Pondělí 17 únor 2020
Hra o miliardy z reklam aneb seriál zločinu: máme psát dle BIS a České televize, nebo pravdivě? Co je dezinformace?   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:41:13 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Kdo dává informace a kdo dezinformace?

Stálý a důvěryhodný zdroj České televize o Rusku, nejdůvěryhodnější z nejdůvěryhodnějších píšící a mluvící pravdu a nic než pravdu, za kterého by dala Česká televize, Mitrofanov, Vrábel či Václav Moravec s Rychetským ruku do ohně - Ing. Vladimír Votápek: expert a bývalý diplomat.

PRAVDA VÍTĚZÍ a Facebook bude mazat dezinformace

9. 8. 2014 tento expert v článku "Putinův vlastňák" napsal

Myšlenku, že by si Rusko odpovídající potraviny samo vypěstovalo, pak můžeme rovnou opustit. Takový zázrak nedokázali ani kouzelníci z Politbyra ÚV KSSS a zcela určitě to nedokáže ani jejich učeň Vladimír Putin. A to i přesto, že v r. 2010 vyhlásil pětiletý program zaměřený na dosažení potravinové soběstačnosti. Program samozřejmě zkrachoval...

"Ale možná že teď, až dojdou evropské potraviny, bude se pan prezident tvářit, že už je Rusko soběstačné…" Ironicky poznamenal expert Votápek.

V roce 2018 se Rusko stalo největším vývozcem pšenice na světě!!! A nejen to.

Co je a co není dezinformace a jak psát

Rusko je v krizi, Rusko se hroutí, blíží se hladomor a kdo napíše něco jiného, musí se smazat, neb je to dezinformace a těmto webům se musí sebrat miliardy z reklam, oficiálně oznámil samozvaný analytik Vrábel, důvěryhodný častý host Václava Moravce.

A nyní žádám BIS, Vrábela a ministerstvo vnitra, zda naše weby mají informovat dle Votápka, Procházkové, Mitrofanova a České televize, nebo dle oficiálních údajů ministertsva zemědělství - vydáno před třemi dny.


Ruské zemědělství v roce 2019 a agrární export
13.2.2020


Ačkoliv byly odhady na začátku roku střízlivé, za prvních 11 měsíců roku 2019 dosáhl růst zemědělské výroby 4,1%. Již šestý rok za sebou byla sklizeň obilí v Rusku nad hranicí 100 mil. tun, přesně 121 mil. tun. Poprvé za posledních 12 let byla vypěstována pšenice první (nejvyšší) třídy a Rusko počítá s udržením pozice největšího světového exportéra pšenice. Doktrína o potravinové soběstačnosti země je až na výjimku mléka naplněna a hlavní mantrou se stal agrární export. Cílem je, aby v roce 2024 dosáhl hodnoty 45 mld. USD, což je téměř dvojnásobek aktuálních čísel. Rusko se snaží dobývat se svými produkty nové trhy, v roce 2019 se podařilo uzavřít dohody o dodávkách sóji, řepky či šrotu do Číny, pro ruské vepřové se otevřel trh Vietnamu. Podle předběžných údajů se příjmy agrárního sektoru v roce 2019 zvýšily o 4% a dosáhnou 4 trilionů rublů, což zároveň odpovídá hodnotě jeho zadluženosti. Ziskovost agrárního sektoru dosahuje 14,6% (s dotacemi), nebo 10% (bez dotací). Investice do základního kapitálu za rok 2019 by měly dosáhnout 520-540 mld. rublů, čistý zisk 364 mld. rublů.

Obilí má svou dlouhodobou strategii a nového hráče na trhu

Produkce obilí je hlavní tahounem ruského zemědělství a agrárního exportu. Podle předběžných výsledků dosáhla sklizeň v roce 2019 hodnoty 121 mil. tun obilí (o 8 mil. tun více než v předchozím roce). Rusko si chce zachovat první příčku ve světovém exportu pšenice a pro období 2019/2020 počítá s exportem 45 mil. tun obilí celkem, oproti 43,3 mil. tun v roce 2018. Poprvé za posledních 12 let byla vypěstována pšenice první (nejvyšší) třídy a Rusko počítá s udržením pozice největšího světového exportéra pšenice. Zároveň se objevují zprávy o tom, že stát chce nastavit kvóty na export obilí, což exportéři nesou s nelibostí. Ministerstvo zemědělství RF ale toto opatření vysvětluje s tím, že je potřeba zajistit dostatek obilí na domácím trhu za stabilní ceny. Mechanismus by byl zaveden pouze při velkých výkyvech a fungoval by tak, že od července do prosince (první pololetí exportního období) by export nebyl nijak omezen, zatímco od ledna do června (druhé pololetí exportního období) by byly stanoveny kvóty, které by zajišťovaly, že zůstane dostatek obilí pro domácí potřeby. Celkový objem exportu by tak ovlivněn nebyl, pouze by došlo k rozložení vývozu v rámci roku.

V srpnu 2019 ruská vláda přijala „Dlouhodobou strategii rozvoje obilného komplexu do roku 2035“, kde jsou definovány výzvy a rizika, kroky k dalšímu rozvoji oboru, možnosti exportu a zároveň plány pro zajištění potravinové bezpečnosti země. Strategie má tři scénáře pro vývoj obilnářství: základní, který počítá s produkcí do 140 mil. tun do roku 2035, což umožní export až 55,9 mil. tun; optimistický, kdy produkce vyroste do 150,3 mil. tun a export na 63,6 mil. tun a pesimistický, který předpokládá produkci do 125,4 mil. tun a export v objemu 39,7 mil. tun. Strategie každopádně počítá s tím, že v roce 2035 bude domácí spotřeba obilí v hodnotě 86,6 mil. tun (z toho 52,3 mil tun bude využito na výrobu krmiv, 15,2 mil. tun na potravinářské účely, 12 mil. tun na semena a 5,6 mil. tun na další účely průmyslové výroby). K tomu, aby bylo více obilí zpracováno a využito na domácím ruském trhu, jsou potřeba investice v hodnotě přesahující 700 mld. rublů a měly by směřovat na modernizaci zpracovatelských závodů, mlýnů, transportně-logistické infrastruktury, skladovacích prostor atd. Očekává se, že v roce 2024 bude export obilí činit asi 11,4 mld. USD z celkové hodnoty agrárního exportu 45 mld. USD. Největšími odběrateli ruského obilí jsou Egypt a Turecko.

Klíčovou událostí na ruském trhu obilí v roce 2019 se stalo vytváření obilnářského holdingu spadajícího pod banku VTB, kterou vlastní ze 60,9% ruský stát. VTB nakoupila akcie u obilnářských společností, obilného terminálu v Novorossijsku, železničního operátora Rustranskom, obilnářského tradera a dalších souvisejících firem a má za cíl vytvořit vertikálně integrovaného operátora s obilím. Ten by se měl stát významným hráčem nejen na ruském, ale také na světovém trhu a zároveň zaručovat hospodářskou soutěž a rovný dostup k infrastruktuře. Předseda představenstva VTB A. Kostin požádal o podporu tohoto projektu prezidenta V. Putina a zdá se, že na vládní úrovni dostal zelenou. Formování obilnářského holdingu je stále zatím v procesu a názory na něj se napříč odborníky dost liší. Řada specialistů se obává, že spíše než férovou soutěž na trhu přinese monopolizaci oboru a nejvíce budou trpět pěstitelé.

