Středa 04 březen 2020
Teroristé, které podporuje turecká armáda, se v Idlibu pokusili odpálit výbušniny s chemickými látkami   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 12:29:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Až patnáctičlenná skupina teroristů, podporována tureckou armádou, se v Idlibu pokusila odpálit výbušniny s jedovatými chemickými látkami, informuje ruské Centrum pro smíření znesvářených stran v Sýrii.

V centru uvedli, že se podařilo získat důkazy neúspěšné provokace s použitím chemické zbraně ve východní části Idlibské deeskalační zóny.

„Za účelem zmaření posunu syrských vládních vojsk v západních čtvrtích Sarakíbu a následného obvinění z použití chemické zbraně se 2. března večer až patnáctičlenná skupina teroristů pokusila odpálit výbušniny společně s nádobami, které byly naplněny jedovatými chemickými látkami,“ uvádí se ve zprávě ruského centra.

Nadále centrum uvádí, že 3. března se při odvetných akcích syrských jednotek podařilo shromáždit důkazy o pokusu provokace teroristů.

„3. března během odvetných akcí jednotek syrských vládních vojsk proti teroristům skupiny Hayat Tahrir al-Sham ve východní části Idlibské deeskalační zóny byly získány nevyvratitelné důkazy neúspěšné provokace s využitím chemické zbraně,“ uvádí se ve zprávě centra.

Zdroj: https://sptnkne.ws/B9bs
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Začínají útočit na motoristy   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 10:30:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Pro motoristy. Raději zveřejňujeme, může se to přihodit každému v této nesmyslné době. Ti, co nás mají chránit tak nečiní, příště si musíme zvolit lepší.

Informujeme, protože se tyto zkušenosti množí a to zamknutí centrálu v autě je základ.


Dobrý den, tak jako všichni, jsem se díval na videa o tom, jak se běženci snaží dostat do kamionů, jak jsou při tom agresivní, a jak nekompromisně si při tom vynucují pozornost. Štve mě to, ale jako vše co je jen na obrázcích, jsem to bral s rezervou. A to však jen do minulé neděle.

Kolem sedmé hodiny večerní jsem se vracel osobním autem od Lednice na Mikulov, a na kopci u vodárny jsem si všiml chodce. Tmavší oblečení, batoh, v létě tady u nás nic neobvyklého. Dal jsem nohu z plynu a uhnul do levého pruhu. Chodec tam ale přešel také. Napadlo mne ouha, bumbali jsme, silnice je nám úzká, taky nic neobvyklého. Tak jsem se snažil dotyčného pomalu objet. Jaké však bylo mé překvapení, když tmavší panáček velmi intenzivně měnil pruhy se mnou, sundal si ze zad batoh, cpal mi jej do předního skla a velice intenzivně mě nutil zastavit.

Úraz, havárka? to napadne našince asi automaticky, nicméně než jsem byl nucen zastavit, udělal jsem ještě jeden pohyb, a to zamkl auto. Jaké pak bylo mé překvapení když panáček začal lomcovat klikou u auta, chtěl dovnitř a z leva, z polní cesty se hnala skupina dalších šesti až osmi panáčků. Tlukot na auto, do skel, lomcování klik. A řev. Dalo mě dost práce vycouvat a utrhnout frajery od kliky, rovnou dopředu to nešlo, a pak znovu vpřed, ale už s rozhodnutím, že pokud neuhnou jejich problém.

Přivolaná policie dorazila asi za půl hodiny, ale to už byli frajeři v trapu, někde ve vinohradech. Jsem poměrně velkej a škaredej chlap, ale i pro mne bylo toto setkání krajně nepříjemné a nechci se domýšlet, jaké by toto setkání mělo následky kdyby zastavili auto se seniorem či matkou s dětmi.

Jednání těchto pomoc potřebujících chudáčků, bylo natolik agresivní a pro mne neslučitelné s morálkou Evropy, že jsem se jen utvrdil v názoru, že je třeba se zvednout a neumožnit takovéto verbeži obsadit naše země.

čtenář Roman Šemora


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ministerstvo obrany RF obvinilo Turecko z neplnění závazků o Sýrii   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 10:02:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Výsledkem jednoho a půl roku platnosti uzavřených v Soči dohod s Tureckem o Sýrií je spojení opevněných oblastí teroristů s tureckými pozorovatelnami, prohlásil oficiální mluvčí Ministerstva obrany Ruska generálmajor Igor Konašenkov.

Podle jeho slov je situace v Idlibské zóně deeskalace, kde v důsledku odvetných akcí syrské armády byli teroristé ze skupiny Hayat Tahrir al-Sham zatlačeni do bezpečné vzdálenosti od Aleppa, dalším „okamžikem pravdy“.

Podotkl, že nejen západní země, ale i OSN uvítala v roce 2018 podepsání v Soči dohod o Idlibu. Za klíčovou dohodu označil generál závazky Turecka na rozdělení a zatlačení teroristů od vnějších hranic zóny deeskalace do hloubky 15 až 20 kilometrů a stažení těžkých dělostřeleckých zbraní.

„Místo toho je výsledkem uplynulých téměř 18 měsíců platnosti dohody zatlačení skupinami Hayat Tahrir al-Sham, Islámská strana Turkestánu a Horas al-Din všech příslušníků ‚umírněné opozice‘ na sever, k turecké hranici,“ řekl Konašenkov.

Podle jeho slov „se změnily útoky a soustředěné ostřelování z děl sousedních mírových osad a ruské letecké základy Hmímím ze sporadických na každodenní záležitosti“.

Západ ignoruje přesun tureckých vojsk do Idlibu

Konašenkov poukázal kromě toho i na to, že Turecko v rozporu s mezinárodním právem přesunulo do Idlibu své jednotky, a na Západě si toho nikdo nevšímá.

Podle slov generálmajora za dobu platnosti dohod ze Soči mezi Ruskem a Tureckem o zřízení zóny deeskalace v Idlibu všechny oficiální dotazy Moskvy adresované OSN a západním zemím zůstávaly bez odpovědi. Také je od začátku února Damašek západními zeměmi obviňován z údajných „válečných zločinů“, „humanitární katastrofy“ a „milionových proudů uprchlíků“ v Idlibu, podotkl Konašenkov.

Dodal, že veřejné hrozby zničit všechny jednotky syrských vládních vojsk a vrátit dálnici M5 pod kontrolu teroristů označují v USA a Evropě za „zákonné právo Ankary na obranu“.

„Na pozadí totálního cynismu a předstíraného znepokojení Západu humanitární situací v Idlibské zóně deeskalace jen ruské Středisko pro usmíření znepřátelených stran a zákonná syrská vláda přepravují denně do osvobozených oblastí veškerou potřebnou pomoc pro místní obyvatele,“ prohlásil Konašenkov.

Syřané neměli ani tušení, že „mají v Evropě a USA četné falešné ochránce a že se jim údajně posílá po všechna poslední léta hojná humanitární pomoc“, dodal.

Vyostření situace v Idlibu

Teroristé z Hayat Tahrir al-Sham zahájili 27. února rozsáhlou ofenzívu na pozice syrské armády. Vládní vojska zahájila odvetnou palbu. Podle informací ruského ministerstva obrany byli ostřelováni mj. i turečtí vojáci, kteří se tam neměli nacházet.

V důsledku toho zahynulo 36 tureckých vojáků. Ruská strana podnikla opatření pro úplné zastavení palby syrskými vojsky a pro bezpečnou evakuaci mrtvých a zraněných na území Turecka. Na ministerstvu obrany zdůraznili, že ruské letectvo nebylo v této oblasti nasazeno.

Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov dříve prohlásil, že Ankara nesplnila řadu klíčových závazků o Idlibu. Neoddělila mj. ozbrojenou opozici, která je připravena na dialog s vládou, od teroristů.

V rusko-tureckém memorandu z 18. září 2018, které bylo zkoordinováno podle výsledků schůzky prezidentů Vladimira Putina a Recepa Tayyipa Erdogana, byla řeč o zachování statusu quo, pokud jde o přítomnost tureckých vojáků, avšak za podmínky stažení z Idlibské zóny deeskalace všech teroristických radikálních skupin do 15. října 2018.

