovat lidský odpad a škody ve vztazích mezi státy, které bude nutné jednoho dne zaplatit.

Proto etická kontrola moci nad lidmi a ne nad územím dovoluje předpokládat vznik morální legitimity nadnárodního, nestranického a nekonfesionálního uspořádání, ve kterém dobrovolnost pramenící ze srdce člověka může umožnit při souhlasu různých národů spolužití v míru a v jednom státě. V Číně mají pro takové spolužití vlastní označení. Předpokládám, že Eurasijské hospodářské společenství (EAHS) a Šanghajská organizace spolupráce (ŠOS) mají nehledě na skutečnost, že byly založené na západním právu (bez duše) a umírajícím systému moci a kontroly (bez morálky a etiky), reálnou šanci na transformaci, dovolující být jedním z pilířů nového řádu věků.

V jeho pouze obrysově naznačeném kontextu jsou obsaženy představitelná a pro Západní veřejnost překvapivá řešení spojená nejenom s vývojem na Tchaj-wanu a v Hongkongu, ale i v Sýrii, Iráku a Iránu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Nemohu souhlasit s vývozem multikulturalismu a genderismu do naší země.“ Klaus tvrdě reagoval na neomalený útok kavárny   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 02:47:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Bývalý prezident Václav Klaus roztočil další kolo debaty s ředitelem knihovny Václava Havla Michaelem Žantovským. Odpověděl na obvinění Žantovského z údajného obratu na východ a prozradil, proč se odvážil ke zhoršení osobních vztahů s americkým prezidentem. Označil veškerá obvinění bývalého diplomata za drzost a osobní urážku.

Minulý měsíc Václav Klaus, bývalý prezident České republiky, vyslovil domněnku, že řada osobností je frustrována kvůli tomu, že nemají možnost se ucházet o státní moc. Jednalo se především o bývalého diplomata a politika Michaela Žantovského, novináře Tomáše Klvaňu a bývalého předsedu Senátu Petra Pitharta.

Michael Žantovský, jenž v devadesátých letech působil jako tiskový mluvčí a poradce prezidenta Václava Havla, rázně Klausovi oponoval. Bývalý politik zdůraznil, že o moc žádný zájem či stesk nemá, ale jde především o otevřenou diskuzi o současném dění. Žantovský prohlásil, že jedním z jeho hlavních cílů je přispívat k udržování a posilování vzájemných vztahů mezi Českou republikou, jinými evropskými státy a USA. Je totiž přesvědčen, že pevné vztahy a úzká spolupráce mezi Evropou a Severní Amerikou je nedílnou součástí zájmu České republiky a celé Evropy jako demokratické společnosti. Právě proto ostře kritizuje Klausův postoj a jeho bývalou politiku vůči Západu. Tvrdí, že Václav Klaus po celou dobu své politické kariéry byl zaujatý vůči americkým politikům v souvislosti s jejich politickými názory.

„Od první chvíle hledal mezi americkými politiky své ideové favority a zároveň v soukromí – a někdy bohužel i veřejně – zesměšňoval jiné. Čím více se snažil sblížit s některými, často poněkud okrajovými proudy amerického politického myšlení, tím více si odcizoval ty druhé. A nakonec, cítě se možná zneuznán ve svých pronikavých úsudcích o americké politice, ekonomice, kultuře, filmu a klimatických změnách, obrátil svou pozornost na Východ,“ napsal Michael Žantovský v Lidových novinách.

Následně Klausovi vyčítá, že za dobu svého prezidentství a ještě dříve, když zastával funkci premiéra, zmeškal příležitost upevnit česko-americké vztahy, což podle Žantovského bylo klíčovým aspektem národních zájmů republiky.

Reakce Klause na obvinění

Václav Klaus se nenechal umlčet a rázně reagoval na kritiku. Nesouhlasil s negativním hodnocením Žantovského ohledně jeho politiky vůči USA. Je totiž přesvědčen, že se vůči Západu stavěl zodpovědně a férově. Nepopírá, že často neváhal otevřeně projevovat svůj nesouhlas s americkou zahraniční politikou. Například se kriticky vyjadřoval vůči americké politice v Iráku, kvůli čemuž si nakonec zhoršil své vztahy s tehdejším prezidentem Bushem mladším.

