Sobota 26 září 2020
Svatováclavské střípky   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 18:04:22 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Svatý Václav (asi 907 – 935, německy Wenzel von Böhmen) je hlavním patronem českého národa a symbolem české státnosti. Používám vědomě formu slovesa být - je a jméno v němčině z důvodu dvojitosti původu, života a významu Václava pro dnešek. Ten se dnes nabízí jako zrcadlo a spojení dvojitosti s mýty minulosti a přítomnosti. Nemám pochyb, že mýty budou doprovázet a krmit část historiků a národa i v představitelné budoucnosti. Život bez mýtů totiž neexistuje a prokazatelné poznání Václavova života je téměř nemožné. Proč?

Nedostatek spolehlivých dobových pramenů je kompenzován legendami. Těmi žijí národy, přestože ve své podstatě a s pravděpodobností hraničící s jistotou nebyly sepsány za účelem věrně a věcně zachytit život. V daném případě život knížete. Lid chce být klamán. Proto lze mýtus o Sv. Václavovi označit novodobě jako fake news. Hodnocení kvality legendy umožňuje její srovnání s informací pocházející ze sousedství. V případě Sv. Václava se nabízí historie Bavorska, Saska, ale i zprávy kronikáře, historika a mnicha benediktinského kláštera v Corvey, Widukinda (asi 925 – 975). Jeho rozsáhlé dílo Res gestae saxonicae sive annalium libri tres (Tři knihy o činech Sasů) vypravuje kmenové ságy. Ty pojednávají mj. bitvy saských pohanských předků proti Frankům, následné založení křesťanství a líčí, jak se Sasové stávají křesťany, porážejí ostatní národy včetně Franků a nakonec panují veškerému křesťanstvu. V podstatě lze tvrdit, že Widukind je ideologem německé východní expanze.

Vedle legend a písemných záznamů z historie existují archeologické a paleoantropologické prameny a výzkumy. Například ostatků Přemyslovců. Zástupně za mnohé se zmiňuji o výzkumu prováděném paleoantropologem, lékařem a profesorem Anatomického ústavu 1. LF UK Emanuelem Vlčkem (1925 - 2006). V roce 2018 mu Praha 5 udělila čestné občanství in memoriam. Používám střípkovité myšlenky a fakta, protože většinu poznatků o světcově životě je možné zpochybnit. Historiografie umí nabídnout jen nejasný obraz. Přesto dovoluje již od 10. století projevovat dvojí význam Sv. Václava: Jako světce vyznačujícího se křesťanskými ctnostmi a jako symbolu vládce, přemyslovské dynastie a ranního českého státu. Toto dvojí pojetí se objevuje po celou s ním spojenou historii až do současnosti. Tu také reprezentuje dvojitost: politická, hospodářská, občanská, hodnotová a další.

Podle pověsti byl Václav vychováván babičkou Ludmilou (svatořečena ve 12. století). Jako kníže, po porážce od saského a východofranského krále Jindřicha Ptáčníka (876 – 936, německy Heinrich der Finkler) dokázal zachovat suverenitu státu a založil rotundu sv. Víta. Byl zavražděn ve Staré Boleslavi v sídle svého bratra Boleslava I (915 – 972), zvaného ukrutný. Ten díky vraždě, o které kolují legendy, převzal vládu. Připomínám dvě: První staroslověnská legenda popisuje vraždu: V noci po hostině se spiklenci uradili s Boleslavem ve dvorci jednoho z nich, Hněvsy. Po ranním střetu obou bratrů, který se měl odehrát v bráně, přispěchal nejdřív Tuža a ťal Václava do paže. Václav se utíkal schovat do kostela. U dveří chrámu jej Tira a Česta ubili a Hněvsa probodl mečem. Druhá, Kristiánova legenda: Vrahové svatého mučedníka rychlou jízdou do Prahy pospíšili a všechny jeho přátele rozličným způsobem krutě zahubili a jejich děti zaživa do hloubi řeky Vltavy potopili.

Jaká by nebyla pravda o smrti Václava, skutečností zůstává jemu vzdávaná úcta jako svatý, připisovaná zbožnost (pěstování vína a obilí pro svaté přijímání, péči o chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení pohanských svatyní), posmrtné zázraky a pozdější transformace uvedených vlastností do symbolu českého státu. Kodex vyšehradský, mince, pomníky, to vše a jiné mluví za sebe a indikuje vzdálenost, ve které se nachází současná česká společnost v politickém, hospodářském, občanském a hodnotovém smyslu.

Co se týče zahraniční politiky v době Václava lze zástupně z mnohých uvést čtyři následující, i dnes aktuální fakta: 1) Nejdůležitějším byl vztah k východofranské říši. V ní se po vymření Karlovců roku 911 rozpadal jednotný stát a formovalo nové mocenské uspořádání, které roku 962 vyústilo v založení Svaté Říše římské Otou I. 2) Čechy měly tradiční vztah k Bavorsku. Pod řezenskou diecézi spadala česká církev. Později se mocenské centrum přeneslo do Saska. 3) Nové uspořádání musel přijmout i bavorský vévoda Arnulf, na němž si uznání královského titulu Jindřich vynutil vojenskou výpravou roku 921. 4) Středoevropská Jindřichova politika spočívala ve východní expanzi na úkor polabských Slovanů a obraně proti Maďarům. Zájemcům o více doporučuji seznámit se s nájezdy kočovných Maďarů v 10. století.

V kontextu změn situace byla za Václava narušena tradiční přemyslovská zahraniční politika: orientace na Bavorsko a pravděpodobně i severní na slovanské sousedy. Z jejich knížecích rodin totiž pocházely manželky Václavova otce i děda. Spojenectví Václava se Slovany ho dostalo pravděpodobně do politické izolace poté, co se Jindřich dohodl s Arnulfem a pak v roce 927 i s Maďary. Výsledkem dohody se stal závazek platit vysokou daň za mír. Dnes můžeme vidět analog a připomenout si vyprávění Widukinda: přirazil k Praze, k hradu Čechů, jejichž „krále“ vzal v poddanství (lat. regemque eius in deditione accepit) a učinil Čechy poplatnými (Bohemias tributarias faciens).

Zjednodušeně formulováno to znamená: 1) Čechy (nepravidelně) odváděly daň míru do Bavorska již od dob Karla Velikého. Daň ve formě drahých kovů a dobytka je doložená k roku 991. 2) Arnulfova podpora svědčí o tom, že převedení platební povinnosti do Saska bylo součástí jeho dohod s Jindřichem podle principu: O nás bez nás. 3) Poddání se spojené s placením daně uchránilo rodící se stát před Jindřichovou expansivní politikou vůči severním Slovanům. Jindřichův dar relikvie (paže) svatého Víta dokládá, že Václava uznával za politického a křesťanského partnera. 4) Pro současnou zahraniční politiku operující s mýty, legendami a pokrytectvím zůstává k zodpovězení mj.otázka: Co je pro Čechy lepší: Léno, osud polabských Slovanů, nebo zaprodání se, a je jedno komu. Proč taková surová otázka?