Bylo také domluveno, že budou podniknuta „účinná opatření na zajištění stabilního režimu zastavení bojových akcí“ v hranicích této zóny. Paragraf 7 memoranda předpokládal společné rusko-turecké hlídkování v této oblasti.

Zdroj: https://sptnkne.ws/B8V7
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



V Praze byl zaznamenán nový výskyt koronaviru   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 09:58:16 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Primátor Prahy Zdeněk Hřib na svém twitterovém účtu informoval o dalším případu nakažení koronavirem v Česku. Jde již o šestého nakaženého v zemi.

Podle Hřiba je nakaženou matka dítěte základní školy na Praze 6. Primátor uvádí, že kvůli situaci vybrané třídy dotčené školy budou dočasně zavřené.

Dodává se, že současně probíhá zasedání krizového štábu městské části Prahy 6 a do školy směřují zástupci hygieny hlavního města.

„Rodina postiženého rodiče bude testována v národní referenční laboratoři, výsledky budou známy v pozdních odpoledních hodinách,“ uvádí se s odkazem na ředitele školy Petra Karvánka.

„Třídy, které navštěvovaly děti postiženého rodiče, jsou v izolaci ve škole a rodiče byli vyrozuměni, aby si je ze školy vyzvedli,“ sdělil Hřib.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Nástup nové levice   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 09:33:10 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Nová levice přichází zvenčí a nikdo ji nezval. Zatímco stará levice měla svoje zastánce v chudších vrstvách, nová levice přichází s náměty, které nic podstatného neřeší, a je závislá na vnějších silách.

Jakákoliv levice se snaží o rovnost jednotlivců i skupin, pravice se zaměřuje na svobodu, která v ekonomické oblasti téměř vždy vytváří nerovnost. Dnes je ovšem svět na rozcestí právě proto, že tato stará společenská situace neplatí. Ve svobodné společnosti přirozeným vývojem vzniká nerovnost. Bohatší se stávají bohatšími a chudší chudšími právě proto, že bohatství samo o sobě dělá bohatství, od určité fáze už jaksi samovolně a bez velké námahy. Vytvořená nerovnost potom vede obvykle k napětí a někdy k revolucím. Zatím se nepodařilo tuto nemoc kapitalismu systémově odstranit a stabilita se získává přerozdělováním politickými zásahy. Můžeme říci, že svoboda, pokud není omezena řádem, je zápas, ve kterém vítězí silnější a ostatní zbaví svobody. Taktéž můžeme říci, že rovnost je nepřirozená a pokud by se měla dosáhnout neomezeně, potom musí být dosažena jen diktátem. Potřebujeme tedy řád, který udrží svobodu i rovnost v mezích.

Minulost a přítomnost levice

Západní sociální státy, které dominovaly v poválečném období, přesvědčily západoevropské obyvatelstvo o zbytečnosti komunistických revolucí, využily kapitalismu k velkému hospodářskému rozvoji, postupně ovšem zavedly mnoho socialistických opatření, velké daně a státní podniky. Proto postupně zaznamenaly úpadek. Státní podniky byly nevýkonné, vysoké daně dusily podnikání, kapitál odcházel do jiných zemí, země chudly. Konec tomu udělala premiérka Thatcherová návratem k privátnímu vlastnictví. Latinská Amerika se pohybuje neustále v extrémech. Aby se řešily sociální nerovnosti, vždy se zavede nějaký druh státního dohledu nebo řízení, který potom přirozeně kolabuje buď rozkradením, nebo nezájmem. Třetí cesta tedy také neexistuje, vyjma Číny, kterou zde zatím nebudu rozebírat.

Další pokles etiky kapitalismu postupuje tím, že bohatí uchvátí poltickou moc. A tak se divíme, že jsou tak drahé byty a že se nestaví dálnice. Pozemkoví vlastníci chtějí vydírat stát při odkupu pozemků pro výstavbu komunikací. Mají na své straně zákony. Složitá stavební řízení blokují výstavbu bytů, což znamená vysoké nájemné a výdělek majitelů. Nikdo není schopen si s tím poradit. Myslím si, že u nás daleko více než na západě jsou v zákonech a praxi úřadů přítomny zájmy bohatých. Daleko nejvíc to dokládají neetické exekuce. Téměř do všech politických stran pronikly zájmy kapitálu a shora uvedené případy vznikly za pravicových vlád, ale následně levicové s tím kupodivu udělaly jen velmi málo. Strach z Babiše je sice pochopitelný, ale jemu se zatím nic takového nedokázalo (jeho kauzy jsou z jiné doby a nemohou se připsat na vrub konfliktu zájmů). Musíme si ovšem uvědomit, že tyto zájmy proniknou do jakékoliv strany, která má za sebou sponzory a různé vlivové skupiny. Odstraněním Babiše by se problém nevyřešil, nejspíše by přišel opět jiný oligarcha nebo skupina, tentokrát jen se skrývající v pozadí a tím nebezpečnější. Záleží tedy jen na tom, do jaké míry je to snesitelné. Problémy nastávají s otevřenými hranicemi, které dovolují jakýkoliv finanční tlak ze zahraničí a tím i ovládnutí politické scény daleko sofistikovaněji globálními oligarchy naprosto skrytými za různé organizace.

Levici můžeme rozdělit na starou, to jsou tradiční sociální demokraté a novou, kterou představují u nás piráti a mnoho dalších organizací. Ve staré levici se jedná především o sociální rovnost. Staří socialisté nechtěli rozvracet rodiny, nechtěli vítat migranty, nechtěli „duhové pochody“, chtěli vyrovnávat sociální rozdíly. Úpadek staré levice je způsoben tím, že zmizely antagonistické třídní rozdíly, lidé celkově zbohatli a mají sociální zabezpečení. Běžnou agendu sociální starostlivosti jsou dnes schopni naplnit i jiné strany. ČSSD jakoby neměla co nabídnout, to, co je snadné, to nabízí všichni, to, co je nesnadné, třeba korporátní daně nebo zabránění odchodu zisků ze země, to nedovede stejně jako kdokoliv jiný. Nikdy se demokratičtí socialisté nedovedli postavit rázně poklesu etiky a systémové korupci kapitalismu, naopak se proslavili rozdáváním na dluh a podporou nepracujících.

Kateřina Smejkalová (viz Listy 6/2019) se zoufale snaží vyzvat levici, aby neopouštěla tradiční témata, ale když je má vyjmenovat, je to seznam spíše konzervativních námětů, kterými má veřejnost jaksi nalákat (třeba podporou rodiny). Je to průhledný manévr vnášet konzervativní témata, aby voliči neodcházeli, ale přitom jim podsouvá témata levice nové, která mají být stravitelná. Tím zároveň upozorňuje, že za zády staré levice vykukuje levice nová a staré struktury mají sloužit novým cílům i když zatím nejsou aktivovány.

Celé paradigma současné postmoderny je zakonzervované, a pokud se neprojevují extrémy jednotlivých atributů, je snesitelné a přiměřeně funkční. Změny do toho přináší nová levice svým aktivismem v rámci nové mocenské situace nastupující moci EU a globální oligarchie.

Nová levice

Hracím hřištěm staré levice je přirozené lokální prostředí, musí mít k disposici stát, nejlépe národní stát, ve kterém lidé cítí k sobě občanskou sounáležitost, aby využívala struktur státu ke svým cílům dosahování materiální rovnosti lidí a tuto rovnost pojala jako „národu prospěšnou“. Tato lokální levice starého typu je součástí pragmatického řízení státu, a protože je spojena s občany, žije v dané zemi, odstraňuje automaticky ze své ideologie univerzalistické tendence a mezinárodní nadřízené organizace jsou formální kulisou. Zůstává jakési humanistické odhodlání, které je v souladu s celkovým na křesťanství založeným charakterem civilizace. Takto lze poměrně dobře přežívat trvale. A to až do bodu, než nastoupí univerzalističtí globalisté v hávu nové levice, podporovaní zvenčí. Pak se klidné vody rozčeří a nejen pravice, ale i levice prožívá vnitřní pnutí, protože jednotlivci se musí někam zařadit. EU je totiž spjata s novou levicí. A pro tu je univerzálnost podstatou. Národ se rozdělí na levičáky konzervativního charakteru, jako je Zeman a na aktivisty nové levice jako je zástup pirátů a mnoho dalších, k zahraničním donátorům vazalských organizací. Mezi nimi se potloukají nevýrazní politici sociální demokracie, kteří většinou nějak manévrují.