„Všichni naši patolízalové v roce 2003 s americkou politikou v Iráku souhlasili, i když bylo zřejmé, že touto cestou došlo k destabilizaci Blízkého východu, který se stal naprosto rozvráceným regionem (a do jisté míry i proto zdrojem masové migrace do Evropy). Dnes už v USA s tím, co udělaly v roce 2003 v Iráku, nesouhlasí vůbec nikdo politicky aspoň trochu relevantní. Odvážil jsem se jako jediný polemizovat s americkou (Obamovou) podporou ,arabských jar‘, která se stala dalším prvkem destabilizace tohoto regionu. Vyjádřil jsem se zcela jasně ke Clintonově (a zejména Madeleine Albrightové) dobrodružství v Jugoslávii,” uvedl Klaus.

Bývalý prezident neskrývá ani svůj kritický názor vůči současným trendům americké a světové politiky. Tvrdí, že je rozhodně proti exportu multikulturalismu, feminismu a genderismu do České republiky a v tom je zásadní rozdíl mezi ním a Žantovským.

Nakonec Klaus označil výrok Michaela Žantovského o tom, že „on se snaží jako beranidlo otevřít cestu svému potomkovi” za naprosto nepřijatelnou drzost a osobní útok. Bývalý prezident prohlásil, že on přeje Václavu Klausovi mladšímu úspěch, ale na jeho činnosti žádný podíl nemá.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AZfW
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Právě Rudá armáda osvobodila koncentrační tábor.” Wałęsa zkritizoval politiku Polska vůči Rusku   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 02:41:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Bývalý polský prezident Lech Wałęsa zkritizoval Varšavu za to, že nepozvala ruského prezidenta Vladimira Putina na oslavy 75. výročí osvobození koncentračního táboru Osvětimi, a dal to do souvislosti s rozhodnutím nynější hlavy státu, že se nezúčastní akcí v Izraeli. Wałęsa o tom promluvil v rozhovoru pro Onet.

„Poněvadž polská strana nepozvala prezidenta Putina na oslavy 75. výročí osvobození Osvětimi, dalo se čekat, že Duda nebude mít právo hlasu v Izraeli. V této situaci tam letět nemohl,“ řekl exprezident.

Podle Wałęsy bylo potřeba pozvat Putina na oslavy do Polska a zdůraznit, že právě Rudá armáda osvobodila koncentrační tábor.

„Je to historická pravda a nikdo ji nedokáže změnit, chce-li polská vláda mít vlastní historický narativ, pak to není seriózní. Přejeme-li si mít dobré vztahy s Ruskem, potřebujeme s ním mluvit, avšak určitým způsobem. Vím, že je to možné,“ dodal bývalý prezident.

Pamětní akce na počest výročí osvobození Osvětimi se mají konat v Polsku 27. ledna.

Předpokládá se, že prezident Putin nedorazí.

Přitom v červenci 2019 polská vláda prohlásila, že hodlá poslat ruskému prezidentu pozvání. Světové fórum památky holocaustu proběhne 22-23. ledna v památníku Jad Vašem v Izraeli. Plánovaná návštěva Putina, který se měl stát „hlavním hostem“ fóra, byla podle médií jednou z příčin, proč se Duda vzdal cesty. Samotný polský prezident vysvětlil své rozhodnutí tím, že pořadatelé pietních akcí v Polsku rozhodli, že projev mít nebude.

Osvětim byl jeden z největších a nejdéle existujícím nacistickým likvidačním táborem, proto se stal jedním z hlavních symbolů holocaustu. Asi 1,4 milionu lidí, z toho asi 1,1 milionu Židů, bylo v Osvětimi usmrceno v letech 1941-1945. Tábor byl osvobozen 27. ledna 1945 vojáky Rudé armády.