Současná společnost není a nebude schopna ani v představitelné budoucnosti praktikovat vyzdvihované přednosti Václava, které on podle tradice praktikoval v období mezi 18. a 22., resp. 28. rokem života až do smrti: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu Boží, péče o rozšíření křesťanské víry v národě a konání skutků milosrdenství a lásky. To se nezmiňuji o Václavovi ctícího svou babičku, pečujícího o chudé, nemocné a sirotky a nesnášejícího křivdu. Václav byl jako osoba statečný. Dnešní mladá generace v absolutní většině neví nic o uvedených charakterových kategoriích a statečnosti. Ještě méně ví o známém výroku prezidenta T. G. Masaryka, zachyceného v Čapkových Hovorech z 1926:

Humanita, toť náš národní program. Program Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka a už Komenského, králů Jiříka i Karla a svatého Václava. Neví nic, nebo velice málo o skutečnosti, že Česká družina zvolila datum 28. září 1914 pro svěcení a předání legionářského praporu na Sofijském náměstí v Kyjevě, že první střelecký pěší pluk československých legií na Rusi nesl původně Václavovo jméno. Neví nic, nebo velice málo o tom, že pozměněná podoba svatováclavské orientace (analog moderního přepisování dějin) jako koncepce české státnosti a ideologicky pokřivený pohled na Sv. Václava byly zneužity v době Protektorátu Čechy a Morava.

Tenkrát byl jedoucí Sv. Václav na koni dokonce zobrazen na pětitisícové bankovce a Svatováclavská orlice byla nejvyšším protektorátním vyznamenáním pro Čechy, kteří kolaborovali s nacisty. Protože i dnes má česká kotlina více kolaborantů než dost, nabízím jako poslední příběh pro pohled do zrcadla a pro zamyšlení citát z knihy V úloze mouřenína (1942): Svatý Václav byl zavražděn politickou opozicí, která před tisíci léty nechtěla s Němci smíru, nýbrž boj. V čele této opozice byl bratr svatého Václava, Boleslav, který zasedl na stolec knížecí, po 14 let válčil s Říší. Ale nakonec se smířil s králem Ottou I. A družně mu pomáhal. Spolupráce s Němci umožnila Boleslavu I., že osvobodil Moravu a Slezsko.

Autorem knihy a citátu je Emanuel Moravec (1893 – 1945), český politik, legionář, voják z povolání, teoretik válečnictví, publicista a ministr školství a lidové osvěty protektorátní vlády. Podrobnější informaci o osobnosti Moravce nabízejí Wikipedia a příspěvek Miroslava Šišky, z 5.5.2019, Novinky, Právo: Emanuel Moravec: z vlastence apoštol národní zrady. Vybral jsem tuto negativní osobnost proto, že patří do historie českého národa, do které se zapsal jako symbol zrady a přeběhlictví. Ale i proto, že kvalitu (věci i národa) určuje kvantita negativních, nikdy ne pozitivních vlastností. V ne poslední řadě i proto, že den Sv. Václava je Dnem české státnosti a proto není od věci připomenout, že při druhém čtení návrhu zákona se k tomuto dni vyjádřili tehdejší premiér a současný prezident ČR Miloš Zeman a také poslanec Vojtěch Filip. Prezident ČR nepřímo označil svátek s ohledem na historický kontext za symbol servility a kolaborace. Vojtěch Filip navrhl vypuštění tohoto dne ze seznamu státních svátků uvedených v návrhu zákona. Poslanec Vlastimil Tlustý navrhl dnešní označení. To nutí k hledání cesty k odpovědím na několik důležitých otázek současnosti.

Jak je možné, že stoupenec Hradu, demokrat, ideolog a publicista, používající pseudonym Stanislav Yester se rozešel se zásadami, které do té doby veřejně hájil? Jak je možné, že přes uplácení při konkurzním řízení nebo finanční machinace se působící profesor válečných dějin na Vysoké škole válečné v roce 1933 stal plukovníkem generálního štábu? Jak je možné, že třikrát ženatý Moravec si mohl opakovaně dovolit románky se služebnými, milenkami, až o třicet let mladší, a současně zveřejňovat mimo jiné 21. září 1938 v článku Ústup k nástupu, že…I přes porážky vede cesta k pevné budoucnosti… Jedno musí být Západu jasné, dojde-li jednou ke střetnutí třetí říše se Západem, bude Západu hůře, nebude-li na jeho straně Československá republika. I druhé musí být jasné: zmrzačení Československa nemůže odvrátit střetnutí třetí říše se Západem. Tím spíše je uspíší, poněvadž se zvýší síly třetí říše. Nejde dnes o Československou republiku. Jde o to, kdo bude jednou v Evropě řídit.

2. října 1938 Moravec mluvil s Benešem mezi čtyřma očima. 5. října 1938 se distancoval od demokratické první republiky po té, co byl v září zbaven všech funkcí: Dějiny neznají naivnějšího národa a naivnější politiku jako tu, kterou jsme páchali po dvacet let života našeho státu. Náš stát v nových hranicích nebude už představovat žádnou vojenskou moc proti Německu. Podle této skutečnosti musí být také zařízena naše budoucí realistická politika. Na rozhovor z 2. října 1938 s Benešem si Moravec vzpomněl během rozhlasového vystoupení 26. září 1939: Pamatujete si, pane doktore, jak jste mi tehdy řekl, že jsme svědky zániku Západu? Proč bych se, prosím vás, znovu spojoval se živou mrtvolou… Nemohu pochopit, jak můžete jít s těmi, kteří nás i vás tak hanebně na podzim podvedli a kteří bez srdce dále podvádějí, jak ukazuje strašný osud Polska.

Po propuštění z armády, Moravec odešel do penze. Ta mu nedovolila žít tak, jak byl zvyklý. Ve spojení s obrovským zklamáním z Mnichova 1938, které bylo bodem zásadního myšlenkového obratu, se Moravec stal ideálním objektem pro nacistické záměry a kolaborantem. Nacisté využili krize hodnot, bezvýchodné situace, v níž se ocitl, a zúročili zklamání. Výsledek se dostavil brzo: Moravec byl Němcům zcela k dispozici, bez výhrad je podporoval a dosáhl toho, že nakonec se ho báli všichni včetně ostatních protektorátních ministrů a prezidenta Emila Háchy. Konec všemu symbolizuje obětování tří synů a první den Pražského povstání 5. května 1945: Moravec se v Praze zastřelil. Kdy, kde a jak skončí moderní kolaboranti, nevím. Den Sv. Václava jim ale nabízí zamyslet se nad svým konáním. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
26.09.2020


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kousek od českých hranic umlátil uprchlík (17) v drogovém rauši německou penzistku (92). Jezdil si pro drogy do vietnamské tržnice v Chebu?   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 07:49:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Městečko Marktredwitz leží kousek od Chebu v severní části Bavorska. V minulých dnech se stalo svědkem hrůzného činu. Pracovník pečovatelské služby nalezl jednu ze svých svěřenkyň mrtvou v jejím domě, tělo důchodkyně (92) neslo stopy násilí. Policie se začala dotazovat svědků v okolí a zjistila, že se kolem domu potuloval muž “jižanského vzezření”. Později přišlo hlášení, že podobný muž v drogovém rauši poničil několik aut a musel být převezen do nemocnice na ošetření. Tam si ho policie vyzvedla a začala ho vyšetřovat. Uprchlík iráckého původu se později k činu přiznal. Nyní čeká ve vazbě na obvinění, zda v ní zůstane se ale ještě uvidí. Na obviněné nebílé barvy pleti bývá německou justicí v posledních letech pohlíženo velmi milosrdně.