Nová levice se liší od staré tím, že ji nikdo nežádá. Neopírá se o žádnou vrstvu obyvatel, neplní nikomu dávná přání, pouze některým mladým lidem přináší uplatnění a ideový cíl. Zatímco stará levice byla žádána nemajetnými třídami, nová se může opírat jen o okrajové případy selhání systému. Demokratická společnost nepotřebuje prohlubovat rovnost jednotlivců a dosahovat totální rovnosti skupin. Většina problémů je vyřešena, lidé mají svobodu volby a svobodu slova. Rovnost občanská je zapotřebí k fungování demokratické společnosti. Aktivisté nové levice to považují za starý shnilý svět. Ideologie nahrazuje rodinu, vztah k domovu a tradiční řád. Nedostatek výchovy mladých lidí k lásce k vlasti, k tradiční kultuře a historii se podepisuje na tom, že přitažlivost ideologie nové levice je veliká, protože není na druhé straně dostatečně silná ideová alternativa a konzervativci nemají jak vysvětlit svoje postoje.

Závěr

Univerzalismus nové levice je výsledek relativismu a vyhrocení rovnosti do maxima. Podle toho jsou žena a muž shodní tvorové, dítě si může vybrat jedno z šedesáti pohlaví, rovnost sexuálních orientací, rovnost tradiční kultury s jakoukoliv expanzivní kulturou cizí. Vyřazení jakékoliv zásluhovosti a zděděných práv. Chybí tradiční řád. Jednotlivec je předmět adorace. Každý člověk má být „sám sebou“. Všechny tyto teze jsou rozkladné, společnost na nich nemůže být založena, přináší anarchii. Aktivisté neodpovídají na otázky ohledně konkrétního systému. Je to nedokonalé a redukované. Je téměř symptomatické, že to podporuje jednak EU, protože potřebuje udělat z národů jen nějaké folklórní skupiny bez subjektivity. Lidé by neměli mít žádnou tradiční ideu národa a státu, na základě které by se sjednotili k obraně; pokud tak učiní na základě starých ideálů, jsou to nacionalisté, rasisté a homofobové. Zásluhovost, věrnost rodnému společenstvu, úcta k tradičním hodnotám, jednota národního společenstva je dehonestována a vysvětlována jako nepatřičná a zločinná. Člověk hájící svoji kulturu, svoje prostředí, budoucnost svých dětí, je podezřelý zločinec. Jak mnohokrát proběhlo v různých pořadech sdělovacích prostředků (zvláště na televizi Seznam), nová scéna potřebuje lidi „statečné“, odhodlané aktivisty nebojící se vystupovat proti nacionalismu a populismu. Nová levice, jak vidět, zoufale hledá „klienty“ a uměle je vytváří z migrantů, proto také takové klienty potřebuje do země nasadit, aby mohla hájit jejich zájmy, samozřejmě zájmy zcela nezasloužené a založené jen na rovnosti. Toho mohou dosáhnout pouze postupným přechodem k totalitě.

Na tomto boji konzervativců staré levice a staré pravice s aktivisty nové levice, lze vysvětlit všechny jevy současnosti. Paní Šabatová vyhovovala aktivismu, bourala tradiční hodnoty, povolila muslimské dívce nosit šátek ve škole. Pan Křeček to odmítá. Milion chvilek je aktivistická organizace nové levice, přestože mnozí členové to ještě neví. Považují za potřebné zlikvidovat Babiše, který je pragmatický a proto se snaží vyjít vstříc svému volebnímu elektorátu, který tvoří konzervativní lidé; na mezinárodní scéně podporuje země Visegrádu, brání migraci. Zeman je konzervativní levičák staré levice, novou levici odmítá. Proto musí být zlikvidováni všichni lidé s ním spojení. Prostě politická scéna se v zájmu nové levice musí „vyčistit“, pro její razantní nástup. Plamenné řeči nástup ohlašují.

Snažil jsem se vysvětlit podstatu současného paradigmatu, aby si všichni uvědomili, o co jde, a nenechali se manipulovat zástupnými náměty, které jsou vytahovány proti lidem stojícím v cestě převzetí moci novou levicí.

Autor: Vlastimil Podracký

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Strach z pandemie viru: „Falešné zprávy“? Podívejte se na čísla. Tohle není pandemie   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 08:38:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zatímco média neustále šíří poplašné zprávy o koronaviru, zakrývají skutečnost, že sezónní chřipka, což je mnohem smrtelnější epidemie, zapříčinila v Itálii během 6. týdne v letošním roce - podle Ministerstva zdravotnictví - průměrně 217 úmrtí za den, rovněž také kvůli plicním a kardiovaskulárním komplikacím, souvisejícím s chřipkou. Zatajují fakt, že - podle Světové zdravotnické organizace - v Itálii zemře za rok přes 700 lidí na HIV/AIDS (v průměru dvě osoby denně) z celkového počtu kolem 770 000 úmrtí na světě.

Co se týče poplašné kampaně o koronaviru, Maria Rita Gismondová - vedoucí oddělení klinické makrobiologie, virologie a akutní biologické diagnostiky v laboratoři v nemocnici Sacco v Miláně, kde jsou analyzovány vzorky možných nákaz - řekla:

„Je to šílenství. Proměnili jsme infekci, která je o trochu vážnější než chřipka, na smrtící pandemii. Podívejte se na čísla. Tohle není pandemie.“

Avšak tento názor vědkyně nepronikl k široké veřejnosti, zatímco každý den média - od italské vysílací stanice Rai, která by měla být veřejnoprávní, až po komerční kanály televizní skupiny Mediaset - šíří mezi italským obyvatelstvem strach ze „smrtícího viru, který se šíří z Číny do celého světa“. Kampaň ve skutečnosti koresponduje s tím, co řekl americký ministr obchodu Wilbur Ross v rozhovoru pro Fox Business: „Domnívám se, že koronavirus přispěje k návratu pracovních míst z Číny do USA. V Číně se nejprve objevil virus SARS, poté prasečí horečka a nyní koronavirus.“ Také komentáře v deníku New York Times jsou obdobné: „Ztráta, která byla způsobena Číně, by mohla být zisk pro Ameriku.“ Jinými slovy, virus by mohl mít destruktivní dopad na čínskou ekonomiku a v rámci řetězové reakce na ekonomiky zbývajících zemí Asie, Evropy a Ruska, které již byly postiženy poklesem obchodu a turismu ve prospěch USA, které nejsou ekonomicky poškozeny.

Centrum pro výzkum globalizace Global Research, které vede profesor Michel Chossudovsky, publikuje řadu článků z pera mezinárodních odborníků o původu viru. Tvrdí se v nich, že „nelze vyloučit, že virus byl vytvořen v laboratoři“. Tuto hypotézu nelze považovat za „konspiraci“ a jako takové se jí nelze zbavit. Proč ne? Protože Spojené státy, Rusko, Čína a další velké mocnosti mají laboratoře, ve kterých se provádí výzkumy virů, které mohou být po modifikaci použity jako biologické válečné prostředky, včetně zacílení na určitou část populace. Toto je oblast, která je zahalená obrovským tajemstvím, často pod záštitou civilního vědeckého výzkumu.

Některá fakta však vycházejí najevo: Přítomnost biologické laboratoře ve Wu-chanu, kde čínští vědci ve spolupráci s Francií provádějí výzkum smrtelných virů, včetně těch, které poslala kanadská mikrobiologická laboratoř. V červenci 2015 britský vládní institut Pirbright Institute patentoval „oslabený koronavirus“ v USA. V říjnu 2019 provedlo Centrum Johna Hopkinse pro bezpečnost zdraví v New Yorku simulaci pandemie koronaviru, a předpovědělo scénář, že pokud by k této situaci skutečně došlo, mělo by to za následek 65 milionů úmrtí. My zde však nesimulujeme pandemii viru strachu, který se šíří v souvislosti s destruktivními sociálně-ekonomickými dopady.