V roce 2018 byl v Polsku přijat zákon o trestním stíhání za obvinění země ze spoluúčasti v nacistických válečných zločinech. Zákon byl podroben kritice, také ze strany Izraele, který se vyslovil proti historickému revizionismu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/AZdd
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Pirátské jamboree v Ostravě   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 02:34:25 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na pirátském sjezdu v Ostravě, byl zvolen, celkem podle očekávání předsedou strany svého druhu, Pirátů, opět Ivan Bartoš. V internetovém hlasování členů získal 600 hlasů. Jeho dva soupeři, Pikal a Ferjenčík, sice v souhrnu získali v prvním kole předsednické volby více hlasů, ale protože se druhý kandidát v pořadí, nově zvolený místopředseda Pikal vzdal kandidatury pro druhé kolo, byl vítězem vyhlášen Bartoš. Následně Bartoš vyhlásil smělé cíle pro svou stranu.

Chce, aby po příštích volbách byla stranou vládní. Strana má údajně něco kolem tisíce členů. Má minimální intelektuální a tedy i programové zázemí a pro stanovení svých programových cílů ad hoc surfuje jen na vlně veřejného mínění. A sbírá nápady pro svůj marketink jako pěnu z vln. Ale je třeba říci, že surfuje vcelku obratně. Kdyby Piráti vstoupili po volbách před dvěma lety do koaliční vlády s hnutím ANO, zřejmě by již dávno nabrali stejný sebelikvidační kurz jako Věci veřejné po volbách v roce 2010, kdy se staly vládní stranou. Nyní pirátská strana vlastní třetí největší poslanecký klub a vlastně nejsilnější opoziční klub ve sněmovně. Její poslanci, vesměs mladí, vzdělaní lidé s dobrou výřečností, působí na veřejnost agilním a seriózním dojmem.

Jsou přitom stranou protestu, ale o společenských problémech se naučili hezky mluvit, což zakrývá naprostý nedostatek jejich základní vize i zkušeností. Všechno by dělali lépe, nežli současná vláda. Podle nich to chce daňovou reformu, reformu důchodů. Odstranit nedostatek lékařů je hračka. Chce to podle nich ještě více přidat na platech učitelům, protože jejich platy současná vláda prostě podceňuje. Zase na druhé straně ovšem vládu kritizují pro velkou rozpočtovou rozhazovačnost. Potřebujeme prý u nás mít jen firmy, které nebudou jen montovnami. Potřebujeme kvalitní silnice, což prý současná vláda neřeší a tak dále a tak podobně. Piráti jsou rozhodnými bojovníky proti Andreji Babišovi a jeho střetu zájmů a vůbec dalším lumpárnám i údajným lumpárnám.

Tam, kde mají prokázat ve výkonné funkci, že jsou schopnější než jiní, což je pozice pražského primátora, tak je to ovšem horší. Nedokážou pojmenovat ani investiční priority Prahy ani zdroje financování, kterými je hodlají zafinancovat. Zatím to vypadá tak, že za čtyři roky volebního období (zatím je za nimi zhruba třetina volebního období) nevyprodukují nic podstatného. Není zde ale žádná záruka, že budou schopni zahájit v nejbližších letech např. výstavbu trasy D metra anebo že budou schopni dokončit výstavbu vnitřního městského okruhu. V tomto případě pirátskému primátorovi premiér Babiš navrhnul způsob financování dostavby vnitřního městského okruhu metodou PPP, se zapojením této investiční akce do státního rozpočtu a to výměnou za pozemek na severu města, kde by byla vystavěna vládní čtvrť.

K tomu, aby se Piráti v Praze znemožnili je potřeba ještě tak rok, maximálně rok a půl. Nezbývá, než trpělivě čekat…

Jiří Paroubek

Zdroj: Vaše Věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Americké rakety se maskují jako dopravní letadla aneb proč umřeli civilisté v Iranu   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 02:28:44 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Všechny "experty", ušklíbající se nad tragickým "omylem" íránské protivzdušné obrany, bych rád upozornil, že Spojené státy už od devedesátých vyvíjely prostředky pro vyvolání iluzí a generování falešného cíle. Programy potlačení nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD) používají jak skutečné prostředky, jako miniaturní proudové klamné cíle (MALD), vyvolávající odraz velkého letounu, či elektronické zarušení nepřátelské PVO a vytvoření virtuálního klamného cíle v systému. Ve vypjaté atmosféře očekávání útoku je pak jenom otázkou času, kdy udělá obsluha protiletadlových baterií chybu.