Rekordní úroda cukrové řepy přináší krizi na trhu cukru

V roce 2019 Rusko sebralo rekordní úrodu cukrové řepy (50,6 mil. tun - o 20,4% více než v roce 2018). Podle prognózy ruského Svazu výrobců cukru by produkce cukru měla dosáhnout hodnoty 7,2 mil. tun, což je číslo, které za dvěstěletou historii výroby cukru v Rusku nikdy nebylo dosaženo. Roční spotřeba cukru v zemi je okolo 5,8-5,9 mil. tun, tzn., že přebytek může dosáhnout až 2 mil. tun cukru. Tento „sladký rekord“ tak přináší propad cen a krizi v oboru, který byl v minulých letech prioritní a bylo do něj investováno 150 mld. rublů soukromých i státních investic. Od ledna do listopadu 2019 došlo ke snížení ceny cukru o 45% na 19-20 rublů za kg (včetně DPH), což je nejnižší cena za posledních 7 let. Hrozí tak bankrot cukrovarů a další problémy celého oboru. Ministerstvo zemědělství chce optimalizovat osevní plochy, a proto doporučilo jejich snížení o 15% (v roce 2019 činily 1,145 mil. ha). Podle odborníků to ale problém nevyřeší a více doufají v nárůst exportu. Tomu ale brání řada především technických bariér (logistika, vysoké náklady, nedostatek přístavů a kontejnerů, barva a technické parametry cukru atp.) a ochranářská opatření dalších zemí. Cukrovary neočekávají od státu žádné rychlé a efektivní řešení, a proto doufají, že trh se brzy stabilizuje sám.

Olejniny a olej mají největší dynamiku exportu

Produkce olejnin a jejich zpracování na olej a další produkty je dalším důležitým odvětvím ruského zemědělství. V roce 2019 byla jedna z největších úrod olejnin, došlo k modernizaci a rozšíření počtu zpracovatelských závodů, což zefektivnilo výrobu a zlevnilo cenu produktů. Olejniny a produkty z nich zaznamenaly 26% růst exportu, který dosáhl hodnoty 4 mld. USD (z toho nejvíce slunečnicový olej, pokrutiny, řepkový a sójový olej). Hlavními trhy se staly Čína, EU, Turecko, Irán a Uzbekistán.

Produkce ovoce byla rekordní, ale stále nedostačující

Produkce ovoce v roce 2019 zaznamenala jen nepatrný růst a při oceňování objemů se silně rozcházejí čísla Ministerstva zemědělství RF (3,4 mil. tun), které započítává i soukromou produkci, a čísla Svazu sadařů (1 mil. tun). Nejvíce se vypěstuje jablek, švestek, višní, třešní, rybízu a malin. Ačkoliv každoročně dochází k zakládání nových sadů, objemy jsou stále nedostačující a Rusko je závislé na dovozu. Zároveň má problém se skladováním ovoce, a tak domácí produkce často vůbec nevydrží do zimy, a proto je v tomto období dovoz klíčový. Situace má za následek kolébání cen a kontinuální zdražování ovoce, což snižuje dostupnost pro spotřebitele. Ruské statistiky zaznamenaly, že Rusové za posledních pět let sice jedí ovoce častěji, ale v mnohem menším množství. K nejpopulárnějším druhům patří banány, jablka a pomeranče.

Produkce brambor roste díky importní sadbě

V roce 2019 došlo k nárůstu produkce brambor na 7,5 mil. tun (o 5,5% více oproti roku 2018). Nutno však podotknout, že cca 80% sadby (sadby, nikoliv brambor) brambor do Ruska je dováženo. Ačkoliv státní podpora směřuje i do rozvoje tohoto oboru, ruské odrůdy zatím nejsou příliš konkurenceschopné a domácí produkce sadby je mizivá. V roce 2019 činily dotace 438 mil. rublů a pomohly k vyšlechtění devíti nových odrůd brambor, vývoji biologického prostředku na ochranu hlíz a vývoji nových technologií pro šlechtění brambor. Tyto výsledky se v praxi ale zatím příliš neprojevují.

Produkce mléka roste pomalu a masa je hodně

Produkce mléka je nejslabším článkem zemědělské výroby Ruska, u kterého se nedaří významněji zvyšovat objemy a naplnit doktrínu o potravinové soběstačnosti. Rusko chce být soběstačné v produkci mléka z 90%, ale zatím se výsledky pohybují okolo 84%. (Co my bychom za to dali) Podle předběžných výsledků dosáhla produkce mléka v roce 2019 v zemědělských podnicích 16 mil. tun (k tomu je možné přičíst odhadem 6,1 mil. tun mléka, kterých dosáhla domácí produkce obyvatel). Pro srovnání v roce 2013 dosáhla produkce mléka v zemědělských podnicích 13 mil. tun. Průměrná dojivost krav v Rusku každý rok roste a v roce 2019 se pohybovala okolo 6335 kg mléka za rok. I přes dílčí úspěchy, ale mlékárenské odvětví v Rusku není v ideálním stavu, a proto je tento obor stále prioritní a státem podporovaný. Bez hlubších systémových změn v oblasti evidence skotu, systému kontroly užitkovosti a dalších parametrů nemůže být zefektivnění mlékárenského oboru příliš výrazné.

Oproti tomu se daří produkci masa, zatímco drůbeží mělo svůj boom v roce 2018 a v roce 2019 vykázalo spíše stagnaci, významněji se dařilo produkci vepřového. Celková produkce masa dosáhla 10,8-11 mil. tun v porážkové váze, z toho 5,1 mil. tun drůbežího masa, 4 mil. tun vepřového (+3% oproti roku 2018) a 1,6 mil. tun hovězího masa (+1% oproti roku 2018). Pro drůbeží a vepřové hledá Rusko exportní trhy, hovězího masa je na domácím trhu stále nedostatek. Jako hlavní odbytiště ruští producenti vidí Čínu, kam se ale zatím podařilo vyjednat pouze certifikát pro drůbeží maso a export kuřecích pařátů a křídel. Pro vepřové maso je Čína zatím zavřená a s ohledem na výskyt afrického moru prasat v Rusku je horizont případného získání certifikátu nejasný, v tomto případě nepomáhá ani politický tlak. Potenciál exportu vidí Rusko také v exportu skopového masa (především na Blízký východ), jehož produkce ale zatím stagnuje.

Oblast živočišné výroby zažila aktivní rok z hlediska změn ve vlastnických strukturách. Na trhu masa a masných produktů došlo v roce 2019 k ještě většímu posilování pozic a nabývání aktiv u největších hráčů - agroholdingů Miratorg, Čerkizovo, Step (skupina „AFK Systema“) nebo Rusagro. Všechny uvedené holdingy nakupovali podíly v menších regionálních masokombinátech, rozšiřovaly své pozemkové fondy či získávaly aktiva v krmivářských podnicích. Ve východní části Ruska svou pozici upevňovala skupina „Sibirskaya agrarnaya gruppa“, která vlastní vepříny, drůbežárny a zpracovatelské závody v několika regionech Sibiře. V mlékárenském sektoru došlo k dalšímu posilování rusko-německého holdingu EkoNiva vlastněného Stefanem Dürrem. EkoNiva je jedničkou na ruském trhu mléka a německý podnikatel je považován za spasitele ruského mlékárenství, kterého se snaží jako investora přilákat snad každý ruský region.

Nový systém podpory a dotací

Od roku 2020 by se měla změnit pravidla pro vyplácení dotací zemědělským podnikům. Nově by měly fungovat dotace „kompenzační“ a „stimulační“. Kompenzační dotace má za cíl udržení ziskovosti zemědělců, proto by měla kompenzovat ušlé zisky a být rozdělována na hektar plochy či litr mléka. Zatímco stimulační by měla směřovat do prioritních oborů, které definuje Ministerstvo zemědělství RF. Každý region si následně vybere z centrálně definovaných ty, které jsou pro něj nejvhodnější. Jejich cílem je zvýšení produkce a ideálně i následný export. Mezi prioritní obory patří pěstování zeleniny, ovoce a bobulí, pěstování vinné révy, chov masného skotu, pěstování olejnin, především řepky a sóji. V roce 2020 by mělo být rozděleno 34 mld. rublů na kompenzační a 27 mld. rublů na stimulační dotace. I nadále budou pokračovat dotace pro výhodnější úvěry zemědělcům, které počítají pro rok 2020 s 90 mld. rublů (oproti 60 mld. rublů v roce 2019). Celkově se pro rok 2020 počítá se státními dotacemi do zemědělství v hodnotě 321 mld. rublů (oproti 307 mld. rublů v roce 2019). Díky státním dotacím ruští farmáři v roce 2019 nakoupili přes 24 tis. ks zemědělské techniky, z toho nejvíce traktorů a kombajnů. Celková hodnota dotací v tomto segmentu dosáhla 14,5 mld. rublů.