Manlio Dinucci

The Fear Virus Pandemic. “Fake News”? “Look at the Numbers. It’s not a Pandemic” vyšel 28. února 2020 na Global Research. Překlad Zvědavec.

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/03/8216-strach-z-pandemie-viru-falesne-zpravy-podivejte-se-na-cisla-tohle-neni-pandemie.htm

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Mýty o ,,krvelačném diktátorovi“ jsou součástí hybridní války vedené Západem proti Rusku   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 08:20:09 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Vizionář J.V.Stalin: kdyby se prosadila jeho koncepce, dnes bychom nečelili celospolečenské krizi. Tzv. proces ,,Destalinizace“ a mýty o ,,krvelačném diktátorovi“ jsou součástí hybridní války vedené Západem proti Rusku a zemím bývalého Východního bloku!

Stalin pochopil, že proces obměny technologií a praktických návyků se začíná zrychlovat. V době života J.V.Stalina byl tento proces přibližně stejně dlouhý jako proces generační obměny lidských pokolení. Za celou historii lidstva se přitom během jednoho cyklu technologické obměny vystřídalo více pokolení, které si tak mohli praktické návyky relativně snadno předávat za existence toho stávajícího technologického paradigmatu a jedno povolání jim poskytovalo záruku obživy po celý život.

,, Problém“ Stalinova řešení byl, že podkopával samotné základy davo-„elitarismu“, a to se nelíbilo ani mnohým funkcionářům a byrokratům v KSSS. Ještě větší problém : tato řešení jsou dnes potřeba víc, než kdy jindy a bez realizace těchto principů se bude společenská krize proměňovat v katastrofu. Shrnutí v několika bodech:

• Snižoval míry rozdílů v chápání ve společnosti, kde v dosavadní verzi každý v míře svého chápání pracuje pro sebe a v míře rozdílů v chápání na ty, co chápou svět a život hlouběji. Za Stalina byla otázka ,,Kdo je zodpovědný za…?“ čistě formální. Vždy bylo jasné, kdo má kolik odpovědnosti za který konkrétní problém a prvek řízení. V současnosti na tuto otázku většinou odpověď není, takže masová nespokojenost se dnes vyjadřuje v dožadování se změny vlády, anebo odvolání jednotlivého vysokého úředníka, nikoli bohužel v požadavku vědět: jakou infrastrukturu budujeme, komu a za co dluží náš stát, jaká je přitom všem strukturální součinnost ( koordinace ) všech resortů a jaká je míra zodpovědnosti za každý konkrétní problém každé konkrétní řídící části.

• Zabraňoval rozdělování společnosti na základě ohraničení přístupu ke společensky důležitému vědění a praktickým návykům, na kterém se ( pomocí hierarchie titulů, zasvěcení, a skrytého parazitismu ) buduje informační pyramida moci založená na zamlčeních a obecně skreslených pojmech, které se rozumí jakoby „samo-sebou“

• Věděl, že je potřeba všestranný Člověk, který bude moci absolvovat všeobecné střední a zejména polytechnické vzdělání s nástavbami, tak aby mohl během jeho života přecházet mezi různými obory a ty se neuzavíraly do sebe nebo vzhledem k jejich úpadku nebo zbytečně vysokému počtu absolventů ( aby se potom vedly v tomto uzavřeném systému hloupé rádoby odborné diskuse, zda omezovat počty absolventů, apod. ) nedegenerovaly a nestávaly se někdy spíše společenskou přítěží, jako je tomu dosud

• Pochopil, že stávající statický hierarchický systém vzdělávání odtržený od života ( odkazuji na své dřívější články
http://svobodnenoviny.eu/soucasne-skolstvi-likviduje-mladez-vyroba-nervaku-fetaku-a-trosek/

http://m.leva-net.webnode.cz/products/ne-vedomostni-koncepty-jak-se-vyrabi-ovcan/ ) je neudržitelný, protože úkoly vzdělávacího systému současné verze jsou takové:

Již dnes dát žákům ty vědomosti a zručnosti,
které budou vypracované až zítra. Na základě, kterých mají žáci po ukončení svého studia už pozítří pracovat

• Systém vzájemného parazitismu uvnitř pozic sociální pyramidy moci bude způsobovat, že za daného stavu se bude stále více lidí setkávat s neúspěchem, neboť v důsledku zrychlené obměny informací v kultuře, se v momentě dosažení cíle nebo si osvojení znalostí k tomu nutných, společenská významnost cíle zanikne, anebo se cíl stane pod vlivem nějakých okolností znovu nedostupným.

Proč tomu tak je, vidíme, zvláště nyní již zcela zřetelně. Po změně systému sociálního spravování se v druhé polovině 20. století, se totiž technologie v základních oblastech, zabezpečujících podporu životní činnosti společnosti, začaly obnovovat rychleji jako lidské generace. Jejich obměna se v druhém desetiletí 21. století pohybovala v rozmezí 3 – 5 roků, což dělá současný systém školství neudržitelným.

Aby to nevypadalo, že chci ze Stalina dělat moudřejšího, než ve skutečnosti byl, anebo že jsem další ,,budovatel“ jeho ,,kultu osobnosti“, tak zde uvedu přímo jeho slova a vize dalšího státníka ,, Stalinského“ SSSR ( L. P. Beriji ). Potom bude již všem jasné, proč musel být zavražděn Stalin, za jeho života ještě všichni jeho potenciální následovníci ( Ždanov, Kirov ) a po jeho smrti i L. P. Beria ( mj. zachránce stovek milionů obětí třetí světovou války, která by vypukla v rámci amerického plánu ,,Dropshot“ – viz. http://www.allworldwars.com/Dropshot%20-%20American%20Plan%20for%20War%20with%20the%20Soviet%20Union%201957.html - pokud by USA udržely svůj jaderný monopol ).

Začnu s dobrými postřehy 2. muže SSSR:

,,Ohledně požadavku 6-ti hodinového pracovního dne, poznamenal soudruh Stalin správně. On tu myšlenku zdůraznil v „Ekonomických problémech socialismu v SSSR“, jen už pevně ve spojení s nutností polytechnického vzdělání, aby člověk nebyl celý život připoután k jedné profesi a mohl ji měnit, když bude chtít….Kulturně jsme je už teď předstihli ( myšleno obecně Západ ), náš lid se za třicet let Sovětské Moci velice rozvinul, to je něco, oč se oni nestarají a my naopak ano, čím je vzdělání lidí vyšší tím lépe. Z hlediska kultury jsme vepředu my a úrovní života je na tom zase lépe imperialistický blok. To je pochopitelné, především Amerika na válce zbohatla. Soudruh Stalin si vytyčil velký úkol dosáhnout pětihodinového pracovního dne. Dokážeme-li to, bude to velký přelom.

V devět nastoupíte do práce a už ve dvě hodiny skončíte, bez přestávky. Naobědváte se a máte volno. Společnost bez parazitismu je možná, bude-li v životě stoupat počet jejích stoupenců ne ze strachu, ne kvůli prémiím, ale díky svědomí, takových, které baví pracovat a žít, kteří umí zabrat v práci, ale také odpočívat, jenže ne na tancovačkách, ale oduševněle, aby se dál rozvíjeli. Sportovat musí zcela určitě všichni, a bude-li pracovní den pětihodinový, času bude dost, učit se člověk bude muset celý život. Jak uběhne 10 let, opět se na pár měsíců posaď do školní lavice, připomeň si dějiny, zeměpis.