Místní narkomané z Bavorska jsou známí tím, že si pro drogy jezdí k Vietnamcům do tržnice Zlatý Kříž v Chebu. V Chebu žije asi 8-10 tisíc Vietnamců a všichni jsou zapojeni do kriminálních aktivit jako výroba a prodej drog, pašování lidí atd. a nerušeně je provozují již řadu let. Takže případ podle všeho má i “českou” stopu.

Milan v Německu
Česká věc


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Andrej Babiš v projevu pro OSN v angličtině zopakoval postoj Donalda Trumpa a obvinil WHO...   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 07:42:49 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Andrej Babiš v projevu pro OSN v angličtině zopakoval postoj Donalda Trumpa a obvinil WHO, že je viníkem celosvětové pandemie Covid-19 kvůli nečinnosti a nerozhodnosti funkcionářů Světové zdravotnické organizace! Jenže, nový ministr zdravotnictví ČR, kterého Andrej Babiš doporučil Miloši Zemanovi ke jmenování ministrem, je členem WHO v rámci evropské poradenské očkovací divize ETAGE! Na jedné straně kritika Číňany ovládané WHO, na straně druhé ministr zdravotnictví ČR, který je členem WHO! Když tedy WHO totálně selhala v identifikaci hrozeb, proč Roman Prymula jako člen WHO se stal dokonce ministrem? To je odměna WHO za její práci?

Premiér ČR Andrej Babiš v pátek zaslal do OSN anglicky mluvený projev k příležitosti výročního zasedání Valného shromáždění OSN, které se kvůli koronaviru letos koná virtuálně a na dálku, kdy státníci posílají své projevy do New Yorku předtočené. Andrej Babiš využil příležitost k tomu, aby podrobil drtivé kritice Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), která prý selhala v identifikaci hrozeb Covidu-19 a nevarovala jednotlivé země, selhala v prevenční a epidemiologické rovině. Český premiér proto vyzval k reformě WHO, čímž zopakoval ty samé názory, které na WHO má americký prezident Donald Trump.




Kritika WHO je oprávněná, ale ne kvůli tomu, že by nekonala, ale že přesně splnila určené zadání rozšíření paniky, která pomůže farmaceutickým společnostem vydělat na vakcínách pohádkové zisky. Zatím se o tom nahlas nemluví, ale v Bruselu ve čtvrtek unikla informace, že se chystá povinné očkování zaměstnanců EU, úředníků, asistentů, a kdo odmítne, přijde o zaměstnání. Podobné přístupy přijmou i členské země EU, které nařídí povinná očkování svých státních zaměstnanců, policistů, státních hasičů, vojáků, učitelů, úředníků atd. Kdo se odmítne nechat očkovat, přijde o místo státního zaměstnance. Kritika WHO ze strany Andreje Babiše by nestála za povšimnutí, kdyby… kdyby tím nedošlo k odhalení obrovského chucpe, které je tak macaté, že si to ani nedovedete představit.

Roman Prymula je členem WHO v pozici českého ministra na návrh Andreje Babiše, který kritizuje WHO za neschopnost a viníka virové pandemie… chápete to?

Představte si, že teprve v pondělí do funkce jmenovaný ministr zdravotnictví Roman Prymula, je členem klíčové evropské epidemiologické organizace ETAGE (Evropská technická poradní skupina expertů na imunizaci), která spadá pod Světovou zdravotnickou organizaci jako evropská agentura na sledování problematiky nákaz a opatření s cílem imunizace evropské populace. Roman Prymula je tak členem dozorujícího týmu WHO a má dokonce na webu Světové zdravotnické organizace svůj vlastní pracovní profil jako poradce WHO a člen skupiny ETAGE.

Členský seznam WHO, člen Roman Prymula



Roman Prymula tak jako člen evropské divize WHO podle vlastních slov Andreje Babiše nese zodpovědnost za mohutnou epidemii nákazy v důsledku nečinnosti a selhání WHO jako celku, na což je potřeba prý reagovat reformou Světové zdravotnické organizace. Kdyby Roman Prymula nebyl na jaře šéfem epidemiologů v poradním sboru české vlády, tak by to nikoho nezajímalo. Nebylo by co řešit. Jenže, proboha, Roman Prymula nejen, že se vrátil, on byl na podnět Andreje Babiše v pondělí navržen do funkce ministra zdravotnictví. Chápete to? Žijeme v absurdní komedii?

Pokud veškerou vinu za epidemii nese WHO, proč Andrej Babiš člena WHO jmenoval českým ministrem zdravotnictví?

V pondělí Andrej Babiš navrhuje člena WHO, Romana Prymulu, ministrem zdravotnictví a v pátek ten samý Andrej Babiš kritizuje v projevu pro OSN tu samou WHO, že svojí nečinností a neschopností přivodila současnou světovou virovou krizi. Jenže, po celou tu dobu virové epidemie byl Roman Prymula členem WHO a tvořil s WHO jedno tělo a duši. Celá organizace má své pobočky po celém světě a doporučení jsou nebo nejsou vydávána na základě poznatků a nálezů divizí WHO, jako je právě ETAGE.

Není možné ukazovat na šéfa WHO, Tedrose Adhanoma, že on je zodpovědný za selhání varování a informování. Tedros Adhanom je kariérní aparátčík sovětského střihu, který tlumočí práci podřízených, tedy právě lidí, jako je Roman Prymula, kteří v organizacích a pobočkách WHO, jako je ETAGE, monitorují světovou situaci. Pokud by epidemiologové a imunologové řekli šéfovi WHO, je tady tento moribundus, je potřeba udělat toto a toto, tak šéf WHO by to jenom oznámil a vytroubil na tiskovce do světa jako hotovou věc. Jenže, to se nestalo.

Demografické bombardování USA a přesun know-how do Číny

Šéf WHO totiž žádné informace nedostal, nikdo mu je nedodal. A to nebylo ani v plánu, protože epidemie byla vyrobena úmyslně, podílel se na ní nepřímo i Barack Obama, který v roce 2012 podpořil navázání spolupráce americké referenční národní laboratoře ve Fort Detrick v Marylandu s čínskou národní laboratoří ve Wuhanu. Výzkum lentavirů (HIV, SARS) byl přesunut z Fort Detrick do čínského Wuhanu v rámci globalizace, kterou pomáhal “černý náčelník” (krycí volací znak Baracka Obamy z uniklého deníčku Johna McCaina) v roce 2012 realizovat.

Veškeré americké technologie, know-how, byly od 90. let přesunovány z USA do Číny. Pamatujete na laptopy IBM ThinkPad? Jejich výrobu odkoupila čínská firma Lenovo. Tento výprodej amerických technologií byl součástí plánu mocenské a technologické demise USA. Nejprve globalčiky přesunou technologie do Číny z USA, počítačové technologie, chemické technologie, virové a laboratorní technologie, jako bylo přesunutí výzkumu lentavirů a HIV z Fort Detrick do Wuhanu v roce 2012. Až budou technologie přesunuty, hádejte, co bude následovat?

Ano, dojde k zahájení bombardování amerických měst a k anihilaci USA. Nebude to ale bombardování leteckými bombami, bude to bombardování demografickými nálety migrantů, bude to bombardování vagínami rodících žen migrantů, ve skrze nelegálních. Bombardování bude probíhat dnem i nocí, celé USA se budou otřásat, zdegenerované bílé děti budou strhávat pomníky zakladatelů USA, gangy černochů budou terorizovat bílé, aby se omluvili za svoji bílou kůži a nadřazenost.