V aktuálních diskusích je čím dál tím více pozornosti věnováno také tématům jako je zlepšování půdní úrodnosti, rozvoji venkova a zvýšení kvality života na venkově či ekologické produkci.

Zemědělství roste, ale agrární export poprvé zpomalil

Podle předběžných údajů se příjmy agrárního sektoru v roce 2019 zvýšily o 4% a dosáhnou 4 trilionů rublů, což zároveň odpovídá hodnotě jeho zadluženosti. Ziskovost agrárního sektoru dosahuje 14,6% (s dotacemi), nebo 10% (bez dotací). Investice do základního kapitálu za rok 2019 by měly dosáhnout 520-540 mld. rublů, čistý zisk 364 mld. rublů. Doktrína o potravinové soběstačnosti země je až na výjimku mléka naplněna a hlavní mantrou se stal agrární export. Cílem je, aby v roce 2024 dosáhl hodnoty 45 mld. USD, což je téměř dvojnásobek aktuálních čísel.

Rusko se snaží dobývat se svými produkty nové trhy, v roce 2019 se podařilo uzavřít dohody o dodávkách sóji, řepky či šrotu do Číny, pro ruské vepřové se otevřel trh Vietnamu, uskutečnil se první export cukru do Řecka a Turecka. Finální čísla za rok 2019 zatím nejsou k dispozici, ale již nyní je pravděpodobné, že poprvé od roku 2015 dojde ke snížení ruského agrárního exportu, oproti hodnotě 25,8 mld. rublů, které bylo dosaženo v roce 2018. To analytici odůvodňují poklesem cen při vývozu pšenice a obilí.

Na druhou stranu export potravin jako je např. slunečnicový olej, ryby, mouka či kuřecí maso vykázaly významný růst. S menší dynamikou rostl také export cukrovarnických řízků a sladkostí, což souvisí s nadprodukcí cukru a snížením jeho cen. Saldo agrárního zahraničního obchodu Ruska je negativní, nicméně se pohybuje okolo 4 mld. rublů, zatímco v roce 2013 saldo činilo přes 26 mld. rublů.

Agrární spolupráce s Českou republikou a dalšími zeměmi

Všechna dílčí čísla a výsledky poukazující na úspěch ruského zemědělství je potřeba brát s rezervou, ale celkový pozitivní trend rozvoje zemědělství je určitě nezpochybnitelný. Domácí produkce dosahuje požadovaných výsledků potravinové soběstačnosti a zdá se, že trh se poměrně dobře objede bez importovaných potravin. Minimálně v produkci základních druhů potravin zaujali místa evropských firem ruští výrobci.

Méně se hovoří o tom, že rozkvět ruského zemědělství je silně závislý na importu semen, sazenic, genetického materiálu a technologií a dalšího zboží ze zahraničí. Téměř v každém oboru a stadiu zemědělské výroby je možné najít alespoň dílčí závislost na něčem z dovozu. Když začneme na samém začátku, tak až 98% semen cukrové řepy se importuje a bez nich by rekordní úroda řepy nebyla. Produkce brambor naplnila 95% soběstačnost, ale z toho se zhruba 80% sadby (zdůrazněno sadby) brambor dováží. Produkce drůbežího masa láme rekordy, ale většinu násadových vajec musí Rusko importovat. Inseminace skotu stojí na genetickém materiálu ze zahraničí. A takto je možné pokračovat i v dalších oborech.

Ačkoliv domácí výroba zemědělských strojů a technologií roste, těžko by domácí technika mohla obhospodařit všechna pole. Dovoz traktorů, závěsných technologií za traktory a další zemědělské techniky v posledních letech nejen z ČR roste. (A zde máme být blokováni?) V oblasti veterinárních přípravků či chemických prostředků je opět možné najít silné zahraniční zastoupení. Některá čísla uvádějí, že ruské zemědělství je na dovozovém zboží závisle zhruba za 50%. To je stav, který přináší obchodní příležitosti pro řadu českých firem. Právě např. technologie, násadová vejce, semena a osiva, genetický materiál a další zboží patří mezi nejvýznamnější položky českého agrárního exportu, který v roce 2018 dosáhl historicky nejlepšího výsledku, a podle předběžných údajů budou čísla agrárního exportu v roce 2019 ještě trochu lepší.

© 2020 Ministerstvo zemědělství


Možná by stálo za to se zeptat vás, čtenářů: chcete být informováni pravdivě a my máme čelit nenávisti BIS, Votápků, Peter Procházkových, Českých televizí a Moravců s tím, že budeme okrádáni o miliardy z reklam díky Vrábelům, nebo lhát s Evropskou unií (spíše Bruselem, protože v Německu už s informacemi praskají ledy) s tím, že budeme dostávat lukrativní odměny a dotace? Zatím jsme se pokoušeli o pravdu, ale nenávist Vrábelů a BIS se zvyšuje...

Zdroj: http://www.skrytapravda.cz/domaci/3055-hra-o-miliardy-z-reklam-aneb-serial-zlocinu-mame-psat-dle-bis-a-ceske-televize-nebo-pravdive-co-je-dezinformace



Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Manipulace s pamětí národa   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:16:38 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Stále jsme konfrontováni se snahou měnit proti národnímu zájmu historická fakta a vnášet do nového výkladu politické zájmy pomocí viditelně lživé propagandy.

Propaganda používá ony známé goebbelsovské metody, tak známé, že už by je měl každý dávno znát. Je to jednak selektování dějů tak, aby určité se vůbec nepřipomínaly, naopak jiné se zvýraznily a založilo se na nich nové tvrzení. To je třeba případ českých četníků v táboře v Letech, kteří se prý chovali nepatřičně. Ale neříká se, že tábor byl veden okupační správou, četníci poslouchali německé nadřízené, kdyby se chovali jinak, následovalo by jejich uvržení do podobného tábora. To samozřejmě nevylučuje selhání jednotlivců, ale potom nelze mluvit o „Češích“, ale o výjimkách. Jestliže lidická žena několik dní před vyhlazením její obce udala židovku, kterou předtím přechovávala, možná i několik let za obrovského rizika, udělala to na základě obavy ze stanného práva, které bylo vyhlášeno po likvidaci Heydricha a hlavně z obavy, aby nacistická komanda, která přepadala domácnosti, na ni nepřišla, protože jinak ubytovatelku v nejlepším případě čekal koncentrák.

Manipulace má ovšem nějaký účel. To není jen to obyčejné sebemrskačství, jak se doposud po Havlově vzoru praktikovalo, ale už nabírá razantnější a okázalejší cíle. Odstraněním Koněvovy sochy nejde o samotného Koněva, který byl jistě problematickou osobou, ale o jeden z aktů směřujících k vymazání osvobození sovětskou armádou z dějin (na místě Koněvovy sochy se nevybuduje nějaký jiný památník osvobození). K tomu se vyrojila propagandistická mašinérie s mnoha dílčími argumenty, jako je třeba tvrzení, že II. světová válka byla započata paktem Molotov–Ribentrop, nikoliv až přepadením Polska. Jak někdo může věřit takovému nesmyslu! Smlouva M-R byla jen jednou z mnoha předválečných smluv, které různé státy s Hitlerem uzavíraly a tím k válce přispěly. Polsko mělo s Německem smlouvu až do r. 1939 a zúčastnilo se tím na německé straně Mnichovské dohody. To mělo určitě větší význam pro podporu Hitlera a přípravu války než samotná smlouva M-R. Mnichovem a následným zabráním českých zemí se totiž dostal Hitler ke zbraním čs. armády a českému zbrojnímu průmyslu, zatímco smlouvou M-R se k ničemu nedostal, pouze si chránil záda při tažení na západ. Ale to zde uvádím spíše jako příklad manipulace s historií, který není ještě nejdůležitější.