A umíš-li to, udělej zkoušku a máš dva měsíce volno. Nevzdělanci jsou nám k ničemu, povaleč vždy zůstane lidským odpadem, i když žije v paláci. To dobře víme ze zkušenosti s bývalými knížaty a ruskými aristokraty v emigraci. Stal se tam snad někdo z nich významným činitelem, něčím se vyznamenal? Nikdo, dotáhli to tak na šoféry a číšníky v restauracích. Jenom hrstka ruských kapitalistů se dokázala udržet nad vodou a to ještě téměř vždy díky starým rezervám a ne díky novým výdělkům. My potřebujeme, aby všichni pracovali pro naši věc, a jakýpak jsi bolševik když nic neumíš a ve čtyřiceti letech se chytáš za srdce? To my jsme neměli čas, a ty ho máš, tak se rozvíjej, Sovětská moc ti ho dala, tak ho využij a sám ji upevňuj.“ Z osobního deníku L. P. Beriji

Cíle další etapy společenského rozvoje SSSR ukázal J. V. Stalin v ,,Ekonomických problémech socialismu v SSSR“ poměrně přesně:

,,Členové společnosti mají mít možnost nabýt vzdělání, dostačující k tomu, aby se stali aktivními činiteli společenského rozvoje, aby měli možnost svobodně si volit povolání a nebyli po celý život připoutáni existující dělbou práce k jednomu povolání. Čeho je k tomu třeba? Bylo by nesprávné domnívat se, že je možno dosáhnout tak významného kulturního růstu bez významných změn v nynějším postavení práce. K tomu především potřeba zkrátit pracovní dobu nejméně na 6 hodin… Je to nutné k tomu, aby členové společnosti získali dostatek volného casu, nezbytného k nabytí všestranného vzdělání. K tomu je nutné zavést všeobecně povinnou polytechnickou výchovu…“.

Příčinou nerealizovaní Stalinovy koncepce byl sám marxismu. Protivníci budování socialismu, kteří ve všech oblastech pracovali proti budování socialismu a získání státní suverenity SSSR, používali stejnou marxistickou terminologii jako Stalin při budování skutečného socialismu a Sovětské velmoci. Většina lidí proto nebyla zprvu schopna zaznamenat změnu státní politiky. Navíc Stalin byl ještě za svého života obklíčen vnitropartajní mafií, která k němu dlouhé roky jednoduše nepouštěla mladé lidi, skutečné bolševiky, z nichž by někdo časem mohl vejít v kurz celostranických a celostátních záležitostí a převzít na sebe vyšší stranickou a státní moc, čímž by umožnil samotnému J. V. Stalinovi odejít na odpočinek.

Stalin si navíc dovolil rozmetat ve své práci ,, Ekonomické problémy socialismu v SSSR“ termíny marxistické politické ekonomie jako neurčité a metrologicky nesouměrné a doslova uvedl, že je potřeba je odhodit. ,,…

Nejen to, myslím, že je třeba zavrhnout i některé jiné pojmy převzaté z Marxova , Kapitálu', v němž se Marx zabýval analýzou kapitalismu, které jsou uměle přilepovány na naše socialistické vztahy. Mám na mysli mimo jiné takové pojmy, jako ,nutná práce', ,nad- práce' , , nutný výrobek' a ,nad- výrobek', , nutná a nadbytečná doba'. …. Myslím, že naši ekonomové musí skoncovat s tímto nesouladem mezi starými pojmy a novým stavem věcí v naší socialistické zemi a nahradit staré pojmy novými, odpovídajícími nové situaci. Mohli jsme trpět tento nesoulad do jisté doby, nyní však nastala doba, kdy konečně musíme tento nesoulad odstranit“ ( výše zmíněná práce kapitola 2. „Otázka zbožní výroby za socialismu“ ).

V souběhu s vraždou Stalina proběhl i pokyn k zabrzdění vydávání jeho prací, předpokládaje, že nový ovladatelný ,,poststalinský“ režim v SSSR si nedovolí požadovat pokračování vydávání, a jako konceptuálně bezmocný nebude schopen zajistit pokračování stalinského politického kurzu. Stalo se, že ekonomická věda SSSR přestala chápat výjimečnou pozici sovětské státnosti jako vlastníka celého kreditně- finančního systému země a monopolního ladiče ,,finančního lisu“ tak, aby produkoval zákon hodnoty ( tj. bázi nominálních cen a cenových vztahů ) a představovala věc tak, jako by státnost byla jedním z mnoha soukromých uživatelů toho systému, který ho může používat do té doby, dokud je jeho činnost rentabilní při zformovaných cenových relacích a vztazích, tedy obdobně, jak systém fungoval na Západě.

Emise peněžní zásoby přitom sama o sobě žádnou inflaci nezpůsobuje, jak tvrdí současní ( pseudo ) ekonomové. Pokud disponujeme suverénní emisí peněz a nastavíme nulové úrokové sazby a současně se zvýší objem výroby tak, že pokryje reálným objemem nově vzniklé finanční prostředky, tak je vše v pořádku. Jenže to od doby po Stalinovi a japonském ,, ekonomickém zázraku“ 50-70. let, není státům dovoleno z úrovně řízení globálního finančního systému.

Sovětská společnost ani ,,elitarizovaná“ strana ( za vlády J.V.Stalina, zejm. v letech 1939 – 1953 byla stranická nomenklatura prakticky odstavena od moci, po jeho vraždě se vracela na všech úrovních ) se celkově v procesu ,, destalinizace“ nezmohla na patřičný odpor vůči této změně kurzu ( fakticky sabotáži ) budování socialismu a jasně se ukázalo, že žádná marxistická nevyhnutelnost tomu nezabránila, v důsledku čehož ekonomické a s nimi spojené problémy socialismu byly nejen nevyřešeny, ale přidaly se k nim i nové potíže a ,, oživlé“ mrtvoly dříve vyřešených problémů.

Ale společenská potřeba jejich vyřešení nikam nezmizela, protože se sice změnil poměr ( vztah ) sociálního ( proces obměny technologií a praktických návyků ) a biologického času ( proces výměny pokolení ), a proběhla transformace světové ekonomiky od Evropských koloniálních mocností, coby jádru přes světové války, bipolární rozdělení světa a Světovou studenou válku k americkým globálním korporacím, coby jádru světové kapitalistické soustavy, ale dosud se na vyšší úrovni řízení a chápání nezavršilo vytvoření nového řízení ( sociálního spravování se ) společnosti. Stávající nelegitimní systém si bude vyžadovat stále větší oběti pro stále nepatrnější užitek, přičemž ze svojí parazitické podstaty bude bránit potřebným změnám, které J. V. Stalin definoval již před téměř tři čtvrtě stoletím a které jsou uvedeny výše. Proto je Stalin terčem takových fanatických útoků a konspirací.

Co se týče marxismu, tak stále mnoho jeho ,, pravověrců“ nechce vidět, že marxismus se ukázal být ( bez Stalina ) velmi rozporným odkazem, který v mnohém popírá samotné základy dialektiky, na kterých měl vzniknout. Vůbec třeba nechápe Globální historický proces jako řízeny společenský proces, ale více méně jako shluk náhod a nevyhnutelnosti. V Marxismu se nic nehovoří o řízení jako o procesu, o vzájemném překrývání řídících procesů, podporovaných různými subjekty. Všechno je jakoby povznesené do absolutna, až do ,, vítězného konce“ a to všechno se připisuje v marxismu ,, objektivnímu chodu věcí“, ,, nevyhnutelnosti“, ,,úloze osobnosti v dějinách“, uskutečňující tuto ( jakoby jedinou možnou ) nevyhnutelnost, navzdory tomu že jejímu uskutečnění předchází řízená mnoho variantnost množností. Ani marxistická neurčitost pojmu ,, společenského vědomí“ ( slovy C.G Junga ,,kolektivní nevědomí“ ) ve vztahu k osobní psychice ( v které probíhají jak vědomé, tak nevědomé procesy ) nemůže garantovat větší dorozumění a ukotvení procesů.

V tomto doporučuji všem marxistům přejít na praktickou teorii Dostatečně všeobecné teorie řízení ( zejm. si objasnit Šest priorit zobecněných prostředků řízení/ komunikace a sedm kroků Plné funkce řízení ), což je práce sepsána skupinou sovětských/ruských technických pracovníků, kteří na sklonku éry SSSR pochopili, kde se stala chyba. Já jsem se pokusil fungování prostředků řízení přiblížit čtenáři takto
http://www.novarepublika.cz/2019/09/studena-valka-elit-proti-lidstvu.html?m=1 .