Americké ulice budou z demografického bombardování hořet, země se bude otřásat, ale to jen díky tomu, že všechny technologie již byly bezpečně odsunuty, a přitom v USA si pořád lidé myslí, že technologie tam přece zůstávají. Jenže, to je omyl. Číňané pod pojmem “přesun technologií” nemyslí rozmontování fabriky a výrobních linek na šroubky a odvezení z USA do Číny, přesunem technologií se myslí nakoupení a přesun mozků, tzn. lidí. Tohle je ten skutečný přesun.

Smrt velmoci s designem v USA, vyrobená ale v Číně

Všechno, co dnes vidíte v Číně, ten rozvoj a rozmach, to je práce západních mozků, lidí, které Čína přilákala svými penězi, aby v Číně žili. Netýká se to jen herních vývojářů a programátorů jako je třeba Lukáš Codr (na YouTube provozující skvělý trip-reportový kanál “Čočík”), kteří žijí a pracují už natrvalo v Číně, ale jedná se o tisíce profesí ze všech odvětví průmyslu, kteří už od 90. let minulého století mění Čínu k západnímu obrazu, minimálně po stránce technologií a architektury.

A to je ten hlavní důvod, proč USA nezadržitelně zaostávají a proč je už možné v roce 2020 zapalovat americké ulice a provádět demografické bombardování celého státního útvaru. Donald Trump vyhlásil tomuto procesu válku, alespoň si to myslí, jenže v USA je již hotovo. Nikdy by nedošlo ke spuštění tohoto bombardování USA, pokud by v USA zůstávalo něco, co má ještě pro globalčiky a jejich nové sídlo v Číně nějakou hodnotu. Ne, nic takového v USA už není. V USA zůstaly jen prázdné schránky, které se tváří jako bohaté americké firmy, ale je to jenom schránka.

Všechny americké globální společnosti mají v USA jen svá sídla, své schránky. Veškerá výroba a lidé s chytrými mozky, kteří zajišťují výrobu, jsou v Číně. Došlo to dokonce tak daleko, že na krabičkách telefonů iPhone od společnosti Apple je napsáno “Designed by Apple in California”, ale hned vedle je “Made in China”. Jestli někdo někdy postaví pomník zaniklým USA, měl by na náhrobek vyrýt právě tyto dva nápisy, které vyjadřují naprosto a krutě čínskou cestu přesunu amerického know-how do Číny. Globalizace přivedla USA do bodu, kdy jediným úkolem je likvidace země jako světové mocnosti.

Donald Trump chce zastavit outsourcing, ale lidé s mozky už odešli před dávnými lety

A v tomto ohledu nejvíce práce odvádí Donald Trump, protože americká moc Pax Americana se dlouhé dekády opírala o něco, na co teď USA dojedou. Amerika se opírala o globalizaci a outsourcing s cílem minimalizace nákladů a maximalizace zisku. Všechny chytré mozky odešly od 90. let budovat nová čínská města jako jsou Shenzhen nebo Chengdu, kde ještě před 40 lety byste si připadali jako v zaostalé rozvojové zemi blízkovýchodního střihu. Globalizace přesunula západní mozky do Číny a technologie, ty přišly automaticky s nimi.

Donald Trump bude znovu zvolen prezidentem, protože bombardování USA musí pokračovat, není ještě hotovo. A pouze Donald Trump zajistí, že americké ulice budou hořet ještě další 4 roky. Není hotovo ani v budování 3. Chrámu v Jeruzalémě, nejsou dokončeny ani procesy uzavírání smluv s chazarskými Araby, tedy nejen se Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem, ale i s dalšími zeměmi.

Tyto smlouvy jsou nezbytné k vybudování Velkého Izraele, proto mírové smlouvy mezi Izraelem a jmenovanými arabskými zeměmi jsou pouze nástrojem k vybudování Velkého Izraele, zatím pomocí šekelů, obchodu, dluhů, úvěrů, kdy arabské země spolu s úpadkem významu ropy v éře elektromobility postupně zchudnou a budou tedy najednou potřebovat půjčky, úvěry, které dosud nikdy nepotřebovaly. A ty poskytují jen židovské banky.

Dokud nebude dokončeno demografické bombardování USA a podřízení arabských zemích Izraeli pomocí “mírových” smluv, Donald Trump bude muset zůstat u moci, i kdyby to mělo trvat déle než další 4 roky

Pokud by nepřišla éra elektromobility, ropa by se pořád prodávala za astronomické částky a arabské země by si nemusely půjčovat, a tím pádem by nemusely uzavírat s Izraelem mírové a vazalské smlouvy jen krátce poté, co Izrael anektoval Golany a hodlá anektovat i velkou část Západního břehu Jordánu. To je chucpe, panečku. A co k tomu stačí? No přece copatá Greta, kecy o ekologii a zatroubení německých automobilek k šílenému přechodu k autům na baterky.

A v tom okamžiku je organizace OPEC sdružující převážně arabské vývozce ropy v troskách a musí uzavírat potupný mír s Izraelem, aby si arabské země mohly začít půjčovat u světových židovských bank. A to je celé tajemství za těmi mírovými smlouvami, i za celou světovou honbou za ekologií a elektromobily. Všechno kvůli tomu, aby se arabské země ovládající ropu položily ekonomicky a musely si začít půjčovat u židovského světového bankovního kaganátu.

Nemůžete se potom divit, že premiér šábes-kotliny nad Mahralem v jeden den jmenuje člena WHO ministrem zdravotnictví a o pět dní později kritizuje WHO za neschopnost. Gójové si toho možná ani nevšimnou, nedojde jim to. Ale není třeba, protože už je do značné míry hotovo. Kdyby nebylo, politici by se nechovali k vlastním občanům jako k onucím.

Nikdy by se nestalo, že v roce 2017 strana zvolená do parlamentu hlasy vlastenců bude o 3 roky později hlasovat v českém parlamentu společně a jednomyslně s TOP 09 pro vznik parlamentní komise proti hybridním hrozbám. Psali jsme o tom zde: https://aeronet.cz/news/konceptualni-sebevrazda-v-primem-prenosu-spd-zradila-alternativu-a-cely-okamuruv-poslanecky-klub-uz-zase-jednomyslne-hlasoval-spolu-s-demoblokem-cssd-piraty-a-hnutim-ano-pro-ustanoveni-parlamentni/ Ve společnosti, kde není ještě hotovo, by k tomu nikdy nedošlo. Uvidíme, kdy nařídí povinné vakcinace, kdy začnou lidi zavírat za nenasazenou roušku, kdy začnou bojůvky na ulici mlátit lidi za chybějící roušky jako v dobách Freikorps. V čele zdravotnictví je kádr WHO, pod vedením Číny, a tím je to dané!

Záznam pátečního pořadu na SVCS


-VK- Šéfredaktor AE News, Zdroj: https://aeronet.cz/news/
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prymula: Chci méně prostoru v médiích pro kritiky svých opatření   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:58:34 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Neuběhly ani tři dny od nástupu nového bachaře Prymuly a už se utahují šrouby opatření, přičemž média devotně Prymulu podporují a straší lidi na plné koule. Ale i Prymula se bojí. Především svých kritiků nebo vůbec lidí, kteří se nenechali vyděsit. A tak v PL apeloval na to, aby někteří lékaři, jako například stomatolog Roman Šmucler nebo onkolog Jan Žaloudík, měli v médiích méně prostoru. „Vyrojila se tady spousta expertů, kteří demonstrovali, že takto to nemá být, že virus je nezávažný a že se ho není třeba bát," řekl.