Samotné existence národa se dotýkají lži o historii českého státu, o českém národním obrození, o tom, že národy jsou výmyslem intelektuálů 19. století a český národ je zbytečný a nic nenesoucí konstrukt českých intelektuálů, takže intelektuálové tento konstrukt mohou dnes zrušit. Asi není prostor na všechno odpovídat, ale alespoň stručně: Všichni nezávislí historici potvrdí, že národy jsou přirozeně rostlé útvary, které vznikaly už ve středověku spojováním původních rodů a kmenů, pozorovat to můžeme na lidovém hnutí Jany z Arcu ve Francii a husitských taženích u nás. O národě se mluví v kronikách už předtím, myslí se tím sice feudální panstvo, ale jakmile se zbraně chopili prostí lidé, stali se i oni národem, protože si uvědomili ono MY a ONI. Vědomí národní pospolitosti sice nemusí být spojeno s jazykem a etnikem, ale většinou se to tak vyvine, protože spojovací prvek sounáležitosti musí být založen na nějakém znaku. Národy jsou tedy přirozený útvar a nelze je ničím nahradit. Má-li existovat nezištná společenská angažovanost, musí být emotivně podmíněná přirozenou identitou s „rodnými společenstvy“, které člověka přivedly na svět a vychovaly, případně vznikly z lásky, tedy k rodině, k rodičům, k obci, k národu a k národnímu státu. Jak se chovají lidé postrádající toto emotivní zakotvení, popíšu dále.

Podle předloňské zprávy BIS je výklad naší historie obrozenecký a tím sovětský. To je sice blábol, protože mezi oběma historickými jevy je časová vzdálenost asi sto let, ale naznačuje, jakým směrem se manipulace s historií ubírá. Za sovětské a komunistické se prohlásí všechno, co se nehodí a musí být odsouzeno. Nálepka „komunistický“ je strašák. Jestli to opravdu odpovídá, propagandisty a štváče nezajímá. Tím mnohdy komunistický režim rehabilitují, protože mu přičítají to, co nebyl, tedy národovecký. Komunisté národní cítění využívali, národní historii si přizpůsobili, neodsoudili ji, ale snažili se jí dát třídní charakter. Lidové hnutí v r. 1968 a v listopadu r. 1989 bylo národní.

Když už je hloupé dokazovat, že něco je komunistické, ačkoliv viditelně není, použije se známé rčení, že jsme se s komunismem nevyrovnali a naše myšlení je stále komunistické. To říkají i mnozí povrchní zahraniční pozorovatelé, obvykle ti, kteří nerozumí poměrům. Obvykle nedovedou vysvětlit, v čem to spočívá. Myslím si, že mají na mysli u nás ještě přežívající zbytek jakési kolektivní sounáležitosti a málo individualismu. Ve skutečnosti je to spíše to, co by na Západě potřebovali sami. Protože úpadek evropské civilizace je především v „osamocení“ jednotlivce a ztrátě lidských přirozených kolektivních instinktů. Vidíme to v neschopnosti se bránit postupující islamizaci a indoktrinaci. Oni raději zalezou, o nic se nestarají a obestřou se nějakou lidskoprávní ideologií, která je zbavuje zodpovědnosti. Zajímají je jen materiální věci (viz Žluté vesty). Myslím si, že náš člověk se ještě daleko lépe dovede bránit. Však se možná o tom brzy přesvědčíme.

Postavit hráz mezi nás a Rusko je očividné. Odstraňování památníků není útok na Putina nebo současnou politiku, to je útok na ruský národ. Máme Rusy naštvat nebo provokovat? Pojmenování náměstí Ruské ambasády po Němcovovi je jasná provokace. Myslím, že je snaha nás izolovat od případné podpory, od případných spojenců, proto musí mít naštvání historicky národní charakter nikoliv jen současně politický. Ti, kteří to dělají, vědí, že v naší historii se čekalo na ruskou ochranu proti germanizaci a následná naše záchrana sovětskou armádou od zcela jisté smrti v nacistickém objetí je stále mementem, které není snadno vymazatelné. Protože se zánik národa znovu chystá, je potřeba tento vztah s Ruskem likvidovat, aby v něm neměli oporu síly chtějící národ zachovat. Úspěch vymizení paměti se očekává od budoucnosti, kdy už děti nebudou nic vědět, kdy už nebude žádný památník osvobození, kdy už se tisíckrát opakované lži stanou pravdou. Snahu o postupnou germanizaci historického myšlení dokazuje symptomaticky návrh na uznání 21. srpna 1968 za památný den, ovšem nějak se zapomnělo účelově na mnohem tragičtější 15. březen 1939 - den obsazení českých zemí německou armádou. Na německou okupaci se má zapomenout včetně 350 000 zavražděných našich občanů a nabýt dojmu, že v době války se „nic nedělo“ a měli jsme se dobře. Památník vyhlazení Lidic se má stát jakýmsi muzeem selhání Čechů, kteří udávali svoje židovské spoluobčany a vraždili se navzájem. Sovětská okupace po r. 1968 se má stát neuvěřitelně zločinnou a vražednou dobou, v rámci které se označí selhání jednotlivců jako záměr a křečovitou snahou rozmažou (tím nechci obhajovat totalitní režim, ale pravdivě jej vykládat). Tato germanizace dějin není jen součástí univerzalistického sebemrskačství, ale je zároveň s povděkem (nejspíše i s ohodnocovaným vděkem) přijímána některými německými organizacemi.

Shora řečené ovšem může nastat jen v totalitě, protože jinak lidé budou hledat alternativní sdělovací prostředky a tam se mohou dozvědět opačné názory, nebo se dokonce tomu postavit. Nakonec o poslouchání Svobodné Evropy za komunismu známe svoje a také víme, jak pouhé slovo pravdy má sílu hurikánu. Totalita ovšem už nastává, vidíme cenzuru na facebooku, ostrakizace určitých webů, selektivní informace a výběr osob pro pořady mainstreamových sdělovacích prostředků apod.

A nakonec po výčtu přípravných akcí přejdeme k samotnému jádru záměru univerzalistů. Tím je vytvoření univerzálního člověka bez národa, bez rodiny, bez sexuální orientace, lehce manipulovatelného materiálními a hédonickými výhodami, protože není emotivně zakotven v rodném společenstvu a v tradičním řádu, je osamocen, jak byl školou vychován jako soběstačný nezávislý člověk, který je sám sebou. Tito lidé, kteří jsou „sami sebou“, jsou volnými ptáky globálního světa znající jen hédonismus a sobectví. Jednotlivec se neubrání globálnímu kapitálu, když nebude existovat národní stát, když nebude národní kolektiv. Vždyť už dnes globální kapitál ovládá mnoho těchto lidí, kteří slouží univerzalismu proti bytostným zájmům svého národa a domova. Tito lidé neukotvení v domově svoji přirozenou sounáležitost vloží do vztahu k ideologii univerzalismu a ekologismu, jsou náchylní zrazovat zájmy národa. Rodiče je nevychovali k sounáležitosti s domovem a sami na to doplatí.

Ale úplně nakonec je zánik člověka bez rodin, který splnil svůj úkol zničit evropskou civilizaci, zcela přirozeně založenou na národních kulturách, na tradičním v křesťanství zakořeněném řádu, na funkčních rodinách a lásce k domovu a svému lidu.