Zbytek KSB ( Koncepce společné bezpečnosti ) jako celek nedoporučuji, neboť byla převzata vlivovými skupinami ruské státní elity a GRU. Snad ještě její práce do roku 2005 jako ,,Sad roste sám?“ aj. lze využít k pochopení procesů, ale pan Pjakin už je pouze v mnohém hlásnou troubou určitých skupin a nepřináší další posun, občas zajímavé informační shrnutí týdne.

Stalin tedy chápal, že změny musí přijít z pozice změny informačního pole, změněna musí být koncepce školství a pouze suverénní stát a hospodářství zajistí rozvoj společnosti. Sovětská šance nebyla v mnohém využita, naše hospodářství jsou znovu ve spárech soukromých monopolů a mezinárodní finanční lichvy.

Politici, kteří nemohou rozhodovat ani o ekonomice země a místo toho cosi ,, přerozdělují“ jsou nám k ničemu. Je potřeba lidem osvětlit, jak funguje podvod mezinárodních a úrokových financí a proč nemáme jako stát dovolenu suverénní emisí peněz a plánování rozvoje ( máme však dovoleno škemrat u tzv.
zahraničních investorů ), což se obvykle v plné míře týká státní správy a projevuje se v tom, že všechny procesy řízení ve státě se nachází ve stavu permanentní krize, státní struktury se vždy ukazují nepřipravené k „najednou“ vzniklým „výzvám doby“ a jsou schopny reagovat pouze formou vytváření dalších byrokratických struktur, které situaci často spíše jen zhoršují, než aby přinášely řešení, nehledě k nárůstu celkové administrativní zátěže.

Místo toho, aby se řídící struktury zaměřily na vyšší etapy řízení a investovaly systémové zdroje a prostředky do prognózování a plánování potřebných změn, změny školství, apod., potýkají se stále více s důsledky nárůstu byrokracie, které si vyžadují stále narůstající finanční a organizační zátěž s nic neřešícím cílem – vůbec udržet stávající správní systém při životě.

Uvedeno příkladem: raději vyprodukují milion absolventů oborů, u kterých se statisticky nemají šanci uplatnit ani doma, ani v zahraničí, a kteří budou protestovat, vymýšlet hlouposti a vysávat společnost, všemi smysly tohoto slova, než aby investovaly do změny systému vzdělávání. A proč? Kdo je za to odpovědný? Za Stalina čistě formální otázka, dnes pro většinu bolehlav… Když nerozhodují politici, tak ,, neviditelná ruka trhu“ tedy určitě nikoli – viděli jste snad někdy akcii , ,přemýšlet“? Začněme tedy tam, kde Stalin skončil.

Poslední odstavec věnuji těm, kteří stále dokola opakují bludy západní propagandy a některé chruščovské pomluvy. Kolik, že mělo být ,, obětí stalinismu“: desítky nebo stovky milionů? Za tyto výmysly se mnozí po odtajnění sovětských archivů omluvili, např. na západě žijící historik Ž. A. Medveděv, který psal o 40 milionech ,,obětí stalinismu“ se oficiálně veřejně omluvil. Za celou dobu existence sovětské moci, počítaje dokonce rok 1917 ( ačkoli SSSR formálně vznikl v roce 1922 ), tedy od roku 1917 do roku 1991 bylo v celém SSSR odsouzeno 3,8 milionu lidí, což odpovídá každoroční naplněnosti věznic ve Spojených státech, kde za stejnou dobu bylo odsouzeno téměř 20 milionů občanů. Z těch 3,8 milionu odsouzených v SSSR bylo 828 tisíc popraveno, což sice vypadá hrozivě, avšak ve stejném období sovětská moc čelila dvěma světovým válkám, občanské válce a Světové studené válce se Západem, zatímco na území USA se žádná válka více než 150 let nekonala.

Daniel Novák
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Řecká migrační krize: "Sud střelného prachu před výbuchem"   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 05:17:19 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Místním lidem je ničen majetek, jsou zabíjeny jejich ovce a kozy, a jsou vykrádány jejich domovy. Před několika lety, když bylo na našem ostrově 5 000 migrantů, tak se nám tehdejší situace vůbec nezamlouvala. Ale nyní máme pocit, že se to úřadům všechno naprosto vymklo z rukou." — Nikos Trakellis, lídr komunity ve městě Moria na ostrově Lesbos.

"Bojím se o bezpečnost našich lidí, obyvatel ostrova Lesbos. Zlepšení situace vyžaduje, aby byla většina uprchlíků přemístěna na řeckou pevninu a aby z Turecka již nikdo nepřiplouval. Pokud se to nestane, bude to katastrofa." — Kostas Moutzouris, regionální guvernér Severní Egejské oblasti.

Řečtí činitelé jsou přesvědčeni, že Erdoğan osobně řídí migrační toky do Řecka, jak se mu líbí, jen aby z Evropské unie vyždímal co nejvíce peněz a další politické ústupky.

Turecko, které v současné době poskytuje útočiště téměř čtyřem milionům syrských uprchlíků, prohlásilo, že nový příliv uprchlíků již nezvládne a opakovaně vyhrožuje, že opět otevře stavidla masové migraci do Evropy.

Plán řecké vlády na vybudování nových táborů pro migranty na pěti ostrovech v Egejském moři vyvolal zuřivý odpor místních obyvatel, kteří se obávají, že nová zařízení povzbudí další masovou vlnu migrantů z Afriky, Asie a Středního východu.

Řecká vláda tvrdí, že nové tábory, které mají být zprovozněny nejpozději v červenci 2020, zmírní zoufalé přeplnění ve stávajících táborech, které byly ostře kritizovány mezinárodní komunitou. Místní obyvatelé požadují, aby byli migranti převezeni do táborů na řecké pevnině.

25. února 2020 zabránilo více než 500 místních obyvatel stavebním dělníkům v přístupu k místu plánované výstavby nového tábora u městečka Mantamados na ostrově Lesbos. Pořádková policie použila k rozptýlení davu slzný plyn a omračující granáty.

K podobným střetům došlo i na velkém řeckém ostrově Chios, který se nachází méně než 20 kilometrů od tureckého pobřeží, odkud každoročně odplouvají desítky tisíc migrantů v naději, že se jim podaří dostat na evropskou pevninu.

Nové zařízení na ostrově Lesbos, které má nahradit stávající "otevřený" tábor v Morii, bude tzv. uzavřeným táborem, do kterého bude vstup přísně kontrolován. Migranti budou moci tento tábor během dne opustit, ale v noci bude uzavřen. Cílem je kontrolovat každé jejich hnutí a zabránit migrantům v útěku na řeckou pevninu.

Kromě ostrova Lesbos plánují řecké orgány vybudovat podobné uzavřené tábory také na ostrovech Chios, Kos, Leros a Samos. Všechny tyto ostrovy jsou velmi blízko tureckého pobřeží.

Stávající tábor u města Moria je rozlehlé zařízení postavené pro maximálně 3 000 migrantů. V současné době je v něm ubytováno více než 20 000 lidí, z nichž přibližně třetina je mladších 18 let. Tábor si vysloužil rozsáhlou mezinárodní kritiku za otřesné životní podmínky, v kterých tam migranti živoří.

Sophie McCann, mluvčí neziskové organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières, MSF), to popsala takto:

"Migranti tam žijí v otřesných, prakticky středověkých podmínkách... téměř bez přístupu k základním službám, včetně čisté a teplé vody, elektřiny, hygienickým zařízením a zdravotní péči. Naše lékařské týmy se denně snaží léčit následné zhoršení zdraví migrantů a poruchy jejich psychického stavu."

V roce 2016 zavedly řecké orgány, s plnou podporou EU, takzvanou politiku "zadržování", která měla migranty odradit od přeplutí mořského průlivu z Turecka do Řecka. Tato politika vyžaduje, aby migranti zůstali na ostrovech - bez naděje na to, že se před vyřízením jejich žádosti o azyl dostanou na řeckou pevninu. S nevyřízenými desítkami tisíc žádostí o azyl se celý oficiální azylový systém zadřel. Na řeckých ostrovech je nyní de facto uvězněno přibližně 40 000 migrantů.