A takhle by to nešlo, viď, Prymulo? To by tak hrálo, aby se lidi přestali bát!



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Experiment Haiti   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:52:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V posledních týdnech zní, v souvislosti s hnutím Black lives matter, všechna hlavní světová media jedním hlasem. Za veškerou bídu černých obyvatel USA i Evropy, za jejich nízké společenské uplatnění a neodpovídající sociální status můžou bílí. Ti hnusní, bílí, většinoví rasisté, kteří barevným chudákům brání ve vzdělání, sociálním vzestupu a zlovolně před nimi uzamykají prestižní pozice…

Na druhé straně pak existuje nezanedbatelná část společnosti, která se domnívá, že za špatnou sociální situací černých stojí vrozené vlastnosti tohoto etnika, nebo chcete-li postaru, rasy. Že skutečnou příčinou není útlak, ale geneticky daný vztah k práci, vzdělání, k budoucnosti, ke způsobu nabývání majetku, jakož i temperament a inteligence. Takto smýšlející část společnosti ovšem nemá naprosto žádný přístup do hlavních medií…

Jak zjistit, kde je pravda? V přírodních vědách se takový spor řeší experimentem. Část pokusných objektů se vystaví novým, změněným podmínkám, část je ponechána jako kontrolní skupina. Po čase se výsledky obou skupin porovnají. To je samozřejmě v případě lidských populací eticky nepřípustné. Nikdo by něco takového nepovolil. Ale naštěstí historie, která se na povolení neptá, už takovýto pokus provedla za nás.

V Karibiku existuje ostrov, a na něm dva státy – Haiti a Dominikánská republika. Ten ostrov objevil už Kryštof Kolumbus při své první plavbě do Ameriky a nazval jej La Isla Española (tedy španělský ostrov), což se později zkomolilo na Hispaniola. Španělské království jej léta intenzivně expoatovalo, ovšem v jeho západní části se časem začali usazovat i francouzští kolonizátoři, a tak byl v roce 1697, na základě dohody v Ryjswijku, rozdělen mezi Francii a Španělsko.

Na obou částech ostrova, Francouzské i Španělské se hojně využívalo otrocké práce dovezených Afričanů. Ti se sice z času na čas bouřil, individuálně i skupinově utíkali z plantáží do pralesů… ale situace byla v zásadě zvládnutelná. Zvrat nastal až s tak zvanou Velkou francouzskou revolucí. Koloniální pán západní části ostrova, dnešního Haiti, měl najednou dost starostí sám se sebou a navíc ideály „volnosti, rovnosti a bratrství” dosáhly až do kolonie a způsobily, že se rozhodla odtrhnout a osamostatnit. Napoleon Bonaparte se sice pokusil získat Haiti pro Francii zpět silou, ale neuspěl.

1. ledna 1804, po vítězné válce s Francií, vyhlásilo Haiti nezávislost. Jeho vládcem se stal černý generál haitských vojsk, Jean-Jacques Dessalines, který se prohlásil za „generálního guvernéra”. A už 22. února 1804 vydal svůj proslulý dekret, nařizující vyvraždění všech bělochů. Zdůvodnění bylo prakticky totožné, s jakým přichází BLM dnes: útlak, nespravedlivé bohatství…

Bílí muži byli zmasakrováni vzápětí. Dalo by se říci, že s nadšením. Ovšem s bílými ženami to, alespoň z počátku, poněkud drhlo. Velká část jich byla znásilněna, proměněna v sexuální otrokyně, nebo násilím přinucena k „sňatkům” s černými. Vcelku pochopitelně, neboť sexuální preference bílých (a obecně alespoň světlejších partnerek), byla u černých mužů už mnohokrát (nekorektně) prokázána. Ovšem Jean-Jacques Dessalines byl člověk zásadový. Osobně začal objíždět města ve své zemi a při těchto inspekčních cestách dohlížel na důsledné zlikvidování všech bělošek v místě, a to až do poslední. Následovalo vyvraždění i velké části míšenců…

Východní, španělská část ostrova Hispaniola, byla podobných radovánek ušetřena. V roce 1812 ustála povstání černých otroků, kteří se chtěli připojit k vedlejší Haiti a přes nejrůznější násilné peripetie si ponechala původní, smíšené složení obyvatelstva.

A teď se přenesme o 200 let dál a podívejme se na dnešní podobu obou států. V jednom z nich, Haiti, došlo k úplné a natolik důsledné etnické čistce, že je tamější obyvatelstvo do dneška prakticky homogenní – jeho populace je z 95% černá. Vedle, v Dominikánské republice, tvoří 70,4% obyvatelstva míšenci, 15,8% černí a je tu i přes 13% bílých.

Jak se to v praxi projevuje? Nejvýrazněji asi v HDP na hlavu. V seznamu zemí, seřazených podle tohoto kritéria, zaujímá Dominikánská republika 86. místo, Haiti se choulí u chvostu, na pozici 176. Ze 196 hodnocených zemí světa.

Podobné je to i v žebříčku HDI. Jedná se o tak zvaný index lidského rozvoje, který používá OSN k porovnání kvality života v jednotlivých zemích. Vychází při tom z údajů o chudobě, gramotnosti, vzdělání, střední délce života, z porodnosti a dalších faktorů. Dominikánská republika tu obsadila 101 příčku, Haiti 163. Pro zajímavost, Česko je na solidním 27 místě.

Obdobným nástrojem je i Index QHC (Quality of human conditions – kvalita životních podmínek). U jednotlivých zemí se vypočítává z parity kupní síly, gramotnosti, úrovně terciární školní docházky, střední délky života a úrovně demokratizace) (Index demokratizace Tatu Vanhanena). Pro Dominikánskou republiku byl stanoven na hodnotu 46,8, pro Haiti v sotva poloviční výši 20,4…

Možnou příčinu tak rozdílných výsledků dvou států na jednom ostrově začneme tušit při nahlédnutí do dalšího seznamu. Do seznamu států, seřazených podle průměrného IQ obyvatelstva. Ve smíšené Dominikánské republice tento průměr činí 84, v homogenní Haiti „pěkných” 72.

Takže tu máme dva státy. Na jednom izolovaném ostrově. Ve stejných přírodních podmínkách, se stejným podnebím, nerostnými zdroji… S úplně stejnými možnostmi. Liší se pouze složením obyvatelstva. Ovšem jejich výsledky jsou na první pohled odlišné, v některých oblastech i dost výrazně. Což vede logicky k jednomu jedinému, i když dnes nekorektnímu závěru – že ony výsledky musí nějak souviset s tím jediným faktorem, kterým se oba státy liší. Se složením obyvatelstva.

Tento závěr potvrzují i indicie a pozorování z jiných částí světa. Tak třeba taková Jihoafrická republika. Stát, který (za rasistického bělošského apartheidu) vytvářel přes 25% HDP, celé Afriky, stát schopný zkonstruovat a vyrábět vlastní jaderné zbraně, se po předání politické moci černým začal propadat do bídy a chaosu. HDI státu vytrvale klesá, zemí se šíří epidemie vražd bílých farmářů a stát, dříve aspirující na přijetí mezi jaderné velmoci nyní trápí každodenní výpadky elektrického proudu. Bílým je zabavován majetek, ale blahobyt se stále nedostavuje. Jediné, co je tu na vzestupu, je korupce. Například v r. 2017 se prolátlo, že lidé z vedení vládnoucího černošského ANC zpronevěřili okolo 350 miliard….