Vlastimil Podracký

Zdroj: http://www.zvedavec.org/komentare/2020/02/8200-manipulace-s-pameti-naroda.htm
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Jiří Paroubek: Foldyna odchází...   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:11:07 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Sobotní česká média byla naplněna informacemi a poněkud úštěpačnými hodnoceními na adresu J. Foldyny i sociální demokracie. J. Foldyna v nějakém svém aktuálním vyjádření poněkud nešťastně české veřejnosti sdělil (pokud vůbec ještě vůbec někoho zajímají jeho sdělení), že buď odejdou z ČSSD tři její místopředsedové anebo z ní odejde on.

Zdá se, že Janu Hamáčkovi, alespoň soudě podle jeho vyjádření, by J. Foldyna v sociální demokracii nechyběl. Ostatně před pár měsíci navrhoval vyloučení Foldyny a předsedy ústecké organizace ČSSD Andrta (proslul vcelku neomalenými útoky na předsedu ČSSD a tragickými volebními výsledky své organizace v Ústeckém kraji), takže nyní bude jeho politický cíl zřejmě naplněn.

Nemám příliš rád vylučování členů ze strany, ale pokud odejdou dobrovolně a najdou své politické štěstí jinde, je potřeba to respektovat.

J. Foldyna šel v posledních deseti letech od jednoho volebního neúspěchu k dalšímu volebnímu neúspěchu, ostatně jako celá sociální demokracie. Nebýt jeho kdysi silné politické podpory v ČSSD v Děčíně i v Ústeckém kraji, Sobotka by jej vyeliminoval z kandidátek do sněmovny už dávno, byl pro něj vždycky cizorodým prvkem, který se vymykal běžnému prototypu Sobotkových favoritů. Nicméně s volebními výsledky to u Foldyny dopadalo zhruba stejně jako u Sobotky a spol.. J. Foldyna ovšem svoji velkou politickou podporu v soc.dem. na Děčínsku a v obecně v Ústeckém kraji dávno ztratil. S pravděpodobností přibližující se jistotě by se už za rok a půl vůbec nedostal na kandidátku ČSSD pro volby do sněmovny.

Charakterizoval jsem Foldynu již před časem v jednom ze svých článků, proto se nechci příliš opakovat. Foldyna je příkladem člověka, který to dotáhl dál, než-li by se dalo na základě objektivního zhodnocení jeho schopností předpokládat. Stal se s odstupem času náměstkem hejtmana dokonce ve dvou krajských radách Ústeckého kraje. A to s velmi politicky rozdílnými partnery (kdysi to byla rada ODS, teď to byla rada s KSČM), což svědčí o mimořádné politické pružnosti. Stal se v roce 2010 poslancem sněmovny.A je třeba říci, že ani v kraji, ani ve sněmovně s ním není spojena žádná významná iniciativa. Žádný významný výsledek... Proslul spíše řečmi na nejrůznějších úrovních své politické činnosti pronášenými bez velké přípravy a tak trochu z břicha do větru. Poslední střelba na lišku vskutku trefila Maryšku: Šimon Pánek opravdu, ale opravdu proti volbě Křečka ombudsmanem u předsedů poslaneckých klubů neagitoval... Prostě J. Foldyna na to jde ve svých veřejných vyjádřeních metodou Miloše Zemana. Ale M.Zeman je přeci jenom jiná kategorie, jiná třída a váha.

Přes všechny mé výhrady k politické práci J. Foldyny a její úrovni, musím říci, že jsem ho měl docela rád. Tedy myslím lidsky. Vadila mně na něm především jedna věc. Často používal útoky na šéfy strany v situaci, kdy musel vědět, že se šéf strany nemůže jeho atakům bránit. Prostě proto, že by vzájemným napadáním poškodil stranu. Já tomu říkám parazitní způsob politiky. Zviditelnit se a přitom kašlat na stranu... Pokud jde o jeho útoky na ministryni Janu Maláčovou, myslím že jsou nespravedlivé a hlavně nevěcné. J. Foldyna zkrátka jenom hledá záminku, aby mohl odejít z jeviště a svůj odchod přitom chce zakrýt vyhledáním nepřímých viníků a elegantní kouřovou clonou.

A pokud se přidal v útocích na J. Maláčovou k pravičákům všeho druhu a odstínů, pro něž je J. Maláčová oblíbeným cílem a kteří na ní útočí ze zásady, je to jenom ukázka toho, kam až politicky došel.

Málem bych zapomněl na jeho místopředsednickou misi v ČSSD. Byla to jedním slovem katastrofa.

V poslední době proslul obdivem k různým skupinám heterosexuálních bojovníků za lepší zítřky, kontakty s podivnými radikály různých směrů, majícími daleko k reformnímu socialismu. Ostatně jako aktuálně Foldyna sám. Má jistě pravdu v jedné věci. Sociální demokracie se v posledních deseti letech poněkud vychýlila programově i politicky z orbitu, na kterém se v minulosti pohybovala, když ovlivňovala násobně větší okruhy voličů, nežli nyní. Ale náprava je vždycky možná.... Sociální demokracii lze na ten správný orbit vrátit. J.Foldyna je pro její věc už dávno ztracen. Našel si již nepochybně svůj nový politický domov. Myslím, že se brzo dozvíme, a to nejpozději během několika měsíců, kam zakormidluje.

Myslím, že by se vedoucí osobnosti sociální demokracie již J. Foldynou neměli zabývat.

Jiří Paroubek
Zdroj: Vaše věc

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Prof. Avineri: Polsko bylo partnerem Hitlera v jeho agresi   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:05:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Izraelský politolog a filozof prof. Shlomo Avineri v izraelském deníku „Haaretz” uvedl, že „Polsko nebylo spojencem Hitlera, ale partnerem v jeho agresi”. Ocenil tak obsazení českého Těšínska Poláky v roce 1938. Je to „špinavá skvrna na polské politice“, konstatoval.

Profesor také říká, že polský konspirační stát, který působil pod vedením emigrační vlády v Londýně, nevedl proti Němcům významnější operace odporu. Podzemní Zemská armáda podle jeho vyjádření např. nepodpořila Židy v průběhu povstání ve Varšavském ghettu v roce 1943. Polská konspirace prý vystoupila až ve chvíli, kdy se Rudá armáda blížila Varšavě a důvodem byla snaha o vlastní osvobození hlavního města, nepřipustit tuto roli sovětským vojákům. Jednoznačně prof. Avineri vyjádřil názor, že nejsou žádné pochybnosti o roli Sovětského svazu při porážce nacistického Německa. Vyslovil se také k paktu Ribbentrop-Molotov, který vedl k dvojí agresi proti Polsku, ale je prý zapotřebí se na něj dívat v širším kontextu a rovněž v souvislostech s předválečnou politikou Polska. Dodejme, že vcelu pochopitelně se se tvrzení prof. Shlomo Avineriho setkala v Polsku s velmi kritickou a zpochybňující odezvou.

Foto: Stisk rukou polského maršála Edwarda Rydz-Śmigłyho a německého atašé v Polsku plukovníka Bogislava von Studnitze v Den nezávislosti ve Varšavě dne 11. listopadu 1938 na přehlídce, která se konala jako oslava říjnového obsazení českého Těšínska.

Zdroj: Vaše věc
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Když chybí empatie…   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 04:02:08 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
V poslední době se setkáváme s tendencí našich oficiálních sdělovacích prostředků co nejvíce bagatelizovat chování nás Čechů během 2. světové války, dělat z nás kolaboranty a zrádce, kteří si vlastně mohou za německou okupaci sami!