Politika "zadržování" velice rozhněvala místní obyvatele, kteří si stěžují, že migranti jsou zodpovědní za raketový nárůst počtu trestných činů. "Místním lidem je ničen majetek, jsou zabíjeny jejich ovce a kozy, a jsou vykrádány jejich domovy," řekl Nikos Trakellis, lídr komunity ve městě Moria. "Před několika lety, když bylo na našem ostrově 5 000 migrantů, tak se nám tehdejší situace vůbec nezamlouvala. Ale nyní máme pocit, že se to úřadům všechno naprosto vymklo z rukou."

V říjnu 2019 oznámila řecká vláda plán přesunout 20 000 migrantů z Egejských ostrovů na pevninu. Následný nárůst počtu nových migrantů z Turecka však způsobil, že tábory jsou na ostrovech už zase přeplněné.

Řecké orgány prohlašují, že se snaží, aby vyhověly všem: místním obyvatelům, migrantům a přitom ještě skupinám hájícím lidská práva. "Vláda se snaží situaci změnit, snaží se realizovat svoje plány," řekl jeden státní úředník tiskové agentuře Reuters. "Pokud nepostavíme nová zařízení, životní podmínky migrantů na ostrovech se nezlepší."

Regionální guvernér Severní Egejské oblasti Kostas Moutzouris, který se staví proti vládnímu plánu vybudovat stálé tábory pro migranty na ostrovech v Egejském moři, označil situaci na ostrově Lesbos za "sud střelného prachu před výbuchem". Dodal: "Je nezbytné vyhlásit stav nouze." A pak varoval:

"Bojím se o bezpečnost našich lidí, obyvatel ostrova Lesbos. Zlepšení situace vyžaduje, aby byla většina uprchlíků přemístěna na řeckou pevninu a aby z Turecka již nikdo nepřiplouval. Pokud se to nestane, bude to katastrofa."

Mluvčí vlády Stelios Petsas, který označil stávající zařízení za "časované bomby ohrožující veřejné zdraví", dále řekl:

"Žádáme místní komunity, aby pochopily, že tato nová uzavřená zařízení budou ku prospěchu jak Řecku, tak i pro ně. V posledních letech se mezi námi vyvinul deficit vzájemné důvěry, a důvěru je třeba obnovit. Postavíme uzavřená střediska pro migranty a ty stávající zavřeme. To vám vláda slibuje."

"Nové tábory uspíší azylové řízení, aby mohli být ti, kteří mají na azyl nárok, převezeni na západ a ti, kteří na azyl nárok nemají, vráceni do Turecka."

Řecká pravicová vláda pod vedením premiéra Kyriakose Mitsotakise, který nastoupil do své funkce po parlamentních volbách v červenci 2019, zaujala k migraci tvrdší přístup než předchozí levicová vláda vedená Alexisem Tsiprasem:

◾Červenec 2019. Nová vláda zrušila přístup žadatelů o azyl a migrantů bez osobních dokladů k veřejné zdravotní péči.
◾Září 2019. Vláda stanovila přísnější kritéria jak pro žádost, tak pro schválení žádosti o azyl. Rovněž se zavázala do konce roku 2020 posílit bezpečnost hranic a vrátit 10 000 nelegálních migrantů zpět do Turecka.
◾Říjen 2019. Řecký parlament schválil nový azylový zákon, který zavedl rozsáhlé změny ve vnitrostátním azylovém systému, včetně omezení možností k odvolání a usnadnění vyhoštění neúspěšných žadatelů o azyl.
◾Listopad 2019. Vláda oznámila, že zpřísní kontroly na řeckých hranicích a odstraní zácpy v postupech prověřování žádostí o azyl.
◾Leden 2020. Vláda oznámila výstavbu plovoucího plotu, který má odradit migranty, kteří připlouvají po moři. Podél pobřeží Lesbosu bude zřízena 2,7 kilometru dlouhá bariéra, která bude vysoká asi 50 centimetrů nad hladinou moře a bude mít světla, která ji v noci zviditelní. Pokud bude tato bariéra účinná a sníží příval migrantů, mohla by být prodloužena na 15 nebo i více kilometrů.
◾Únor 2020. Řecký parlament schválil zákon upravující činnost všech nevládních organizací zabývajících se migrací. Cílem zákona je zajistit, aby nevládní organizace neměly z masové migrace zisk a aby jejich chování nebylo "nevhodné a parazitující".

Kyriakos Mitsotakis nedávno prohlásil, že Řecko již není otevřeno každému, kdo chce přijít:

"Vítáni jsou v Řecku pouze ti, které si vybereme. Ti, kteří nejsou vítáni, budou vráceni. Trvale překazíme operace ilegálních pašeráků lidí, a zabouchneme dveře před nosem těm, kteří k nám chtějí přijít, přestože nárok na azyl nemají."

Od roku 2015 vstoupil do Evropské unie přes Řecko více než milion migrantů z Afriky, Asie a Středního východu.

Dohoda mezi EU a Tureckem z března 2016 tento příval migrantů snížila, ale počet příchozích v roce 2019 opět vzrostl poté, co turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan začal Evropě znovu vyhrožovat, že ji zaplaví muslimskými migranty.

Řečtí činitelé jsou přesvědčeni, že Erdoğan osobně řídí migrační toky do Řecka, jak se mu líbí, jen aby z Evropské unie vyždímal co nejvíce peněz a další politické ústupky.

Řecký ministr pro imigraci Giorgos Koumoutsakos poznamenal, že když Turecko "neustále opakuje, že se chystá znovu otevřít stavidla masové migraci na Západ, migranti toho využívají, přesouvají se k hranicím a čekají na jejich otevření". A dodal:

"Evropa nesmí ustupovat před výhružkami ani před vydíráním. Evropané by ovšem měli pochopit situaci, s níž se Turci potýkají. Ale na druhou stranu si Ankara musí uvědomit, že toto není ten nejlepší způsob, jak s EU vyjednávat."

V roce 2019 se podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) dostalo do Řecka přibližně 60 000 migrantů, což je průměrně 164 migrantů denně. Téměř 80 % z nich připlulo na ostrovy Chios, Lesbos a Samos.

Tento trend v roce 2020 bohužel pokračuje dál: Podle UNHCR vstoupilo do Řecka během prvních šesti týdnů tohoto roku více než 6 000 migrantů, což je průměrně 133 denně. Mezi zeměmi původu migrantů jsou nejvíce zastoupeny tyto země: Afghánistán (50 %); Sýrie (21 %); Kongo (6 %) a Irák (3,5 %).

Nedávné boje v Idlibu, válkou zničené provincii v severozápadní Sýrii, vyhnaly téměř milion lidí z jejich domovů - většina z nich jsou ženy a děti - kteří hledají útočiště poblíž tureckých hranic.

Turecko, které v současné době poskytuje útočiště téměř čtyřem milionům syrských uprchlíků, prohlásilo, že nový příliv uprchlíků již nezvládne a opakovaně vyhrožuje, že opět otevře stavidla masové migraci do Evropy.

Soeren Kern
je významný spolupracovník Gatestone Institute se sídlem v New Yorku.

Zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/15676/recka-migracni-krize
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Situace v Sýrii   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 04:55:59 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V syrské provincii Idlíb ( tj. oblast, kam byli postupně přesunuti teroristé "islámského státu" z osvobozených oblastí Sýrie ) bylo minulý týden ve čtvrtek během náletu syrských vládních sil zabito několik desítek tureckých vojáků - čísla se pohybují od 22 do 33. Některé zdroje psaly dokonce o stovce a více mrtvých a aby se zabránilo odhalení skutečných ztrát, tak prý Ankara vypnula v celé zemi sociální sítě.

Nálet na turecké pozice následoval krátce po ruském prohlášení, že jsou jejich letadla nad Idlíbem ostřelována manpady. Podle ruských zdrojů Turci napadli syrská stanoviště, kde byli zabiti i ruští specialisté.

Erdogan se teď ocitl v kritické situaci: musí nějak zareagovat a přitom ze svých reakcí vynechat Rusko.

Největší počet tureckých vojáků se v současné době nachází v oblasti města Sarakíb, které se nachází v syrské provincii Idlib. Uvedl to vojenský zpravodaj Jevgenij Poddubnyj v pořadu Novinky týdne na televizní stanici Rossija 1.