Anebo vedlejší Zimbabve. Když ještě bývala koloniální Rhodesií, aspirovala na pozici obilnice Afriky. Po získání nezávislosti však následovalo revoluční, státem podporované vyhnání bílých farmářů a obecně zabavení veškerého dostupného majetku bílých. Blahobyt se však, kupodivu nedostavil. Naopak. Následoval hladomor a hyperinflace v nepřekonatelné výši 11,2 milionu % ročně…

Ale vraťme se zpět k „experimentu Haiti”. Na něm se, v přímo ideálních, laboratorních podmínkách ukázalo, jestli za chudobu, nízké společenské uplatnění a celkovou deprivaci barevných mohou zlí bílí lidé, jak tvrdí BLM, anebo zda je spíše způsobena vrozenými, genetickými disposicemi černých lidí, aniž bychom je tu museli blíže zkoumat a specifikovat.

Tato, na první pohled jasná odpověď, však vzbuzuje další otázky. Jestliže tak názorně, polopaticky vidíme, a to na více místech světa, neúprosný, zákonitý postup, jak dopadají „smíšené” společnosti – od zprvu nevýznamné menšiny, k namnožení, přečíslení, získání politické moci, až k ekonomické a časem fyzické likvidaci původní, bílé většiny, tak proč? Proč politické elity Západu tak tvrdě a umanutě trvají na dovozu co největšího počtu Afričanů a na jejich rozmístění ve všech „bílých” státech? Přestože už dávno musí vědět, že k ekonomickému pozvednutí země jsou naprosto nepoužitelní. Ba naopak, že tu platí nepřímá úměra – čím více „jich” ve státě je, tím větší má potíže.

O copak tu asi jde, že vyvíjejí takové úsilí, aby je přes odpor natlačili i k nám?

VIDEO ZDE: https://uloz.to/file/7WSgzpI8oAkB/to-je-haiti-mp4

Lubomír Vylíčil

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Peníze nejsou všechno   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:41:56 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Až moc dobře si pamatují mnozí z nás hlášku přisuzovanou Václavu Klausovi „Peníze až v první řadě“. A teď se ukazuje, že peníze neznamenají nic, že nejdůležitější je, jak se srovnáváme se svými blízkými a hlavně sami se sebou.

Záhadný vir, či cokoliv jiného (Rozumní totiž nejsou zajedno, jak hodnotit současnou situaci) v tuto dobu zamezuje cestování. Dokonce se nám svět zúžil ještě na menší prostor, než byl před převratem – nemůžeme teď ani na Slovensko. Mnozí si kladou otázku, jak dlouho toto potrvá.

Navíc jsem se dozvěděl od našeho kandidáta, vášnivého radioamatéra, který komunikoval i za předchozího režimu s celým světem prostřednictvím krátkovlnných vysílaček, že se omezuje komunikace veřejnosti na těchto vlnách.

Kam spěje svět? Bude jakákoliv svoboda v budoucnosti pouhou iluzí? To jest cestování pouze pro vyvolené (diplomaty, politiky apod.), a co je ještě horší, vlastní filosofická a politická stanoviska povinně podřízená všeobecně přijatelným a propagovaným názorům? Co to je vlastně ten koronavirus. Mnozí říkají, že to zástupný problém pro omezování všech svobod.

Já se osobně řídím biblickým „co je císařovo císaři, co je Boží, Bohu“ a dodržuji všechna nařízení. Jeden můj známý měl takový názor, že to všechno kolem je humbuk až do té chvíle, než mu syn přinesl ze školy místo známek Covid19. Nyní úpí už čtrnáct dní s pozitivním testem, horečkami a neskutečnou únavou. Telefonem mi sdělil, že to je desetkrát horší než chřipka. Takže ono to tu je, ať už to vnímáme jako uměle vyrobený vir, či cokoliv jiného.

Svět se nám scvrkává a my žijeme takové životy, či spíše esence života, které jsou vázány na to, jak dokážeme komunikovat se svými blízkými a jak dokážeme být sami se sebou. Napadá mě myšlenka, kterou pronesl Josef Kemr, přesvědčený starý mládenec, na otázku redaktorky „Vám není smutno, když jste tak sám?“ Kemrova odpověď byla: „Já nejsem sám, já jsem sám se sebou“ . To je tak krásné až se tají dech.

Ti, kdo dokáží být sami se sebou, těm leží svět u nohou a všechny dveře jsou jim otevřené. Musím vysvětlit to, že jim leží svět u nohou neznamená, že mohou cokoliv, ale že jsou spokojení s jakýmkoliv omezením. Že mají tak bohatý vnitřní svět, že jim nikdo nemůže jejich štěstí odebrat. Dokáží naslouchat druhým, mít pro druhé pochopení. Znám několik takových lidí a díky mým cestám po celé republice v rámci mé práce volebního zmocněnce Rozumných pro krajské volby, jsem potkal mnoho nových známých a zjistil jsem, že je nás hodně, kdo dokáží naslouchat druhým a nejenom naslouchat, ale i hledat řešení. A jsou to lidé jak zralého věku, tak mladí, kterým není lhostejné, kam se ubírá svět. Mimochodem, jeden novinář novin Metro zjistil, že Rozumní mají nejvíce 18ti letých mezi všemi kandidáty do krajských voleb. A vidíte, to jsem vůbec nesledovat. Jsem ale velice rád, že i tak mladí mají zájem o to, jak bude náš svět vypadat.

Mimochodem, já nikam nekandiduji, vše jsem podřídil pětiměsíční práci pro úspěch Rozumných v krajských volbách.

Dospěl jsem k takovému rozhodnutí při pohledu na zničené lesy a udusaná pole, která nezadržují vláhu, na to, že ve venkovských oblastech ubývá lékařů takovým tempem, že pokud se kolo odpovědnosti mladých adeptů lékařství neotočí směrem k odpovědnosti za své lidi, svůj národ, nebo řekněme to pragmaticky, za daňové poplatníky, které jim umožnili studium lékařství absolvovat zadarmo, tak za čas po odchodu už hluboko v důchodu přesluhujících dětských lékařů, či zubařů, nebude kdo léčit děti, opravovat chrup. Právě tito starší lékaři si mi stěžovali na fakt, že mladí lékaři po atestaci odcházejí do zahraničí, kde mají několikanásobně vyšší platy. Položil-li si kdo z těch odcházejících otázku: „Neměl bych alespoň pět let zde navrátit svým lidem to, že jsem mohl studovat zadarmo?“ Já bych jim dal jednu radu. Peníze nejsou všechno. Pocit, že jsem někomu pomohl se nikdy nerozplyne.

Mgr. Petr Hannig
předseda strany Rozumní

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Kdyby byl Assange Navalným a bojoval proti Rusku, vyhlásil by Západ kvůli němu už válku   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:37:17 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Připojil jsem v týdnu svou podporu návrhu na ocenění Juliana Assange Nobelovou cenou míru. Asi málokdo se v současné době zasloužil o odhalení krutých a děsivých informací jako zakladatel WikiLeaks.