Video ukazuje, jaks e ameriké útočné rakety maskují jako dopravní letadla


Vzpomínáte na ruský letoun Il-20, sestřelený "omylem" u Lattákie syrskou provzdušnou obranou v průběhu izraelského náletu v r. 2018? A nyní se ptejme, proč Rusko nakonec nesmělo prodat moderní systém protivzdušné obrany S-400, odolný proti takovému zarušení právě Íránu.

Autor: Peter Markup / eurabia
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V novém roce bude tvář světa formovat čínsko-africká spolupráce   
Pridal tk Úterý 14 leden 2020 - 02:24:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Od 7. do 13. ledna navštívil člen čínské Státní rady, ministr zahraničních věcí Wang Yi (Wang I) pět afrických zemí, tedy Egypt, Džibutsko, Eritreu, Burundi a Zimbabwe.

Za posledních 30 let si čínský ministr zahraničí vybírá Afriku jako destinaci pro svou první zahraniční cestu v novém roce. Jak řekl Wang Yi, původní cíl čínské diplomacie s Afrikou zůstává nezměněn, je založen na zvláštním přátelství Číny a Afriky trvajícím po generace, na praktické potřebě prohlubovat spolupráci a společný rozvoj Číny a Afriky, a je to také důležitá mise na posílení mezinárodní spolupráce a ochrany společných zájmů.

Rok 2020 bude pro vztahy Číny a Afriky výjimečný. Na tento rok připadá 20. výročí založení Fóra čínsko-africké spolupráce a 60. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Ghanou, Mali a dalšími tradičními přátelskými zeměmi. Vnější svět zaznamenal, že cílem této návštěvy čínského ministra zahraničí je podporovat provádění důležitého konsenzu, kterého dosáhli čínští a afričtí vůdci, a plnit výsledky Pekingského summitu fóra čínsko-africké spolupráce.

Díky společnému úsilí obou stran uspořádala Čína úspěšně v loňském roce první Čínsko-africký ekonomický a obchodní veletrh. Čína a africké země se rozhodly realizovat v příštích třech letech více než 880 projektů spolupráce. Od Pekingského summitu čínští úředníci, včetně čínského ministra zahraničních věcí, mnohokrát navštívili Afriku. To plně ukazuje, že Čína je odhodlána prohlubovat spolupráci mezi Čínou a Afrikou.

V nové éře roste význam čínsko-africké spolupráce a iniciativy Pásmo a stezka. Do současnosti podepsalo s Čínou dokumenty týkající se spolupráce v rámci Pásma a stezky celkem 44 afrických zemí a Africká unie. V roce 2019 přesáhl objem čínsko-afrického obchodu 20 miliard amerických dolarů a Čína se už jedenáctý po sobě jdoucí rok stala největším obchodním partnerem Afriky. Ve všech oblastech Afriky investovalo více než 3.700 čínských podniků, což vneslo silný impulz do afrického hospodářského růstu.

Čína je největší rozvojová země světa a Afrika je kontinent s největší koncentrací rozvojových zemí. Posílení spolupráce mezi Čínou a Afrikou nepochybně pomůže udržet světový rozvoj a stabilitu. Je naléhavě nutné posílit komunikaci a koordinaci mezi Čínou a Afrikou, ukázat sílu jednoty a vytvořit společný hlas. Jak řekl generální tajemník OSN António Guterres, „úspěch Afriky je zásadní pro světový mír a rozvoj, a pro úspěch Afriky je zásadní spolupráce s Čínou".

Čínský ministr zahraničí Wang Yi během své návštěvy v Africe zdůraznil, že čínská spolupráce s Afrikou vždy dodržovala zásadu nezasahování do jejích vnitřních záležitostí a nebyla vázána na žádné politické podmínky. Čína vždy věnovala pozornost hlasu Afriky, respektovala africkou vůli a cíl uspokojit africké potřeby. Kromě hospodářské a obchodní spolupráce je čínská spolupráce s Afrikou i nadále přínosem pro obyvatele všech zemí.

Spolupráce mezi Čínou a Afrikou je v novém roce plná naděje a vztahy mezi Čínou a Afrikou přináší nové příležitosti pro rozvoj.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.0653 sec,0.0324 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,235kB