Jedna z takových ostudných záležitostí se stala v Památníku v Lidicích. Celá věc začala v minulém roce, kdy (Ne)česká televize odvysílala reportáž coby „neznámý příběh z Lidic“ v pořadu Reportéři ČT. Byla zde napadena matka jedné z lidických žen paní Šupíkové Alžběta Doležalová, že udala svou podnájemci Štěpánku Mikešovou gestapu a ta v důsledku toho byla odvlečena a zemřela v koncentračním táboře. V pořadu uvedli samozřejmě jenom jeden na vodě stojící zdroj tohoto udání, zápis strážmistra Ressla, který ovšem zapsal až tři roky po tomto domnělém udání, ačkoliv v roce 1942, kdy se to mělo stát, žádný zápis o tom udělán nebyl. Reportáž se opírala o publikování tohoto zápisu v knize historika Vojtěcha Kyncla s názvem Lidice, zrození symbolu. Tento historik si však zápis neověřil v historickém kontextu, nepracoval s prameny a uvedl tento zápis jako jedinou zjevenou pravdu, čímž utkvěla vina na paní již přes 70 let mrtvé, která se samozřejmě nemohla bránit. Autoři této reportáže měli tu drzost, že vyzvali matku obviněné, 88 letou paní Šupíkovou, aby šla do televize „bránit svou matku“, ačkoliv ta byla v té době desetiletá. Čímž této paní samozřejmě způsobili zdravotní újmu. Prostě hyenistické chování!

Přitom jiný historik, Vojtěch Šustek, toto obvinění vyvrátil ve své práci Nepravdivé obvinění z udavačství lidické ženy Alžběty Doležalové, která vyšla ve Slánském obzoru v roce 2018. Z kontextu této práce vyplývá, že strážmistr Ressl si toto obvinění po válce vymyslel, aby si zachránil kůži před obviněním z kolaborace s nacistickým režimem. To ale pochopitelně naši (Ne)českou televizi nezajímá. Kdyby tato televize byla „česká“, kdyby se snažila o objektivitu, musela by přeci pozvat do pořadu i historiky s jinými názory a s jinými badatelskými výsledky!

Celá věc vyústila v odvolání ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové. Ministr Zaorálek byl doslova otřesen nedostatkem empatie, která se v této věci projevila. Nedostatkem empatie k přeživším, nedostatkem empatie ke staré paní, nedostatkem empatie k zemřelým na následky věznění, protože matka paní Šupíkové zemřela na tuberkulózu na následky věznění v koncentračním táboře velmi brzy po návratu z tábora.

Všem, kteří by si chtěli přečíst podrobnosti o tomto případu, doporučujeme výše zmíněnou práci historika Vojtěcha Šustka.

Celá věc vede k zamyšlení, není to jediná věc, na které se podílí naše televize! Jak můžeme hledat empatii tam, kde není! Hlavně ne k nám, českým občanům, nám všem, kterým má sloužit, informovat, ale nikoliv manipulovat. Hlavně že musíme všichni platit povinné poplatky bez ohledu na to, zda ji sledujeme nebo ne! Je už nejvyšší čas, aby se tyto poplatky zrušily, ale toho se asi nedočkáme!

Mgr. Ludmila Jarošová, Brno

Zdroj: České Národní Listy
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Evropa v koutku, po Sýrii a Libyi dělá Turecko "pořádek“ ve střední Ázii   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:57:28 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Zatímco si francouzský prezident Macron na Bezpečnostní konferenci v Mnichově opět stěžoval na velmocensky slábnoucí Západ, respektive Evropu, turecký prezident Erdogan velmocensky hýřil koncem týdne v Pákistánu. Po Libyi je Pákistán další islámskou zemí, kterou vzal Erdogan "kolem ramen" a přislíbil jí podporu, zejména ve sporu o Kašmír.

V sobotu na něj vystartoval indický ministr zahraničí Ravíš Kumar a důtklivě „požádal“ turecko, aby se nevměšovalo do vnitřních věcí Indie, zejména u vědomí toho, že terorizmus vzcházející z Pákistánu ohrožuje Indii a celý region.

Zdroj: http://jornaldeangola.sapo.ao/mundo/india-e-turquia-trocam-acusacoes

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



„Bez Rudé armády by země východní Evropy nebyly na mapě.“ Ruský velvyslanec promluvil o polské kampani přepisování dějin   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:55:24 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Polské úřady zintenzívnily kampaň s cílem falšování historie v předvečer 75. výročí vítězství SSSR ve druhé světové válce, řekl novinářům ruský velvyslanec v Polsku Sergej Andrejev.

V neděli ruští diplomaté uctili památku generála Rudé armády Ivana Čerňachovského, který padl při osvobozování Polska v roce 1945 u Pieniężna. Až donedávna zde stál pomník tohoto velitele. Byl však zbořen v roce 2015.

„Blíží se 75. výročí vítězství ve druhé světové válce. A stejně jako vždy, přímo úměrně přibližování se nezapomenutelného data, zesiluje kampaň za přepisování a falšování dějin, znehodnocení našeho vítězství,“ uvedl velvyslanec.

„Přímo úměrně přibližování se 9. května bude narůstat kampaň, ale my jsme na to připraveni. Jsme si jisti svou pravdou,“ dodal.

Zdůraznil přitom, že oficiální Varšava, která interpretuje historické události, zapomíná, že současné Polsko existuje právě díky Rudé armádě.

„Nyní je zvykem říkat, že ano, Rudá armáda osvobodila Polsko od Hitlerovy okupace, ale nebylo to osvobození jako takové, protože sovětská vojska nemohla přinést Polsku a dalším evropským zemím svobodu, protože údajně sami sovětští vojáci nebyli svobodní, a myslí se tím, že v Sovětském svazu neexistoval demokratický systém, a proto po nacistické okupaci sem přišla další, sovětská, nadvláda. Že prý SSSR vnutil zemím východní Evropy svůj řád. Takový výklad ignoruje jeden základní fakt: pokud by nebylo vítězství Rudé armády a Sovětského svazu ve Velké vlastenecké válce, tyto země by prostě nebyly na mapě,“ řekl velvyslanec.

„Naším vítězstvím začala další cesta obnovy a rozvoje těchto zemí. Prostě vyškrtávat z vašich dějin stránky, které se vám z nějakého důvodu nelíbí v tomto konkrétním okamžiku, na základě současných politických názorů, tržních podmínek a politické korektnosti, považujeme za nesprávné. V našich dějinách byla různá období, ale myslíme si, že je to prostě naše historie se všemi jejími dobrými i ne moc dobrými stránkami. Musíme je znát, pamatovat si je, vyvodit z nich závěry a za žádných okolností je nepopírat,“ uzavřel.

Spor o dějiny

Ruské úřady několikrát uváděly, že některé evropské země se snaží přepsat historii 2. světové války. Vladimir Putin v polovině prosince prohlásil, že Polsko bylo jednou z těch zemí, která se připojila ke spiknutí s fašistickým Německem, a že Moskva disponuje dokumenty ohledně těchto jednání. Mimo jiné označil velvyslance Polska v nacistickém Německu Józefa Lipského za „svini a antisemitské prase“, když připomněl, že Adolf Hitler navrhl v roce 1938 vyhnat Židy do Afriky a Lipský souhlasil a nabídl mu vztyčení pomníku.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ze své strany sdělil, že pokusy lhát o Rusku, pokud jde o příčiny a výsledky 2. světové války, jsou určené k oslabení postavení Ruska na mezinárodní scéně a budou dnes pokračovat.

V lednu polský Sejm (dolní komora parlamentu) přijal usnesení, v němž uvedl, že za vypuknutí 2. světové války je odpovědný rovným dílem Sovětský svaz i Německo. Tímto rozhodnutím ve Varšavě fakticky navázaly na rezoluci Evropského parlamentu ze září roku 2019, kde se uvádí, že 2. světovou válku odstartoval pakt Ribbentrop-Molotov uzavřený Sovětským svazem a Německem v roce 1939.

Během Světového fóra památky obětí holokaustu, které proběhlo v muzeu Jad Vašem v Jeruzalémě 23. ledna, Putin označil holokaust za hlubokou ránu a tragédii, na kterou se bude vždy vzpomínat. Uvedl, že povinností dnešních a budoucích politiků je chránit dobré jméno hrdinů 2. světové války a podporovat pravdu a spravedlnost. Dodal také, že za prevenci tragédie 2. světové války odpovídá každý a nelze přehlédnout první výhonky šovinismu a antisemitismu.