22. října 2010 zveřejnila WikiLeaks tajné vojenské dokumenty o válce v Iráku z let 2004-2009. Z téměř 400 tisíc (přesně 391 831) dokumentů vyplývá, že americké vojenské velitelství i vláda údajně věděly o mučení zajatých Iráčanů, znásilňování iráckých žen, okamžitém popravování bez soudu a o dalších válečných zločinech prováděných Iráckou armádou a policisty a mnohem větším počtu civilních obětí, než bylo oficiálně uváděno.

Z evidovaných případů mučení a zabíjení, o kterých Pentagon i americká vláda věděly, nebyly vyvozovány žádné důsledky a tyto události byly vesměs ignorovány. WikiLeaks uvádí více než 109 tisíc obětí, které zemřely násilnou smrtí, z toho 66 081 civilistů a 23 984 lidí označovaných jako nepřátelé. Záznamy o mučení iráckých občanů, z nichž některá skončila smrtí mučeného, hovoří i o takových praktikách jako zamykáni do želez, smyslová deprivace, zavěšování za zápěstí nebo za kotníky a bičování, bití, kopání či použití elektrických šoků.

V noci na 28. listopad 2010 se objevilo 251 287 z 3 milionů diplomatických dokumentů, nejčastěji amerických depeší/kabelogramů. Nejnovější z nich pocházejí z února 2010, většina je však stará kolem 3 let. Kolem 11 tisíc z nich je označeno nálepkou „tajné“ a 9 tisíc jako „delikátní“ a nevhodné pro sdílení ostatními vládami, mnoho dalších tisíc s nálepkou „chránit“ Bylo to označováno jako diplomatické 11. září.

A teď srovnávejme

Komediant Navalnyj a jeho tým nám tady hrál divadlo o své otravě. Novičok, po jehož požití měla okamžitě následovat smrt se stává zdá se prakticky neúčinným ve smyslu dokonané otravy, ale skvělý pro rozpoutání celosvětové protiruské hysterie. Kdyby byl Assange na místě Navalného celý Západ v jednom šiku by se za ním postavil. Bohužel se nepostavil proti Rusku, ale Západu a to se neodpouští.

Nevím, zda se zázraky dějí, ale v každém případě jeho navržení na Nobelovku je to nejmenší, co jsme mohli udělat.

Text výzvy

Vážení kolegové,

obracíme se na Vás jako mluvčí početné skupiny vědců, vysokoškolských profesorů, umělců a dalších aktivistů z České republiky s následujícím námětem:

Navrhnout za nejbližšího kandidáta na Nobelovu cenu míru pana Juliana Assange.

Zakladatel WikiLeaks zpřístupnil světu autentické dokumenty, demaskující pozadí a motivy agresí pošlapávajících mezinárodní právo za cenu statisíců zmařených životů, humanitárních kalamit a zpustošení celých zemí. Tváří v tvář vážným osobním rizikům, jež tím podstoupil, významně přispěl k úsilí celého mezinárodního společenství, které se válkám z prolhaných důvodů postavilo na odpor a přimělo jejich původce upustit od ještě nebezpečnějších činů.

My sami jsme spojili síly napříč protiválečným spektrem. Stojíme o podporu každého hnutí, asociace i osobnosti, jejichž krédem jsou mír a demokracie. Pan Julian Assange se nesmí stát obětí drakonické pomsty! Pokud se ji podaří odvrátit, bude pozice všech odpůrců válek a arogance moci do budoucna silnější.

Námět, s nímž se na Vás obracíme, zazněl už dříve a v několika zemích. Dnes, kdy je pan Julian Assange vystaven akutnímu nebezpečí, je třeba ho podpořit co možná koordinovaným úsilím napříč kontinenty. Navrhujeme zformovat co nejdřív mezinárodní výbor, který se o to zasadí a bude naši společnou vůli tlumočit grémiu, jež o udělení Nobelovy ceny rozhoduje.

Prosíme o vaše stanovisko k návrhu samotnému, k vašim možnostem jej aktivně podpořit i k vaší případné účasti v proponovaném mezinárodním výboru.


Pod výzvou jsou podepsáni mimo jiné:

Bc. Jaroslav Bašta, historik, ex-ministr a velvyslanec, signatář Charty 77
Jan Kavan, ex-vicepremiér, ministr zahraničí a předseda Valného shromáždění OSN
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc., sociolog, profesor českých a zahraničních univerzit, ex-poslanec Evropského parlamentu.
Jan Schneider, bezpečnostní analytik, signatář Charty 77
Dr. Jan Campbell, vysokoškolský pedagog, analytik a publicista
Petr Hájek, šéfredaktor časopisu a internetové revue
Prof. MgA. Jiří Svoboda, scénárista a režisér
MgA. Ivan Vyskočil, herec
Doc. Mgr. Petr Žantovský, PhD., novinář a spisovatel
Mgr. Václav Dvořák - režisér - dokumentarista
MUDr. Ivan David, CSc., poslanec EP za SPD

K podpisu petice k nominaci Juliana Assange na Nobelovu cenu míru se dostanete kliknutím zde na odkaz:

https://www.petice.com/podpote_nobelovu_cenu_miru_pro_juliana_assange


Jiří Vyvadil

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Farář z Aleppa promluvil o situaci v Sýrii: Kvůli sankcím trpíme, je to horší, než když město obléhali džihádisté   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:20:00 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Na webu vaticannews.va otec Ibrahim Alsabagh, farář z kostela sv. Františka v Aleppu, promluvil o situaci v Sýrii a životních podmínkách. Situace v Aleppu je podle něj nyní horší než za obléhání a z někdejší průmyslové metropole nyní zůstaly trosky, které připomínají vybombardovaná města za 2. světové války.

Otec Alsabagh je členem malého řeholního společenství pěti aleppských františkánů, které v současné koronavirové situaci oslabila i infekce covidu-19. Otec popisuje, že virus společenství silně zasáhl, téměř všichni se podle nějak nakazili, navíc dva bratři na následky nemoci zemřeli. „Jako jediný jsem byl ušetřen a mohl jsem proto pečovat o ostatní,“ říká otec Alsabagh.

Farář františkánského kostela, který v Aleppu vydržel i za ostřelování Islámským státem* v letech 2012-2016, se staral i o normální farní život a charitativní práci.

„Veškerý život společnosti je ochromen a zdravotnická zařízení byla za války rozbořena. K tomu připočtěte vysoké ceny, nedostatek léků, cenově nedostupný benzín. Dolehlo na nás mnoho krizí a přišly všechny najednou. Po devíti letech války to znamená skutečně nelidské životní podmínky,“ říká farář a dodává, že rodiny a mladé lidi, kteří si to mohli dovolit, své rodné město opustili a žijí v Evropě či Severní Americe. Podle něj setrvali staří, nemohoucí a sociálně slabí obyvatelé.

„A to je opravdová výzva! Snažíme se udělat vše, co je v naší moci. Dokonce lidi nutíme k tomu, aby si došli za lékařem a dali se vyšetřit, snažíme se jim zaplatit léky, včetně těch, které jsou velmi drahé. Potřebují totiž vitamíny, antibiotika…Usilujeme o to, aby lidé dostávali, co potřebují, i když to pro nás není jednoduché. Nikdy bych nečekal, že budeme v tak těžké situaci, kterou navíc zhoršil virus…” upozorňuje otec Alsabagh.