„Nejsložitější situace panuje v oblasti Sarakíb. Jedná se o velký dopravní uzel, který křižuje trasy M4 Latákie-Aleppo a M5, Damašek-Aleppo. Právě tady se odehrávají ty nejdivočejší bitvy a právě zde je místo největší aktivity tureckých ozbrojených sil. A právě tohle je pro Ankaru místem největších ztrát,“ řekl.

Je zajímavé, že útvary ruské vojenské policie byly dne 2. 3. rozmístěny ve městě Sarakíb v Sýrii. Je to uvedeno v prohlášení Centra pro usmíření znepřátelených stran v Sýrii.

Írán dává Turecku ultimátum

Že situace v Sýrii je složitá, dokládá také prohlášení Íránu.

Írán vyžaduje, aby Erdogan opustil Sýrii a vyhrožuje masivním raketovým útokem.

Teherán požaduje, aby Turecko okamžitě přestalo útočit na syrskou armádu a hrozí, že zahájí bez varování rozsáhlý raketový útok proti aktivistům a turecké armádě.

Je dobré si připomenout, že Írán může skutečně zasáhnout aktivisty i tureckou armádu a to i za pomoci balistických raket, jejichž účinnost byla prokázána během útoku na americké vojenské základny v Iráku.

Je třeba vědět, že Rusko je jedinou zemí, jejíž vojenské jednotky jsou v Sýrii legálně.

Sýrie uzavřela vzdušný prostor nad Idlibem a probíhají jednání mezi Moskvou a Ankarou o organizaci návštěvy tureckého prezidenta v následujících dnech. V příštích dnech by se měl setkat Putin s Erdoganem tváří v tvář. Krizi lze vyřešit pouze na setkání prezidentů Putina a Erdogana.

V této exceletní diplomatické hře však má vyšší karty Putin.

Emil Kalabus

Zdroj:

https://reseauinternational.net/liran-lance-un-ultimatum-a-la-turquie-en-menacant-dune-puissante-frappe-de-missiles/

http://www.nwoo.org/2020/03/02/erdogan-zase-vyhrozuje-ale/

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Česká soudní „spravedlnost“ by si měla nechat „překalibrovat“ svůj (dvojí) metr spravedlnosti!   
Pridal tk Středa 04 březen 2020 - 04:46:50 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Aneb: Rádio Jerevan tvrdí, že Česko je právní stát!

Z mnoha explicitních případů české justice, přesněji soudů jednoznačně vyplývá, že víc než často dochází k rozsudkům, které mají charakter „dvojího metru“. Protože těch případů je celá řada, není od věci připomenout a srovnat jeden justiční metr v případu z poslední doby a přirovnat je s případem doby nedávné.

Jak píše Tomáš Vyoral na portálu Rukojmí, brněnský krajský soud nedávno potvrdil pokutu jistému restauratérovi, který pouze na Facebooku restaurace napsal: „V naší restauraci pro imigranty nevaříme! Stop islám.“ Vyjádření soudu bylo, že svoboda projevu prý není bezbřehá a postavení prodávajícího je spojeno s většími povinnostmi. Tomáš Vyoral dodává, že „Není host jako host. U těch nežádoucích „host do domu, hůl do ruky“ u žádoucích „náš host, náš pán“.

„Svoboda projevu není bezbřehá. Měl postavení prodávajícího, což je spojeno se zvýšenými povinnostmi. Text byl způsobilý vyvolat pocit zastrašení nebo ohrožení a dotčení spotřebitelé nemohli předpokládat, že šlo jen o prázdná slova a že nikdo nikoho neodmítl,“ uvedla moudrá předsedkyně senátu .

To je případ první, kde brněnský soud, zřejmě v intencích požadavků (ne-li příkazů) o zákazu diskriminace vůči imigrantům, dal jasně najevo, zač je toho v našem státě po právní stránce, loket. Ale aby toto poněkud paradoxní a nepochopitelné soudní rozhodnutí bylo s něčím srovnatelné, je potřeba poukázat na jiný nedávný případ, kdy v podstatně v jiných podmínkách, ale de facto ve srovnatelně stejné záležitosti, byl jiný restauratér jakéhokoliv porušení zákona zproštěn, zde.

V jisté restauraci restauratér odmítl obsloužit, resp. podmínil obsloužení skupinu ruských turistů s tím, že budou obslouženi pouze v případě, že podepíší nesouhlas s anexí Krymu. To se samozřejmě neobešlo bez povšimnutí a skandál byl na světě. No skandál asi ne, ale jistě událost, která se dostala až před Ústavní soud. Verdikt? Ten v případě hoteliéra a jím reálně odmítnutých ruských turistů pochybení neshledal.

Ústavní soud k odmítnutí obsloužení ruských turistů lidumilně konstatoval, že prý v tomto případě důvody odmítnutí nebyly nenávistné, ani zjevně svévolné, ale právě naopak racionální a s odkazem na postoj mezinárodních organizací, odborníků, ale i Petříčkova ministerstva zahraničí uvedl, že anexe Krymu údajně odporuje základním pravidlům mezinárodního práva. Soudce prý také zdůraznil, že svobodné podnikání není jen cestou k zisku, ale také prostorem k seberealizaci, a stát by prý do něj měl zasahovat jen výjimečně. Podle soudu chtěli provozovatelé projevit svůj názor a alespoň v malé míře působit na ty, kteří se podílejí na politickém životě Ruska. Soud ovšem neopomněl připojit, že odmítnutí zákazníka pro etnickou příslušnost nebo náboženství by podle soudu diskriminací už bylo. Že šlo o etnické Rusy, soudu jaksi uniklo!

Přidáme-li k těmto dvěma nepochopitelně nesourodým verdiktům, potažmo jejich zdůvodnění také pozoruhodný, neexemplární případ odsouzeného Janouška (jeden za všechny), který si místo pobytu ve vězeníá rajtuje na kole a navštěvuje společenská dění, pak se charakter tvrzení, resp. obhajoba statutu právního státu v ČR rozplývá jako pára nad hrncem. Aby toho nebylo málo, nebude nijak od věci, ale právě naopak připomenout kauzu, která se odehrála v r. 1950. Byl to případ Čihošťský zázrak, jak jej tehdejší media nazvaly https://zpravy.aktualne.cz/domaci/odsouzeni-v-souvislosti-s-kauzou-cihostskeho-zazraku/r~59ddd920588011ea9a42ac1f6b220ee8/

Tento případ je totiž v mnohém podobný rozhodování naší současné justice. To zásadní na Čihošťském případu, kromě onoho zázraku v pohybu kříže nad oltářem bylo, že soudní proces, s rozsudky těžkých trestů včetně trestu smrti, že byl uměle vykonstruován na podmínky tehdejšího režimu. Nicméně, nabízí se srovnání výše uvedených případů „restauratérů“, kdy se v obou případech v rozhodování soudu zcela zřetelně projevil politický aspekt. Jinými slovy, rozhodnutí soudu nevycházelo ryze z logiky trestního zákoníku, ale posuzování nezákonnosti bylo vědomě podpořeno politickými aspekty současného politického, resp. eurounijního politického hlediska.

Pro upřesnění: v prvním případě šlo o virtuální „imigranty“, aniž by byl kdokoliv nějak poškozen, v druhém případě šlo o „ruské turisty“, kteří však byli verbálně poškozeni, neboť byl na ně činěn politický nátlak k vyjádření svého osobního stanoviska k anexi Krymu!

Že rozhodnutí obou soudů je pozoruhodné se zvláštním přístupem k posuzování věci, je jedna věc. Druhá věc má však již ambivalentní charakter, výrazně s politickým podtextem, který z rozhodnutí obou soudů trčí jako sláma z bot. Sám zmíněný autor Tomáš Vyoral klade otázku, jak je možné, že posuzování soudů je nejen tak rozdílné, ale hlavně tak okatě politicky motivované. Nabízí se naprosto seriozní otázka, zda Rádio Jerevan má nebo nemá pravdu, pokud jde o ten náš „právní stát“!

Jiří B a ť a
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2328 sec,0.0656 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,505kB