Zdroj: https://sptnkne.ws/BwUP
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Syrská armáda poprvé od roku 2012 zavedla plnou kontrolu nad všemi osadami v okolí města Aleppo   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:48:18 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Syrská armáda zavedla v neděli plnou kontrolu nad všemi osadami kolem města Aleppo poprvé od roku 2012, čímž je chrání před ostřelováním militantů, které se již stalo pravidelným, uvádí televizní kanál al-Mayadeen.

„Syrská armáda zcela zajistila město Aleppo poté, co převzala kontrolu nad průmyslovou zónou Lirmun (na severozápadě - red.),“ uvádí televizní kanál.

Aleppo bylo osvobozeno od militantů v roce 2016, ale teroristé, kteří se v posledních několika letech usadili na předměstí, pravidelně ostřelovali obytné čtvrtě Aleppa, což vedlo k obětem mezi civilním obyvatelstvem a značným materiálním škodám.

Podle syrského státního kanálu Ikhbariya armáda v neděli osvobodila 23 vesnic v provincii Aleppo a bojovníci z nich odešli. Mezi klíčové osvobozené vesnice patří Anadan a Biyanun, ležící severně od Aleppa na dálnici 214 vedoucí do tureckého města Gaziantep.

Na západ od Aleppa armáda zakotvila v osadách al-Chuta, Baškatin a Bšantara.

Státní televizní agentura SAR ukazuje záběry z Aleppa, jehož ulice zaplnili radostní obyvatelé mávající vlajkami Sýrie a oslavující tuto událost.

9. února generální štáb syrských ozbrojených sil oznámil osvobození více než 600 km2 od teroristů během vojenských operací v provinciích Aleppo a Idlib a vojska postupující z východu provincie Idlib se setkala s jednotkami postupujícími od jihu provincie Aleppo. Armáda osvobodila klíčová města Sarakib na křižovatce mezinárodních tras M4 (Latákie - Aleppo) a M5 (Damašek - Aleppo) a velké město Maarat an Numán. Syrská armáda také zavedla kontrolu nad celou dálnicí Damašek-Aleppo (M5), s výjimkou pouze malého úseku poblíž města Maarat an Numán, blokovaného tureckou armádou.

Turecko-syrské napětí

V pondělí turecká armáda v pondělí zasáhla 101 cílů syrské armády v reakci na ostřelování svých vojáků v Idlibu. Informovalo se, že pět z nich bylo zabito a pět bylo zraněno.

Dříve k podobnému incidentu došlo 3. února. Uvádělo se, že při ostřelování ze strany syrské armády bylo zabito osm tureckých vojáků a civilistů. Podle tureckého prezidenta Tayyipa Erdogana se oběťmi turecké odvetné akce stalo 76 syrských vojáků.

Erdogan dříve uváděl, že vyzval svého ruského protějška Vladimira Putina k vyvinutí tlaku na syrského lídra Bašára Asada, aby syrská vojska pozastavila svou ofenzívu v Idlibu a odstoupila od tureckých pozorovacích stanovišť. V opačném případě Erdogan vyhrožoval vojenskou reakcí.

V roce 2017 dosáhly v Nur-Sultanu (dříve Astana, pozn. red.) Rusko, Turecko a Írán dohody, podle níž v Sýrii vznikly čtyři tzv. deeskalační zóny. Tři z nich se v roce 2018 dostaly pod kontrolu Damašku. Čtvrtá – v provincii Idlib a v částech sousedních provincií Latákie, Hamá a Allepo – dosud nepodlehla syrské vládě. Větší část tohoto území je pod kontrolou teroristů. V září 2018 se Rusko a Turecko v Soči dohodly na vytvoření demilitarizované zóny v Idlibu, kde je současně více než tucet různých jednotek.

Ozbrojený konflikt v Sýrii trvá od roku 2011. Na konci roku 2017 bylo vyhlášeno vítězství nad teroristickou skupinou IS* v Sýrii a Iráku. V některých částech země pokračují čistky od militantů. V současné době se dostává do popředí politické řešení, obnovení Sýrie a návrat uprchlíků.

Zdroj: https://sptnkne.ws/Bxbz
Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Drama v Mnichově: Globálnímu pořádku v čele s USA nadešel konec   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:44:35 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Mnichovská konference pro bezpečnost letos probíhá v přísném souladu s negativními stereotypy o Američanech. S jistou nadsázkou je to stereotyp kovboje, který se neumí chovat, na jednáních si dává nohy na stůl, aktivně žertuje na pohřbech a jako hlavní argument ve sporech používá oblíbenou zbraň.

Zdůrazníme, že je to samozřejmě nadsázka, a že se podobné stereotypy dají použít na každý národ, avšak existuje zde jistá nuance: v Mnichově promluvil právě takový kovboj – bývalý šéf CIA a nynější ministr zahraničí USA Mike Pompeo. Pro úplnost hlavě americké diplomacie chyběl jen kovbojský klobouk, kozačky s ostruhami a panák whisky. Ministrův elegantní oblek tak ostře kontrastoval s jeho rétorikou.

Ve skutečnosti se Pompeo usmíval, oplýval optimismem a žertoval na pohřbu, jelikož oficiálním tématem a hlavním motivem Mnichovské konference pro bezpečnost 2020 byla Nezápadnost (Westlessness).

Internacionální (tedy americko-evropský) tým analytiků konference poukázal ve své speciální zprávě, zveřejněné před jejím zahájením a mající za úkol určit tón a úkoly konference, na to, že kolektivní Západ ztratil svůj vliv, přichází o svoji identitu, své společné hodnoty, a vůbec, že je na čase zamyslet se nad tím, jaký bude svět, v kterém bude kolektivní úloha Západu mnohem menší, a to dokonce i ve srovnání s dneškem.

A nyní přichází na scénu konference, věnované v podstatě krizi západní ideologie, západních hodnot, západních aliancí a úpadku západně centristického světa, ministr zahraničí USA a odvážně prohlašuje, že „Západ vítězí“.

Zpravodajská agentura France Presse si vyložila postoj hlavy washingtonské diplomacie následovně: „Ministr zahraničí USA Mike Pompeo v sobotu odmítl evropský pesimismus ohledně ústupu Washingtonu z globální arény a prohlásil, že zprávy o smrti transatlantické aliance byly „velmi přehnané“.“

„Západ vítězí a vítězíme společně,“ prohlásil Pompeo na bezpečnostní konferenci a dodal: „S potěšením vás informuji, že zprávy o smrti transatlantické aliance jsou velmi přehnané,“ řekl a parafrázoval tím známý citát z Marka Twaina. Také zdůraznil potřebu spolupracovat proti hrozbám pramenícím z územních ambic Ruska, stupňování čínské vojenské síly v Jihočínském moři a íránských „teroristických kampaní“ v podobě konfliktů na Blízkém východě.

Nejvtipnějším na tomto výroku bývalého šéfa CIA ale není jeho faktická nepřesnost, kterou lze snadno spatřit, když se podíváme na výsledky amerického úsilí vůči Sýrii, Severní Koreji, Krymu a dokonce Íránu. Nejvtipnější je to, že nespokojenost Evropské unie a konstatování smrti kolektivního Západu vůbec nesouvisí s těmi obviněními, na které se pokouší odpovědět Pompeo.

Německý prezident Steinmeier (kterého nemůžeme podezírat z citování tezí ruské propagandy) zformuloval problém tímto způsobem (citace z CNBC):

„Náš nejbližší spojenec, USA, odmítá při nynější (prezidentské, pozn. red.) administrativě samotnou myšlenku mezinárodního společenství,“ prohlásil. „‚Opět velká', ale na úkor sousedů a partnerů,“ dodal Steinmeier, aniž by vyslovil Trumpovo jméno, ale odkazoval na heslo jeho volební kampaně: „Udělejme Ameriku opět velkou.“

Tento Steinmeierův postoj si vyžaduje překlad z diplomatické němčiny do pragmatické ruštiny: USA byly dříve velké díky ostatnímu světu, Evropa měla spolu s USA z tohoto světa s jedním pólem (nebo dvěma póly v době studené války) jisté bonusy a nyní to vypadá, že se její vlastní zaoceánští partneři pokoušejí okrást Evropu spolu s ostatním světem. Proto v Berlíně a Paříži vzniká přirozená otázka: „Nač potřebujeme Západ, ve kterém se nás USA snaží okrást?“ Odpověď je jasná: takový „kolektivní Západ“ není potřeba a můžeme klidně naříkat, že to dříve bylo lepší, avšak staré časy se vrátit nedají.