Sankce činí život ještě méně snesitelným

Františkánský farář také upozorňuje na to, že hospodářské sankce, které jsou na Sýrii uvaleny mezinárodním společenstvím, činí život ještě méně snesitelným.

„Samozřejmě, protože sankce se netýkají politického systému, nýbrž poškozují běžné lidi. Dokonce brání nemocnicím – i těm soukromým – v pořizování vybavení, které potřebují k léčbě nemocných. Naše utrpení nepochybně souvisí se sankcemi, které je nesnesitelně vyostřují. Mám pocit, že situace je dnes horší, než když město obléhaly džihádistické skupiny. Ve zničené a zchudlé zemi lidé nemají práci a ptají se nás: Jak dál? Je to horší než za devíti let války,“ říká otec Alsabagh.

Na závěr rozhovoru pro Vatikánský rozhlas se otec Ibrahim obrací na posluchače s naléhavou prosbou.

„Žádám všechny, aby se za nás modlili a pomohli nám v naší další práci. Nejde o to, abychom zlepšovali společenský život, nýbrž prostě o to, abychom měli na chléb, vodu a léky,“ uzavřel otec Alsabagh.

Situace v Idlibu

Situace v Idlibu se vyhrotila poté, co 27. února zahájili teroristé skupiny Haját Tahrír al-Šám velký útok na pozice syrské armády, která také odpověděla střelbou. Pod palbu se ale dostali také turečtí vojáci. Ruské ministerstvo obrany zdůraznilo, že se tam vůbec neměli nacházet.

V důsledku srážek bylo zabito 33 tureckých vojáků a přes 30 jich utrpělo zranění. Hned po zprávách o obětích mezi tureckými vojáky podnikla ruská strana opatření k zastavení střelby ze strany syrské armády. Byla rovněž zajištěna bezpečná evakuace do Turecka mrtvých a raněných vojáků. Ruské letectvo nebylo v těchto srážkách nasazeno, sdělilo ministerstvo obrany RF.

Ministr zahraničí RF Sergej Lavrov poukázal předtím na to, že Turecko nesplnilo řadu klíčových závazků k překonání problémů kolem Idlibu. Ankara zejména nedokázala oddělit od teroristů ozbrojenou opozici, která si přeje dialog s Damaškem.

Podle dohody uzavřené v roce 2017 na jednáních zástupců Ruska, Íránu a Turecka v Astaně (dnes Nur-Sultan) byly vytvořeny 4 zóny zmírnění napětí. Tři z nich již kontroluje od roku 2018 Damašek. Čtvrtou zónu, která se nachází v provincii Idlib a částečně v sousedních provinciích Latákie, Hamá a Aleppo, syrská vláda zatím neovládá, tato zóna byla obsazena teroristy z Fronty an-Nusrá*. V září 2018 se Moskva a Ankara dohodly v Soči o vytvoření demilitarizované zóny v Idlibu, kde se nachází více než 10 různých teroristických útvarů.

Zdroj: vaticannews.va , sputniknews.com
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že OPCW v případě Navalného překročila své pravomoci   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 06:06:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
„Přípravná opatření“ přijatá Technickým sekretariátem Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) a kontakt s Berlínem ohledně ruského opozičníka Alexeje Navalného odhalují její zaujatost a angažovanost. Uvádí to ruské ministerstvo zahraničí.

„Velmi pochybná je v této situaci role Technického sekretariátu OPCW. Zvláštní pozornost je věnována skutečnosti, že od přijetí informace německou stranou o údajné„ otravě “A. Navalného generálním ředitelem F. Ariasem dne 3. září tohoto roku, přijal Technický sekretariát některá „přípravná opatření“, a to v očekávání žádosti Spolkové republiky Německo, a byl v neustálém kontaktu s Berlínem,“ uvádí se ve zprávě.

Poznamenává se také, že tato okolnost „otevřeně odhaluje zaujatost a angažovanost Technického sekretariátu, který při komunikaci se Stálým zastoupením RF při OPCW tajil skutečnost své aktivní spolupráce s Berlínem“.
„Akce Německa byly tak dobře připravené, že to začalo vyvolávat spoustu otázek ohledně toho, zda máme co do činění s dalším uspořádáním mystického použití chemických zbraní, nyní však nikoli v Sýrii či ve Velké Británii, ale u nás v Rusku,“ stojí také ve zprávě.


„K podobným myšlenkám nás přivádí celá řada okolností, konkrétně: oznámení na nejvyšší úrovni o okamžité připravenosti převést blogera na léčení do Německa; přítomnost zástupců Bundeswehru a specializovaných vozidel vojenského oddělení při jeho přepravě; zapojení do situace nejvyššího vojensko-politického vedení, za jehož „hosta“ byl prohlášen daný „pacienta“. Zdá se, že všechny tyto organizační problémy byly součástí plánu politizovat tento incident, a to s pochopitelným účelem – obvinit Rusko z porušení Úmluvy o chemických zbraních,“ vysvětlilo ministerstvo.

„Poskytnutím technické pomoci, stanovené v § 38 e) čl. VIII Úmluvy, německé straně v rámci „údajné otravy A. Navalného“ překročil Technický sekretariát svůj mandát. Berlín nepotřebuje pomoc OPCW k analýze vzorků v laboratořích certifikovaných organizací, což sám dokonale prokázal, když se obrátil na Francii a Švédsko bez jakéhokoli „zprostředkování“ ze strany OPCW, “ uvádí se ve zprávě.

Ministerstvo rovněž vysvětlilo, že ve zprávě pro média, zveřejněné dne 17. září na webu OPCW a týkající se žádosti SRN o technickou pomoc, jsou „známky toho, že Technický sekretariát překračuje své pravomoci a porušuje ustanovení Úmluvy“.

„Článek VII Úmluvy nestanovuje žádnou roli Technického sekretariátu při předběžném vyšetřování a vyšetřovacích procesních činech, které jsou prováděny zúčastněnými státy v rámci jejich právních předpisů, v tomto případě – ohledně skutečností možného použití chemických zbraní jednotlivci nebo právnickými osobami,“ dodalo ministerstvo.

Zdroj: https://sptnkne.ws/DMcu

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Ruská diplomacie obvinila Facebook z cenzury   
Pridal tk Sobota 26 září 2020 - 05:55:12 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Velvyslanectví Ruské federace ve Spojených státech obvinilo americkou sociální síť Facebook z cenzury. Důvodem je blokování účtu a skupin, které údajně uskutečňovaly koordinovanou a neautorizovanou činnost jménem zahraničních či vládních organizací.

Ruské velvyslanectví toto rozhodnutí označilo za absurdní a neodůvodněné. Jako příklad uvádí blokování jednoho z účtu kvůli informační grafice tiskové agentury RIA Novosti, na níž byla zobrazena jižní část Kurilských ostrovů. Uvádí se, že pokud vedení Facebooku zpochybňuje příslušnost těchto ostrovů Rusku, tím pádem se staví proti rozhodnutím Jaltské konference z roku 1945 a oficiálně uznaným výsledkům druhé světové války. Jedná se totiž o revisionismus a přímou cenzuru.

Dalšími důvody, kvůli nimž byly blokovány různé účty na Facebooku, jsou například diskuze ohledně voleb a protestů v Bělorusku, vztahů Ruska a Ukrajiny či kritika zahraniční politiky Spojených států.

Zdroj: https://sptnkne.ws/DMcj
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2326 sec,0.0622 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,705kB