Americký politolog a zakladatel velké světové politické poradenské společnosti Eurasia Group, Ian Bremmer, který byl přítomen na konferenci, shrnul své dojmy z konference v lakonickém tweetu: „Globální pořádek v čele s USA skončil. A nevrátí se.“

Dá se, samozřejmě, podle vzoru evropských optimistů, kteří očekávají změny v politice Washingtonu, říci, že nynější situace souvisí s unikátními představami Trumpovy administrativy o tom, co je možné, přípustné a žádoucí v mezinárodních vztazích a ve vztazích s EU nebo Velkou Británií.

Avšak problém ve vztazích mezi Washingtonem a Berlínem a Washingtonem a Paříží nespočívá v Trumpovi a jeho administrativě, ale v tom, že možnosti USA v řešení jejich problémů na úkor zemí, jež jsou „mimo kolektivní Západ“, prudce klesly. Kdežto strukturální ekonomické problémy samotných USA (například dvojí schodek, obchodní bilance a rozpočet, který tolik znepokojuje amerického prezidenta) nezmizely, ale prohloubily se.

A proto nejsou pokusy Washingtonu přinutit EU platit ročně přibližně 370-380 miliard dolarů na NATO (tedy fakticky na americkou armádu) podmíněny náhlou chamtivostí, ale tím, že z hlediska Washingtonu to je to nejlepší východisko ze situace.

Analogickou logiku lze spatřit i v obchodních válkách se samotnou EU a v pokusech Trumpa „přiškrtit“ evropský koncern Airbus, nebo ve vyhrožování tarify (v podstatě sankcemi) proti německým výrobcům automobilů. Nejde zde o náhlý ekonomický jingoism, ale o drsnou ekonomickou nutnost zachránit vlastní ekonomiku, pro kterou je Trump připraven vést (zatím ekonomické) války jak s Pekingem, tak i s Bruselem. Právě kvůli tomu se již nevrátí útulný svět s centrem v Americe, po kterém se tolik stýská Evropanům v Mnichově.

V tomto kontextu začínají lídři EU jinak hodnotit dva závažné faktory ovlivňující zahraničí politiku: „euroatlantickou solidaritu“ a „ekonomickou účelnost.“ Solidarita s Washingtonem má stále nižší cenu, kdežto úloha sobeckých ekonomických zájmů roste. Právě v tomto kontextu stojí za to vyložit prohlášení Emmanuela Macrona o vztazích s Ruskem:

„Nahromadily se nám zmrazené konflikty, systém nedůvěry, konflikty v kybernetické bezpečnosti, sankce, které v Rusku absolutně nic nezměnily. Nenavrhuji jejich zrušení, jenom konstatuji. Naše sankce a protisankce přišly Evropany stejně draho jako Rusko, a to kvůli výsledku, který není moc pozitivní,“ řekl Macron.

K normalizaci vztahů máme ještě hodně daleko. Evropa je dnes schopná pouze pokusů hájit své nejzákladnější zájmy.

EU odmítá, například, blokovat Nord Stream 2, chystá daň z činnosti amerických internetových společností v EU, demonstruje ochotu spolupracovat s Huawei (společnost, proti níž jsou zavedeny americké sankce, a na kterou v Mnichově osobně nadával Pompeo) v případě, že se Američani přece jen pokusí „přiškrtit“ Airbus anebo evropské automobilové koncerny. Berlínu a Paříži zatím nestačí síly a vůle na politická gesta a prosazování své politiky za hranicemi EU.

Avšak evropské pokusy o odtržení se od Washingtonu a vydání se vlastní cestou budou, nehledě na všechny problémy, chyby, komplikace a rizika, pokračovat. Ten stejný Ian Bremmer správně poznamenal, že „dokonce pokus o vlastní „třetí cestu“ v bezpečnosti a dalších otázkách je pro Evropu velmi důležitý: „A to (také proto, pozn. red.), aby dokázali světu, že se Evropa nezúčastní války mezi USA a Čínou, a aby si dokázala, že má stále ještě význam.“

Má Evropa význam? Včerejší axiom světové politiky se nepozorovaně změnil v otázku, což je pro Evropu velmi nepříjemné emocionální zjištění. O to zajímavější bude sledovat pátrání po odpovědi na tuto otázku. Soudě podle prvních, velmi nesmělých a místy neohrabaných aktivit těch evropských lídrů, kteří hájí aspoň minimální evropskou samostatnost, „pochmurný německý génius“ a „ostrý galský smysl“, o kterých psal ruský básník, napovídá, že pátrat po klíčích k evropské svobodě se dá v Pekingu a samozřejmě i v Moskvě.

Ivan Danilov

Zdroj: https://sptnkne.ws/BwVt

Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Více než 2000 médií po celém světě citovalo zprávy CMG o boji Číny proti epidemii koronaviru   
Pridal tk Pondělí 17 únor 2020 - 03:39:26 Cist komentare / psat: 0 | Trackbacks:    Tisknout  Vytvořit z této novinky PDF 
Po vypuknití epidemie koronaviru v Číně Mezinárodní agentura pro video CCTV, dceřiné oddělení čínské mediální organizace China Media Group (CMG) , plně využívala důležitou platformu videa pro zahraniční komunikace a zpravodajské služby, úzce spolupracovala s příslušnými programovými středisky a zámořskými agenturami CMG a zahájila širokou spolupráci s mezinárodními médii, která včasně představila vývoj situace o kontrole a prevenci epidemie v Číně a efektivně vysvětlí pravdy a skutečnosti, aby všestranně a objektivně ukázala jednotu čínského lidu a čínské vlády pod vedením čínského prezidenta Xi Jinpinga (Si Ťin-pching).

CMG také prostřednictvím včasného a skutečného zpravodajství silně vyvrátila některé falešné zprávy západních médií a účinně řídila směr mezinárodního veřejného mínění.

Až do 16. února 80 mezinárodních médií a 5 regionálních médií, jako jsou Reuters, BBC, Associated Press, AFP, All-Russian Television Broadcasting Corporation, Arab Broadcasting Union, Latinskoamerická tisková unie v dopisech na adresu CMG pochválilo a poděkovalo CMG za včasné poskytování autoritativních zpráv o prevenci a kontrole epidemie koronaviru.

Podle statistiky do 16. února přijalo zpravodajské materiály a živé rozhlasové signály Mezinárodní agentury pro video CCTV 1919 zámořských televizních kanálů a nových mediálních platforem ve 128 zemích a regionech s celkem více než 560 tisíc odvysílán v délce 1924 hodin. Kromě toho 173 mediálních platforem v zámoří citovalo příslušné zprávy ze Střediska CMG pro programy v jazycích asijských a afrických oblastí a ze Střediska programů v jazycích evropských a latinskoamerických oblastí.


Sdilet na:   Facebook MySpace Digg Delicious Reddit Twitter StumbleUpon



Přejít na stranu  [1] 2 3 ... 16 17 18
Hledat Info kuryr
Novinky pro 2020
PoÚtStČtPaSoNe
 12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 
 
Facebook KURÝR

Wedos

www.otvoroci.com

www.slovane.org



www.slevyusteckykraj.cz



TOPlist


© www.infokuryr.cz
Vygenerováno za:0.2211 sec,0.0606 z toho dotazů.Dotazů v DB:17. Použitá paměť:1,347kB